***
Vtom vrzly dveře, maloučko se otevřely a zase zavřely. Kluci se kolem překvapeně rozhlíželi. ,,Je tu někdo?"

***

Z pohledu Ginger

Najednou jsem si uvědomila, že musím rychle zmizet. Potichu jsem otevřela dveře a zmizela z klučičího pokoje. Hbitě jsem prošla společenkou, kde ještě stále seděli zmijozelští sedmáci. Pak jsem vyšla na chodbu a konečně jsem ze sebe mohla shodit neviditelný plášť a protáhnout se. Byla jsem tak neopatrná, že jsem si ani nevšimla temného stínu za mnou.

,,Ginger?" Ozval se hlas za mnou, přísahám, že se mi zježily snad i chloupky na zátylku. Otočila jsem se.

,,Petere! Vyděsils mě! To už mi víckrát nedělej !" Křikla jsem na malou zavalitou postavu Petera Pettigrewa. Ten se celý nervózně krčil.

,,Promiň, já tě nechtěl vyděsit. Co děláš tady dole?" Vypjal zase hruď a rozhlížel se kolem.

,,Eee...noo na tom nesejde. A cos tu dělal ty?" Zarazila jsem se a rychle vypálila stejnou otázkou po něm. Peter byl evidentně na větších rozpacích, protože celý zčervenal.

,,To je na dlouhý vyprávění víš. Tak já už půjdu, kluci se po mně jistě shánějí." A chtěl odejít. Jeho zaječí sklony jsem vypozorovala rychle. Co když si domyslel, že jsem byla ve Zmijozelské společence. A co když tam právě chtěl jít taky, mockrát se jen tak vytratil, co když chodí celou dobu za Zmijozeláky? Blbost. No i tak bych jej neměla spouštět z očí.

,,Počkej, půjdu s tebou." Doběhla jsem ho.

Cesta do nebelvírské věže probíhala absolutně jednotvárně pouze za opatrné konverzace. Když už jsme byli kousek od chodby kde je obraz Buclaté dámy tak jsme narazili na další překvapení.

,,Reme co tady děláš?" Vyjeknu znovu, tentokrát ne vyděšeně, jako spíš překvapeně.

,,Jej nazdar Gio. Mám hlídku pamatuješ? Jsem přece Primus a oběma bych vám měl strhnout body za to, že se touláte Merlinví kde po večerce." Odvětil Remus jakoby měl radost, že nás vidí. Peter se nezmohl ani na slovo odporu. Poseroutka.

,,Ale Reme to přece neuděláš? Přece nebudeš škodit vlastní koleji." Zaškemrala jsem prosebným hlasem.

,,To teda neudělá." Vystoupil zpoza rohu Jamie a hned za ním Sirius.

,,Teda, že to neuděláš Náměsíčníku? Ti dva nám určitě pomůžou a rádi." Dodá Sirius a podívá se na Rema.

,,No jasně, tak jim svůj ztřeštěnej plán řekněte." Rezignovaně vzdechnul Rem.

,,Tak o co tu jde bráško? Co máte za lubem?" Zeptám se Jamieho.

,,A kde jste vůbec byli vy?" Podíval se na mě podezíravě Sirius

,,V kuchyni" vyhrkl Peter znenadání.

,,Teda já jo, nevím kde byla Ginger, potkali jsme se až před chvilkou." Dodal ještě pohotově. Nechápavě jsem se na něj otočila, on jim lhal. Nejenže neprozradil mě, ale ani o sobě jim neřekl pravdu. Tady něco nehrálo. Vždyť Poberti vždycky drželi při sobě a říkali si všechno. Nebo ne?

Že by se Poberti rozcházeli? Jistě tři z nich už teď měli svou drahou polovičku ale... musela jsem přerušit své myšlenkové úvahy.

,,No dobře, máme určitý plán. Merlinví jestli to není naposledy co Poberti něco páchají." Zachechtal se Jamie a pak se otočil ke mně

,,Gio máš plášť?"

Sáhla jsem do kapsy mikiny a vytáhla splývavou látku neviditelného pláště

,,Jo tady."
,,Fajn, tak se dáme do toho Pobertko"
Nemohla jsem uvěřit svým uším

,,Cože? Asi špatně slyším? Ty jsi mě nazval Pobertkou? Pokud si pamatuju na konci 5.ročníku jsi mi to ani nechtěl uznat." Potměšile mu připomenu tu, teď už, vtipnou vzpomínku.

,,Nojo ale to jsem byl rozčilený z těch rodinných záležitostí ségra." Zajel si Jamie do vlasů a už tak rozcuchané vlasy si ještě víc rozcuchal.

,,Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti." Klepl Sirius na starý kus pergamenu a na tom se okamžitě začaly zjevovat chodby bradavického hradu a malé tečky jako postavičky studentů.

,,Takže naším prvním úkolem je najít Filche a paní Norrisovou." Zamumlá Sirius.

,,Tady je, v Pamětní síni. Co dál?" Ukázu prstem na tečku školníka.

,,Rozdělíme se, jedna skupina zabaví Filche a jeho smeták a druhá...hmm co vás napadá?" Jamesův plán mi připadal tuze nepromyšlený. Celé je to vlastně recese. Když si vzpomenu jaký byl pátý ročník. Úplně o něčem jiném.

,,Co takhle provést něco v knihovně?" Fantazíruje Sirius načež ho Rem i já sežehneme pohledem

,,Tichošlápku ty nemáš rozum. Zaprvé knihovna je důležitá, zadruhé by tě Pinceová asi sežrala." 

,,A zatřetí Lilečka by už se mnou nikdy v životě nepromluvila. A já si ji chci vzít." Skočil nám do toho Jamie.

,,Dobře dobře, tak máte jiný plán?" Vzdá to Tichošlap pod náporem našich argumentů a naoko se naštve.

,,Já ano. Co takhle namydlit chodbu vedoucí k učebně Přeměňování?" Ozve se Remus s lišáckým úsměvem.

,,A pak bychom mohli něco provést Zmijozelákům?" Přidá se Jamie a v jeho oříškových očích už jsou zase ty bláznivé jiskřičky. Peter se na mě plaše podívá a já mu pohled oplatím. Co to mělo znamenat?! Má snad doopravdy něco se Zmijozeláky.

,,A co takhle spolčit se s Protivou?" Navrhnu když si vzpomenu na to škodolibé strašidlo.

,,Hmmm no neříkám, že je to špatný nápad ale není s ním vždycky dobrá spolupráce. Ale většinou jsme s ním zadobře." Zareaguje Tichošlápek mírně podrážděně na můj návrh. Pak konečně vyrazíme. Já, Remus a Peter jdeme hledat Filche, no spíše mu provětrat perka a Sirius a Jamie jdou dát podlaze nový lesk. Aspoň bude hezky klouzat.

,,Filch se z Pamětní síně přesunul zpátky do svého kutlochu. A paní Norrisová je kousek odtud" sdělím klukům po dlouhém dívání se do Pobertova plánku. Vtom se kousek od nás ozve mňoukání, a už je ta střapatá kočičí příšerka u nás.

,,Silencio" zareaguje pohotově Remus a kočka už nevydá ani hlásku.

,,Co takhle ji trochu zkrášlit?" Zachichotám se a dám se do díla. Vyčaruju jí pentle na ocas a mašli na krk. Pak ji ještě posypu třpytivým měnivým práškem a uši zabarvím na červeno.

,,Stylový ne ?" Otočím se i s Norriskou v náručí, teda ne že by se mi nesnažila vykroutit to jo. Prskala a mrskala srbou jak ryba na suchu. Po všech úpravách jsem ji strčila do jednoho z brnění ale pochopitelně jí ven trčela hlava.

,,Fajn, Petere máš ty bomby hnojůvky ?" Otočí se Rem spokojeně na Petera když dojdeme k Filchově kutlochu.

,,Jasně že jo" přitaká a zajede rukou do kapsy kalhot.

,,To mě tak baví provokovat Filche" zatetelím se vzrušením když se pomaloučku přiblížíme ke dveřím. Remus zůstane schovaný za rohem.
Peter opatrně otevře dveře a hodí tam hned dvě bomby, které okamžitě vybouchnou a jejich smrdutý závan vyláká školníka ven.

,,Vy jedni malí....špinaví bastardi.." Filch s ohromným řevem vyrazí ven a rovnou po nás.

,,Utíkej Červíčku" zaječím a oba se dáme do zběsilého běhu. Přitom po Filchovi metáme další bomby hnojůvky. Remus mezitím vniknul do jeho bejváníčka a zastrčí mu tam pár pěkných věciček z Taškářova krámku v Prasinkách. My se pak vrátili zpátky za Remem.

,,Hotovo?"

,,Hotovo" přikývnu. Jenže ouha Filch našel Norrisku a vracel se s ní zpátky.

,,Paní Norrisová, až já ty výtržníky najdu, pověsím je za kotníky do průvanu." Sděloval jí nakřáplým hlasem. Museli jsme tiše zmizet aniž by nás spatřil.

Naštěstí jsme se bez větších obtíží dostali až do sklepení, kde jsme měli sraz s Jamiem a Siriem.
Oba dva se právě svíjeli záchvatem smíchu.

,,Co je? Proč se smějete jak dva blázni?" Optám se jich přerývaně když jsme se vydýchávali po dlouhém běhu.

,,Ále když jsme mydlili tu podlahu tak tam přichlachtil Protiva a poklonil se nám, že to prý chtěl už dávno udělat." Vypravil ze sebe Sirius přičemž Jamie ze sebe stále nemohl nic vypravit smíchy.

,,No vidíš a pak, že nám Protiva někdy nepomůže." Odvětil Remus jakoby mu právě sděloval, že měl pravdu.

,,Tak se pojďmě vrátit do nebelvírské věže ne ?" Navrhnu jelikož už bylo dost pozdě. Tak kolem druhé hodiny ranní.

,,Fajn"

Ať si zítra všichni užijou namydlené podlahy, můžeme říct, že to provedl Protiva.
________________________________________________________________________
Nazdárek
Tak je tu další kapitolka, už bylo načase aby se tu vyskytnul nějaký ten Pobertovský žertík. Jak jsem říkala stejně už byl jen tak z recese.
Tak Štastné a Veselé
Andy ❤