Usoudíš, že základy analýzy stejně znáš, protože sis je četl ráno v autobuse. Prvně si chvíli hraješ na mobilu a posloucháš profesorův výklad, který nakonec nezní tak nudně, jak sis prvně myslel. Potom profesor přejde k techničtějším věcem, a tak se celá přednášková místnost dozví, co je to supremum. To už samozřejmě víš, a když se po chvíli profesor do éteru zeptá na sofistikovanější dotaz, vzpomeneš si na zácpu v autobuse a vybavíš si, že úplně přesně nad touto otázkou ses taky zamýšlel. A teď už víš odpověď.

Přihlásíš se a řekneš to před celou třídou. „Zcela správně, děkuji," komentuje to profesor a tváří se trochu překvapeně, jako by nečekal, že mu někdo odpoví. Buduješ si pověst docela rychle.

Připiš si 1 bod prestiže - za správně zodpovězenou profesorovu otázku.

Zbytek přednášky už si píšeš zápisky, protože dokonce uděláte i nějaké věty s důkazy, na které ses tolik těšil! Až tě trochu mrzí, když hodina skončí. Oproti střední škole tady sice nezvoní, ale zato si profesor sám hlídá čas a končí přesně tak, jak má. To tě naplňuje zvláštním pocitem, že je všechno tak, jak má být.

· Teď se vydáš na oběd, protože máš volnou hodinu. A taky docela hlad. Pokračuj na 79.