Když se Arsen probudil, byl úplně mimo.

Pamatoval si, co se včera stalo. Nebyl si ale jistý tím, jak se dostal do Killianovy postele, když princ oddechoval vedle něj a jejich ruce byly jemně přes sebe. 

Stáhl svou ruku zpátky k sobě. Tohle bylo špatně. Nemohl spát v posteli s členem královské rodiny. 

Co nejtišeji se posadil, což byla docela výzva vzhledem k tomu, že včera dostal ošklivé kopance do břicha, které ho teď bolely. Naposledy se  podíval na Killiana, v duchu mu poděkoval ještě jednou za to, jak pro něj zabil člověka, jak mu pak pomohl, když se schovávali u řeky, a opustil tuto část stanu.

Vykulhal ven. Kotník ho také nemálo bolel, ale jeho magie v těle se nejvíce momentálně soustředila na jeho paži, která na tom byla nejhůř. Kéž by byl silnější, pomyslel si. Jeho magie by si pak s jeho tělem poradila rychleji.

Když vyšel, získal si pozornost Daviana, který stál u vchodu do stanu. Když ho uviděl na vlastních nohách, široce se usmál, došel k němu a smáčkl ho v objetí. "Tys mi dal včera zabrat, hele," zamumlal. "Jsem rád, že jsi na nohách. Kde je princ?"

"Spí," odpověděl prostě.

"Kde? Včera mi řekl, že tě nechá spát na jeho posteli, aby sis odpočinul."

Arsen zamrzl. Nedošly mu následky jeho slov. Kde tak asi mohl spát, když byla v druhé části stanu jen jedna postel?

"Uhm, pospával tak v sedě. Když jsem vstal, probudil jsem ho a vlezl do  postele," zamumlal rychle v odpověď, než změnil raději téma. "Kolik lidí jsme ztratili?"

"Pět," vydechl Davian. "Kluci se o to už postarali. Dnes se na rozkaz prince vracíme zpátky."

Arsen automaticky otevřel pusu, aby zaprotestoval, protože rozkazy krále zněly jinak, ale pak si uvědomil jejich situaci. Přišli o pět lidí. On, osobní strážce prince, byl zraněn způsobem, že by ho těžko nějak efektivně ochránil. A přece jen je čekala minimálně dvoudenní cesta zpátky v oslabené sestavě. Nemohli riskovat.

"Jo, to jo rozumné," řekl nakonec.

"Poslal jsem Arwana zpátky do království, aby informoval o tom, co se stalo, a aby nám poslali další lidi. Odjel asi před třemi hodinami, když budeme mít štěstí, zítra se s pomocí setkáme."

"Díky," odpověděl Arsen stručně, protože tohle měla být jeho práce, které ale samozřejmě nebyl hned po boji schopný.

Davian ho lehce plácl do zdravé paže. "Pojď, převážu ti to."

Sedli si na bednu, ve které se převážel tento stan. Arsen si sundal košili, kterou sám nevěděl, kde vzal, ale předpokládal, že mu ji oblékl včera Davian, když mu ošetřoval paži a další části jeho těla. 

Když mu Davian teď znovu čistil rány a převazoval, stručně mu vyprávěl, co se včera stalo z jeho pohledu. Arsen přece jen utekl s princem, aby ho schoval, a tak neměl ponětí. "Nemohli jsme vás pak najít," řekl Damian. "Půlka lidí stavěla tábor, půlka vás hledala. Až o několik hodin později s tebou princ dokulhal do tábora, oba celí od tvé krve, byl to děsivý pohled. Málem jsem myslel, že už táhne jen tvou mrtvolu. Ale postaral se o tvou ruku a zastavil to nejhorší krvácení svou košilí, takže respekt. Nevěděl jsem, že něco takového umí."

Arsenovi bylo jasné, na co Davian narážel. Jeho otec byl také vojákem a taky zemřel v den, co Arsenovi rodiče. Tehdy bojoval po boku krále a když byl zraněn, král mu nepomohl i přes to, že v ten moment tam nebyl nikdo, kdo by je ohrožoval. Nechal ho tam umřít, protože když o několik minut později přiběhli další vojáci, jen viděli vzdalující se postavu krále a Davianova otce už zachránit nezvládli.

"Řekl bych, že princ je v tomhle trochu jiný od krále," pousmál se.

"Arsene?"

Arsen se otočil. Killian stál u závěsu, který odděloval části stanu, a díval se na něj pohledem, jako by čekal, že Arsen bude mrtvý, až se probudí. On i Davian se ihned postavili.

"Vaše královská Výsosti?" oslovil ho Arsen zpátky. 

Davian v tu chvíli dovázal poslední obvaz, naklonil se k Arsenovi a zašeptal mu, že jim nechá chvíli soukromí. Pak se vydal pryč a hlavou naznačil dalším dvěma strážcům, ať jdou ven. Zůstali tak sami.

Arsen si nebyl jistý, jestli za to Daviana spíše neproklínal. Nevěděl, co by měl říct. Jeho hlava byla plná toho, jak spali v jedné posteli, a doufal, že to princ nevytáhne. 

Ten udělal jinou překvapivou věc. Sotva se Arsen vzpamatoval, nestihl se ani natáhnout pro svou košili, když k němu Killian přišel a objal ho. "Já se omlouvám, ale já se vážně bál, že mi vykrvácíš pod rukama," zamumlal.

Arsen netušil, co v tu chvíli se sebou. Tohle bylo to poslední, co by od něj čekal. Arsen nikdy nikoho kromě svých sester (a dříve rodičů) neobjímal a teď tady stál jako solný sloup, když ho objímal následník trůnu a říká mu, jak se bál, že zemře.

Sakra. Jak měl takhle Arsen udržet své city na uzdě?

Věděl, že by to dělat neměl, ale pomalu zvedl ruce a objal ho zpátky. Měl pocit, že se Killian pousmál, ale jistý si nebyl. V Arsenově hlavě tohle bylo naprosto špatně, v jeho srdci ale právě naopak.

Pusť ho, opakoval si v hlavě. Pusť ho. Kdyby je někdo uviděl, byl by v neuvěřitelném problému. 

Takže ho pustil. O krok ustoupil, odkašlal si. Znovu se natáhl pro svou košili, kterou si tak konečně přetáhl přes hlavu.

"Ztratili jsme pět lidí," řekl Killian tiše.

"Já vím," přitakal Arsen. "Bylo rozumné rozhodnutí, abychom se vrátili. Začneme balit a vydáme se na cestu."

Killian lehce přikývl. "Jak ti je?"

Arsen se zpátky posadil na bednu. Ani si v tu chvíli neuvědomil, že je to poprvé, co si v hlavě nepřipomněl, že si nemůže sedat, když princ stojí. "Bylo i líp. Ale cestu zvládnu."

"Můžeš jet v kočáru. Všichni by to pochopili."

"Jsem tvůj osobní strážce. Musím jet vedle tebe."

"A když pojedu v kočáru s tebou?"

Arsen k němu vzhlédl a pousmál se. Chtěl něco namítnout, ale lhal by, kdyby tvrdil, že ho kočár nelákal více jak Spirit. Bolelo ho celé tělo.

"Myslím, že po včerejším dnu jsem opravdu ponaučen, že bude lepší, když zůstanu v kočáru," přiznal princ. "Takže zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Ty se ještě více nedobiješ na koni a já budu ve větším bezpečí, což znamená, že celá výprava bude ve větším bezpečí."

"I bez tebe na koni je myslím jasné, že jsme královská výprava," uchechtl se Arsen. "Tolik koní a kočárů jen tak nevidíš."

Killian se taky krátce zasmál.

"A jak se cítíš ty?" zeptal se pak Arsen. Bylo mu jasné, že magie v jeho těle má plno práce s jeho vlastním uzdravováním a tak princi dnes nebude moct pomoc.

"Já jsem v pohodě. Až na to lehké trauma, že jsem zabil člověka," podotkl. "Ale musím si zvyknout. Budu král a jestli chci být dobrý král, povedu vojsko do jakékoliv bitvy."

"A zabiješ sám sebe hned, jak dostaneš záchvat, protože jsi to přehnal?"

"Já povedu vojsko. Ty budeš hned po mé pravici, má osobní medicína," pousmál se. 

"Stačí jedno zranění a budu ti k ničemu," namítl Arsen. 

"To je jen detail."

Nemohl ani říct nic dalšího, protože v tu chvíli Davian vstoupil zpátky do stanu. Oba se k němu otočili. "Měli bychom vyrazit, můj pane," promluvil na prince. "Potřebujeme sundat tento stan."

Killian přikývl. Arsen se postavil a vydal se směrem ven ze stanu. Davian ho nenápadně zastavil. "Seděl jsi v přítomnosti prince," zašeptal.

Arsen se svou lží nezaváhal. "Dovolil mi to. Myslím, že mám vyvrtnutý kotník."

"Já jen nechci, abys měl z toho problém," zamumlal zpátky. "Toť vše."

Arsen přikývl. Věděl ale, že zrovna u Killiana problém mít nebude. 

♛

VY JSTE ÚPLNĚ ŠÍLENÍ, JEDNA HODINA RÁNO, KAPITOLA VENKU HODINU A VY 40 KOMENTÁŘŮ?? I LOVE YOU, TADY MÁTE DALŠÍ