Druhý den

Olive

Ráno jsem se probudila a první, co jsem viděla byl Justin, který se oblékal a pak něco dělal na počítači. ,,Justine..." šeptla jsem. ,,Ahoj miláčku" usmál se když se na mě podíval. ,,Někam jdeš?" Zeptala jsem se. ,,Jo, musím. V klubu se nám ztrácí nějaké smlouvy, před chvílí mi volal Ben, že nějaké drahé flašky alkoholu tam nejsou takže mám mezi zaměstnanci nějakého zloděje" povzdechl si. ,,To mě mrzí" ,,Mě to spíš sere" Uchechtl se. ,,Takže musím tam. Nevím kdy přijdu zlato" ,,A opravdu tam musíš? Nemůžeš aspoň teď dopoledne tady zůstat?" zeptala jsem se rozklepaně. Chci s ním ještě strávit co nejvíc času.

,,Broučku, zítra nikam nejdu takže budeme spolu ano?" Usmál se. ,,Prosím, zůstaň tady" vzlykla jsem. ,,Ollie, co se děje? Je ti špatně?" Vyhrkl a rychle ke mně přišel. ,,Ne, to je jedno. Jen jsem chtěla být s tebou. Poslední dobou spolu moc nejsme a chybíš mi" vzlykla jsem. ,,Ty mně taky lásko" pohladil mě po tváři. ,,Tak fajn, zůstanu tady s tebou. Půjdu odpoledne ano?" ,,Dobře, děkuji, jsi skvělý" vydechla jsem a pevně ho objala. ,,Bože, já tě miluju" usmál se mi do ramene a já se taky usmála a moje slzy zase vytekly.

Po chvíli se ode mě odtáhl a dal mi pusu na tvář. ,,Dojdu za Alex pro nějakou snídani a dáme si ji v posteli?" Zvedl obočí. ,,Jo, ehm nevíš co dneska dělá za jídlo?" Zeptala jsem se. Nechci totiž, aby přinesl vajíčka, které když jenom ucítím tak musím zvracet. A tohle by Justinovi už bylo fakt divný. On se to nesmí dozvědět. Věřím, že by na mě prezident dokázal opravdu poslat policii.

,,Dneska dělá něco lehčího, protože ti není dobře takže nějaký jogurt s ovocem" pokrčil rameny. ,,Fajn, tak budeš hodný když to přineseš" pousmála jsem se a on se zvedl a odešel pryč. Povzdechla jsem si a schovala si hlavu do dlaní. Budu ho muset opustit. Bojím se, bojím se toho, že bych fakt do vězení musela jít. Nechci být těhotná ve vězení. Nechci, aby mi moje miminko poté vzali. Je mi jasný, že ten kapitán našeho města mě chce na výslech, říkal mi to už Thomas. A pokud se k nim dostane i to, že jsem neplatila daně, dělala prostituci tak se do vězení fakt dostanu a to nemůžu dopustit.

Justin by mě nedokázal zachránit. Buď by mi nevěřil, že tohle jeho otec dělá a nebo by s tím nic nedokázal udělat. Je to prezident sakra, ten má kolem sebe samý dobrý lidi. I kdybych od Justina měla dobrého právníka tak prezident proti mně sežene ještě lepšího. Nevyhrála bych to. A tak moje jediná možnost je Justina opustit. Bolí mě to, ale nic jiného mi nezbývá.

Justin mě bude opravdu nenávidět, vím to, ale třeba jestli se někdy jednou dozví důvod tak pochopí proč jsem to udělala. Kdo by si dobrovolně vybral jít do vězení? Nikdo.

Ach jo, všechno jsem si to tak posrala. Kdybych toho pitomce nezabila tak by ten život možná byl lepší. Aspoň bych nemusela dobrovolně opouštět milovanou osobu a otce mého dítěte.

,,Jsem tu" přišel zpátky s úsměvem na tváři a já se pousmála. Podal mi tác s jídlem a já potichu poděkovala. ,,Co tam dáme?" Zvedl obočí když pustil televizi. ,,Můj oblíbený seriál víš tak je na tobě, co chceš ty" Uchechtla jsem se. ,,Fajn, nevadí mi koukat na Přátele" pokrčil rameny a najel na platformu a pak tam pustil seriál.

Sundal si jeansy a lehl si ke mně pod peřinu. Vzal si svou misku s jogurtem a pak si mě přitáhl k sobě. Opřela jsem se o jeho hruď a začala taky jíst. V tichosti jsme jedli snídani, koukali se na Přátele a občas se zasmáli nějakým scénkám, no občas ne, vlastně skoro pořád jsme se smáli takže jsem byla ráda, že mě to trochu zaměstnalo od mých myšlenek.

,,Lásko?" Šeptl. ,,Hmm?" ,,Opravdu se neděje něco jiného?" Povzdechl si. ,,Cože? Co by se mělo dít?" Falešně jsem se na něj usmála a pak radši odvrátila pohled. ,,Cítím z tebe, že nejsi ve své kůži. Poslední dobou pořád pláčeš, štve mě to chápeš? Štve mě, že ti nijak nemůžu pomoct. Bolí mě když jsi smutná" řekl. ,,Nejsem smutná Justine, neboj" pohladila jsem ho po tváři. Odložila jsem tác na stolek a pak si na něj sedla.

,,Jsem v pořádku" šeptla jsem a on se mi chvíli díval do očí. ,,Budu se ti to snažit věřit" zamumlal. ,,Ale víš, že kdykoliv za mnou můžeš s čímkoliv přijít že?" Pohladil mě po boku. ,,Vím..." kývla jsem. Přemýšlela jsem jestli to na něj nemám všechno vyklopit, ale nakonec jsem si lehla zpátky vedle něj a naštěstí si to rozmyslela. To by nedopadlo vůbec dobře.

*********

Zastavilo přede mnou velké černé auto stejně jako včera a já si hned povzdechla. Doufala jsem, že třeba nepřijede. Jsem hezky naivní. Pomalu jsem nastoupila, řidičův pozdrav úplně odignorovala a bála se toho, co na mě prezident všechno vybalí.

Dojel zase na stejné místo a já vystoupila. Už tady dole stáli dva bodyguardi takže si za mě hned stoupli a ukázali mi ať jdu nahoru. To se bojí, že bych utekla?

Došli jsme nahoru a já hned viděla sedět prezidenta na stejném místě. ,,Jsem rád, že není žádná scéna a fakt jsi přijela. Opravdu se bojíš toho, že půjdeš sedět že?" Ušklíbl se a já se k němu pomalu rozešla. ,,No, bát by ses fakt měla, jelikož já vždy vše co řeknu, tak myslím vážně" Uchechtl se a kývl ať si sednu.

,,Musím říct, že jsem fakt překvapen" přisunul ke mně papír. ,,Já ne..." šeptla jsem když jsem si přečetla, co tam je. ,,Sice otec toho děcka je fakt můj syn, ale to neznamená, že ho nepodvádíš. Jednou děvka, navždy děvka" pokrčil rameny. ,,Já už to sakra nedělám! Jste úplně hluchej nebo co?!" Zařvala jsem hystericky a on se začal smát. ,,Tímhle tvým pištěním mě chceš nějak vystrašit nebo co?" Zvedl obočí. ,,Prostě mi řekněte, co po mně chcete" vzlykla jsem potichu a on se uchechtl.

Chytila jsem se za bříško a byla ze všeho tak v prdeli. Ani bych se nedivila kdybych kvůli tomuhle stresu potratila. Ale tak moc by mě to bolelo. Sice nejsem na miminko připravená, ale nenechám si ho vzít. Budu ta nejlepší matka.

,,Fajn, tady máš vlastně vše k tvému novému životu" zamumlal a podal mi velkou, docela těžkou obálku. ,,Co tam jako je?" Vydechla jsem. ,,Se podívej" pokrčil rameny a já obálku otevřela.

Nejdříve jsem vyndala novou občanku a překvapeně jsem se zatvářila. ,,Přemýšlel jsem, že ti nechám tvé falešné jméno Rose, ale..." uchechtl se. ,,V-vy víte, ž-že jsem měla..." ,,Říkám, že vím všechno. Detektiv si o tobě proklepl úplně všechno. Vyhledal i člověka, který ti falešnou občanku udělal. Já jsem nebezpečný člověk Olive takže by jsi mě měla poslouchat na slovo a od Justina opravdu vypadnout" řekl a já nervózně polkla.

,,Takže odteď jsi Grace Bailey... zapamatuj si to" řekl a já pomalu kývla. ,,Měla by sis trochu změnit i účes jelikož tě lidi tak nějak znají" řekl. Pomalu jsem vyndala další papír z obálky a rozevřela ho.

,,To jste se zbláznil ne?!" Zasmála jsem se. ,,Ne, to jsem se fakt nezbláznil" zavrčel. ,,Nepojedu do Řecka. Nebudu bydlet někde v Evropě. Já umím jenom anglicky, jak tam mám sakra žít?!" Vykřikla jsem a postavila se. Chtěla jsem odejít, ale rychle si předemě stoupl bodyguard a nadzvedl svoji košili.

,,Vidíš to?" Šeptl mi prezident do ucha a já se vyděšeně podívala na zbraň za jeho opaskem. ,,Neměla by jsi utíkat, pro tvoje dobro" vydechl a pevně mě držel za paži. ,,Prosím pusťte mě" vzlykla jsem. On kývl a bodyguard si zbraň zase hned schoval pod košili. ,,Kdyby tohle o vás věděl Justin, tak moc by vás nenáviděl" zašeptala jsem. ,,Justina do tohohle netahej! Ten se tohle nikdy nedozví!" Zařval a já sebou cukla.

,,Jdeš si sednout a nebo chceš, aby bodyguard tu zbraň na tobě vyzkoušel?" Zvedl obočí. ,,Tak mě ale pusťte, bolí to" vydechla jsem a on mě hned pustil a já si zase sedla. ,,Takže, kde jsme to skončili" Uchechtl se a podal mi letenku. ,,Letíš už zítra k večeru z JFK letiště. Jeden přestup je ve Frankfurtu v Německu a pak letíš rovnou do dovolenkové oblasti v Řecku. Takže se nemusíš bát, že se nedomluvíš. Jsou zvyklí na turisty. I když ty potom turista moc ani nebudeš" ušklíbl se.

,,Vybral jsem tuhle část, kde tě místní lidi určitě poznávat nebudou. Celkově doufám, že nějakou děvku, kterou měl syn prezidenta USA, moc lidí v Evropě neřeší a nebudou tě znát. Každopádně ty jsi určitě něco dokážeš vymyslet že?" ,,Co když se objevím někde na internetu? Justin to hned zjistí" ,,Tak se snaž moc neukazovat. Ale zajistím tým, že kdyby se někde nějaká tvoje fotka objevila tak to oni zjistí a já zařídím, aby se to vymazalo ze světa" ,,Že mě to ani nepřekvapuje" zamumlala jsem. ,,Říkal jsem, že dokážu všechno" ušklíbl se a já si povzdechla.

,,Tady máš i nový cestovní pas. Tady je bankovní karta, tady máš napsané číslo účtu" řekl. ,,Budu ti tam posílat peníze takže se neboj, že nedokážeš to děcko uživit" ,,Vy fakt uděláte cokoliv, aby jste se mě zbavil" ,,Přesně tak, nevadí mi ti nějaké prachy posílat když mého syna opustíš" řekl a já pokroutila hlavou. ,,Chci po tobě, aby sis tam zařídila nový život. Nemysli na to, že se ještě někdy do států vrátíš. Porodíš tam děcko, najdeš si nového kluka nebo si klidně zase vydělávej sexem, je mi to jedno, no a pak si tam v klidu umři, do států se nevrátíš" řekl.

,,To mě budete muset ale živit hodně dlouhou dobu" řekla jsem. ,,Aha, takže už se takhle projevuješ jo? Já věděl, že ti jde jenom o prachy" Uchechtl se. ,,Nejde mi jenom o peníze. Ale vy po mně chcete hroznou věc! Co kdybych tady měla rodinu?" ,,Ale nemáš takže..." ,,Ale mám tu pohřbenou mamku, chci ji aspoň jednou ročně navštívit" zavrčela jsem. ,,Fajn, tak ti budu posílat větší peníze. Nechci, aby jsi se sem vrátila" řekl a já se uchechtla.

,,Pokud přestanete posílat tak se vrátím, je vám to jasný?" řekla jsem a on se uchechtl. ,,Je mi to jasný" zasmál se. Teď zním fakt, že chci jen peníze. Ale to on mě vyhání z mé rodné země někam, kde to vůbec neznám, asi bude problém se tam normálně domlouvat a budu úplně bez peněz. Takže proto ty peníze po něm chci.

,,Kde tam budu bydlet?" Povzdechla jsem si. ,,Tady jsou klíče od tvého bytu, ten už jsem taky zařídil. A tady je adresa, je to takových 30 minut od letiště" ,,Jak jste to stihl tak rychle zařídit?" Zeptala jsem se překvapeně. Pokrčil rameny a usmál se. Ten už to musel zařizovat hodně dlouho, měl to určitě už dlouho v plánu.

,,Takže jsme vlastně domluvení. Všechno v obálce je, máš tam i papír s různými informacemi, ale ty si poradíš" ušklíbl se a zvedl se. ,,Rád jsem s tebou spolupracoval. Těším se až naši rodinu nadobro opustíš" zavrčel. ,,Počkat..." zastavila jsem ho. ,,Jak mám odejít z bytu Justina? Zítra má být doma" řekla jsem. ,,No jo, vlastně. Taky to zařídím" kývl.

,,Mimochodem ví kromě tvé doktorky, že jsi těhotná?" Zeptal se. ,,Maya..." šeptla jsem. ,,Doprdele" zavrčel. ,,Tak si něco vymysli. Musíš si něco vymyslet, aby si myslela, že těhotná nejsi" řekl a já si povzdechla. ,,Pokud zjistím, že se Justin cokoliv dozvěděl nebo že jsi neodjela tak víš, co se stane. Krásný zbytek tvého života" mrkl a pak začal odcházet.

Schovala jsem si hlavu do dlaní a začala potichu brečet. Tohle je fakt v hajzlu.

Po chvíli jsem si vyndala mobil z kabelky a napsala Maye. Ta mě teď pořád bombarduje zprávami. Já ji totiž naštěstí neřekla, že mi doktorka těhotenství potvrdila, neměla jsem na to náladu. Takže ona jen ví, že mi testy ukázaly, že jsem těhotná.

Pro Maya: ahoj, promiň, že jsem ti neodepisovala. Neměla jsem vůbec náladu. Sice jsem nebyla na miminko připravená, ale i tak mě to zasáhlo. Těhotná jsem podle doktorky byla, ale plod je mrtvý. Takže jsem potratila. Prosím nevolej mi, nechce se mi teď s nikým mluvit.

Povzdechla jsem si a zase začala brečet. Já jsem tak hnusná. Jak dokážu takhle lhát? To je děsný.
Zaklonila jsem hlavu a celá se z toho pláče klepala. Já se zblázním. Maminko, proč já? Nejradši bych byla s tebou.

**********

,,Ahoj" objal mě ze zadu a pak mi dal dlouhou pusu na tvář. ,,Ahoj" šeptla jsem a snažila se zase nebrečet. Jen když ho vidím, slyším jeho hlas tak se mi chce brečet. Posledních pár hodin s ním. A on nic netuší. Je mi to tak líto, ale musím. Můj strach z vězení a z toho, že by mě nikdo nezachránil mě přesvědčil. Kdyby mi nehrozilo vězení tak Justinovi vše řeknu. Teď to ale nejde.

,,Ty vaříš?" Zeptal se překvapeně. ,,Ano, dělám tvoje oblíbené boloňské špagety" řekla jsem. ,,Opravdu? A co se děje, že jsi se do toho pustila?" Zasmál se. ,,Jen tak" pokrčila jsem rameny. ,,Takže už ti je lépe?" ,,Docela jo" kývla jsem a otočila se k němu a dala mu malou pusu na rty.

Pak jsem ho pomalu objala a jen se ho pevně držela a on s námi maličko houpal. ,,Lásko?" Zašeptal mi do vlasů a já kývla ať pokračuje. ,,Víš, jak jsem ti říkal, že zítra budu doma?" přikývla jsem. ,,Volal mi otec. Jazzy má nějaké problémy zase s klukama, chová se divně. A pak moje mamka se mnou prý chce něco probrat. Takže musím zítra ráno jet do Washingtonu" povzdechl si. ,,Aha" šeptla jsem se slzami v očích. Je to tady. Odjede a já budu mít možnost si v klidu zabalit.

,,Ale no tak, co ty slzy? Vždyť já se ti vrátím" zasmál se. ,,Jo, promiň, jsem citlivá, mám to dostat" šeptla jsem a falešně se zasmála. ,,Chápu, já už se těším až budeš zase ve své kůži a pak nebudeme spát několik nocí v kuse" usmál se a přejel mi rukama po zadku. ,,Jo" kývla jsem a pousmála se.

,,Jdi si sednout, špagety už budou, tak jenom přihřeju tu omáčku" ,,Dobře paní šéfkuchařko" kývl, dlouze mě políbil a pak si šel sednout. ,,Snad ti to bude chutnat" uchechtla jsem se. ,,Zatím všechno, co jsi vařila tak mi chutnalo takže si myslím, že teď to bude stejný" usmál se. ,,Doufejme" zasmála jsem se a dala špagety na talíř a přelila omáčkou. Nahoru jsem nasypala trochu sýra a pak mu to podala. Sobě jsem si dala menší porci a taky si sedla ke stolu.

,,To ti stačí takhle malá porce?" Zvedl obočí. ,,Nemám moc chuť" pokrčila jsem rameny a on si povzdechl a přikývl. ,,Aby se z tebe nestala anorektička" zamumlal. ,,To se nemusíš bát" vydechla jsem a podívala se na svoje bříško, které za pár měsíců bude velké a anorektička fakt nebudu když mám teď chuť hlavně na sladké.

,,Tak co?" Zeptala jsem se když ochutnal. Nic neříkal a já začínala být nervózní. ,,Lásko, jsou neskutečně výborný" usmál se a já šťastně vypískla. ,,To jsem ráda" vydechla jsem. ,,Jsi tak roztomilá" zasmál se a pak to do sebe začal házet. Taky jsem si ochutnala a musela se sama pochválit. Ještě, že mě mamka před smrtí stihla naučit něco vařit. Celou večeři jsem ale spíš Justina pozorovala a snažila se zapamatovat každý rys, znaménka na jeho tváři.

**********

,,Justine..." zašeptala jsem když jsem se asi dvě hodiny převalovala v posteli a nemohla spát. Justin šel spát docela brzo a já se ještě chvíli koukala na seriál, ale pak jsem to vypnula a nemůžu usnout. Potřebuji s Justinem ještě mluvit, cítit ho.

,,Hmm?" Zabručel. ,,Promiň, že tě budím, jenom..." povzdechla jsem si. ,,Copak?" Zamumlal a pohladil mě po tváři když pomalu otevřel oči. ,,Pomiluješ mě?" Justin hned překvapeně vykulil oči a pak se uchechtl.

,,Vím, že jsem ti jednou říkal, že klidně i když mě v noci probudíš tak mi nedělá problém tě udělat, ale netušil jsem, že se to jednou stane" zasmál se. ,,Promiň, je to kravina, jen na to mám chuť a teď mi zase na pár dní odjedeš, pak to dostanu a..." umlčel mě tím když přiložil svůj prst na moje rty. ,,Už dlouho tě chci zase cítit takže to kravina není" usmál se a pak si nade mě lehl a zapřel se lokty vedle mého těla, aby mě nezalehl.

Začali jsme se pomalu líbat a navzájem jsme si sundavali naše oblečení. Potichu jsem vzdychla když se o mě otřel. Dlouze jsem ho políbila a pak mu začala stahovat boxerky. Rychle si je sundal a zahákl si prsty za lem mých kalhotek a taky mi je začal stahovat.

Políbil mě na nos, na bradu, na krk a pak se začal věnovat mým prsům. Dala jsem si ruce do jeho vlasů a kousla se do rtu. ,,Chci tě už cítit Justine prosím" vydechla jsem když se začal posouvat ještě níž. ,,Fajn, vůbec mi to nevadí" usmál se a zase se posunul nahoru. Pomalu jsme se začali zase líbat a pak jsme oba dva vzdychli když do mě vnikl.

Začal se jemně pohybovat a přitom jsme se snažili líbat, ale moc nám to nešlo. Po chvíli jsem nás přetočila. Usmáli jsme se na sebe a já se začala na něm hýbat a on mi pomáhal. ,,Bože Olive" zaklonil hlavu když jsem přidala na rychlosti. Kousla jsem se do rtu a zapřela se o jeho hruď.

,,Justine!" Vzdychla jsem nahlas když mě chytil za prsa a mačkal mi je. Potom se zvedl, objal mě a začal se sám pomalu pohybovat. Pevně jsem ho chytila kolem krku a naklonila hlavu, aby mě mohl jemně líbat na krku. Podívala jsem se mu do očí a usmála se. ,,Olive..." zavřel oči a já ho políbila. Začali jsme se líbat a po chvíli jsem cítila, že to na nás oba jde. Začali jsme hlasitěji vzdychat a pak jsme se udělali.

Justin si lehl a já si lehla na něj. ,,Bože, já tě tak miluju" vydechl a hladil mě po zádech. ,,Taky tě miluju Justine, navždy tě budu milovat" podívala jsem se mu do očí. ,,Vždyť já tebe taky" usmál se a dlouze mě políbil.

Promiň lásko, že tě takhle zlomím.

O dva dny později

Justin

,,Zlato, jsem doma! A nesu tvoji oblíbenou pizzu!" Zavolal jsem když jsem vešel do bytu. Sundal jsem si bundu, sundal boty a šel do kuchyně. Tady Olive nebyla tak jsem krabici od pizzy položil na linku a šel do ložnice. Taky tu nebyla a ani v koupelně.

Zmateně jsem se zatvářil. Kde je? Nepsala mi, že by někam šla. No za ty dva dny jsme si toho popravdě ani moc nenapsali. Včera se odmlčela úplně, ale já byl celý den s Jazzy, která ani žádný problém neměla takže otec zase jako vždy viděl něco, co není.

Přešel jsem s kufrem do naší šatny a sundal si mikinu i s tričkem a najednou jsem si všiml prázdných poliček. Oblečení jsem pohodil na zem a začal otevírat skříně. ,,Proboha" šeptl jsem když tu nebyl ani kousek oblečení od Olive. ,,Co to kurva..." vydechl jsem a rozeběhl se zpět do ložnice. Tady ani v koupelně neměla nic.

Rychle jsem přešel ke stolu a viděl tu nějaký papír nadepsaný mým jménem. Cítil jsem svoje srdce snad až v krku. Co se to děje?

Rozklepanýma rukama jsem vzal papír do ruky a rozevřel ho.

Ahoj, 
asi se divíš, že tu nejsem a nejsou tu ani mé věci. Omlouvám se ti. Moc se ti omlouvám, že tohle teď čteš, ale já to musela udělat. Popravdě ani nevím přesně, co ti mám psát. Poslední dny jsem prožívala hrozně těžké období, ale ne kvůli tobě, dělo se toho hrozně moc. Vlastně já ti ani svůj důvod mého odchodu říct nemůžu a nedokážu. Jen doufám, že jednou se třeba pravý důvod dozvíš a přestaneš mě nenávidět a pochopíš to. Moc se ti omlouvám a zapamatuj si, že tě hrozně miluju a navždy tě budu milovat. Děkuji za všechnu tvoji lásku, péči a pomoc. Navždy ti budu vděčná. Nikdy na tebe nezapomenu. Promiň.
S láskou, Olive

Sedl jsem si na zem a nechal svoje slzy téct po tváři. Vzal jsem si mobil a hned ji začal volat. Tohle nemůže být pravda.

,,Je nám líto, ale volané číslo neexistuje. Prosím zkuste jinou kombinaci čísla"

,,Olive, ne, prosím ne" vzlykl jsem a zkusil to znova. ,,Lásko prosím" zavzlykal jsem nahlas a mobil odhodil od sebe. ,,Co jsi mi to udělala..." šeptl jsem a schoval si hlavu do dlaní.

Cítím jakoby všechen život a duše ze mě vyplula. Tak tuhle bolest jsem ještě nikdy necítil. Moje srdce se rozlomilo na milion kusů a už asi nikdy ho nedokážu zalepit.

Ahoooj❤️ nová část je na světě❤️ vím, že jsem slíbila, že bude v úterý, ale v práci jsou stresy takže jsem nestíhala😂😂

Každopádně je tady a já jsem hrozně zvědavá na vaše názory! Děkuji moc za vaši minulou aktivitu, moc jste mě potěšili❤️

Jak to asi teď bude pokračovat?😬 Olive odjela do Řecka a bude tam žít svůj život. Za jak dlouho ji Justin zase objeví? Bude to dlouho a jeho dítě pak už bude velké a nebo se shledají zase za krátkou dobu?🤔

Budu také moc ráda za vaše názory a děkuji❤️ mějte se krásně❤️❤️