NAOKO POV

Já: Myslíš, že bych mu měla říct, kdo doopravdy jsem? - Ptám se svých dvou přátel, když odcházíme ze školy

Ai: Vidíš, že jsi do něj zamilovaná, takže si to myslím

Conan: Také si myslím, že bys mu měla říct... Ai, pokud se nepletu, řekla jsi, že se ti podařilo vyrobit dočasnou protilátku, že? - podívej se na mého přítele

Ai: Ano přesně, ale nevím, jak dlouho to bude trvat - odpoví

Já: mohl bys mi ji dát? Bude mi stačit, když mu řeknu pravdu - přikývne a společně se vrátíme do domu doktora Agasy

Jdeme do Aiina pokoje a ona mi podává protilátku

Já: Teď už jen musím najít ten správný okamžik – s povzdechem přemýšlím nahlas

Conan: Jsem si jistý, že ano - usměje se na mě

Dny plynou a já jsem stále nenašla odvahu Ginovi napsat, ani jsem od něj nedostala zprávy ani jsem neměla příležitost mu odhalit pravdu.

Snídám s Ai a Agasou a pořád myslím na Gina, nechci ho otravovat

Ai: napiš mu - šeptá mi, když vidím, že pořád zírám do telefonu

Já: Co když dělal něco důležitého? Nechci ho obtěžovat – odpovídám nejistě

Ai: věř mi a udělej to - pár sekund se na ni dívám a pak se rozhodnu poslat mu zprávu

"'Tak, jak se máte? Máte dneska moc práce, pane Gine?"

GIN POV

Snídám s Vodkou, když mi přijde zpráva, otevřu a čtu

"'Tak, jak se máte? Máte dneska moc práce, pane Gine?"

Usměju se a otočím se na partnera

Já: máme dnes nějaké závazky, Vodko? - zavrtí hlavou

"Není co dělat spratku"

Pokračuji v pití kávy a o pár minut později dostanu její odpověď

"Chtěl byste se svézt?"

Znovu se usměju a odpovím jí

"Jasně spratku, uvidíme se u jezera Kyoshi ve 14:00"

Neodpovídá mi na zprávu, ale vím, že si ji přečetla, oblékám si svou obvyklou černou bundu s kloboukem a jdu ven v doprovodu Vodky

NAOKO POV

"Jasně spratku, uvidíme se u jezera Kyoshi ve 14:00"

Celé dopoledne trávím úzkostí, dokud není čas se připravit.

Vezmu si batoh, do kterého dám oblečení, když se proměním drogou Ai, pohodlně se obleču a vyjdu z domu se skatem

Využívám rychlosti upravený skate a naštěstí přijíždím včas.

Všímám si, že Gin už dorazil a čeká na mě u jezera a dívá se na hladinu jezera

Jdu na nedaleké veřejné toalety a dám si drogu, jakmile se vrátí 19letá dívka, oblékám se a opouštím koupelnu

Ale jakmile se podívám jeho směrem, všimnu si muže, který se za ním blíží s železnou trubkou.

Když je pár stop od zad, zvedne trubku připravený zasáhnout.

Začnu běžet směrem k těm dvěma mužům

Já: POZOR GINE! - křičím a on se ke mně otočí právě včas, aby viděl, jak zastavím tebici z jeho obličeje

Stojím mezi mužem a Ginem, pravou paží zastavím trubici a podívám se na muže

Já: velká chyba, můj drahý -když jsem vytáhla zbraň kterou pro mě Sonoko vyhrála na plese

Udeřím ho do břicha, takže ustoupí o pár kroků, stále drží trubku.

Snaží se na mě zaútočit tím druhým, ale já mu uhýbám a s pomocí nohou se otočím a kopnu ho do zad, takže padne obličejem dolů.

Chladně zírám na muže ležícího na zemi a přikrčím se vedle něj, chytnu ho za vlasy a přinutím ho zvednout hlavu

Já: příště použiju nůž - koutkem oka zaznamenám že se k nám blíží Vodka, pravděpodobně pozvaný Ginem

První vezme muže na zem, zatímco druhý mě sleduje

Gin: Vezmu tě do nemocnice - říká mi bez jakýchkoli emocí v hlase

Z nějakého důvodu mě ten tón bolí, velmi silně.

Stojím tam, kde jsem, zatímco muž s platinovými vlasy udělá pár kroků

Já: Nepotřebuji tvou pomoc, vím, jak se dostat sama - odpovídám, beru batoh a skate s dobrou paží

Muž se při těch slovech otočí, pohlédne na mě a několik sekund na mě zírá

Gin: Ten skate dobře znám a batoh taky - usmívám se, ale neodpovídám

Pokládám skate na zem a stoupnu si na něj, mačkám nohou tlačítko a plnou rychlostí odjíždím do nejbližší nemocnice

Jakmile vejdu, vysvětlím doktorovi, co se stalo, zatímco s ním mluvím v čekárně, vidím Gina vcházet

Záměrně ho ignoruji a stále mluvím s doktorem, pak mě vezme do pokoje a přikáže mi natáhnout ruku

Mlčky poslechnu a on mi to obvazuje a vysvětluje, že to mám nechat měsíc po rentgenu v klidu.

Po lécích mám volno, jsem v nemocnici pár hodin a když vyjdu ven, je západ slunce

Vyjdu ven a ocitnu se před mužem s platinovými vlasy, jak sedí v křesle

Vidí mě a okamžitě se zvedne a jde ke mně, ale já mu uhnu a mířím k východu

Krátce po výstupu ze dveří mě chytne za pravé zápěstí

Lehce zasténám bolestí, když se otočím k muži, který mě popadl

Gin: promiň... - pár sekund se na něj dívám, na tváři se mu vznáší ustaraný, ale zároveň zmatený výraz

Já: to je jedno - odpovídám šeptem

Gin: Zachránila jsi mě, aniž bys mě znala, ale nazvala jsi mě jménem a ten skate, ten batoh... znáš mě a myslím, že já znám tebe - říká a zírá mi do očí

Povzdechnu si a pak se na něj zase podívám do těch zelených očí

Já: Nechtěla jsem ti to říct, ale ano, známe se - odpovídám a dávám mu znamení, aby mě následoval

Vraťme se k jezeru těsně předtím a já sedím na trávě a dívám se na jezero

Já: potkali jsme se asi před 6 měsíci, v uličce - usmívám se

Gin: Ta dívka, které jsem dal drogu - přemýšlej nahlas při pohledu na mě - měla bys být mrtvá

Podívám se na něj a pak se podívám na hodiny

Já: zbývá asi 20 sekund - vidím, kdy vstávám a beru batoh a brusle

Jdu do veřejných lázní, těsně následována Ginem

Vstupuji do prvního volného právě včas, jakmile zavřu dveře, proměním se zpět v dítě

Oblékám se do šatů, ve kterých jsem odešla z domu, a ostatní dávám do batohu

Odcházím z koupelny a Gin se na mě udiveně podívá