Z pohledu Ginger

Konečně po dlouhé době venku začínalo hřát Sluníčko a všichni se začali zdržovat více venku. I pro famfrpál to bylo lepší, v dohledné době měl být zápas Havraspáru a Zmijozelu. Těším se na něj a samožřejmě půjdem fandit Havraspáru. Aspoň na chvíli uteču Lilyinýmu učebnímu plánu, hrozně stresuje kvůli NKÚ, jo vím že už je půlka března ale i tak myslím že máme furt spousty času na učení. Taky se blíží Jamesovy narozky a moje pochopitelně ale ty jsou až v dubnu. U Merlina to je hrozný, že už mi bude 17. Budu dospělá, no hrůza.

Milá Di
Doufám že se máš ve škole dobře a netropíš neplechy. O víkendu mám nějaké vyřizování na ministerstvu kouzel v Londýně, tak co kdybychom se potkali? Třeba v té vesnici jak se to jmenuje Prasinky. Moc rád bych tě viděl. Zdraví tvůj otec.

Přečetla jsem si dopis, který mi donesl tátův výr. Když jsem byla malá hrozně jsem se ho bála, ale ted už ne. Rychle jsem seběhla dolů do společenky vyhledat bud Poberty nebo aspon holky.

,,ÁÁÁ tady je naše zlatonka" zachechtal se Norbert jeden šesták, když jsem kolem něj procházela.

,,Co tím myslíš?" nechápavě jsem se na něj otočila.

,,No jsi Potterova zlatonka chápeš? Polapil tě" Ten blbec se zalykal smíchy ale já to pochopila, zase si někdo dělala srandu na můj účet. Jen kvůli té noci jak jsme spolu s Jamesem usnuli ve společence v objetí a zůstali tak až do rána až nás někdo viděl. Už to je sice delší dobu ale pořád se ještě našel někdo kdo si ze mně utahoval že chodím s Jamesem Potterem.

Ironií osudu bylo že tomu chvíli věřily i holky, moje spolubydlící. Lily si myslela že bude aspon klid od toho střapatého paka ale nakonec se ukázalo že to není pravda. Navíc k Jamesovi nic necítím a on miluje Lily.

Přejížděla jsem očima společenku až jsem konečně narazila na Marlene, která se bavila s Alicií Fortescue. Tu jsem znala jen tak od vidění, byla o rok výš než my.

,,Ahoj Mar ahoj Alice, můžu vás na chvilku vyrušit? Totiž nevíš kdy jsou Prasinky?" přisedla jsem se k nim.

,,Hmm no tedka někdy budou ale kdy nevím...Stalo se něco?" zeptala se Mar když si povšimla dopisu v mojí ruce.

,,Ne nestalo v pohodě, jen táta psal jestli se tam můžeme sejít že bude v Anglii" odvětila jsem.

,,Myslím že budou tento víkend po tom zápase. Doufám že na něj jdete?" ozvala se Alice.

,,Jo jasně dík Alice zatím" Šla jsem zpět do pokoje a doufala že Molier, no fakt tak se ten výr jmenuje, tam nenadělal pohromu. Díky Merlinovi, stál stále tam kde jsem ho dala, naškrábala jsem odpověd a vypustila jsem ho z okna. Pak jsem si náhodně vzala nějakou knížku a začala si číst.

To však nemělo dlouhého trvání poněvatž do pokoje doslova vtrhly Lily a Dor. Obě měly plné ruce knih pergamenů a brků a z plna hrdla se chechtaly.

,,Už vám z toho učení hráblo?" zeptala jsem se opatrně ale dost nahlas abych přerušila jejich řehot.

,,Ne ne my jsme v pořádku, ale kdybys viděla co Lily provedla zase tomu otravovi myslím že si dá s tím zvaním na rande chvilku pokoj" Na nic dalšího jsem nečekala a vystřelila po schodech dolů. U paty schodů stál James a z vlasů mu odkapával inkoust. Bylo mi ho líto ale zároveň se mi chtělo smát.

***

Byla sobota všichni se hrnuli ven na famfrpálové hřiště, na ten očekávaný zápas Havraspáru proti Zmijozelu. Dor měla pravdu James dal chvíli Lily pokoj a neotravoval ji. Všichni z našeho týmu jsme seděli na tribuně vedle sebe a povídali si o hře která se před námi pomalu rozjížděla.

____________________________________________________________
Takže čau
Máme tady další kapitolku, doufám že líbila... Mám pocit že na mě jde nějakej spisovatelskej blok protože nemám nějak dobré nápady. Doufám že se to zlepší, i když při tom množství učení nevím no. Užijte si víkend a podzimky a prozatím se loučím.
Andy