„Ne, tenhle koncept je postavený dobře, jen dneska nemám den," postěžovala si Elsa, když jsme obě byly v maskérně.

Ona jedla svou večeři a já ji jen tiše záviděla, protože jsem si nic svého nevzala. Netušila jsem ale, že se to tady tak protáhne. Měli jsme končit kolem šesté, ale bylo už osm a focení stále nebylo hotové.

Dva modelové, opravdu nádherní kluci, pózovali skvěle. Měli na sobě obleky za několik milionů wonů, které vypadaly luxusně. Jenže z nějakého důvodu to nebylo pořád ono.

„Třeba to po jídle půjde," řekla jsem povzbudivě.

„Já nevím, ale..." započala, no přerušila ji slečna z recepce, která nakoukla dovnitř maskérny.

„Pardon, ale někdo tu je a ptá se po Denise," zavolala.

„Jo, to jsem já," nechápala jsem.

Kdo za mnou asi tak mohl přijít?

„Můžu ho poslat sem?" zeptala se, na což jsem zmateně přikývla a stejný výraz věnovala i Else.

Chtěla jsem říct, že vůbec netuším, kdo by to asi tak mohl být, když se mi v zorném poli objevila známá postava v tmavém oblečení a s igelitovou taškou v ruce.

„Ahoj!" zvolala jsem překvapeně a hned mu šla naproti.

„Co tu děláš?" určitě jsem se musela v tu chvíli culit jako idiot, ale bylo mi to jedno.

Jediný, kdo si mě pak může dobírat je Elsa a všichni ostatní se rozutekli buď do jídelny dole, anebo do prostoru na kouření.

„Byl jsem u vás, ale ještě jsi nebyla doma," otevřel náruč, do které jsem se ihned nakvartýrovala.

Hlavu jsem složila na jeho hrudník a nadechla se známé vůně. Užívala jsem si, když mě stiskl zpátky a věnoval mi polibek do vlasů. Na chvíli bych i zapomněla, že je s námi Elsa stále v místnosti.

„Taky jsem ti donesl něco k jídlu," zvedl tašku, když jsem se na kousek odtáhla.

„Jsi zlato," hladově jsem si to prohlédla, a pak se zvedla na špičky, dávajíc mu krátkou pusu.

Chytila jsem ho za volnou ruku a začala ho vést k místu, kde stála má šéfová a kamarádka v jednom.

„Elso, tohle je Tae, můj přítel. Elsa, má šéfová a nejlepší fotografka, kterou znám," vychválila jsem ji a dočkala se pouze smíchu jmenované.

„To asi proto, že žádnou jinou neznáš," převrátila hravě očima, a pak mu podala ruku na seznámení.

„Nechám vás tu na chvíli a jdu si ještě jednou prohlédnout fotky, co jsme zatím nafotili," zvedla se ze židle následně, a i s bagetou v ruce vypochodovala ze dveří.

Chvíli jsem sledovala místo, kde zmizela, a pak se s úsměvem otočila k Taehyungovi, který vyndával z tašky plastový box.

„Mělo by to být ještě teplé," dal mi do ruky vidličku a jakmile odklopil víko, rozlila se místností vůně těstovin s rajčatovou omáčkou.

„Oh, jsi nejlepší. Nejsme nějak propojení? Protože zrovna ve chvíli, kdy přemýšlím nad tím, jaký mám hlad, se tu zjevíš i s touhle dobrotou," pokroutila jsem nevěřícně hlavou a pustila se do toho.

„Možná," uculil se a sundal si mikinu, co měl na sobě.

„Jak ses jinak dnes měl? Povídej, ať mám co poslouchat během jídla," pobídla jsem ho.

„Dneska to docela šlo. Dopoledne nějaká práce, ale moc toho už není, protože ta stavba celkově finišuje. Mám trochu strach, že už pro mě brzy nebudou nic mít," založil si ruce na hrudi a opřel se o stůl u kterého jsem jedla.

„Myslíš? Jsou s tebou ale spokojení, tak by tě mohli vzít na další zakázku," namítla jsem a samotnou mě ten fakt trochu znepokojil.

Chci, aby měl práci. Vím, jak je pro něj důležitá.

„Mohli, ale otázka je, kde ta další zakázka bude. Nechtěl jsem odcházet ze Soulu. Ne teď, když jsme spolu," povzdychl si.

Je docela pravděpodobné, že dostanou něco i mimo město. Pak by to buď musel odmítnout, anebo jet tam, kde je ho potřeba.

„To se nějak utřepe," natáhla jsem se po jeho ruce a jemně ji vzala do své.

„Asi jo," pousmál se.

Začal pak povídat o tom, jaký byl zbytek jeho dne, a jakmile jsem dojedla, řekla jsem mu o dnešku něco i já.

Pak se k nám vrátila Elsa s tím, že už všechny svolala a za deset minut se bude pokračovat.

„Dávám tomu ještě hodinu, a když to bude stát za nic, pro dnešek to odvoláme," oznámila mi, na což jsem nemohla jinak než přikývnout.

Tuším, že jsem tu zatím déle nebyla než dneska. Většinou se celý photoshoot stihne za dvě-tři hodiny.

„Tak mě napadlo," upoutala vzápětí opět mou a Taehyungovu pozornost.

„Co ty vlastně děláš?" zeptala se jeho.

„Prozatím vypomáhám na stavbě," odvětil jí s úsměvem.

„Zajímavé," přitakala a pořád si ho tak divně prohlížela.

Popravdě, na první pohled to vypadalo jako taková ta chvíle, kdy je ženská zainteresovaná do chlapa a skenuje ho pohledem. Já už ale tenhle pohled už znám.

„A fotil jsi někdy pro někoho?"

A očividně ho znám až moc dobře, protože jsem přesně tušila, co se jí v tuto chvíli asi honí hlavou.

„Co? Ne," zasmál se Taehyung pobaveně.

„Nechtěl bys to někdy zkusit?" vyzvala ho.

„Já jako model? To fakt pochybuji," zatvářil se nejistě.

„Mohlo by to být zajímavé. Stavba těla je tak akorát a jsi poměrně zajímavý v obličeji," zapřemýšlela.

„Tak... díky, ale asi ne," odmítl.

„Proč ne?" chytila jsem se toho já.

„Děláš si srandu?" otočil se ke mně, očividně šokovaný tím, že souhlasím.

„Ne, Elsa je profesionální fotografka a když o někom řekne, že by měl potenciál, tak ho většinou fakt má," řekla jsem, co se mi honilo v hlavě a dočkala se palce nahoru od své šéfové.

Pravda ale je, že jsem si jí v tomto směru neskutečně vážila. Šlo vidět, že to v branži umí. Má pro focení cit, má skvělou představivost, a především má na svůj věk nemalé zkušenosti.

„No já... nevím," odkašlal si pořád zaskočeně a nervózně se drbal na šíji.

„Popřemýšlej o tom. Jsem ochotná ti nafotit nějaké portfolio, a pak by se vidělo. Je to zcela nezávazné a jestli pak budeš mít nabídku, bude na tobě, zda ji vezmeš nebo ne," položila hrnek s kávou na stůl.

Se slovy, že mám ještě tři minuty, se vydala do ateliéru.

„To bylo divné," řekl hned.

„To by bylo úžasné," vyvedla jsem ho ihned z omylu.

„Denny, já a fotit? To je největší blbost, jakou jsem kdy slyšel," prohlásil hned.

„Prosím tě, nikdo ti neříká, že se z tebe musí stát profesionální model. Pro začátek by to byla skvělá šance, jak si přivydělat," protočila jsem očima.

Jakmile jsem se zmínila o penězích, ihned zbystřil a mě bylo jasné, že jsem se trefila do černého.

„No... myslíš?" zapochyboval.

„Hele, Elsa je vážně skvělá fotografka. Nabídla ti focení zadarmo, což by byla hrozná škoda nevyužít. Co pak... přesně jak řekla. Třeba tě někdo bude chtít do své kampaně a pokud se ti to bude líbit, můžeš to přijmout. Pokud ne, tak to odmítneš. Není to žádná věda. Ničím se nezavazuješ," rozvíjela jsem to dál a byla hrozně ráda, když jsem uviděla, jak začínám jeho pochyby rozházet na kopytech.

„A co když se neozve nikdo?" zvedl hlavu.

„No... tak budeš mít pár pěkných fotek," uchichtla jsem se a on se mnou.

Kdybychom tak oba věděli.

***

Ano, ještě jsem na živu :D

Přeji vám krásné prožití vánočních svátků a šťastný nový rok ;)