Horečka konečně zmizela po dalším týdnu zavřená v domě, upoutaná na lůžko.

Dnes se doktor Agasa rozhodl, že si mě stejně nechá doma a zítra se vrátím do školy.

Odcházím z domu podívat se na poštu a vytáhnu dvě pohlednice, bankovku a nakonec černou obálku

Okamžitě přijdu domů a po předání příspěvku doktorovi jdu na pokoj. Sednu si na postel a otevřu černou obálku, vyndám kartu a začnu číst

"Čau holka, jak se máš? Už je ti dobře nebo jsi pořád nemocná?"

Dbejte na to, abys si pořádně odpočinula a už se nepokoušej z toho domu utéct, tvoji dva kamarádi se minule pěkně zlobili.

Vraťte se do svého nejlepšího stavu a pak budeš moc bez problémů vyjít ven a nezapomeňte se pořádně obléct, jinak budeš muset zůstat znovu zavřená doma.

Jsem v pohodě, poslední dobou mám plno práce, ale vždy si dávám pozor, aby se znovu netrefili. Chápu, že s tebou není žádná sranda, ty bys mě dokázala pořádně vyčesat, kdybys zjistila, že jsem se zase dostal do problémů a zranilo mě to.

Gin"

Spontánně se při těchto slovech usmívám, dokázal mě pochopit poté, co mě viděl jen 3x a na velmi krátkou dobu.

"Máš naprostou pravdu Gine, zabila bych tě vlastníma rukama, kdybych zjistila, že ses znovu zranil."

Kartu naaranžuji do obálky a vložím ji spolu s první pod polštář postele.

Jdu dolů do kuchyně a obědvám s Agasou, dnes Ai a ostatní řekli, že jdou se třídou do muzea a zůstanou venku až do večera.

Já: Protože už nemám horečku a jsem v pořádku, můžu jít ven? - s nadějí se ptám muže přede mnou

Agasa: Já nevím... - zamumlá a ustaraně se na mě dívá

Já: Slibuji, že se budu pořádně oblečená .. prosím Agaso! -Udělám oči zbičovanému štěněti a on se konečně poddá

Agasa: Dobře, ale pořádně se oblékni. Aby se ti horečka nevrátila – přikývnu a běžím se převléknout do pokoje

Oblékla jsem si krátké džínové šortky, pod nimi lehké punčocháče a pásek, do kterého schovám nůž. Přes to jsem si oblékla dlouhou košili, ke které jsem jako obvykle zavázala uzel. Nosím černý svetr a velkou mikinu s bílým nápisem DEVIL a nakonec můj oblíbený adidas, černý s bílými pruhy.

Taky si dávám pozor, aby se nestrhl přívěsek s kulkou, teď už ho mám ráda.

Dovnitř beru svůj obvyklý batoh s telefonem, klíči, zapalovačem a peněženkou a vyrážím na skateboard.

Vyrážím přímo do obvyklého parku a hned jak dorazím svlékám mikinu i svetr, vše dávám na lavičku a mířím k nejtěžším rampám pro skateboarding.

Začínám dělat nějaké triky ve vzduchu, dokud mě nevyděsí hlas za mnou, ztratím rovnováhu a spadnu

Gin: Takže jsi uzdravená, holčičko, a vidím, že jen nerada posloucháš svého přítele, co?

Já: Pokud má na mysli svetr a mikinu, tak vlastně ne, nerada přijímám rozkazy – odpovídám tak, že vstanu a jdu pro skateboard, zatímco on se mé odpovědi zasměje.

Gin: Četla jsi můj dopis? - ptá se zvědavě a já přikývnu

Já: ano a měl jsi pravdu, pokud zjistím, že se znovu zraníš, zabiju tě vlastníma rukama - odpovídám rezolutně

Gin: Myslela jsem si to, ale víš? Není moc normální, aby taková slova vypadla z tak malé holčičky – řekne mi vážně a já pokrčím rameny

Gin: máš hodně rád skateboarding? Kdykoli tě vidím, máš ho u sebe - přiznávám, že měním téma, uvědomuji si, že bych vlastně na nic jiného neodpověděla, usmívám se nad jeho prohlášením

Já: ano, vítr ve vlasech a rychlost mi dávají pocit svobody - dívá se na mě lehce zmateně

Gin: Na skateboardu nemůžeš jet tak rychle - usmívám se ještě víc, nebo lépe se usmívám

Položil jsem skate na zem a postavila jsem se na něj a nohou jsem zmáčkla tlačítko. Okamžitě nabírám rychlost a projíždím se po parku

Vrátím se k němu a podívám se na něj se zvednutým obočím

Gin: jak není uvedeno - odpoví pozorováním předmětu pod mýma nohama

Já: ten pán, se kterým žiju, je vědec a upravil mi skate tak, aby jel na solární energii stejnou rychlostí jako auto

Vidím, jak se mírně usmál, ale slyšíme zvonění vycházející z mého batohu, přistupuji k němu a vytahuji telefon

Já: Conane, řekni mi - odpovídám pod bedlivým dohledem Gina

Conan: kde jsi? Agasa řekl, že jsi šla ven. Chtěli jsme se tě zeptat, jestli jdeš s námi, Goro a Ran vyřešit případ - odpovídá mi a můj obličej se rozzáří při posledních slovech

Já Co?! JASNĚ ŽE JDU! ODVAŽTE SE ODEJÍT BEZ MĚ A VŠICHNI BUDETE CHODÍCÍ MRTVOLY! -vykřikla jsem vzrušeně.

Conan: No, v klidu ahaha. Jsi mi vždy užitečná při řešení případů! Za chvíli přijedeme taxíkem, všichni společně!

Já: ok - ukončuji hovor a je vidět, že mě něco vzrušuje

Gin: Co se stalo, že jsi měla tak dobrou náladu? -zeptá se a směje se mé reakci na hovor

Já: Můj přítel žije s detektivem a teď mají případ, pozvali mě s sebou! -Poskakuji šťastně, zatímco on se srdečně směje

Gin: jsi milá dívka a odlišnost od davu je to, co tě odlišuje od ostatních - při těchto slovech jsem červená jako rajče

Gin: Oh, myslím, že tvoji přátelé dorazili - informuje mě při pohledu na vchod do parku

Je tu taxík, ze kterého vystupuje Conan, čeká na mě těsně před otevřenými dveřmi, dám mu znamení a pak se otočím k muži

Já: uvidíme se! Sbohem, pane Gine! -Pozdravím ho tím, že vezmu skate, batoh, mikinu a svetr, běžím k autu a nasedám

Všimnu si, že je tam i Agasa, polkla jsem, když ho viděla, jak na mě otráveně zírá

Nemám na sobě svetr ani mikinu, jsem v průšvihu

Ignoruji to a mluvím s ostatními

Goro: Kdo byl ten muž? - ptá se zvědavě

Já: přítel mého bratrance mě viděl a přišel mě pozdravit - odpovídám, že jsem si na místě vymyslela lež

Noto Ai a Conan se na mě dívají s lehkým úsměvem na tváři.

Taxík odjíždí.