Pohled Anety: 

Když jsem se vzbudila, tak jsem si všimla, že jde kolem domu parta lidí...hned poté mi došlo kdo to je, když zazvonil zvonek. Vystřelila jsem z postele, dala si přes sebe deku a šla jim otevřít. Když jsem otevřela, tak tam udiveně stáli a koukali co to mám na sobě ,,Tak pojďte dál ne?" zasmála jsem se ,,Jo jistě...jdeme." řekla rázně Bekky á všichni vešli dovnitř. Sedli si na pohovku a pustili si chvíli televizi. Já si dala rychlou sprchu a co nejrychleji se převlékla do :

Sešla jsem dolů ze schodů a šla k ostatním. Jirka za mnou přišel a začal si mě z blízka prohlížet, tak jsem se jen zasmála a on vzápětí taky. všichni se ztěžka zvedli ze sedačky a šli ke dveřím. Vyšli jsme ven, já jsem zamkla dveře a mohli jsme jít. Došli jsme do nějakého parku, kde jsem ještě nikdy nebyla, ale líbilo se mi tam. Jirka a Klára se hned posadili na nejbližší lavičku co spatřili. Všichni, včetně mě, se začali hlasitě smát a přisedli si k nim. Já seděla vedle Bekky a Jirky. Simča začala něco vyprávět ,,Takže bylo nebylo...jednou jedno městečko..." a hned se začala smát ,,A v tom městečku bydleli malí skřítci." dodal David ,,Měli všichni malinkatý čepičky a domečky." přidala jsem se k nim ,,Bydleli vždy nejméně po dvou v domečku, nikdy nebyl někdo sám." řekla Bekky a zasmála se ,,Ale jednou je napadl zlý čaroděj...a všichni museli utéct." dodal Jirka ,,A od té doby se taky v tomhle parku ty malí skřítci schovávají, ale nikdy je nikdo nenašel." řekla tajemně Klára. Všichni se hlasitě zasmáli a Bekky řekla ,,Ale tohle je pravda, údajně se tu mají schovávat malí skřítkové, a ten kdo je najde od nich dostane čtyřlístek a bude mít doživotní štěstí." všichni se na ni nevěřícně podívali ,,Blbost. Tomu nevěřím." řekla jsem jí ,,Cože?! Jaký štěstí? To já chci! Kde ty skřítky najdu?!" řekl najednou Jirka a začal se rozhlížet kolem sebe. Bekky se jen usmála a řekla ,,Schovávají se přesně před takovými lidmi jako ty. Cp chtějí všechno hned."  Jirka se jen zkroušeně podíval na zem a pak zpět na Bekky ,,Ale já přece nechci všechno hned...to bych neseděl tady, ale třeba u nějaké holky v posteli." zasmál se a všichni s ním. Včetně mě. Podívala jsem se na hodiny a viděla, že je už 5 hodin a já mám ještě spoustu věcí na práci doma. Stoupla jsem si a řekla ,,Hele lidi, bylo to fajn. Někdy to můžeme zopakovat, ale teď už budu muset jít. Tak ahoj." usmála jsem se a odcházela. Po chvíli jsem už neslyšela smích Bekky ani Kláry. Někdo za mnou přiběhl ,,Už...jsem...se...bál, že...tě...nedoběhnu. Jsi...rychlá." řekl Jirka udýchaně. Doprovodil mě domů, rozloučili jsme se a on šel taky domů. Musela jsem ještě zamést v domě, vysát u sebe v pokoji a v ložnici, umýt a utřít nádobí, uklidit si pokoj a utřít prach po celém domě. Jo...měla jsem toho ještě dost na práci. Vzala jsem si sluchátka, pustila si písničky (viz média.), sáhla po koštěti a začala zametat. Po čtvrt hodině jsem to měla hotový a tak jsem začala vysávat. Až jsem vysála všude kde jsem měla, tak jsem uslyšela jak někdo zvoní...šla jsem otevřít a tam stál Pavel ,,Můžeš jít ven? Potřebujeme změnit plán...Veronika za 3 týdny odjíždí...musíme to udělat dřív." a já se na něj podívala a řekla jsem ,,Teď nemůžu, mám tady ještě práce. Třeba by to šlo zítra?" hned zakýval hlavou NE a vecpal se dovnitř ,,Tak já ti s tím pomůžu a pak to proberem?" přikývla jsem mu a tak jsme si rozdělili práci. Samozřejmě jsem mu dala tu horší, umývat nádobí...jak jinak...a já sama jsem utírala nádobí. Přitom jsme probírali školu, můj dům, a co si o něm myslím. Po půl hodině jme to měli hotové a mohli jsme jít ven, ale mě se nechtělo...byla tam už tma a tak jsme zůstali u nás. sedli jsme si do mého pokoje a vymysleli nový plán. Za hodinu a půl nakonec odešel a já si mohla jít sednout k televizi a čekat až se vrátí rodiče. Přišli až za Hodinu a naštěstí mě vzbudili těsně předtím než jsem usla na pohovce. Poslali mě spát a sami šli taky. Bylo sice teprve 10 ale já byla docela unavená, tak jsem si lehla a usla....

Pokračování příště.