Už je to týden, co jsem pomáhala Ginovi a ještě se mi neozval, mám o něj strach.

Odcházím s Ai z domu do školy a jako obvykle kontrolujeme poštu

Ai: proč je tam č-černá o-obálka? - vyděšené koktání při pohledu na obálku

Vezmu to a podívám se na příjemce

Já: to je pro mě .. - říkám nahlas - dobře, přečtu si to později - krčím rameny a dávám si to do batohu

Ai: co? ale víš co to znamená? Je to z organizace v černém - šeptá mi vyděšeně

Já: Neboj se Ai, neznamenáže jsou to nutně oni? Mnozí také používají černé obálky. Líbí se mi - odpovídám s uklidňujícím úsměvem dívce

Trochu se uklidní a jdeme spolu do školy

Přicházíme do třídy a sedíme na svých místech, já se začnu dívat z okna

"Bojím se o Gina... co když se o to nepostaral Vodka?" Teď by měl odpočívat'

"A jak přišel na myšlenku jít misi bez neprůstřelné vesty?"

Když mě Conan a Mitsuhiko přivedli zpět do reality, ztrácím se ve svých myšlenkách

Já: mmh? Promiň, ztratila jsem se ve svých myšlenkách... co jsi říkal? - ptám se a otočím se k nim

Conan: Chtěli jsme vědět, jestli jdeš dnes po škole do parku, rádi bychom si zahráli fotbal – odpovídá ustaraně

Já: Ráda tě zase porazím – odpovídám s malým vyzývavým úšklebkem

Nemohou mi říct, že učitel vchází do třídy a začíná vyučování
a
Uprostřed rána si všimnu, jak kolem školní brány několikrát projelo černé auto

"Mohlo by to být tím...?" -Rozhodnu se vytáhnout černou obálku a aniž by mě učitel viděl, otevřu ji

Vyndám kartičku ukrývající obálku pod sešitem, mít ji na očích by jen přitáhlo pozornost

Četla jsem poznámku, na které je napsáno:

„Ještě jednou děkuji, že jsi mi pomohla a zachránila mě holčičko, bez tebe bych tu už asi nebyl.

Myslím, že jste si všimla kožené tašky v batohu, dnes večer ve 21 hodin přijď do tohoto parku a přines tašku s jejím obsahem

Ten pán, kterému jsi pomohl, Gin"

Kartu jsem si ještě několikrát přečetla a pak ji uspořádala do obálky a vše vrátila do batohu.

'Najde mou adresu z mého jména, přečtl ji z visačky na batohu'

Na konci vyučování, po úklidu třídy, jdeme všichni společně na oběd do domu doktora Agasy

Agasa: Takže si jdeš hrát? - ptá se a dává nádobí k mytí

Conan: Přesně tak, jdeme si zahrát fotbal - rozlučil se s mužem a odešel z domu do parku

Celé odpoledne hrajeme fotbal a já je všechny porážím, všechny kromě Conana, který se mi dokáže postavit

Snaží se driblovat, ale já mu ukradnu míč a běžím k bráně a dávám další gól

Já: a i dneska jsem vyhrála chlapi, dopadlo vám to špatně! - Směju se jejich poraženým výrazům

Podívám se na hodinky a zjistím, že už je 19:30

Já: Musím běžet, už je pozdě! - Pozdravím je a pak jdu domů

Vrátím se a najdu Ai a doktorem a pak jdu nahoru do svého pokoje, obléknu si kraťasy a košili s krátkým rukávem, kterou zavazuji na uzel nad pupíkem, a pak si obléknu otevřenou černou mikinu.

Beru batoh a dávám do něj telefon, klíče od domu a tašku. Schovám svůj věrný nůž do opasku kalhot, vezmu si skateboard a jdu dolů ke vchodovým dveřím

Já: JDU NA HODINU VEN! - řekla jsem a odešla z dumů a poté bránu

Hodím skate na zem a odcházím, vítr mě tahá za vlasy, když jdu na meeting point, což je park, kde jsem dnes byla s Conanem, Gentou a Mitsuhiko

Zatímco si dávám pár tahů, dívám se na čas... 20:58

Do parku přijíždím přesně ve 21 hodin, v dálce vidím platinově bílé vlasy Gina. jedu se skejtem proti němu, všimnu si, že těsně předtím je rampa a rozhodnu se ji použít

Zamířím směrem k rampě, skočím, skate se roztočí a přistanu na prkně blíž k muži, který se na mě pobaveně dívá.

Já: pane - zdravím ho, když zastaví s jednou nohou na skatu

Gin: ahoj děvče - pobaveně se na mě usměje kvůli té scéně těsně předtím

Já: Měl by si odpočívat, právě uplynul týden - dívám se na něj ustaraně, ale můj tón je vyčítavý

Gin: neboj, partner se o mě postaral a teď jsem v pohodě - chvíli na něj koukám a letmo mrknu na auto, kde jede Vodka

Já: Dobře .. tady je vaše taška pane - odpovídám vytahováním tašky z batohu a dávám mu ji

Gin: ach, děkuji - bere to, ale při vytahování tašky mi z košile vypadl náhrdelník s kulkou a teď na očích, přirozeně si toho všimne

Gin: a to? Je to kulka, která mě zasáhla? - ptá se překvapeně

Já: ano přesně - odpovídám mírně rozpačitě a on přikývne

Gin: Ahoj Naoko - zdraví mě a jde k autu, ale zastavím ho.

Když si toho všiml, zastavil se a otočil se ke mně

Já: jak se jmenuješ? - Ptám se, nevím z jakého důvodu

Gin: můžeš mi říkat Gin - přikývnu a on definitivně odejde

Přijdu domů se skejtem a jdu rovnou spát