Zbytek cesty proběhl v tichosti. Já koukala z okýnka. Ty jsi sledoval cestu. Každý byl ve svém světě. Když jsi zastavil na parkovišti vystoupila jsem, jak nejrychleji jsem mohla. Potřebovala jsem se dostat ven, pryč od tebe.

Odcházela jsem, ale ty jsi vystoupil a dohnal mě.
„Počkej," chytl si mě za loket a podal mi obálku. Zmateně jsem se na tebe dívala, ale ty jsi odstoupil a pokračoval do budovy.