Ihned mě do nosu praštila silná vůně kouře. Překvapilo mě to, vždy to tu po kouři vonělo, tentokrát to ale bylo jako by tu cigaretu kouřil přímo přede mnou. Chtěla jsem se tě zeptat, jestli jsi začal kouřit nějak víc, ale neřekla jsem nic. Neměla jsem na to už právo. Dívala jsem se na ubíhající cestu přes přední okýnko a mlčela.

„Budeme mít tichou cestu?" zeptal ses a smutně se uchechtl.
„Jeď okolo parku, je to kratší," odpověděla jsem ti bez sebemenšího náznaku emocí.
„Já vím, ještě si to pamatuji. Jezdili jsme na kampus spolu," povzdechl sis.
„Ale... Ty si to pamatuješ?" neodpustila jsem si poznámku.
„Nech toho, sarkasmus ti nesluší," napomenul mě ihned.