Arsen si nevšiml, když Killian omdlel.

Měl zavřené oči a soustředil se na to, aby prozkoumal jeho nemoc ve svém těle. Ani nevěděl, jak dlouho mu to mohlo trvat, ale najednou ucítil tlak, jako by mu někdo chtěl vytrhnout všechny vnitřnosti po dobu několika sekund, a pak úplné nic.

Otevřel oči. Neomdlel. Killianova nemoc nebyla smrtelná. 

Shlédl na něj, připraven mu říct něco jako já ti to říkal, jenže Killian ležel jak mrtvý a když Arsen pustil jeho ruku, bezvládně spadla. 

"Sakra," zamumlal si pro sebe.

Položil mu ruku na hruď a ujistil se, že má uvolněné dýchací cesty. Poslední, co by mu scházelo, bylo, aby se princ udusil. Cítil tep jeho srdce, což ho utvrdilo v tom, že jen omdlel.

V hlavě ho proklínal, že mu Killian nic neřekl, jak ho Arsen poprosil. Na druhou stranu ho to ale ani nepřekvapovalo, protože opravdu to vypadalo, že chce zjistit smrtelnost jeho nemoci za každou cenu. 

Četl o tom, jak moc pacient může být po tomto zákroku unavený, a tak vsunul jednu ruku pod Killianova záda, druhou pod jeho kolena a zvedl ho do náruče. Jeho hlava mu bezvládně spadla na hruď. 

Odnesl ho do ložnice a opatrně položil na postel. Zakryl ho tlustou peřinou. Nejprve se posadil hned vedle, protože by si neodpustil, kdyby nepočkal, až se probudí, ale najednou si uvědomil, že stále není oblečený. Vrátil se tedy do vedlejší místnosti a vzal si alespoň první vrstvu své slavnostní uniformy. Nemusel prince nadále pohoršovat. 

Killian se probral do pár minut a nejprve se zmateně rozhlédl, dokud se jeho pohled nezastavil na Arsenovi. Vypadal, že nemá tušení, co se právě stalo. "Omdlel jsi a nic jsi mi neřekl," řekl Arsen jako první.

Killian na něj ještě chvíli jen zmateně koukal. "A povedlo se to?" zeptal se pak konečně.

Arsen přikývl. "Není to smrtelný. Takže jsi v pořádku."

V tu chvíli netušil, co z Killianova výrazu vyčíst. Vypadal zklamaně, vypadal, jakoby si za každou cenu přál, aby v nejbližší době umřel, aby si nemusel hledat nevěstu, aby nemusel být králem. Arsen to na jednu stranu chápal. Kdyby ho někdo nutil, aby si vzal někoho bez lásky jen kvůli reputaci, asi by si také raději vybral smrt.

Mluvil dál. "Tvá nemoc sama o sobě není smrtelná. Samozřejmě když svůj dech moc zatížíš, může dojít k záchvatu, který by tě usmrtit mohl. Není to ale tak, že by s tebou bylo něco, co by tě mělo do pár týdnů s jistotou zabít. Jen musíš být opatrný, co se fyzické zátěže týče."

"Možná nechci být opatrný," zamumlal nepřítomně. Už se nedíval na Arsena, sledoval nepřítomně vzory na peřině. 

Arsen si povzdechl. "Neměl bys tak mluvit."

"Divíš se mi snad? Co bys dělal ty na mém místě? Co mě v dalších měsících čeká? Družení se k nějaké ženě, o kterou nemám zájem, ale budu s ní muset strávit zbytek života? Zatímco budu králem, který se kvůli zdravotnímu stavu nemůže postavit do čela vojska?"

"Třeba najdeš na tom plese někoho, s kým to bude všechno v pořádku a zamiluješ se. Neměl bys to celé hned tak odsuzovat," odvětil Arsen. Sám Killiana naprosto chápal, ale tak nechtěl tam jen sedět a přitakávat mu. 

Killian ale zavrtěl hlavou. "Věř mi, že to možné není."

Arsen se zkrátka musel zeptat, i když to bylo troufalé: "Proč?"

"Představ si, že jako loutka tančíš s dcerami všemožných důležitých lidí z okolních království, když kousek od tebe stojí někdo, o koho bys opravdu zájem měl. Ale s tímto člověkem si prostě zatančit nemůžeš."

Arsen se zarazil. Byl tady někdo, kdo prince zaujal? Rychle se zamyslel. Možná dcera hradního poradce? Byl si celkem jistý, že nejvyšší generál armády měl také dceru, která se na královském dvoře tu a tam objevila. Zas to byl ale Killian, Arsen by se ani trochu nedivil, kdyby se zakoukal do někoho, jako byla pekařova dcera. To by možná vysvětlovali i to, proč by si s ní nemohl zatančit.

Tohle bylo ale až moc osobní, aby se na to zeptal. "Já tě chápu," řekl místo toho. "Zároveň si ale myslím, že by neuškodilo, kdyby ses pokusil být o něco málo větší optimista. Tvá nemoc není smrtelná. Měl bys mít radost."

Killian se lehce pousmál. "Vážím si toho, to ano. A děkuju, žes to udělal, i když jsi s tím moc nesouhlasil. Jen zkrátka nemůžu přestat myslet na ten ples a na vše, co to pro mě znamená."

"Myslím, že se potřebuješ z toho všeho vyspat," usoudil Arsen a postavil se z křesla, ve kterém seděl. "Takže si odpočiň. Pošlu ti ke dveřím více stráží, musím se vrátit na nádvoří. Takže kdyby něco, najdeš mě tam."

Killian přikývl, zachumlal se do peřin a zavřel oči, než je snad po dvou sekundách zase prudce otevřel. "Počkat, jak to že jsem najednou v posteli?"

"Ty blesku," zamumlal Arsen. "Omdlel jsi. Nechtěl jsem tě nechat skrčeného na nepohodlné sedačce."

"Nepohodlné? Ty sedačky jsou z nejlepších materiálů."

"To nic na mém prohlášení nemění."

Killian se krátce zasmál. "Ještě jednou děkuji."

Arsen se přehnaně poklonil. "Nemáte zač, Vaše královská Výsosti."

"Oh, jdi s tím někam."

"Zítra končí naše sázka. Už si zase pomalu zvykej."

Killian se prudce posadil na posteli, jako by to nebylo pár minut od toho, co omdlel. "Počkej, chceš mi říct, že se vrátíš ke všem těm formalitám?"

"Samozřejmě."

"Víš co? Zítra si znovu zahrajeme karty."

"Už se jen tak nenachytám," pousmál se Arsen. "A navíc, zítra na to s oslavami určitě čas nebude."

"Máš pravdu, oslavy. Celý den budeš se mnou mluvit formálně, protože budeme na veřejnosti. Tím pádem si vyžaduju další den jako náhradu."

Arsen protočil očima. "Takhle to nefunguje."

"Ber to jako rozkaz," usmál se spokojeně Killian. Arsen se uchechtl, mohlo mu být jasné, že Killian vytáhne rozkazy právě teď.

Znovu se přehnaně uklonil. "Tak to tedy jak si přejete, můj pane."

Killian po něm hodil polštář, který Arsen samozřejmě pohotově chytil. Ublíženě se na něj podíval, než po něm hodil polštář zpátky. Killianův smích v tu chvíli byl pro jeho uši jako hudba. 

"Vidíš?" řekl Killian, když dal polštář zpátky na své místo. "Nejsi už jen má stráž. Tak se k tomu prosím nevracejme."

Arsen by ho tak rád poslechl. Kdyby nebyl Killian princ, viděl je jako opravdu dobré přátele, furt ale tady byl ten vztah nadřízeného a poddaného. Člena královské rodiny, následníka trůnu a obyčejného měšťana. Nehledě na to, co mu nařizoval kodex nebo reakce krále, kdyby slyšel, že ho Arsen nerespektuje, jak by si to určitě přeložil. 

Proto jeho slova nechal viset ve vzduchu. "Odpočiň si, uvidíme se později, až se probudíš. Někoho pro mě pošli." A s těmito slovy odešel. 

Ve vedlejší místnosti se zpátky oblékl do své slavnostní uniformy a ujistil se, že vypadá perfektně. Jak by to vypadalo, kdyby opustil princovy komnaty s rozházenou uniformou? 

Vrátil se na nádvoří. Nepřítomně procházel mezi řadami vojáků, zatímco myslel jen na princova slova a jeho obličej, když o tom mluvil.

Kdo byla tato záhadná dívka, která prince zaujala?

♛

i love them hhhh. tohle se tak dobře psalo