Vyjdeš rychlým krokem z pokoje, přivoláš výtah, sjedeš dolů a utíkáš na autobus, co ti síly stačí. Přece nemůžeš první den přijít pozdě, to prostě nejde! Kdo by ti dal zápisky? Co by si o tobě ostatní mysleli? Navíc opravdu chceš slyšet všechno, co vám váš profesor na první přednášce chce říct.

Nastoupíš do autobusu a v duchu se modlíš, aby jel rychle a bezpečně. Kupodivu opravdu se cestou nekoná žádné překvapení – jsi vysazen přímo u metra a jen co seběhneš schody, přijíždí souprava ze správné strany. Koukneš se na mobil, abys zkontroloval čas, jestli pak budeš muset z metra utíkat nebo to v pohodě dojdeš. Koukneš se ještě jednou, protože nechceš věřit tomu, co vidíš. Zadíváš se na mobil a potom se začneš hystericky smát, až si o tobě někteří lidé v metru myslí, co to tady nastoupilo za individuum.

7:50, svítí tam. Ty jsi jel o hodinu dřív! No jo, už nejsi na střední, přednášky tady začínají o hodinu později, a to v 9. Takže jsi spěchal úplně zbytečně. No jo, ale co teď? Vystoupíš na I. P. Pavlova a řekneš si, že se teda stavíš na kávu do nějaké místní kavárny. Koukneš se do mapy a uvidíš tam Kavárnu snů. Jméno se ti zalíbí, navíc je asi pouze tři minuty chůze od budovy matfyzu, takže má všechny výhody, co si dokážeš představit.

Co víc říct – užíváš sis to nejlepší karamelové latté ve svém životě, jsi hezky v klidu, protože rozhodně nepřijdeš pozdě, a vychutnáváš si ranní atmosféru Prahy. Na přednášku dorazíš s desetiminutovým předstihem a ve velké posluchárně M1 jsi skoro první, takže si můžeš vybrat takové místo, jaké se ti líbí.

Zapiš si 4 body prestiže – je to vše za tvou dochvilnost a tvé ranní zážitky. Někdy si přivstat se prostě vyplatí.

· Teď už ale poslouchej profesora, aby ti neuniklo něco důležitého, neboť začne co nevidět přednášet. Pokračuj na 49.