Šla jsem po chodbě, dneska už mě čekala jen poslední přednáška. Listovala jsem v knize a nesledovala cestu. Ucítila jsem na špičce boty tvrdou překážku a moje stabilita byla narušená. Natáhla jsem ruce před sebe ve snaze zmírnit pád. Víčka jsem tiskla k sobě a modlila se za mírný dopad, ten ale nepřišel.

Silná ruka mě chytla okolo pasu a nepouštěla jsem. Opatrně jsem otevřela jedno oko a otočila hlavu, abych se mohla podívat na svého zachránce.
„Stačilo, že jsi z nebe spadla jednou, anděli," slabě ses na mě usmál.