„Co jsi to udělal?" v očích jsem měla slzy a se smutkem jsem se dívala na Geoffreye.
„Proč?" zašeptala jsem hlasem, který se mi třásl. S provinilým pohledem ke mně natáhl ruku a chtěl mě chytnou za koleno. Odsedla jsem si. Rukávem jsem si utřela slzy, nechtěla jsem, aby mě v práci viděl někdo brečet.

„Zlato, nic se nestalo," snažil se, rozhodil ruce a s nadějí se na mě díval.
Otevřela jsem pusu, že mu něco odseknu. Na nic jsem se nezmohla. Chtěla jsem vlézt někam do kouta, zůstat tam a brečet do té doby než by mi došly slzy. Ale taky jsem na něj chtěla řvát. Vhodit mu do tváře všechny sny, celou budoucnost, co jsme si naplánovali a on to zahodil kvůli noci s Marry.

Ale nic jsem neudělala, vstala jsem od stolu a narovnala si zástěru. Utřela si zbloudilou slzu a otočila se k němu zády.

„Mon amour," pokoušel se mě zastavit. Nereagovala jsem a šla dál. Srab, který mi to řekne na veřejnosti, v práci. Taková potupa. Nesnáším ho!