Čekalo se až do večera, než spadnul prach a bylo zajištěno všechno vybavení. Celý tým dobrovolníků musel být vybaven dalšími speciálními přilbami se štíty, které měly chránit před plyny, které se ve štole jejím sesunutím uvolnily. Také dostali speciální obleky, aby jim udrželi jejich tělesnou teplotu, v případě extrémních mínusových i plusových hodnot. Nikdo neví, co tam čekat.

Jeden tým dobrovolníků zůstal nahoře, aby ovládal kabinu, která se bude pouštět do štoly. Na takové krizové situace bylo vybavení, takže to byl nejmenší problém. Ten největší byl ten, že tam nikdo dobrovolně nechtěl. Nejhorší je ta nejistota. Nemůžou vědět, zda nastane další otřes a budou tam pohřbeni taky. Nemůžou vědět, zda zachrání raněné nebo vyprostí ze sutin mrtvé. Na vše musí být připraveni.

Uběhlo několik hodin od sesunu štoly a byla připravena konečná fáze jejich záchrany. Byl vyhlouben a vyztužen úzký tunel na kabinu. Navíc podle záběrů z termokamery to minimálně dva zavalení horníci přežili. A za ty stojí se tam dolů vydat. Joseph i Isaac byli pevně odhodláni to zvládnout. Kromě nich byli dolu kabinou posláni i dva další nováčci a jeden záchranář. Počítali s tím, že se bude jednat o rychlou akci. Do kabiny se vejdou čtyři osoby, takže jeden z nováčků zůstal nahoře. Dnes měl štěstí, byl ušetřen. Cesta kabinou ke štole bude trvat přibližně okolo hodiny, spuštěni budou do hloubky asi sedmi set metrů. Ani jeden z mladíků to neviděl jako problém. Jsou na to přeci zvyklí.

Nováček, který s nimi cestoval kabinou, měl za úkol komentovat do mikrofonu vše, co vidí. Rozhlížel se baterkou po zavalené štole a hlásil, že nevidí nic. Po cestě si vyměňovali informace, protože každý věděl něco jiného. Zdravotník, jež byl s nimi poslán dolu, byl však informován nejlépe. Popsal situaci - stalo se, že se zřítily části podpůrných stěn štoly, které poté zavalily jediný únikových východ. Jediný způsob, jak se tam dostat, je skrze šachtu na přívod vzduchu. A tak to taky plánují.

Joseph celou cestu jen přemýšlel nad tím, co by si počal, kdyby tam v době toho sesunu byl Isaac. Z té myšlenky mu bylo na nic. Snažil se ji zahnat, ale naprosto marně.

,,Blížíme se k šachtě." řekl nováček a posvítili baterkou na menší otvor směřující ke štole. Kabina se zastavila a její posádka vystoupila. Od teď museli být všichni náležitě opatrní, aby nezpůsobili další sesuv.

Všude bylo hrozné množství prachu. Veškeré vybavení bylo ukryto pod jeho obrovským nánosem. Vypadalo to, jako by to tu už pár let bylo opuštěné.

Posádka vystoupila z kabiny a vytáhla z ní potřebné vybavení. Vezli sebou hned několik těch speciálních přilb pro případ, že některá maska horníků byla poničena. Zdravotník měl navíc velkou tašku plnou obvazů a dalších léčebných prostředků. Taky měl brašnu s injekční stříkačkou a několika balíčky vaisty. Nejspíše, aby mohl, co nejrychleji pomoci od bolesti.

Nováček vše komentoval, ale mluvil potichu, i přes to se však ozvěna jeho hlasu rozhléhala po okolí. Baterkou svítil do šachty, ale přes rozvířený prach nic neviděl. Mezitím Joseph s Isaacem připravili slaňovací zařízení do štoly.

Jako první se slanil dolu Joseph, hned za ním zdravotník a poté Isaac. Nováčkovi dovolili zůstat nahoře. Pro případ, že by se štola znovu začala řítit.

Dole byla kompletní tma. Rozsvítili si tedy baterky na svých přilbách a opatrně pokračovali štolou, která se začala zúžovat. Došli k místě, kde to celé začalo. Byl to hned začátek dolu, podle plánku by všichni horníci měli být v tom případě uvěznění na druhé straně. Nebo zavalení.

,,Sakra!" vyhrkl Isaac. Jeho hlas se v polovině slova zarazil, uvědomil si, že musí být potichu. ,,Takže jsou všichni mrtví!" pokračoval šeptem na Josepha.

Joseph tušil, že má pravdu. Nečekali, že všichni budou uvěznění na druhé straně zřícené štoly. Ta teď představovala pomyslnou barikádu. Jestli tam nějací horníci přežili, tak jejich šance jsou každou chvíli menší.

,,Na termovizí přece bylo, že dva ještě žili." opáčil druhý chlapec. Na tom něco pravdy bylo. Jak jen to je možné, že je ta kamera viděla, i když jsou nejspíše všichni zavalení.

Procházeli štolou, přemýšleli, co dál. Zdravotník vypadal, že už chce vše vzdát a tak se vydal k lanu. Nebyl tu nikdo, komu by mohl pomoci. Začal šplhat nahoru šachtou. Teď dole zůstali pouze ti dva chlapci. Ani jednomu to nedalo a snažili se najít nějaké vodítko. Poslouchali, zda neuslyší aspoň nějaké nářeky, či volání o pomoc. Ani jedno z toho. Nejspíše to bylo beznadějné.

Joseph popošel k vozíku, do kterého se nakládá vytěžená ruda. Nedalo mu to a silně do něho udeřil, sice tím mohl oba ohrozit, ale na to v tu chvíli nemyslel. Neozval se však zvuk, jaký byste čekali, takový ten připomínající zvonění kostelního zvonu. Tenhle zvuk byl trochu zastřený, jako by vozík nebyl prázdný.

Vytáhl svou ruční baterku a posvítili do vozíku. To, co u uviděl ho naprosto zarazilo. Byla to nejspíše ta dvě těla, která předtím ukazovala termokamera.