Nenápadně si přisuneš židli k vedlejšímu místu, kde sedí jeden z tvých spolužáků a hledí do modré obrazovky, na které se tu a tam objeví nějaká řádka kódu. Váš cvičící ještě mluví a popisuje, jak se co v Pascalu píše. Když si tě tvá oběť všimne, netváří se moc nadšeně. Možná to má co dělat s tím, že ses ani nezeptal, jestli můžeš dnes spolupracovat na jednom počítači.

„Mně nejde spustit Pascal," zašeptáš jeho směrem. „Můžu pracovat s tebou?" Snažíš se zachránit situaci.

Dotyčný se na tebe obrátí. „Nesnáším, když mi někdo kouká přes rameno, takže jestli chceš, vyměníme se. Ale jinak běž k někomu jinému," pronese dost nepřátelským tónem.

Už tak vyvoláváte ve třídě docela pozdvižení, nepřijde ti dobré zase si přesedat k někomu jinému, proto svolíš k té první variantě. Sedneš si za počítač a opisuješ kódy z tabule. Moc ti to ale nejde, naštěstí tvůj soused sem tam pošeptá, že máš něco špatně.

Na konci hodiny jsi rád, že to končí. Poslední věc – musíš si poslat ty napsané kódy, aby ses na ně mohl podívat doma. Otevřeš prohlížeč, ale pak s hrůzou zjistíš, že jsi omylem zavřel celé prostředí Pascalu. A samozřejmě ten soubor nebyl uložený. Tvůj spolužák se na tebe dívá přímo vražedně. Super, udělal sis nepřítele a ještě budeš muset žebrat o poslání cizí práce.

Odepiš si 1 bod prestiže – dělat si nepřátele na matfyzu první týden se nevyplácí.

· Nezbyl-li ti žádný bod prestiže, pokračuj na 80.

· Abys na to celé nejrychleji zapomněl, zajdeš si sám na oběd a zúčastníš se odpolední výuky. Pokračuj na 55.