Arsen nervózně chodil kolečka před úkrytem. Netušil, kolik minut mohlo uběhnout, ale přišlo mu to už dostatečně na to, aby jeho sestry byly tady.

A v tu chvíli uslyšel kroky. Dal se do pozoru. V dalších sekundách ale uslyšel hlas Cyry, jak se ptá, kde jsou a že se bojí. Naya jí na to tlumeně odpověděla. 

Spadl mu kámen ze srdce. Vyšel zpoza rohu, a tak sestry i s Davianem, což byl jediný člověk, kterého Arsen považoval za kamaráda mezi hradní stráží. Od toho, co pracoval s Killianem, se už tolik nebavili, protože Arsen byl ve službě po celý den a Davian míval často noční, a tak se míjeli.

Dřepl si a Cyra mu vběhla do náruče. Pevně ji objal. Byla v pořádku. Obě jeho sestry byly v pořádku. 

Stoupl si, přičemž nepouštěl Cyřinu ruku. "Děkuju," řekl jednoduše Davianovi. Když Arsen uslyšel výbuch, jako první vyhledal Daviana v první řadě. Znal Nayu, věděl, že je mezi davem, který se přišel na oslavy podívat, najde.

Pak objal i svou starší sestru. "Omlouvám se, že jsem vás nevyhledal sám-"

"Neomlouvej se," zastavila ho Naya. "Máš povinnosti. Už jen to, že jsi poslal Daviana a dovedl nás sem, znamená dost."

Arsen obě sestry odvedl za roh. "Uvnitř úkrytu je princ s princeznou, tak zůstaňte tady. Já a Davian zůstaneme u vstupu a-"

"Měly by jít za námi dovnitř, přece jen je to tady bezpečnější," ozvalo se za ním.

Arsen si uprostřed toho chaosu ani nevšiml, že Davian musel úkryt otevřít. Ve dveřích stál Killian a díval se jejich směrem.  "Je to úkryt s únikovou cestou pro případ bezprostředního nebezpečí," vysvětlil, zatímco se díval na Nayu. "Budete tady více v bezpečí."

Arsen k němu přešel. "Nikdo kromě královské rodiny a stráže do něj nesmí, Killiane," zašeptal.

"Já jsem královská rodina a dávám k tomu povolení," sykl Killian zpátky. "Přece je nenecháš tady. Jestli se sem někdo dostane, mají mnohem větší šanci na přežití, pokud budou s námi uvnitř. Kdyžtak utečou s námi."

Killian se otočil na svou sestru, která jen nepatrně přikývla. Arsen úlevou vydechl. "Děkuju," řekl jen. Na více se nezmohl.

"Dlužím ti mnohem více, než jen tohle."

Arsen se vrátil k Naye a Cyře a odvedl je dovnitř do krytu. Lianna se hned uchopila Cyry, zatímco Naya zůstala ještě chvíli u Arsena. "Buď opatrný. Prosím."

"Nenajdou nás tady," odpověděl Arsen jednoduše, i když si vůbec jistý nebyl. Naya přikývla a vstoupila hlouběji do krytu.

Než zavřel a zamknul ty těžké dveře, jeho pohled se naposledy setkal s tím Killianovým. Najednou se mu zdálo, že mu záleží na bezpečí Killiana stejně, jako na bezpečí jeho sester. A to nejen pro to, že byl jeho princ.

Sotva se otočil, Davian před ním stál s lehce zvednutým obočím. "'Killiane?' Vážně?"

Sakra. To je to, o čem Arsen celou dobu mluvil. Někdo je mohl slyšet, jak spolu mluví.

"Je to jen pitomá sázka," vysvětlil. "Zítra se vracím k jakýmkoliv formálnostem."

"Měl bys být opatrnější. Jestli tě někdo uslyší s ním takhle mluvit a dostane se to ke králi, bude to brát jako nedostatek respektu vůči koruně. Já samozřejmě nic neřeknu, ale ostatní by mohli."

"Já vím," zamumlal Arsen. "Říkám, zítřkem to končí. Teď mi raději řekni, co jsi postřehl venku."

Davian se dal do pohybu a zastavil se vedle Arsena směrem do chodby, kudy vedl vstup k úkrytu. "Postřehl jsem to, že jsi naprosto šílený. Jak jsi takhle mohl vyšplhat na ten balkon tak rychle?"

Arsen se lehce uchechtl. Pod balkonem byl stánek, ne který byla hračka vyšplhat. Ze střechy stánku zkrátka skočil a chytil se venkovních květináčů okna v druhém patře (přičemž se modlil, aby neruply). Vyhoupl se na parapet a odtud už lehce doskočil přes okraj balkonu dovnitř akorát včas, aby zabránil Killianovi nahlížet přes okraj.

"Vždy si nechávám otevřena zadní vrátka. Ten stánek tam byl schválně," vysvětlil pobaveně. "Teď, viděl jsi něco, co se venku děje?"

"Nemyslím si, že jde o Glucksberce," řekl jako první. Království Glucksberců bylo právě to království, se kterým mělo to jejich nejvíce napjaté vztahy. Také to bylo království, které zabilo jeho rodiče. "Vypadalo to na amatéry. Možná Lesáci?"

Lesáci byl jejich krycí název pro skupinu rebelů žijících hluboko v lesích na území jejich království. Nevyznávali královskou rodinu a čas od času udělali něco nesmyslného, čímž akorát připravili své členy o život. Bylo jich čím dál méně.

"Snad jo," přitakal Arsen. Lesáci by pro ně nebyli ani zdaleka tak nebezpeční, jako kdyby je napadl někdo jiný. "Pochybuju, že by nás jiné království napadlo ve chvíli, kdy je celá armáda a hradní stráž na jednom místě a připravena jednat."

Tlumeně si s Davianem povídali. Za poslední dobu se kromě nácviků neviděli, tam si ale pokecat nemohli. Davian se ho vyptával na jeho službu s princem, Arsen ho naopak na to, jak to v Akademii teď chodí. On sám se tam totiž vracel jen vyspat.

Každou chvíli zůstali na několik sekund úplně ticho, jestli neuslyší něco, co by jim oznámilo blížícího se nepřítele. Vypadalo to ale, že jsou sami. 

"Myslím, že jsme v pohodě," řekl Davian, když už tam stáli asi hodinu. "Půjdu se podívat, jaká je situace."

Arsen přikývl. Davian se tedy vydal pryč a Arsen tak zaujal místo uprostřed.

Měl neuvěřitelné nutkání úkryt otevřít. Podívat se, jestli jsou všichni v pořádku, jestli se něco neděje.

Chtěl vidět, jak se jeho sestry baví s Killianem.

Nutkání ale udusil v sobě a zkrátka čekal v pozoru, až se Davian vrátí. Znal své štěstí a kdyby úkryt otevřel, zrovna by je někdo napadl. 

Davian se vrátil asi o patnáct minut později s širokým úsměvem. "Všechno dobrý. Byli to opět Lesáci. Pár jich uteklo, pár jich je zatčených, pár zneškodněných."

"Byl někdo zraněn?" zeptal se Arsen. "Z našich lidí?"

Davianův úsměv poklesl a nepatrně přikývl. "Ano. Několik zraněných a zatím tři mrtví."

Povzdechl si. Bez dalšího čekání se ale otočil a odemkl dveře úkrytu. Když otevřel, uviděl jako první připravené stráže, pak Liannu, jak si povídá s Nayou a nakonec Killiana, jak sedí na zemi a hraje s Cyrou nějakou hru s prsty, při které se smála.

Na chvíli přestal vnímat a jen je sledoval, dokud ho Davian zezadu nepostrčil. "Uhm," vyklopil ze sebe a princ vzhlédl. "Vzduch čistý, byli to Lesáci. Můžeme se vrátit."

Cyra vyskočila na nohy a vydala se ven jako první. "Porazila jsem prince," oznámila pyšně Arsenovi, když kolem něj procházela ven. Najednou se vůbec nebála, dala se do řeči s Davianem a společně se vydali chodbou pryč. 

Jako další vyšla princezna Lianna a za ní Naya. "Všechno v pohodě?" zeptala se.

"Více méně," pousmál se.

Když vyšel i Killian, Arsen s ním srovnal krok a nechal poslední dva strážce za nimi. "Tvá sestra je roztomilá," prohlásil jako první princ.

"Doufám, že mluvíš o té mladší," zamumlal potichu.

Killian se uchechtl. "Samozřejmě."

Šli chodbami více méně v tichosti, jen Cyřin hlas, jak si povídala s Davianem se rozléhal. Když došli ke bočnímu východu, Arsen se rozloučil s Nayou a objal Cyru. "Davian vás doprovodí. Já jdu pozjišťovat škody," pousmál se.

Otočil se rychlým krokem se vydal zpátky do paláce. Hned v chodbě málem ale narazil do Killiana. "Jdu s tebou," řekl jednoduše a srovnal s Arsenem krok. 

"Už o něčem víš?"

"Prý je poškozené levé křídlo paláce, kde byl jeden z výbuchů. Více jsem zatím neslyšel."

Arsen si zamumlal několik nadávek. 

"Je to oslava naší rodiny. Dalo se čekat, že se rebelové ozvou přímo dneska," dodal Killian. "Ale jedno pozitivum to má," ušklíbl se. "Otec nestihl oznámit ples a to, že na něm budu hledat ženu."

Arsen se jen uchechtl a zavrtěl hlavou.

Došli do korunního sálu, kde už opět byla celá královská a několik dalších strážců. Arsen se nejprve poklonil králi a královně, než se vydal k jednomu generálovi, který byl přítomný, aby zjistil škody.

Killian ujal své místo vedle otce. Když se na něj Arsen podíval, uvědomil si, že úplně zapomněl ocenit to, jak skvěle vypadal v jeho slavnostním oblečení pro dnešní oslavy. Ty zlaté vyšívané detaily mu šly krásně k očím.

Princ se na něj podíval. Arsen uhnul pohledem a začal opět poslouchat generále. Bože, jak nápadný musel být?

♛

tenhle příběh vás nenechám ani chvíli v klidu