Věříš si, takže když dostaneš pokyn postavit se na skokánek, nejsi vůbec nervózní. Pak ti tvůj dohlížitel odstartuje čas a ty skočíš ukázkovou šipku.

Vynoříš se nad hladinu, aby ses nadechl, a pak se zase zanoříš, abys měl co nejmenší odpor vzduchu, když plaveš prsa. Takhle to párkrát zopakuješ a skoro se bouchneš do hlavy. Tohle že je 25 metrů? Podivíš se. Byl jsi zvyklý udělat daleko více temp na jeden bazén. Buď jsi špatně počítal, nebo ses musel o dost zlepšit.

Nad tím přemýšlíš, když tělo necháš pracovat – uděláš otočku a plaveš zase zpátky. Tentokrát si dáš pozor, abys prvně nahmatal stěnu, když už si myslíš, že by mohl být konec bazénu. A ani další dva bazény pro tebe nejsou žádný problém.

Když se vynoříš po zaplavaných čtyřech bazénech a oddechuješ, učitel se na tebe usměje. „No vida, to byla rychlost. Máš zhruba minutu k dobru." To tě potěší, protože tím se řadíš k jedněm z nejlepších plavců.

První zkoušku máš tedy úspěšně za sebou, ale taky ses nijak výrazně nepřekonal – bylo jasné, že to zvládneš. Musela by se stát velká katastrofa, která by tě zpomalila – například nezvladatelná křeč v noze. Při té představě se oklepeš a jsi rád, že se nic takového nestalo a že můžeš chodit na tělocvik dle svého výběru.

· S úsměvem na rtech odcházíš se převléknout zpátky do civilního oblečení. Pokračuj na 50.