Oběvíme se v obří místnost. Vysoký strop bílé stěny a spousty divných věcí. Možná kdybych nebyl tak moc nervózní mohl bych to obdivovat.

Ohlédnu se na mamku a Rachel zmateně těkají pohledem po místnosti. Už chci narušit to ticho když do místnost přijde další osob. Polknu a zpevním držení těla.

Nesmíš jim dát najevo slabost Felixi. Opakuju si v hlavě, pořád dokola.

Hyunjin pov.

,,Přeji hezký večer." Ozve se hlas za mnou a já odtrhnu pohled od svého přítele. Stále to v mé hlavě zní tak hezky.

Mírně se pokloním.

,,Otče." zazní skoro ve stejnou dobu jako ,, Vám též pane Hwangu."

Pohlédnu na svého otce, nečekal jsem že tuhle večeři bude brát vážně ale opak je pravdou. Možná to nedopadne tak zle jak jsem si myslel.

,,Jsem rád že jste dorazili." Mírně se usměje prosím následujte mě do jídelny." Pobídne vpodstatě celou rodinu Lee.

Opět když kolem mě projde Felix propletu si s ním prsty. Potřebuju se nějak ujistit že je v pohodě a hlavně mu chci vyjádřit podporu. Protože jestli to co říkal Jeongi je jen z poloviny pravda tak... možná mě trochu mrzí že mi nic Felix neřekl ale asi ho chápu. Po večeři to s ním mám v plánu probrat. Zžírá mě svědomí že jsem si na to neudělal čas dřív.

Vejdu do jídelny po boku Felixe. Má matka zrovna pokládá na stůl nějaký talíř zatímco se Jeongi rychle zvedne ze židle aby mohl pozdravit paní Lee s Rachel a Felixe.

Všimnu si jak se na tváři paní Lee vykouzlil lehký úsměv po tom co spatřila Jeongiho.

Vzájemně se pozdravíme a má matka všechny vyzve ke stolu.

Posedáme se, můj otec do čela stolu má matka po jeho pravici a já po jeho levici vedle mě si sedne Felix, na proti mému otci si sedne paní Lee, Jeongi si sedne vedle matky i když si všimnu jeho velkého sebezapření a naknec Rachel se posadí vedle Felixe. U stolu tedy zbyde jedno místo volné.

Panuje zde celkem hustá atmosféra. Jediný kdo rozbíjí ticho je můj otec a paní Lee který se snaží vést nenucenou konverzaci.

Zvednu pohled od talíře a zahledím se na Felixe.

Sedí strnule ale snaží se tvářit přirozeně.
Mírně jo pohladím po stenhě.
Zvedne ke mě pohled možná trochu ztracený ale i tak se mile usměje.

,,Nemohu si nevšimnout" Spustí má matka. ,,ale kde je pan Lee? Myslela jsem že tohle je seznamovací večeře." Pohledem přejede po Felixovi i po paní Lee, následně ho vrátí zpátky na talíř a předstírá že to jídlo je teď to nejduležitěší na světě.
Vytvoří tak takový pocit lhostejnosti že kdybych se nemusel držet už bych se sní hádal.

Ani jeden se natváří nějak nadšeně ze zmínky otce/manžela.

Má matka nakonec zakotvý pohled na Felixovy. Vidím jak se narovná v ramenou.

,,Můj otec s námi nežije." Má matka přímou oči jako by chtěla vědět víc.
,,Vidáš se s ním?" Celou svou pozornost přesune na Felixovu osobu.
,,Ne žije v Austrálii se svou novou rodinou."

Má matka kvíne.
,,Slyšela jsem že studuješ stejný obor jako můj mladší syn."
Felix zmateně podívá na Jeongiho než se opět vrátí svůj pohled zpátky.
,,Ano, baví mě tanec a zpěv." Překvapeně sleduju Felixe stále je takový strnulí a přesto uvolněný.

,,I když nechápu proč se mě na to ptáte. Určitě ste si o mě zjišťovala informace."
Felix naváže s mojí matkou oční kontakt. Atmosféra najednou zhoustne.

,,Jak si můžeš být tak jistý ?"
Vrátí mu má matka s úsměvem.

Felix jen pokrčí rameny.
,,Nevím jen mi to napověděla intuice."

Matka ho znovu projede pohledem.
Je překvapená to jediné z jejího pohledu vyčtu.
Ostatní jen tiše sedí a čekají jak se situace vyvine.

Hustá atmosféra se rozpline když má matka skloní opět pohled k jídlu. Začne krájet  maso které má na talíři.

,,Rachel je to tak?" Upře pohled na Felixovu sestru.

Rachel se odváží pouze kývnou.
Má matka se jen mile usměje. Poté pohlédne na svého manžela a jakoby mezi nimi proběhla nějaká tichá dohoda.

,,No dobrá."
Strčí si kus masa do pusy a zapije ho vínem.
,,Zveřeněte  ten článek." mávne ,, Přeci nenecháme aby našeho nového člena rodiny lidé šikanovali."
V momentě kdy to vysloví jakoby se čas zastavil.
Všechny pohledy padnou na Felixe který se jen vyděšeně dívá na mojí matku.

,,Měls pravdu prověřila jsem si tě."

<3