26.srpna

,,Ahoj."

,,Ahoj. Copak potřebuješ?"

,,Chci s tebou mluvit."

,,Dobře. Tak poslouchám."

,,Víš radši bych byl kdyby jsme byly jinde než tady."

.....

,,Wow...tak co potřebuješ?"

,,Víš chci aby sme si něco slíbili. Přece jen už se nějaký ten pátek známé."

,,Dobře."

,,Prosím nikdy si neostříhej svoje vlasy. Nevím co bych dělal kdybych se v nich nemohl prohrabovat. Pléc ti copánky. A hladit."

,,Dobře. Ty mi slib ze mi nikdy neublížíš. Neublížíš nějak citově. Slybuješ?"

,,Ano."

,,Dobře. Je to vše?"

,,Ne."

,,Dobře. Tak mluv."

,,Víš Iris. Od prvního dne kdy jsem tě potkal v tom obchodě. Jsem se tak trochu... Pane bože to se tak špatně říká..."

,,Já vím. Najenou se slova mění na prázdné schránky. A ty neviš jak správně něco říct. Tak aby slova přesně vyjádřila to co cítíš."

,,Vždy mě udivovalo jak jsi chytrá. Jsi užásná. Mám tě rád."

,,Já tebe taky."

,,Ne ty to nechápeš. Já.... já tě mám rád jnak. Já k tobě cítím něco víc..." Podíval se na ni. Tak moc ji toužil teď políbit. Přišel k ní.
Vzal pranen jejich vlasů a namotal si ho na prst. Pohrával si sním mezi prsty. Kolem nich bylo ticho. Slyšely jen zvuk hučícího potoka. Opřel si čelo o to její. A stále si pohrával s jejím pramenem vlasů. Najednou se odtrhla. Usmála se a odešla.
Viděl jak se zastavila a utrhla si kopretiny. Šel za ní. Trvala bílé okvětní lístky kopretiny a pouštěla je na zem. Udělal tak cestičku. Sledoval ji, až najednou zabočila a zmizela. I bílé lístky zmizely společně sní.

_________________________________________________

Bílé okvětní lístky kopretiny. Padaly pomalu na zem. Každý okvětní lístek znamenal její lásku k němu. Škoda že to nepochopil.