Přivoláváš výtah z třináctého patra, a když se tři minuty nic neděje, začínáš být trochu nervózní. To tady ty výtahy nejezdí nebo co? Už už se chystáš vběhnout na schodiště a jít snad nekonečně schodů dolů, když vtom se dveře výtahu otevřou a z nich na tebe civí tvůj kamarád Oliver.

„Čau brácho, no tak, kde jsi?" začne tě popichovat. „Já myslel, že jsme si jasně dali sraz dole, a už tam na tebe skoro čtvrt hodiny čekám!"

„Sorry," vzmůžeš se na omluvu a přistoupíš k němu do výtahu.

Oliver je tvůj kamarád ještě ze střední, a byl to právě jeho nápad jít na matfyz na obor Obecná matematika. Usoudil jsi, že by to mohlo být zajímavé, a hlavně ve dvou je to vždycky větší sranda, takže jsi s výběrem dlouho neváhal. Ovšem jednu dobu jsi byl trochu nervózní, jestli sis vybral správně a neměl jít raději s Lenkou na medicínu, ale na takové myšlenky je teď už pozdě (a bylo i v době, kdy tě to napadlo poprvé). Musíš to prostě risknout.

Cesta vám ubíhá rychle, Oliver získal pár informací od svého staršího bratra, a tím vám koupil drahocenný čas při cestě na první přednášku. Sice musíte jít až na metro Nádraží Holešovice pěšky, ale zato se můžete posmívat těm, kteří skončili v autobuse 201 v půlhodinové koloně.

Schody na Karlově berete po dvou, abyste za dvě minuty devět stáli před největší učebnou M1, kterou je na matfyzu možné vidět. Vydýcháte se a jdete si vybrat místečko, tak nějak uprostřed vlevo se to zdá být ideální.

Zapiš si 2 body prestiže – stihl jsi na přednášku dojít včas, navíc s kamarádem.

· Teď už ale poslouchej profesora, co nevidět začne mluvit. Pokračuj na 49.