Listopad 1974

,,Ginger! Lève-toi déjà! Mon Dieu! Přijdeme pozdě na první hodinu," křikla nervózní hnědovláska po obyvatelce poslední postele a hodila po ní polštář.

,,Ketty nech mě spát," přetáhla si Ginger peřinu přes hlavu jako by doufala, že se tím dotěrné kamarádky zbaví.

,,Ginger Dione Olivierová! Nemíním to znovu opakovat, jestli nevstaneš rozcupuju ti tvé pojednání o elfí magii," vytáhla Ketty srolovaný svitek pergamenu, který teď provokativně držela oběma rukama mezi palcem a ukazováčkem, jako by ho chtěla roztrhnout.

,,No jo, no jo, neřvi tak, vždyť už vstávám," Ginger naznala, že nemá cenu klást odpor a vyloudala se z postele do koupelny. Nakonec se přece jen všechny tři dívky, vypravily z ložnice na snídani.

***

,,Co dnes máme?" zajímala se Ginger, zatímco si brala croissant plněný čokoládou z blízkého podnosu.

,,Bylinkářství, KKD (Kouzelnická kuchyně a domácnost), Přeměňování a po obědě ještě Lektvary," odpověděla jí Jeanne, když zkoumala rozvrh.

,,Ach neee, to si zase pokazím den, já tu monstre parfaite tak nesnáším," reptala Ginger. Ketty jen vyvrátila oči vsloup a jen se napila svého cappuccina.

***

,,Takže, všichni si nalistujte v učebnici stranu 77. Dnes se budeme učit, jak méně trvanlivé potraviny uchovat čerstvé," promluvila rázně profesorka Bonacieux a švihla energicky hůlkou do vzduchu, na stole každé skupinky se objevila velká miska.

,,Na co čekáte, dejte se do toho. Nemělo by to být nic těžkého. Ale musíte mít dostatečně ujasněno, co s tím daným předmětem, chcete udělat. Concentration!" Pobídla je neméně energicky, až z její hůlky vylétlo několik jisker.

Po chvíli obcházení a opravování chyb se profesorka s přísným ,,Snažte se mademoiselles and messieurs," na jazyku, se zastavila u stolu Ketty, Jeanne a Ginger.

,,Slečno Olivierová, zkuste to aspoň provést tak, aby aspoň část nebyla zplesnivělá, jako před chvílí," chrlila na ni, když viděla, co se stalo s kouskem sýru.

,,Alee, co když budu potřebovat Roquefort, ten je přece plísňový," ospravedlnila se Ginger a celá třída se rozesmála. Ostatně jako vždy. V tomhle předmětu dosahovala sice žalostných studijních výsledků, zato se pomalu každou hodinu stalo něco zaručeně vtipného. Ústa profesorky Bonacieux se stáhla do úzké čárky.

,,Nechte si ty nejapné poznámky, budete mít speciální úkol procvičovat do další hodiny."

,,Dio už mlč prosimtě, nebo to dopadne ještě hůř," drbla do culící se Ginger loktem Ketty.

,,Trochu smíchu ještě nikdy nikomu neublížilo, ani mostre parfaite," zamumlala Ginger na oko naštvaně, třebaže to v ní bublalo smíchy. Nikdy ale opravdu nikdy, by se nevzdala legrace, která sršela z toho, že je jí podařilo přivolat plesnivá rajčata nebo namísto Le Reblochon udělat Roquefort. Zkrátka s monstre parfaite se neměly v lásce snad od druhého ročníku.

Po téhle ,,zajímavé" hodině se vydaly do učebny lektvarů

,,Hele Jeanne, nepomohla bys mi prosím, po vyučování, s tím kouzlem z kkd?" zeptala se Ginger a nahodila zoufalý výraz.

,,Jo, pokusím se" přikývla blondýnka.

Na lektvarech připravovaly první část lektvaru felix felicis, a Ginger byla tak roztržitá, merlinví, co se jí honilo hlavou, že tam omylem dala víc kapek výtažku z routy vonné, než bylo potřeba, takže jí celá směs vybuchla a celou třídu to navíc i postříkalo.

,,To už bylo poněkolikáté co jste něco zkazila!!! Nemůžete dávat pozor! Měla tam být pouze jedna kapka z routy vonné! Máte školní trest slečno Olivierová!" křičel na ni profesor Lektvarů. Obvykle neměla s Lektvary ani s monsieur Raymond problémy, ale dneska se karma rozhodla ji pozlobit.

Ginger měla dnes zkrátka smolný den a všechno​ se to zavrcholilo tím, že odpoledne kdosi nějakým záhadným způsobem přišel na její malý žertík z minulého týdne, takže nakonec po celém dni skončila u ředitelky. A to už bylo opravdu něco, jelikož v Krásnohůlkách se opravdu dbalo na ordre absolu tedy naprostý pořádek.

,,Slečno Olivierová, už celý týden se snažíme zjistit kdo očaroval místo kolem fontánky v parku, že je tam pořád mokro, protože když někdo projde kolem, tak ho postříká a všechny důkazy ukazují že jste to udělala vy. Co mi k tomu řeknete?" Ginger se zapitvořila ale snažila se tvářit aspoň trochu kajícně.

,,Nějak se mi to nepovedlo, omlouvám se. Už se to nestane," vypotila ze sebe tyhle slova s velkými obtížemi.

,,Jenže pouhá omluva v tomto případě nestačí. Slova, už se to nestane jsem od vás slyšela více než mohu spočítat. Ne, tady už nic jiného nepomůže. Musím vás potrestat, tak abyste si to zapamatovala jednou provždy. Hrajete ráda famfrpál, že?" Ředitelka víceméně mluvila v monologu. Ginger, jakmile z jejích úst uslyšela slovo famfrpál, smrtelně zbledla. To ne! proběhla jí hlavou myšlenka.

,,Ano," špitla Ginger a grimasa na jejím obličeji by se dala opravdu pokládat za velmi vystrašenou. Hraní a létání pro ni mělo velkou cenu. Tu největší na téhle école moche.

,,Interdire! Oui Interdire. Máte zákaz hraní po celý tento školní rok, berte to jako varování! Vaše koště si tu pro jistotu nechám, přivolejte ho," kývla na ni. Ginger se roztřásla a po tváři jí přejel záchvěv strachu. Pak jako by se vzpamatovala a znovu se pustila do boje o svou nejmilejší věc.

,,A co když ne?" řekla najednou rázně Ginger a zastrčila si zbloudilý pramen vlasů z drdolu za ucho.

,,Vy máte ještě tu drzost odporovat? Budete podmínečně vyloučena, pokud tu to koště hned nebude," vyštěkla na ni a Ginger se lekla, že to myslí vážně. Tady už končila legrace. S obtížemi a pomalu vysoukala hůlku z hábitu. Pak ji přece jen, ještě něco napadlo. Ještě jedno eso v rukávu přece zbývalo.

,,Ale paní profesorko, přece nesmíme používat hůlku mimo vyučování."

,,To koště immédiatement!" zvýšila hlas ředitelka. Ginger nezbývalo už nic jiného než poslechnout. Přivolala své drahé košťátko a láskyplně se s ním rozloučila, než ho odevzdala ředitelce.

,,A pošlu rodičům sovu o tom, jak se tu chováte!" Ukončila jejich sezení ředitelka a Ginger po chvilce zkoprněle vyklopýtala z místnosti, div, že se na chodbě na schodech nerozplácla. Byla naprosto ale naprosto vyvedená z míry. Kam se podělo její pravidlo ne jamais se faire prendre nikdy se nenech chytit. Přece měla vědět, že všechno má své meze. Vždy balancovala na hraně s řádem, který byl pro tuto školu posvátný, ale co to bylo za život? Merde

***

,,Tak jak to dopadlo?" zeptaly se jí holky, když se doploužila do ložnice. Ginger nejdřív nebyla schopna slova, ale pak se otřepala jako pes, když je mokrý a začala

,,No, mám zákaz hraní na zbytek roku a vzala mi dokonce koště!"

,,Achjo, to nás mrzí, ale třeba by se to dalo nějak zmírnit ne?" Povzdychla soucitně Ketty.

,,To nevím, asi ne. Ředitelka má pravdu, tentokrát jsem to opravdu přehnala," zavrtěla Ginger pochybovačně. Nejraději by vše hodila za hlavu, ale v téhle situace už nešlo dělat, že se nic nestalo. Rezignovaně ze sebe shodila uniformu a mrskla s ní do kouta, třebaže ji měla srovnat a pověsit do skříně, aby nebyla na zítřek zmačkaná, ale jí už bylo všechno jedno.

Vtom jim vlítla do pokoje Gabriela Delarosse, kapitánka famfrpálového týmu Rose Blanche, kde byla i Ginger.

,,Ginger, cos zase provedla? Na jak dlouho máš ten zákaz? Ředitelka nám poslala zprávu, že si máme najít novou chytačku," tázavě na ni pohlédla.

,,Na zbytek školního roku, já omlouvám se, moc mě to mrzí Gabrielle," vyklopila ze sebe Ginger.

,,Vždyť si naše nejlepší hráčka, kde teď budu shánět jinou chytačku? Kdo asi bude hrát za tebe? Harfistky?" Bouchla dveřmi a zmizela.

,,Fajn, teď je na mě naštvaná přinejmenším půlka školy, pro trochu srandy." Schoulila se Ginger do klubíčka na svojí posteli.

,,Neboj Gio, my se na tebe nikdy zlobit nebudeme, jsme přece kamarádky," a obě ji obejmuly.

________________________________________________________________________
Co všechno se může jedné hnědovlásce během jednoho dne stát že?

Po opravách a korekcích má tahle kapitola něco málo přes tisíc slov. Báječné❤
Andy💙