Hlavu jsem měla v dlaních. Pomalu jsem si vzpomínala na každou zprávu, každé slovo, sebemenší vzlyk nebo popotáhnutí. V tu chvíli jsem se chtěla propadnout do země. Neodpustila jsem si smutné uchechtnutí. Moje zoufalost mi přišla směšná. 

Asi bych se sama sobě vysmívala ještě dlouho, ale hlasité bouchání na dveře mi to nedovolilo.