"Takže budeš několik dní pryč?" zeptala se Cyra smutně. Arsena to lehce pobavilo, protože i tak s jeho prací v paláci je chodil navštěvovat jednou, maximálně dvakrát do měsíce. 

Přikývl. "Princ musí na služební cestu a já musím s ním."

To se rozhodlo druhý den po útoků rebelů. Král Edward viděl jako nejlepší řešení toho, aby si zpátky získal důvěru lidu, aby vyslal Killiana, jakožto následníka trůnu, na cestu kolem království. Arsen samozřejmě musel s ním, jinak by to stěží udýchal. Mimo něj mělo s nimi cestovat dvacet dalších strážců a sedm sluhů, dohromady tři kočáry s potřebnými věcmi.

"Buď opatrný," vydechla Naya, když ho objala na rozloučenou. "Přijde mi, že takhle akorát nabíháte do náruče Lesákům."

"Dokážu ochránit prince," zamračil se.

"Nejde mi o prince, jde mi o tebe," zamračila se zpátky. Jakožto dvojčata vypadali v tu chvíli úplně stejně.

Arsen mlaskl. "Pf, kdyby tě někdo slyšel. Královská rodina nade vše, přece."

Naya ho hravě plácla. Ještě jednou ji smáčknul ve svém objetí, pak i Cyru. Když odcházel, ještě se za chůze otočil. "A nezapomeň si sehnat nějaký šaty na ples! Třeba padneš Killianovi do oka."

Cyra začala vesele skákat, že bude princezna, Naya jen protočila očima. Ples byl oznámen dva dny zpátky, Killian pak řekl Arsenovi, že jsou jeho sestry samozřejmě zvané. Věděl ale, že Naya by nikdy na takovou akci nešla.

Arsen také ne, už teď ale bylo jasné, že celou noc bude držet stráž. Sám ten rozpis s generálem vytvořil a své jméno napsal jako první, protože věděl, jak moc Killian tu noc bude nesnášet a nechtěl ho nechat v tom samotného, i když si nebyl jistý, jestli to princ vůbec ocení.

K paláci se vrátil kolem deváté hodiny ráno. Na nádvoří se už chystali koně a Arsen tak přešel k hnědému hřebci, který mu byl dobře známý z dob jeho tréninků. "Spirite," usmál se spokojeně a pohladil ho. Podíval se na sedlo, ve kterém už za několik desítek minut bude sedět. 

Otočil se. Hned vedle jeho koně stál černý hřebec, Killianův kůň. Jestli si dobře pamatoval, jmenoval se Camelot. Už i on měl na sobě propracovanější sedlo s rodinným erbem a výšivkami. Arsen si jen povzdechl. Jednou Killiana opravdu zabije sám.

"Říkal jsem ti, že je nebezpečné, aby jsi jezdil mimo kočár," promluvil do prázdna, jak se zdálo. Killian ale v další sekundě vyšel zpoza podloubí kousek od Arsena a zastavil se u Camelota s úsměvem na rtech. 

"Chci vzít Camelota s sebou. A jak jsi mě sakra viděl?"

"Můžeme vzít Camelota s sebou bez toho, abys na něm seděl ty," zdůraznil Arsen. Jejich sázka skončila před pár dny, ale Arsen tak nějak zapomněl přepnout zpátky do svých formálností. Nevypadalo ale, že by to Killianovi vadilo. "A tvé plíce jsem slyšel až sem."

Rozhlédl se. Byli sami mezi jejich koňmi a tak k němu přistoupil, položil mu ruku na hruď a rutině mu uvolnil dýchací cesty. Už to dokonce zvládal i rychleji. 

"Takže mě už poznáš jen podle dechu, jo? Stalkere," promluvil princ, sotva Arsen ruku oddělal.

"Stěží jsem stalker, když mám nařízeno s tebou být neustále od tvého otce," odpověděl Arsen.

Poslední dobou se škádlili více a více a nevěděl proč, ale bavilo ho to. Práce ho nikdy předtím nebavila tolik jako tyto poslední měsíce, protože mu ani nepřišlo, že v práci je. Killian už byl jeho kamarád, jinak se to říct nedalo.

V deset hodin se dali na cestu. Jako první samozřejmě projeli městem pod palácem. Když se dostali do okrajových oblastí, zamířili ulicí, kde bydlela Naya s Cyrou. Obě jeho sestry stály před brankou a vyhlížely jejich malý průvod.

Když se k ním blížili, Arsen už z dálky slyšel Cyru. "Já se chci svézt! Prosím! Chci se svézt!"

Kdyby ji Naya nedržela za ruku, nejspíš by už vběhla mezi ostatní koně, aby doběhla k Arsenovi. Podle kodexu by Arsen vůbec neměl ani naznačit, že někoho z lidí kolem zná, byl s ním ale Killian a věděl, že ten by ho za to nikdy nepotrestal. 

"Někdy příště, jo?" zvolal na Cyru zpátky. "Příště přijdu i se Spiritem."

Skoro to ani nestihl doříct, než Killian vykřikl povel, aby se zastavili. Arsen zmateně zastavil koně a když se otočil na Killiana, ten už seskakoval z koně. Rozešel se k jeho sestrám, natáhl ruku a řekl něco, co Arsen neslyšel, ale Cyra v tu chvíli radostně vyskočila, pustila se Nayi a místo toho se rozběhla ke Killianovi, kterého chytila za natáhnutou ruku.

Arsen také seskočil ze svého koně, podal otěže jednomu ze sluhů a došel ke Killianovi zrovna když zvedal Cyru do jeho sedla. "Co děláš?" zeptal se zmateně šeptem.

Když se Killian ujistil, že Cyra bezpečně sedí nahoře, otočil se k němu. "Plním přání tvé sestře. Nemysli si, jsme na téhle cestě, abychom si získali důvěru  lidu. Tohle pomůže." Nečekal na Arsenovu odpověď a vyhoupl se do sedla za Cyru. "Pojedeme kousek, jo?" řekl jí. Pak shlédl zpátky na Arsena a pousmál se. "Dělal  jsem si srandu, mimochodem."

Hned na to se rozjeli.  Arsen by mohl být naštvaný za to, že dělal něco, co nebylo v plánu, za to, že do toho zamotal jeho sestru, že jí plnil její přání místo něj. Ale jak mohl? Zvládl tam jen stát a sledovat Killiana, jak veze Cyru na koni a vykouzluje jí ten obrovský úsměv na tváři.

Něco ho píchlo u srdce. Ignoroval to. 

"S takovou ho bude mít za chvíli raději jak tebe," ozvala se Naya, která najednou stále kousek za ním. "Od toho dne v úkrytu se mnou neustále chce hrát tu hru, co tam hrála s ním."

"Je lehké mít Killiana v oblibě, na rozdíl od jeho otce," přitakal Arsen a podíval se na Nayu. "Bude z něj dobrý král."

Po asi dalších pěti minutách se vrátili. Cyra radostně doběhla k Arsenovi a začala mu radostně vyprávět, jak se jí to líbilo, ale Arsen bohužel neměl tolik času, aby si to celé vyslechl. "Jednou tě vezmu na pořádnou projížďku, jo?" slíbil ji nakonec. Pak ji lehce pohladil po vlasech a vrátil se ke svému koni.

Vydali se dále na cestu. Když se vzdálili od Cyry a Nayi, Arsan si odkašlal, aby si získal Killianovu pozornost. "Mám se začít obávat, že mi přeberete sestru, Vaše královská Výsosti?" řekl i s veškerou formálností, protože je ostatní slyšeli.

Killian se uchechtl. "Mám plnou hlavu svých sourozenců, ale musím uznat, že je Cyra roztomilá. Kolik že jí je?"

"Deset."

"Mému bratrovi je třináct. V tom vidím potenciální manželství za několik let," odpověděl Killian. Když se na něj Arsen otočil, viděl, jak stáhl rty do úzké linky, aby se nesmál.

Arsen s jeho hrou pokračoval. "To by mi bylo ctí, můj pane."

Killian se na něj také podíval. V tu chvíli měli oba co dělat, aby se nerozesmáli.

Ten den projeli několik vesnic. Občas se Killian zastavil, promluvil si s místními. Jednou se po něm někdo pokusil hodit rajče, které ale Arsen zachytil, ani sám nevěděl jak, a jiný strážce se o toho člověka postaral. Samozřejmě ne každý byl fanouškem Killiana. 

První noc přespali v lese, který stráž důkladně prohledala. Postavili vysoké stany, Arsen rozestavil bezpečně noční hlídku. Dle oficiálních informací přespávali v městečku, které opustili před hodinou. Bylo by nebezpečné ale zůstávat na místě, kde byla princova poloha známá.

Arsen spal s princem v jednom stanu, který byl ještě rozdělený do dvou částí. Do první Arsen postavil dvě stráže, další dvě byly u vchodu do stanu. V druhé byla provizorní postel pro Killiana. Arsen právě do této části vešel a posadil se na zem.

Killian se rozhlédl kolem sebe. "Kde... Kde je něco, na čem budeš spát?"

"Nespím. Držím hlídku. Tedy, nejspíš budu lehce pospávat, takže bude lepší, když budu sedět, abych neupadl do hlubokého spánku."

Killian se zamračil. "Měl by sis pořádně odpočinout."

"To by znamenalo, že by si akorát přišel na mé místo sednout někdo jiný, protože lehátka pro stráž je ve vedlejším stanu."

"Tak jedno přines sem, to je rozkaz," řekl mu Killian. "Jestli se něco stane, věř mi, probudí nás to oba."

"Máme s sebou sedmnáct vojenských lehátek. Sedm pro sluhy, deset pro strážce. Ostatních jedenáct, včetně mě, drží hlídku. Další noc se vystřídají. Není žádné volné."

"Furt vám chybí jedno lehátko," namítl Killian. "Zítra se vyměníte s noční hlídkou a jeden strážce stále bude bez lehátka."

"Já žádné nemám. Budu držet hlídku u tebe každou noc."

To bylo to nejhorší, co mohl říct. Opravdu to totiž vypadalo, že to Killiana naštvalo. "To bychom neuvezli prostě lehátko navíc nebo co? Jak si máš odpočinout? K čemu nám bude, když budeš unavený?"

"Mám za sebou tři roky tréninku. Věř mi, že jsem si prošel horšími věcmi, než je tohle," uklidnil ho Arsen.

"Trénink mého otce. Teď jsi se mnou a tohle se mi prostě nelíbí," zamumlal Killian v odpověď. "Dle mého je nutnost mít lehátka podle počtu lidí, ať už máš v plánu spát nebo ne. To za prvé. A za druhé, nepotřebuju, aby si tady nade mnou bděl, když jen kolem tohoto stanu jsou další čtyři strážci. Cením, že jsi tady se mnou, ale taky se můžeš přímo vyspat."

Arsen si lehce povzdechl. "Takhle pracujeme, Killiane. Pracujeme tak už dlouho. A věř mi, že je to takhle nejlepší."

Ještě chvíli s ním argumentoval, než si Killian uraženě lehl a přestal s ním mluvit. Otočil se k němu zády a Arsen se musel zkrátka uchechtnout.

Samozřejmě, že usínal, protože ale seděl, probouzel se neustále v pravidelných intervalech. A jednou, když se probudil, měl kolem sebe přehozenou jednu z Killianových dek. 

Podíval se na postel, ale vypadalo to, že Killian spí. Což bylo dobře, aspoň tak neviděl Arsenův úsměv, když si vděčně přitáhl deku ke krku, protože rána bývala docela mrazivá.

♛

já se musím tak držet, abych se držela plánu, JÁ UŽ CHCI TAK O PĚT KAPITOL POZDĚJI YALL GONNA LOVE IT