Z pohledu Ginger

V tuhle chvíli jsme se všichni převlékali do jasně červených famfrpálových hábitů. Ve vzduchu panovalo zvláštní napětí jako ostatně před každým zápasem. ,,Takže dnes to vyhrajem. Jsme dobrý tým, ale i tak se koukejte snažit." Pronesl brácha, když jsme každý popadl své koště a vydali se ven z šatny. ,,Jasně, díky za povzbuzení" ušklíbnu se na něj. ,,Gio já to myslím vážně, žádný blbosti. Zmijozel je silná konkurence." Odsekne a posune si brýle na nose. ,,To já přece vím" syknu ale pak už zmlknu poněvatž se zastavíme naproti hráčům ze Zmijozelu, jež nás vraždí pohledem. Po očku mrknu na Reguluse, jež stojí naproti Jamesovi taktéž jako chytač. Teď jsem vážně ráda, že jsem střelkyně, nedokázala bych hrát proti Regovi. ,,Nasedněte na košťata prosím" Madam Hoochová odpíská začátek utkání a vypustí z beden míče.

Ani se nezajímám o komentáře nějakého páťáka z Havraspáru co komentuje zápas, moje oči totiž hned pasou po Camrálu. Moje koště vystřelí dopředu jako zátka z láhve. Ohlédnu se po ostatních, Christine má taktéž oči přilepené na míči a Willie se zdá spíš zaujatý Christie než míčem. Musíme se rychle sesynchronizovat abychom mohli uskutečnit plány a taktiky jež jsme trénovali. Jednomu zmijozelskému hráči vypadne míč ale vmžiku je tam Christie a míří s míčem ke zmijozelské brance.

Po půl hodině plné práce
jede hra na plné obrátky, momentálně stav 20: 10 pro nás. Ale na to abychom vyhráli potřebujeme větší náskok. Rychle manévruju mezi potlouky jež na mě poslali oba zmijozelští odrážeči. Míč tisknu pevně k sobě druhou rukou držím koště. Chystám se hodit míč Christie ale namísto toho jej přihraju Willovi který je blíž nepřátelské branky a vstřelí gól. 30:10. Vzduch naplnilo nadšené výskání a radostné výkřiky nebelvírských a skučení, bučení, nářek či co ještě zmijozelů.

Merlinžel jsem tou přihrávkou nezmátla jen hady ale i Christie. Ohlížela se po Camrálu a než stihla pohotově zareagovat vrazil do ní jeden z Potlouků a srazil ji z koštěte. Jak ve zpomaleném záběru jsem pozorovala jak ji prudký náraz srazil z násady koštěte, hmátla do prázdna jenže začala padat. Náš tým to na chvíli vyvedlo z koncentrace a hadům se povedlo vstřelit gól. 30:20.
,,Oddechový čas" zařvali James i Willie jako jeden muž. Slétli jsme celý tým ke Christine ležící na zemi. Už se k ní skláněla i madame Pomfreyová a pochopitelně i Will, v očích se mu zračila panika a úzkost. Naštěstí byla Christine plně při vědomí, zdálo se, že má jen pohmožděnou ruku. James chtěl aby se vrátila do hry ale to ošetřovatelka rezolutně odmítla a odváděla ji do hradu.
,,To máme o jednoho střelce méně. Zvládnete to i ve dvou?" Ustaraně vzhlédl James a poškrábal se v rozcuchaných vlasech. ,,Budem muset." Přikývla jsem, jelikož Willie stále hleděl za Christine. ,,Bude v pořádku." Chtěla jsem ho uklidnit.
James ještě udílel další rozkazy odrážečům ,,Miku, Jacku musíte se víc soustředit na znehodnocení zmijozelů, třeba se nám podaří ten handicap vyrovnat. Taky by třeba bylo dobré zaměřit se na zmijozelského chytače."
,,Nee" vyjekla jsem ale vzápětí si zakryla pusu. ,,Proč ne?" Zachmuřil se James ale i Jack. ,,No protože on se furt lepí na tebe tudíž, by tě mohli strefit" snažila jsem se z toho vybruslit ale nebylo to moc účinné. ,,Copak nám nevěříš?" Houkl na mě Mike. ,,Celé je to o důvěře, nezapomeňte" dodal ještě James, když zazněl hvist píšťalky pro znovuzahájení.

Hra opět běžela naplno, ale hadi nás začali drtit. Mezitím se nám podařilo dát dva góly tudíž 50:20. Jenže zmijozelům se to vzápětí podařilo téměř dorovnat. 50:40. Tribuny hučely nadšením chvíli zaznívalo nadšení a poté zas zklamání, podle toho kdo dal gól. Potlouky lítaly mezi námi jako splašené a musela jsem se mít fakt hodně na pozoru. Vtom mně zaujal komentátorův hlas ,,Black zřejmě zmerčil zlatou ale Potter je mu v patách. Do toho polapte ji."
Obrátila jsem se a vylétla s koštětem výš. Pátrala jsem po obou chytačích. V tu chvíli se kolem mně mihlo cosi zlatého rychle jsem ustoupila do bezpečnější vzdálenosti když kolem mě prosvištěly dvě skvrny jedna zelená a druhá červená. Odněkud se vynořil Potlouk a mířil na ně. ,,U Merlina oni snad nemají rozum" zamumlám, Jackovy nápady se mi nelíbí, vzdyť opravdu můžou srazit Jamieho.

Z pohledu Reguluse

Svištěli jsme oblohou nad hřištěm a honili se za tou bláznivou zlatonkou. Po chvíli se zničehonic vypařila, místo toho se mi v levé ruce zničehonic rozlila ostrá bolest. Tiše jsem sykl ale dál pátral po zlatonce. Zamířil jsem dolů, merlinžel s Potterem v patách. Tomu nic neuniklo. Snažil jsem se ignorovat tu palčivou bolest jež přicházela od znamení na levém předloktí. To si Pán zla vybral dobrou chvilku. Bolest na chvíli odezněla. Hbitě jsem vyhnul Potlouku a řítil se dál za tím malým okřídleným míčkem abych jej konečně polapil. Vítr mi hučel v uších a vlasy si padaly do obličeje. Už už jsem cítil ostrá třepotající se křidélka a hladký kov zlatonky, když mně rázem opět zalila ta palčivá bolest. Celou levou ruku jsem měl jako v ohni. Nebo jako by po ní někdo přejel doběla rozžhaveným drátem. ,,Tohle musí skončit" zašeptal jsem téměř neslyšně.
Jenže asi o desetinu vteřiny dřív Potter chňapl po zlatonce a ta mu však stále utíkala z dosahu. Bolest už byla nesnesitelná. Oba jsme natahovali ruce po zlatonce, když mezi nás vletěl Potlouk. Musel jsem honem uhnout aby mi nespřerážel prsty. Toho však využil Potter a i za cenu zmrzačení znovu chňapl po zlatonce. Mrkl po mně a s úsměvem natáhl ruku i se svým úlovkem.
Tentokrát měl merlinžel úspěch.  Všude vypukla vřava. Tribuny explodovaly. Nebelvírští křičeli nadšením a vzrušením. Všechny ty vybičované emoce přišly vniveč. Sesul jsem se s koštěte na zem a Potter kousek opodál. Náhle jej však obklopil celý tým i fanoušci. Ucítil jsem jak se mnou někdo třese. ,,U Salazara Regulusi! Pohni sebou přece!" Stál přede mnou Rabastan a Jugson. Z tribun přibíhala Bella, Cissa, Claire a Annellise. Zvedl jsem se ze země, popadl koště a vypařili jsme se do šatny. Tam jsem si sundal famfrpálový hábit a s ještě s několika dalšími lidmi jsme se přemístili.

,,Hlavně mi nevyčítej tu prohru, podařilo by se to kdyby ...si nás nezavolal zrovna teď." Mrmlal jsem nespokojeně a mračil se na Claire. Když se před námi vynořila silueta Pánova sídla Annellise tiše vypískla ,,Co po nás bude asi chtít?"
,,Asi nic pěkného." Odvětím jí škrobeně. ,,Ale no tak, přestaňte s těmihle řečmi!" Pokárala nás sestřenka.

________________________________________________________________________
Čau lidičky😊
Tak jsem tu zase s další kapitolkou, doufám že se líbila. Co říkáte na zápas? Jako pohrávala jsem si s myšlenkou, že nechám vyhrát Zmijozel ale nakonec se nám do toho zamíchal Voldík :-D
A co po svých Smrtijedech chtěl? Myslím, že je to přesně tak jak to řekl Regulus ,,Nic pěkného"

Snad jste si všimli Claire Darlingtonové, poprvé jsem ji zmínila na plese jež se odehrával když byla Gia a Poberti v šestém ročníku, no abych to nezakecala sehraje tu ještě menší roličku co se  týče zmijozelů😋
Tak to je asi pro dnešek všechno.
Andy❤