Za první tři dny odrazili dvě napadení.

Nebylo to  něco, co se nedalo čekat. První případ byla skupinka tří loupežníků, na podruhé byli jen dva. Zkrátka očekávali, že princ s sebou veze něco cenného a že zvládnou asi skolit dvacet strážců, jinak si to nedokázal Killian vysvětlit. Vždy se jich zbavili v rámci sekund. 

Třetí napadení, to už bylo horší.

V pokladu jeli po cestě lesem, po levé straně měl Killian řeku, po pravé hory. Arsen jako vždy  jel vedle něj, kolem nich pak několik dalších strážců. Davian, Arsenův kamarád, jak Killian pochopil, vedl celou výpravu. 

Blížili se k zatáčce, za kterou neviděli kvůli skále. Rutinně se zastavili, zatímco Davian s jedním dalším strážcem pokračovali, aby se ujistili, že je za zatáčkou bezpečně. 

A v tu chvíli strážce vedle Daviana sestřelilo něco z koně na zem.

Nastal zmatek. Davian něco vykřikl, kůň druhého strážce se dal leknutím na útěk. Muž na zemi se ale hýbal, takže nebyl mrtvý, to si Killian lehce oddechl, než ho Arsen popadl a málem strhl z koně. Zachytil ho ale tak, aby dopadl normálně na nohy. 

Rozběhli se směrem ke kočáru. Arsen otevřel dveře a postrčil ho dovnitř. "Zůstaň tady a ani se nehni," poručil mu.

"Ale-"

"Žádný ale," přerušil ho Arsen a zabouchl dveře kočáru. 

Killian se hned nalepil na okénko, kterým viděl ven. Viděl přímo na Arsena, jak se dal do boje s někým, kdo ho napadl. Rozhlédl se kolem. Tentokrát to nebyli dva nebo tří loupežnící. Tentokrát jich bylo hodně.

Pak si Killian uvědomil, že neměli pušky. Lesáci. Zase.

Kde se jich tolik stále bralo? Jejich odhady po napadení oslav byly takové, že moc členů již nemají a bude chvíli trvat, než se vzpamatují ze ztrát, které na oslavách utrpěli. Nečekali, že by je na cestě napadli.

Podíval se znovu ven přímo ve chvíli, kdy Arsen probodl jednoho z nich. 

Zalapal po dechu. Nebylo to poprvé, co viděl, jak někdo zabíjí někoho jiného. Vidět ale tak Arsena... byl nejprve lehce v šoku, jako by snad Arsen nebyl voják. A ještě k tomu někdo, kdo mu právě zachraňoval zadek. 

Když se vzpamatoval a znovu vykouknul, vypadalo to, jako by byl mimo několik minut. Stále viděl na Arsena, na toho ale momentálně útočili hned tři rebelové najednou.

Jasně. Arsen byl nejsilnější, to museli poznat hned. A určitě si sem nepřišli jen hrát, přišli zabíjet, což znamenalo, že jejich jasný cíl byla Arsenova krev na jejich ostřích.

Což se jednomu z nich povedlo hned v další sekundě, když Arsen odrážel útok dalších dvou a nestihl stoprocentně zareagovat na výpad třetího. Killian tak viděl, jak ostří projelo Arsenovou paží, uslyšel ten bolestivý výkřik a najednou věděl, že už se nemůže z toho pitomého okénka dále dívat. Nemůže sledovat to, jak ubližují Arsenovi.

Ale nemohl ani sedět. Samozřejmě měl také u opasku meč, který možná byl spíše jen na okrasu, ale v tu chvíli ho vytasil z pochvy. Zrovna když otevřel dveře kočáru, uslyšel výstřel a jeden z rebelů kolem Arsena padl. Stále tu byli ale dva a Arsen byl zraněný způsobem, který ho jasně omezoval v boji. 

Rozběhl se k nim. A bez váhání zabodl své ostří do muže, který se v tu chvíli napřahoval s mečem v ruce, aby znovu udeřil ránu Arsenovi, kdo ví kam.

Muž padl na zem. Arsen v ten samý moment zneškodnil i třetího muže a když se otočil a uviděl Killiana se zakrváceným mečem v ruce, naprázdno otevřel pusu.

Svět jako by na chvíli zamrzl, jako by snad právě nebyli ani přepadeni. Killian právě někoho zabil. Zabil.

Byl to Arsen, kdo ho z toho transu probudil, když ho popadl za ruku a rozběhl se s ním pryč. Cestou omráčil rukojetí meče dalšího člověka. Killian v sobě cítil tolik adrenalinu a strachu, že si v tu chvíli ani nevšiml, že Arsen při běhu kulhá.

Seběhli dolů k řece. Arsen se rozhlédl, pak se rozběhl doleva. Stále táhl Killiana za sebou. Doběhli k jednomu z nejtlustších stromů, které Killian viděl za hodně dlouhou dobu. Tam mu Arsen nakázal, ať se skrčí a schová se, což taky udělal. Mezi kořeny byla přirozená skrýš. Arsen po chvíli dopadl s heknutím vedle něj.

"Tys ho zabil," řekl jako první.

Killian se k němu otočil. A až v tu chvíli si všiml té zkázy na Arsenově těle. Jeho ruka silně krvácela, oblečení měl potrhané, na některých místech mu skrz díry prosvítaly menší rány. Tekla mu krev z nosu i ze rtu. Nehledě na jeho kotník, který si hned začal prohlížet.

"Sakra, Arsene," vydechl Killian a sundal si sako, hned na to i košili, kterou roztrhl, aby vytvořil provizorní škrtidlo. Arsenova paže krvácela na jeho vkus až moc. 

Obvázal mu košili nad ránou. Arsen musel přicházet o hodně krve, protože každou sekundou vnímal méně a méně. Killian ho lehce profackoval. "Hej, zůstaň se mnou. Musíš se mnou zůstat."

Jeho hlava se pomalu otočila ke Killianovi. "Budu v pořádku," zamumlal. "Jsem na hraně, ale budu v pořádku. To krvácení se mi zastaví rychleji, než by se zastavilo třeba tobě."

Killianovi bilo srdce jako o závod. Co by dělal, kdyby mu tady Arsen pod rukama vykrvácel?

Nemohl myslet na takové věci. Místo toho tedy vzal zbytek své košile, namočil ji do řeky a umyl Arsenovi trochu obličej, aby ho neměl tolik od krve. Mluvil o všem možném, hlavně, aby ho udržel při smyslech, což se mu nakonec i povedlo.

Když se o několik hodin později našel s ostatními, dokulhal s Arsenem, jehož zdravou paži měl přehozenou kolem ramen, již do postaveného tábora. 

Když vyvalil Arsena do postele, která měla být jeho, hned k němu přiskočil Davian s dalším strážcem. "Hajzlové," uslyšel Daviana zamumlat. "Vrhli se na něj jak hyeny."

Killian vyšel na chvíli do druhé části stanu. Musel se vzpamatovat z pohledu na dobitého Arsena. Došel tak k dalšímu strážci u vchodu a zeptal se na ztráty.

"Dva sluhové a tři vojáci, Vaše královská Výsosti," nahlásil. "Myslím, že bude nejrozumnější, abychom se zítra vydali zpátky."

Nepřítomně přikývl. Ztratili pět lidí. Pět. Kvůli pitomé jízdě po království, aby si získali důvěru lidu. 

Začal chodit malá kolečka po stanu a přemýšlel, jeho hlava byla ale jeden velký zmatek. Do chvíle, než z druhé půlky vyšel Davian s druhým strážcem. Davian k němu došel. "Jdeme pro lehátko a odneseme ho do druhého stanu. Rány má ošetřeny, myslím, že bude v pořádku, Vaše královský Výsosti," oznámil mu.

Killian zavrtěl hlavou. "Žádné lehátko. Měl by si odpočinout alespoň na posteli."

"Kde budete spát vy?"

"Nemyslím si, že budu vůbec spát," utrousil Killian a obešel Daviana směrem do druhé části stanu. Nakonec se ještě krátce otočil. "Zítra vyrážíme domů. Tohle za to nestojí."

Arsen ležel na zádech na Killianově posteli, najednou čistý a s ránami obvázanými. Pomalu oddechoval, což znamenalo, že spí.

Killian se nejprve posadil na zem a přitáhl si kolena k sobě. Sledoval Arsenův zvedající se hrudník, přehrával si v hlavě znovu a znovu ten moment, kdy mu ostří projelo paží způsobem, že si myslel, že bude bez ruky. Dřív, než si to uvědomil, mu po tváři stekla slza.

Postavil se a obešel postel z druhé strany. Vlezl na ni a nejprve Arsena přikryl jednou z dek, stejně jako tu první noc. A pak zatajil dech a pomalu si lehnul vedle něj. Přikryl se druhou dekou. Jeho ruka vyhledala tu Arsenovu a lehce otřel své prsty o ty jeho.

Zaváhal. Co to vůbec dělal? Tohle si přece nemohl dovolit, tohle bylo až moc přes čáru, stačilo, že s ním ležel v jedné posteli.

Sekundu předtím, než se definitivně rozhodl, že dělá kravinu a nemůže přece s ním spát v jedné posteli, ho Arsen po dekou chytil za ruku. Lehce ji stiskl. "Děkuju," zamumlal slabě. "Dneska jsi zachránil ty mě."

Killian nezvládl nic jiného, než se jen pousmát. Arsen jeho ruku nepustil.

♛

přece bych vám nedala one bed scene jen tak