Z pohledu Ginger

,,Áách už mě to nebaví" zavřu hlasitě Příručku kouzelných slov a zaklínadel pro 7. Ročník. Máme asi tak milion úkolů a já tak trošku nestíhám, jsem v tom až po uši zahrabaná. ,,Ale Ginger, není to tak hrozné. Nebo snad jo?" Usměje se na mě Lily a zase spustí přednášku o tom, že bychom se měli opravdu důkladně připravovat. Více než na ročníkové zkoušky a víc než na NKÚ pochopitelně. ,,Ty už máš hotové všechny úkoly?" Přeruší ji Dorca, když vidí, že se chystám k odchodu. ,,No ještě ne, pak to dodělám. Zatím." Vezmu si věci a zamířím pryč z knihovny. Doufám, že se mi podaří to co mám v plánu.

Tiše vklouznu do pokoje Pobertů, naštěstí je prázdný, všichni jsou merlinví kde. Přejdu k Jamesově posteli a vezmu do ruky splývavou látku. Koneckonců ten plášť je teoreticky napůl i můj, takže mu určitě nebude vadit, když si ho půjčím. Zakryju se s ním a zase tiše zmizím.

Už delší dobu mám pocit jako bych se probouzela z nějakého dlouhého spánku či co. Jako bych zas žila trochu víc naplno.
Spory mezi mnou a Marlene se sice asi nikdy neurovnají, ale už jsem se s tím tak nějak smířila nebo posunula dál, že vztahy vznikají i zanikají.
Ale teď zrovna kolem mně vztahy jen kvetou. Nedávno bylo totiž 14.února, to znamenalo Valentýn. James a Lily se spolu stále víc baví, což nás i Poberty i holky samozřejmě moc těší.
S těmihle myšlenkama dojdu až na famfrpálové hřiště, snažím se chovat tiše ale moc to nejde. Mazlavé zbytky sněhu s blátem vydávají hlasité čvachtavé zvuky.

Uvelebím se na tribuně a jen tak hledím, za chvilku se tu začnou scházet hráči zmijozelského týmu. Není náhodou, že tu jsem zrovna teď. Vytipovala jsem si, právě tu dobu kdy mají trénink. Ne snad, že bych chtěla šmírovat jejich taktiku nebo metody, to ne. Chtěla jsem vidět Reguluse jak hraje, je to dobrý chytač, ale bráchu přece jen nikdo nepřekoná. Poslední dobou mám nějaké nutkání na Reguluse stále myslet. Tak moc se podobá Siriusovi a přitom je úplně jiný. Zachumlám se víc do pláště a šály jelikož mi začíná být zima, ikdyž nastala obleva pořád fouká studený vítr.

Ostrý hvizd ukončí trénink a všichni se slétnou na zem. Kouknu se na hodinky, cca za půl hodiny nám má začít náš famfrpálový trénink. Nebudu se už vracet do hradu, to by nemělo cenu. Místo toho jdu do nebelvírské šatny, opatrně abych se vyhnula zmijozelům, kteří ještě asi debatují o tréninku nebo něčem takovém. Vejdu do naší šatny, díky merlinovi, že dveře ani trochu nervrznou. Vevnitř si konečně sundám neviditelný plášť a odložím bundu s šálou. Na svetr si dám famfrpálový dres a popadnu koště ze svojí skrýše. Když se chystám vyjít ven v domnění, že už venku nikdo není, zaslechnu docela blízko hlasy.

,,Divím se, že vůbec dokážeš chytit zlatonku Pottere! S těmi brýlemi."
,,Tss dokážu chytit Zlatonku i se zavřenýma očima, na rozdíl od tvého chytače." to na sebe narazili zmijozelský kapitán Charles Xavier a James. Po chvilce vyměňování si nadávek hlasy utichnou, Zmijozelští zřejmě konečně odešli.
Vtom se otevřou dveře ,,U Merlinových ponožek Ginger! Nečekal jsem tě tu, vyděsila si mě." Vyhrkne James sotva, mě spatřil.
,,Promiň,neměla jsem v úmyslu tě vyděsit." Zakřením se na něj. ,,Neviděl jsem tě přicházet přede mnou, kdys přišla?" Zeptá se vzápětí, zatímco něco začne hledat. ,,Ehm no asi přeed půl hodinou" plácnu do  neurčita. ,,Nešmírovala jsi snad hady nebo jo?" Opáčí, u Merlina to se vtom musí tak vrtat, jakože na jednu stranu ho chápu občas všude chodím pozdě, ale...

,,Ne určitě jsem je nešmírovala. Vůbec jsem se nedívala na jejich taktiku nebo tak něco" snažím se zasmát ale moc jsem ho asi nepřesvědčila. V hlavě však přemýšlím nad Regulusem, to přece Jamesovi nemůžu říct skutečný důvod proč jsem tu byla. Někdo by mohl říct, že si zahrávám s ohněm. Či spíš zahrávám si s Blacky. Jenže ona je tu ta zmijozelsko-nebelvírská nevraživost.
Vyneseme společně ven bednu s míči a svoje košťata, ostatní spoluhráči tu ještě nejsou. Vtom do mě James strčí ,,Dáme závody?" ,,Že se ptáš" zašklebím se na něj, a v téměř stejnou chvíli vystřelíme na košťatech k obloze. Tohle miluju nekonečnou volnost a svobodu, s větrem v zádech se stočíme k brankovým tyčím. A já už myslím jen na to jak předhonit Jamieho.

________________________________________________________________________
Tak konečně jsem tu kapitolu dopsala😂 už jsem po včerejšku myslela, že ten chvilkový blok nezmizí. Jelikož jsme teď měli takový těžší týden ve škole, nestíhala jsem nic moc vymýšlet. Ano opravdu krize😂nevím co budu dělat pak, když je krize už v listopadu.

Proto to píšu zase ve dvě ráno. Doufám, že se kapitolka líbila, budu ráda za hvězdičku či komentář.

Vaše Andy❤

P.S
Asi bych si mohla přestat stěžovat na školu, že :-D
Jenže ono se to úplně hodí, svádět to na školu, že nestíhám psát. Doufám, že ani tyhle moje kecy vás neodrazují od čtení a přízně, kterou mojí tvorbě věnujete.