Když to ráno přišli do haly na trénink, Killian se automaticky vydal k řadě mečů pověšených na stěně. Poslední dobou trénovali především boj s mečem, předtím se zaměřili i na používání pušek, které stále byly v jejich armádě relativně nové, a tak to bylo něco, na co princ nikdy ani nešáhl.

Dneska měl  Arsen v plánu kompletně jiný program. "Žádný meč," zvolal na Killiana. "Chce to trochu různorodosti, nemyslíš?"

Killian se překvapeně otočil. "Já myslel, že musíme zapracovat na tom výpadu ze včerejška."

"Možná se k tomu vrátíme na konci. Dneska budeme bojovat. Nejprve s figurínou, pak se mnou."

"Ty se vážně chceš vybít na mně konkrétně, co?" uchechtl se Killian. Pomalým krokem se vrátil zpátky na trénovací podložku, která byla přes třetinu arény. 

"Možná," pousmál se a hodil po něm jeden set bandáží, aby si obvázal klouby na rukách. Pro začátek nepotřebovali, aby měl princ zničené klouby. 

Sám si pak vzal druhý set. Přece jen jestli prince udeří, což ale doufal, že zvládne bojovat tak, aby dal princovi dobrou praxi bez toho, aby mu ublížil, s bandážemi to bude méně bolestivé. 

Začal si obvazovat první ruku, když periferně zahlédl, jak ho Killian sleduje a snaží se napodobit cokoliv, co Arsen dělal. Měl na něm upřený pohled tak moc, že se téměř nedíval na své ruce a vypadalo to, jako když se Arsen pokoušel obmotat svou sestru tak, aby vypadala jako mumie, když byli malí.

Neměl tušení, jak se bandáže uvazují. Lehce se uchechtl, odhodil své bandáže ještě na zem, a přešel ke Killianovi. "Ukaž. Takhle to vyjde nastejno, jako kdybys je neměl."

Killian natáhl ruku. Půlku bandáží měl už obvázanou a klouby mu stejně trčely. Arsen pobaveně celou jeho ruku odmotal a začal znovu. Stačilo mu pár sekund, aby měl obvázanou jednu ruku, pak vzal princovu druhou a udělal to samé. "Děkuju," řekl nakonec potichu.

Arsen se vrátil ke svým bandážím a udělal si to samé. Mezitím kývl k figuríně uprostřed podložky. "Už se můžeš seznámit."

"A vytvořit si citové pouto? Pak bych ji nemohl udeřit," namítl Killian.

"Jmenuje se Evžen. Už jen to jméno tě nutí do něj praštit," odvětil Arsen a s radostí si v tu chvíli poslechl Killianův smích. 

"Pojmenováváte si figuríny?"

"Figuríny se lehko ničí a často jsou nové. Takže každý rok, když do Akdemie nastoupí prváci, mají právo vybrat jména tří figurín. Evžen je náš ročník. Drží už čtyři roky."

"Nech mě hádat. Evžen byl tvůj nápad."

"Vlastně Davianův. Já pojmenoval Horáce. Bylo po něm po prvních třech týdnech."

Killian přešel k Evženovi a pořádně si ho prohlédl. Pak se podíval zpátky na Arsena. "Zajímá mě, jak probíhal tvůj výcvik. Někdy mi musíš toho říct víc."

"Když mě dneska porazíš, možná ti řeknu o našich službách v kuchyni. To taky stojí a to," pousmál se a došel k princovi a figuríně. 

Začal jejich klasický trénink. Většinou mu Arsen nejprve ukázal, co od něj očekává, pak se o to pokusil Killian sám, což vedlo k několika poznámkám a opravám. V rámci hodiny ale byli schopní vyšperkovat jeho údery nad úroveň, kterou od něj Arsen dnešní trénink očekával, takže byl více než spokojený s tím, jak se Killianovi dařilo. 

"A teď to zkus na mně," řekl Arsen po hodině tréninku a po tom, co se Killian napil. Byl zpocený, unavený, ale Arsen mu ještě nedával prostor na přestávku. "Jen varuju, že nejsem figurína a budu se bránit."

"To není fér. Já znám tři údery, ty jich tak trilion," namítl Killian.

"Zkusím se omezit jen na ty tři, slibuju."

"Zkusíš?"

"Svalovou paměť neobalamutím jen tak," pokrčil rameny Arsen.

Killian pobaveně protočil očima a dal se do bojové pozice. "No, když mě zabiješ, aspoň nebudu muset na ples. Tak pojďme na to." A hned na to zaútočil.

Arsen jeho útoky především jen blokoval, sám neútočil. Killian dával ze sebe vše, aby Arsena nějak udeřil - Arsen si všiml, že hodně se soustředí především na obličej. Takže po asi minutě nejen že odrazil Killianův útok, ale i chytil jeho paže tak, aby mu zabránil v dalším.

"Míříš hodně na obličej. Zkus i něco jiného. Vezmi to takhle, jsem muž, moje nejslabší část není obličej."

Killian se lehce uchechtl, zatímco zrychleně dýchal díky jeho výkonu. A jelikož ho Arsen stále držel, vyslal do jeho těla trochu magie. Killian nakrčil obočí, když se jeho dech rychleji uklidnil. "To ty?"

Arsen přikývl.

"Jak to? Nemáš ruku na mé hrudi."

"Když ti dám ruku na hruď, je to mnohem rychlejší a efektivnější, protože více cílím na místo problému. Není to ale podmínkou. Jen to trvá déle a vyžaduje to více mé energie," vysvětlil. Pustil pak prince, o dva kroky ustoupil a znovu se postavil do bojové pozice.

"Takže ti mám útočit na rozkrok?" zeptal se Killian pobaveně, když se postavil před něj.

"Můžeš to zkusit. Zní to blbě, ale je to efektivní," odpověděl Arsen. 

Samozřejmě neměl šanci. Arsenova technika blokování byla jedna z jeho nejsilnějších stránek, takže někdo jako Killian zatím nebyl ani blízko tomu, aby se mu něco takového povedlo. Doufal ale, že jednou na něj přenese všechny své znalosti.

Po asi dobrých třech minutách nepřetržitého útočení Killian padl na zem, roztáhl ruce a vydechl. "Proboha, už nemůžu," zamumlal vyčerpaně.

Arsen se uchechtl. Otočil se a došel si pro svou lahev s vodou, aby se napil. Sotva ji ale přiložil k ústům, s heknutím byl sražen k zemi, jeho lahev mu vypadla z ruky a rozlila se kousek od něj a najednou měl dýku u krku.

Vzpamatoval se. Najednou nad sebou uviděl Killiana a jeho vítězný úšklebek. "Pamatuješ pravidlo číslo jedna, cos mi dal? Vždy buď v pozoru."

Arsen poraženecky položil hlavu na žíněnku a usmál se. "Jsi dobrej, to musím uznat." Váha Killianova těla na tom jeho mu zrychlovala srdeční tep.

Ale nemohl se přece nechat porazit od žáka. A tak mu stačily dvě sekundy k tomu, aby nejen dostal Killiana pod sebe a on měl tak tu výhodu, že blokoval jeho pohyb, ale aby ho i obral o vlastní dýku, kterou mu teď pod krkem držel on. "Takže pravidlo číslo dva," řekl tiše. "Nenech se zaslepit svým jedním úspěchem."

V tu chvíli se mu zdálo, jako by se zastavil čas. Dívali se sobě navzájem do očí, jejich obličeje ne zas tak daleko od sebe. Několik pramínků vlasů měl Killian přilepené na čele potem a Arsen v sobě udupal tu potřebu mu je odhrnout na bok. Byl si jistý, že by tak pokazil ten moment, že by se čas opět nemilosrdně rozběhl dál, mu se ale líbilo, co v tu chvíli měli. 

Nakonec to byl Killian, kdo se rozhodl posunout čas, když se natáhl a spojil jejich rty v jeden dlouhý polibek, než se lehce odtáhl, jako by na něco čekal. Arsen šokem nereagoval. A tak najednou ucítil Killianovy ruce na jeho obličeji, když si ho přitáhl k sobě a začal ho líbat způsobem, jako by na to čekal celý svůj život.

Arsen si nejprve uvědomil, že stále drží princovi dýku u krku, a tak ji odhodil stranou. Bezpečnost nade vše, že? A jakmile měl ruku volnou, vpletl ji princovi do vlasů tak, jak to chtěl udělat už dávno, a začal mu polibek pořádně oplácet.

Nedokázal ani popsat, co v tu chvíli cítil. Ignoroval ten hlásek, co na něj křičel, že tohle je špatně, že nemůže líbat prince. Ale přece jen Killian byl ten, co polibek inicioval, no ne? Nebyla to jeho chyba. 

Kdo ví, jak dlouho by to trvalo, kdo by byl tím, co by polibek finálně přerušil, co by si řekli po tom, protože o všechno tohle byli okradeni, když uslyšeli zvuk těžkých dveří do arény, co se otevíraly.

Arsen se svalil z Killiana na bok, Killian se bleskově potlačil. Za dveřmi se objevil Davian. Ještě, že byli na místě, kde na ně nebylo vidět, dokud člověk pořádně dveře neotevřel a neobešel je.

Davian se uklonil. "Vaše královská výsosti," pozdravil prince. Pak se podíval na Arsena. "Arsene, král Edward si přeje tě vidět. Hned." Jeho pohled se vrátil k princi. "Bude nejlepší, když půjdete také, můj pane. Král se dozvěděl o způsobu, jakým s vámi Arsen mluví, a přeje si to vyřešit."

Arsen lehce zamrzl. Někdo je slyšel mluvit spolu neformálně, ne-li něco horšího. A dostalo se to k králi.

Cítil na sobě Killianův pohled, ale bál se na něj podívat zpátky. Bál se, že tak prozradí Davianovi, co se dělo jen sekundy před tím, než přišel. Zvedl se. "Vyřiď králi, že jsem na cestě."

"Bylo mi dáno rozkazem vás oba doprovodit," odvětil Davian. 

Když procházel kolem Killiana ke dveřím, princ rychle zašeptal: "Nech mluvit především mě. Vyřeším to."

Arsen stále cítil jeho rty na těch svých. A přál si, aby mohl vrátit čas, aby se mohl zastavit v tom okamžiku, kdy ho Killian poprvé políbil.

♛

snad je ten první den školy příjemnější:)))

(oh my i love them so much)