Jsem dítě už asi 5 měsíců, s Ginem si čas od času vyměním pár zpráv, ale nikdy nic zvláštního, kromě toho, aby věděl, jak se mám.

Jsme v parku, kluci hrají fotbal, zatímco Ayumi a Ai mluví o klukách.

Bavím se na rampách, když mě zavolá Conanův hlas, nebo spíš slyším, že ten malý detektiv telefonuje s Ran a že mě také jmenoval.

Jakmile hovor ukončí, přijde ke mně

Conan: Ran mi řekla, že Sonoko má nějaké pozvánky na nějaký druh plesu, kterého se účastní mnoho znalců zbraní, jdeme tam a myslel jsem, že bys rád přišla, protože miluješ zbraně... -Podívám se na něj se zasněným úsměvem

Já: Jasně, že jdu! Mým snem je taková akce! -usměje se na mě a pak pošle zprávu Ranovi

Conan: akce je dnes večer ve 20 hodin, večeře je součástí pozvánek - informuje mě a já přikývnu

Já: už je 18, tak bude lepší, když se půjdu domů připravit - říkám nahlas a dívám se na hodiny

S Ai se se všemi loučíme a jdeme domů, zatímco Ai informuje Agasu, jdu se osprchovat a pak se obléknout

(tyto šaty)

Jakmile dorazí Goro, Ran a Conan, nasedám k nim do auta a jdeme všichni společně na akci

Ran: wow Naoko .. vypadáš skvěle! - usměje se na mě a já jí děkuji

Když vcházím do sálu a rozhlížím se, všimnu si, že je to plné zbraní na vitrínách a některé jsou dokonce v dražbě

Já: draží své zbraně?! - Ptám se Ran přítele

Sonoko: přesně tak, nejsou to sběratelské zbraně, jsou to zbraně k použití podle toho, co mi řekl můj otec - zasněně se dívám na zbraně před sebou

Já: NENÍ TO SPRÁVNÉ! Jako dítě je můžu vzít! -Stěžuji si a přitom stále upřeně sleduji nástěnky

Sonoko: Máš ráda zbraně? - ptá se překvapeně

Miluji je! Můj otec byl před svou smrtí skutečným znalcem! Dal mi tento nůž a naučil mě, jak ho používat k sebeobraně! - Řekla jsem a ukázala na nůž přivázaný k mému opasku v jeho pochvě

Sonoko: Kterou z těchto zbraní bys chtěla? -Pozorně se podívám na zbraně před sebou a pak ukážu na karambita s černou čepelí, stříbrnou prachovku na kloubech a nakonec na černý Kunai.

(Karambit)

(mosazné klouby)

(Kunai)

Sonoko: tak já ti je vezmu, ano? - ptá se s úsměvem a já se na ni dívám s jiskrami v očích

Já: vážně??? - ptám se s úsměvem a ona přikývne

Sonoko: Když mi slíbíš, že je použiješ jen na sebeobranu – okamžitě přikývnu – dobře, tak je pro tebe vyhraju!

Já: Díky Sonoko!

Conan: Podívej, kdo je tam – zašeptá mi a ukazuje směrem do zadní části místnosti

Otočím se na naznačenou část a všimnu si Gina a Vodky opřených o zeď, první se na mě dívá s úsměvem na tváři

Dávám mu znamení pozdravu a on mi to oplácí

Conan: Jdi za svým milovaným, já se postarám o rozptýlení Ran a Sonoko - zašeptá mi do ucha a já zrudnu

Udeřím ho do hlavy a zamračím se na něj

Já: on není můj milovaný! - Zavrčím na něj a zkřížím si ruce, když si masíruje hlavu

Koutkem oka vidím, jak se Gin usmívá a kroutí hlavou, jako by chtěl říct 'to se nikdy nezmění'

Bezděčně se usmívám, dokud mě neprobudí řeči

Všimla jsem si muže, jasného odborníka na zbraně, jak se dívá na meč zdobený zlatými dekoracemi i na čepeli

Já: pěkné, ale zbytečné -komentář při pohledu na zbraň a muž se na mě překvapeně podívá

??: co víš o zbraních?

Já: dost, jsem dítě, ale můj otec mě naučil dobře - odpovídám muži

??: Rozumím, já jsem James, americký nájemný vrah.

Já: Naoko. Nájemný vrah, co? jak dobrý jsi?

James: Docela hodně, NCIS mě také několikrát požádali o pomoc - také jsem si všimla, že Conan poslouchá náš rozhovor.

Já: přesto vůbec nevypadá jako nájemný vrah, co myslíš, Conane? - ptám se svého přítele

Conan: Zabijáci mají na rukou zvláštní rýhy, které je odlišují. Často se používají zbraně, je normální, že se tvoří - odpovídá při pohledu na muže

Já: Můžete nám ukázat rýhy na vašich rukou, pane Jamesi? - ptám se nevinně, zatímco se na nás omámeně dívá

James: Chceš tím naznačit, že lžu? Eh spratci? - ptá se trochu naštvaně

Slyším vyzvánění mého telefonu, a tak ho zvednu a přečtu si zprávu, Gin.

"Jdi od něj"

Otočím se k němu a všimnu si výrazu na jeho tváři a jeho rukou sevřených v pěst, zazubím se a pak mu odpovím

"Žárlíš, že se věnuji pozornost jiným dospělým kromě tebe?"

Bez čekání pokračuji v rozhovoru s Jamesem

Já: změnila jsem předmět .. jasný znak .. - Nedokončuji větu, která doplňuje Conana

Conan: lhaní. Pokud říká pravdu, může nám bez problémů ukázat ruce, ne? -řekne a muž odejde a mumlá 'spratku'

Conan a já se smějeme, dokud nedostanu další zprávu

"Nežárlím."

Zachichotám se té ukvapené odpovědi a ukážu ji Conanovi

Já / Conan: žárlí - říkáme jednohlasně a pak se obracíme k dotyčnému tématu

Díváme se na něj s úsměvem a on, když vidí naše výrazy, si uvědomuje, že je zaseknutý sám

GIN POV

Všiml jsem si, že Naoko mluví s mužem, který se před nimi dívá na meč, úsměv toho chlapa mě příliš obtěžuje, tak jsem se rozhodl jí napsat.

"Jdi od něj"

Ve tváři mám jasně otrávený výraz a ruce mám zaťaté v pěst.

Jakmile dorazí zpráva, vidím ji, jak si ji čte a otočila se na mě se zmateným výrazem, ale jakmile mě uvidí, usměje se na mě a odpoví mi.

Podívám se na telefon a přečtu si zprávu

"Žárlíš, že věnuji pozornost jiným dospělým kromě tebe?"

'CO TO K SAKRU?! NE, SAMOZŘEJMĚ, NEŽÁRLÍM!

"Zatracený spratek."

Podívám se na ni a vidím, že spolu se svým přítelem Conanem pokračovala v rozhovoru s tím chlapem.

O pár vteřin později ji vidím, jak se směje se svým přítelem, zatímco muž otráveně odchází

'Kdo ví, co se stalo...'

'Ne. Je mi to jedno. Je to jen spratek'

Odpovídám na zprávu a jakmile si ji přečte, vidím jejíí výraz.

" Nežárlím."

Pobaví se, ukáže vzkaz kamarádovi a oba se na mě s úsměvem na tváři obrátí

"Nasrala mě." Byla to příliš ukvapená odpověď, oba to sakra pochopili.

Večer tiše pokračuje, Naoko pokračuje v hovoru s muži různých zbraní a to mě hodně trápí, ale ani se neodvažuji jí ve snu napsat další zprávu.