Máš asi patnáct minut do začátku hodiny a tvým úkolem je tady najít někde lab a vytvořit si účet zde v síti. Můžeš buď chodit náhodně sem tam a doufat, že budeš mít štěstí, nebo to udělat nějak sofistikovaněji. A protože přece jen jsi začínající matfyzák, zajdeš na vrátnici a zeptáš se (což je velmi odvážné gesto ve smyslu oslovování neznámých lidí). To ti ušetří spoustu času. Vrátná ti přímo ukáže dveře v rohu naproti, kde by se ten tajný lab měl ukrývat. Poděkuješ a vejdeš dovnitř.

Uvidíš spoustu počítačů, ale studentů jen několik. Kdo by taky ještě před devátou chodil pracovat k počítači do školy, pomyslíš si. Starší kluk za prvním počítačem se tě ptá, může-li ti nějak pomoci. Hned na něj vychrlíš dotaz, že potřebuješ přístupový login a heslo, aby ses mohl účastnit výuky na počítačích. Služba hned ví, co potřebuješ, něco naťuká do počítače a pak ti řekne, aby sis tam zadal heslo, které budeš používat. To milerád uděláš, on se usměje a řekne, že je to hotovo. No vida, a ani to nebolelo.

Počkáš na hodinu a společně s učitelem vejdeš do třídy a pak už si jen otevřeš počítač, přihlásíš se a můžeš se vesele zapojovat do výuky. Programování v Pascalu vypadá vážně děsivě, pokud by tohle mělo být tvé první setkání s programovacím jazykem, asi by se z tebe programátor nestal. Naštěstí už máš nějaké zkušenosti, a tak přibližně víš, jak to celé funguje. Proto, když dostanete za úkol osahat si prostředí a zadat jednoduché příkazy, které navíc máte napsané na slidech od vyučujícího, ti jde vše dobře a rychle. Prý dostanete hned nějaký úkol na doma, což pro tebe bude jistě také hračka.

Připiš si 1 bod prestiže – přípravu i výuku jsi zvládl na jedničku.

· S úsměvem pokračuješ na oběd a na odpolední blok výuky. Pokračuj na 55.