82.kapitola
Červen 1978
Z pohledu Ginger
Seděli jsme s Regem v Komnatě nejvyšší potřeby a povídali si. No i když to bylo trochu slabé slovo. Prováděli jsme malé nekalosti.
,,Ale Reggie nech už toho," vypískla jsem smíchy, když mně znovu polechtal a já se celá zkroutila do klubíčka.
,,Jsi ohromně legrační, víš to?" Šibalsky se ušklíbnul a dál pokračoval ve své činnosti. ,,To nebude vadit, že nejsi na vyučování?" Zeptám se na znovu propíranou otázku.
,,Nee, vždyť už je konec roku a oficiálně jsem se hodil marod. Jen Rab asi tuší něco víc. Vzkazoval, že si to máme užít." Reg se zapitvořil a prohnul se v zádech.
,,Tak to by mě zajímalo co měl na mysli. Co že si máme užít?" Pokusila jsem se o nevinný tón, ale asi mi bylo vidět na očích, že to jen předstírám.
,,Ale jdi ty šibalko, úplně to z tebe vyzařuje jak po tom toužíš. A mimochodem nemáš ty být na vyučování?" Poškádlil mě a zajel mi svými dlouhými prsty do mých vlasů, které povyrostly od té doby co jsem si je ostříhala.
,,Nemám zlati, jelikož ostatní ještě skládají zkoušku z Lektvarů, kdežto já uz jsem všechny zkoušky absolvovala." Zasmála jsem se znovu. Bylo mi tady s Reggim dobře. Rozkoš tak by se to dalo nazvat. Neumím přesně říct kdy jsme se to vlastně dali dohromady.
Nedělala jsem či spíš nevnímala jsem žádnou hranici mezi naším důvěrným přátelstvím a láskou. Bylo to takové volné a nespoutané, zároveň se však naše přátelství stále prohlubovalo. Co vám budu povídat, bylo to tak jiné než se Siriusem. Ale dost, nebudu přemýšlet nad Tichošlápkem, který se teď někde lopotí nad Lektvary, přemohla mně škodolibá radost.
,,Chtěla bych tady s tebou zůstat věčně," zašeptám mu do ucha.
,,To neříkej dvakrát," popadne mě a oba spadneme na velkou pohovku. Jsem si jistá, že tu ještě před chvilkou nebyla.
,,Ale ale čuchám, čuchám velké zvíře," zůstanu jen tak ležet a hluboce se nadechuju Regovy vůně. Vtom nahmatám jeho ruce jak mi zajedou pod tílko. Za chvilku ho mám dole.
,,Svíjet se jako hadi, to by sis představoval co?" Projede mnou vlna vzrušení, když mu sundám košili.
***
Nepamatovala jsem si kdy jsme z Komnaty nejvyšší potřeby odcházeli ale byla již určitě druhá půlka odpoledne. Museli jsme se odtama odejít každý zvlášt, bylo a stále to těžké je před ostatními dělat jakože nic.
Já se s tím zatím nikomu nesvěřila, ne, že bych neměla v nikoho takovou důvěru ale jednoduše jsou to nebelvíři skrz naskrz. Úplně vidím tu jejich reakci.
A ve Zmijozelu zrovna tak, i když Regův kámoš to vlastně ví. To je výjimka. Když jsem došla do naší společenky byli tam už všichni sedmáci. Takže zkouška už asi skončila. Hned jsem zamířila k Pobertům a holkám.
,,Tak co? Jaký byly Lektvary? Vidím, že jste v pořádku," zeptám se napřímo ale vůbec netuším jaká bude reakce.
,,Čau ségra. Bylo to šílený, myslel jsem, že to nezvládnu. U Merlina tak těžký jsem to nečekal." A Jamie mi to začal líčit v téměř těch nejhorších barvách a taky mi sdělil svoje obavy.
,,Ach chudáčku, tak snad to dobře dopadne." Politovala jsem jej.
,,Ale Jamie, lásko to trochu přeháníš. Mně se ta zkouška nezdála tak hrozivě těžká jak si ji tu popisoval Ginger." Zmírnila jeho vyprávění Lily a jemně ho políbila. Ihned jsem si vzpomněla na to jak jsem takhle poprvé ochutnala Regovy rty.
Asi jsem se příliš zasnila protože se Dorca uchichtla.
,,A copak si dělala ty Ginger? Vypadáš jakobys byla v sedmým nebi. Tak se přiznej! Do koho ses nám zamilovala?" To teda uhodila hřebík na hlavičku, říct jim to teď nemůžu. Úplně bych jim pokazila náladu.
,,Noo, jen mám radost, že už to mám všechno za sebou." Plácnu nějakou výmluvu i když je to vlastně pravdivé.
,,To my taky," řeknou unisono Jamie se Siriem.
,,Nepůjdeme se projít ještě ven? Je tam pěkně." Navrhnu když se podívám z okna. Byl tam teplý červnový večer.
,,Tak jo" souhlasí holky. Všichni se zvednou a vyrazí ven. Kluci se promění do svých zvěromágských podob a dělají si srandu z holek.
________________________________________________________________________
Takže čau
Měla jsem chuť čistě na Reggia kapitolku ( jakože Regulus a Ginger, Reg a Gia. Chápeme ne?)
No a musím vám s politováním sdělit, že už se kvapem blížíme ke konci knížky. Letí čas jak splašený.
Andy ❤
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro