Arsen udělal přesně to, co mu Killian řekl - navštívil sestry, přijel na Spiritovi, svezl Cyru po okolí.

Milovala to. Tak veselou ji dlouho neviděl a samotnému mu to vykouzlilo neuvěřitelný úsměv na tváři. Zároveň se ale těšil, až se další den vrátí do služby. To ještě nevěděl, že ho čeká menší překvapení.

Když ráno přišel do Killianových komnat, byl připravený s papírem a nějakými poznámkami. "Mám úpravu, co se tvé práce se mnou týká," prohlásil a naznačil Arsenovi, ať si sedne naproti němu.

"Za prvé, dávám ti pevnou pracovní dobu. Začneš v osm ráno, v osm taky skončíš. Bez debat."

Arsen se uchechtl. Co to do něj vjelo? Doteď chodil na směny kolem sedmé hodiny, vracel se na svůj skromný pokoj v Akademii až k desáté hodině. "Ale-"

"Řekl jsem bez debat," nakrčil Killian obočí.

"Co tak najednou?"

"Když nezavedu nějaký pravidla, přepracuješ se. Všiml jsem si, že k tomu máš docela tendence."

"Máš jich víc?"

Přikývl. "Každé ráno začneme tréninkem. Dvouhodinovým. Myslím, že jsem se dostatečně poučil, abych byl schopný ochránit nejen sám sebe ale i ostatní kolem mě."

Narážel na to přepadení. Na to, jak se rozhodl Arsenovi pomoct a riskovat tak svůj život, protože ani nevěděl, jak zabít člověka. 

S tímhle Arsen souhlasil. Sám bude klidnější, když bude mít jistotu, že se princ dokáže ubránit. A navíc, jejich dosavadní tréninky ho bavily. 

"Ještě něco?"

"Poslední věc. Nemusíš být se mnou dvacet čtyři sedm. Myslím, že jsme se přesvědčili o tom, že když mi uvolníš dýchací cesty každé ráno, funguju přes den jako normální člověk. A vím, že máš i nějakou zodpovědnost v Akademii, takže kdykoliv bude potřeba něco vyřešit v Akademii, prostě jdi."

Killian měl pravdu, měl určitou zodpovědnost i v Akademii a občas ho potřebovali. Většinou vše řešil po nocích, protože přes den byl s princem. 

"Zkrátka mi přijde už zbytečné, abys se mnou byl neustále. Máš mnohem větší potenciál, než ti služba se mnou dává," doplnil ještě.

Arsen se opřel o opěradlo za ním. "Co tak najednou?" zeptal se. 

Killian pokrčil rameny. "Tak nějak všechno. Přemýšlel jsem. Plánuju s otcem celkově probrat nový plán, jak by služby hradní stráže měly vypadat. A byl bych rád, kdybys mi s ním pomohl." Arsen tázavě nakrčil obočí. "Co? Jednou budu král. Můžu si chystat půdu už teď."

"A jaký plán si představuješ?"

"Takový, kde se na cesty bude brát dostatek lehátek pro všechny. Takový, kdy stráž nebude padat únavou. A hlavně takový, abychom brali hradní stráž jako lidi, aby mohli navštívit svou rodinu, založit si rodinu. Schválně, o kolika lidech ze stráže víš, že mají vlastní rodinu?"

Arsen se zamyslel. Nebylo jich mnoho. Odevzdat se hradní stráži nebo armádě znamenalo odevzdat tak celý život. Málo kdo si dokázal založit vlastní rodinu. A sice Arsen nebyl ten typ, kterému by to bylo líto, ale chápal princův postoj.

"Přesně tak," potvrdil Killian, když Arsen neodpovídal.

"Okay, pomůžu ti," přitakal nakonec. "Ale jestliže tvá pravidla nabírají platnost, měli bychom se přemístit do arény. Mám docela chuť ze sebe vybít vše, co se v posledních dnech stalo."

Killianův pohled v tu chvíli stál za to. "Na mně?"

"Možná. Když nebude stačit ten pytel, který k tomu většinou používám."

"Nejsi náhodou zraněný?"

"Do věcí můžu mlátit i jednou rukou. A trénovat tě taky."

Killian se uchechtl. Arsen taky. Miloval tyhle chvíle, kdy se jen na sebe usmáli. Vždy si vzpomněl na to, jak na začátku nedokázal s princem ani udržet oční kontakt. Řekl by, že se docela posunuli.

Takže se jejich rutina mírně změnila. Arsen opravdu chodil do služby na osm, s úderem věže v osm hodin končil. Začal tréninkem s Killianem, během dne pak šel občas do Akademie, občas řešil něco s armádou. Na konci se ale vždy stejně vrátil za princem - občas dávali dohromady nový strategický plán směn hradní stráže a vojska, občas řešili něco jiného. Mohli být klidně uprostřed tématu, ale když odbila osmá hodina, Killian s ním přestal rázem mluvit, dokud mu jen Arsen nepopřál dobrou noc. V ten moment se na něj spokojeně usmál a popřál mu dobrou noc zpátky. 

Arsen ty dny odcházel s úsměvem na tváři způsobeným Killianovým chováním. 

Jeho paže se taky neuvěřitelně rychle zlepšovala. Do dvou týdnů byl schopen opět plně bojovat, za což děkoval svým schopnostem, jinak by to nejspíš trvalo minimálně jednou tolik. Neměl vlastně tušení, protože vždy se uzdravoval rychleji. 

Dny ubíhaly a ples se přibližoval, což také znamenalo, že Killianova nálada se také lehce měnila. A jelikož to Arsena trápilo, protože mu na něm nemálo záleželo, zkrátka se ho na to zeptal.

Pracovali opět na návrhu pro hradní stráž. Bohužel na to neměli tolik času, kolik by se jim líbilo, a tak to měli rozdělané už měsíc. V tu chvíli Arsen i tak odrhnul vše stranou a vzal Killianovi pero na psaní z ruky.

"Hej! Co děláš?" podíval se zmateně.

"Chováš se divně."

"Chovám se divně?"

Arsen přikývl. "Něco s plesem?"

Killian si odfrkl a ponořil se do křesla. "Když jsi byl dneska v Akademii, přišly za mnou švadleny s návrhy na můj oblek pro ples. Bylo to příšerný. Budu vypadat jak šašek."

"Jestli můžu říct svůj názor, šašky mám na plesech vždy nejraději," odvětil Arsen a Killian po něm znovu hodil polštář. Arsen ho se smíchem zachytil, pak si ho dal do klína a objal. "Stále jsi mi neřekl, co mám udělat, aby to pro tebe bylo snesitelnější."

"Protože mě nic nenapadlo," pokrčil rameny prostě. "Asi... asi stačí, když tam budeš a já si budu moct občas za tebou přijít vylít své myšlenky. A zanadávat si."

Arsen přikývl. "Napsal jsem se do rozpisu na tu noc. A napsal jsem se na místo, které je dostatečně daleko od jakýchkoliv důležitých lidí. Budeš moct nadávat, jak jen budeš chtít."

Killianovi na tváři postupně vyrostl úsměv. "Já tě miluju, fakt," prohlásil pak. Arsen si musel skousnout spodní ret, aby se neusmíval až moc.

"Výhoda toho být tím, kdo má ten rozpis na starost," pokrčil rameny prostě. Pak se předklonil, odložil polštář z jeho klínu stranou a popadl jeden z papírů, co měli pro plánování, a uhel na výkresy, když byly potřeba. Opřel se zpátky. Podíval se na Killiana, pak zpátky na papír, znovu na Killiana a nakonec začal  čmárat.

"Co děláš?" zeptal se Killian zmateně.

"Nejsem žádný umělec," řekl Arsen mezi soustředěním se, "ale zkusím nakreslit oblek, co by se mi k tobě hodil."

Killian překvapeně nakrčil obočí. "To je to poslední, co bych od tebe čekal."

"Já jsem plný překvapení."

"To vidím. Víš, mít hnusný oblek ale není od věci. Třeba se pak nebudu nikomu líbit."

Arsen se uchechtl. "S tvým obličejem by ses musel snažit více než mít jen příšerný oblek na sobě."

Jeho ruka se zastavila. Co to právě řekl za kravinu? To mělo zůstat jen v jeho hlavě. Sakra. Jeho sebekontrola byla horší a horší každým dnem, který s Killianem trávil. Měl by se hodně rychle vzpamatovat. 

Odvážil se na Killiana podívat. Seděl pohodlně s lehkým úšklebkem na tváři. "Ty musíš být asi dobrý ve flirtování, že? Škoda, že jsi celé dny ve službě a nenaplníš tak svůj potenciál."

Arsen sklopil znovu pohled a pokračoval v kresbě. "Nechtěl jsem, aby to takhle vyznělo. Ale víš, co myslím."

"Já vím, že ne," uklidnil ho Killian. "Ale vidíš, i proto jsem ti zkrátil pracovní dobu. Možná zkus zaflirtovat někdy s někým v praxi. Nemusíš být neustále sám."

Nevěděl co říct. Tón, jakým to princ řekl... opravdu musel být skleslý z toho plesu. Možná přemýšlel už nad tím, jak bude muset flirtovat s cizími dívkami, aby potěšil svého otce.

"Chceš i lekce ve flirtování?" zeptal se zničehonic. Navrátil tak úsměv na Killianovu tvář.

"Myslím, že mě stále nechápeš. Já na tom plese nikoho nechci," odpověděl pobaveně.

"A já si myslím, že jsem tohle už moc dobře pochopil. Vypadáš jak malé dítě, kterému sebrali hračku pokaždé, co ten ples někdo zmíní."

Killian pokrčil rameny. "Chtějí mi vzít svobodu. Teoreticky mi taky něco berou."

♛

MNĚ NEDOŠLO ŽE MÁTE ZÍTRA NĚKTEŘÍ PRVNÍ DEN ŠKOLY. tak to chce něco pro zpříjemnění tak hrozného dne v další kapitole