Moje oblečení lítalo po celém pokoji. Brala jsem opravdu jen to nejdůlěžitější. Nepotřebuji žádnou techniku. To vím jistě. Stačí zbytky jídla, nějaké oblečení a mapa, která byla nezbytná. Nikdy jsem totiž nebyla dál, jak u krámku kam jsem chodila nakupovat. Sebrala jsem svůj starý batoh a v šechno do něj naházela.

Teď už jen vyřešit jak se dostat z tohohle zatraceného domu.

Připadala jsem si jako zajatec. Ve svém smradlavém vězení.

Procházela jsem místnost po místnosti. Zkoumala každické dveře i každou sebemenší škvírečku. A pořád žádný východ.

Sednu  si na pohodlný gauč uprostřed obýváku. Hledím do zlatavých plamenů, jak se navzájem olizují. Agresivně, ale přesto něžně a bez újmy. Krb měl leštěné kamenné plošky, posázené z každé strany. Byl zajištěný do stěny. Stojí tu už od doby co jsme se sem přestěhovali, takže věřím, že někde na střeše musí být komín.

Po dlouhém a náročném dni jsem se rozhodla pátrání utnout a pokračovat po krátkém šlofíku. Odbelhalajsem do pokoje a zalezla do postele s pochmurnou náladou.

Dům je celý v ohni.  Dýchání se stává pro každou živou bytost nemožné. Vzplávají mi konce tkaniček u bot a oheň postupně pohlcuje mé krásné tenisky z nichž přechází ke koncům mích károvaných kalhot a dál se šíří výš a výš po mém těle. Bolest je nesnesitelná. V záchvatu paniky se pokouším ze sebe hořící oblečení strhat, ale jak se jen dotknu něčeho co už plameny pohltily, rozpadne se v prach. Něco mě začne lehce svědit na hlavě. Podrbu se, ale vzápětí si uvědomím chybu. Před očima se mi k zemi začnou snášet ostatky doutnajících  vlasů. Cítím se velmi slabá. Pokusím se otevřít oči. Z žáru mi z očí tečou až slané slzy. Přes šlehající plameny zahlédnu načernalé kusy starého, dříve krásného leštěného krbu. Moje mysl je psychicky naprosto na dně. Ale přesto si dokáže vydedukovat naprosto šílený plán.
Pomalu beze strachu ze smrti šplhám kamenným otvorem stále nahoru. Cesta přijde nekonečná. Plíce mi už sténají  nedostatkem kyslíku. Pálý mě a působí to, jako bych plála  z venčí i na povrchu. Před očima se mi začnou dělat černé skvrny. Najednou mě ovanul příjemný noční vzduch. Prohání se po nikde nekončících planinách a nezastavuje.

A konečně.  Ta dlouho vytoužená svoboda je tu! Mé tělo se vzápětí ocitá ve vzduchu a začíná nekontrolovatelně padat do černých hlubin. V podvědomí jsem nevěděla kam mířím, ale bylo mi to jedno.

Probudila jsem se celá upocená a rozlámaná. Ten sen byl tak neskutečně živí. Dotkl se něčeho ve mně a.. ono se tam vážně něco pohlo. Nebylo to jen tak něco. Tohle si totiž zaslouží pozornost. Má to snad něco společného s mojí situací? Ve snu byly stejné předměty jako jsou tady. Je tu ale přece jen dost závažný rozdíl, a to, že tady to opravdu není v plamenech! Pomalu mě tohle místo dopalovalo. Ani bych se nedivila,  kdyby mi z uší šla pára ze zlosti. No, nejvíc mě překvapilo když jsem jí uslyšela.

Nejdřív mi připadalo, že se ty jen vymýšlím, ale po chvíli mi něco napovědělo, abych se rozhlédla. V místnosti byla tma a tak jsem opatrně přešla pokoj a otiskla zapínač vedle rámu dveří. Místnosti se v mžiku prohnal záblesk světla, při kterém jsem si musela překrýt oči rukou, abych neoslepla. Koukal jsem všude, ale po ničem podezřelém nebylo ani stopy. Zklamaně jsem světlo opět vypla a rozhodla se rozsvítit příjemnější tlumenou lampu na nočním stolku. V uších mi stále vybrovaly syčivé zvuky vynikajícího plynu. Plynu..

Znova jsem usla a propadla se zpět do ráje snů.

Dopadnu na tvrdou, ledovou plochu. Plíce chtějí lačně urvat suchý vzduch prosicený mrazivou směsí vloček. Silou vůle se pohnu. Rozvaluju se v zahradě hustě pokryté bílým sněhem. Spálené tělo se příjemně chladilo a bolest začala ustupovat. Zvedla jsem se do sedu a začala se hrabat na nohy. Vydala jsem se dál. Nechtěla jsem být tak blízko ďáblovo domu. Dorazila jsem až do hustého lesu a únavou se svalila pod jeden z velkých stromů a začala dřímat ..
Cosi mě probudilo. Bylo ještě hodně šero. Uslyšela jsem tlumené vytí. Vlci.. Přišli si pro mě. Chtějí mě zabít. Vím to.

Opět jsem se probrala a do nosu mě udeřil nepříjemný zápach. Zaplavoval celý pokoj. Opět jsem rozsvítila světlo a uviděla matně se tpřepotající vzduch. Měla jsem pocit, že když natáhnu ruku, dotknu se ho.

Smrdělo to nehorázně. Překonala jsem smrad a pokusil a se identifikovat místo odkud smrad jde.

Vycházel z jedné odhalené tyče od topení. Plyn písklavě unikal ven. V tu chvilku mi to došlo. Ta bomba poukazuje čas, kdy to tu celý vyletí do vzduchu i se mnou? Ne. Nevyletí do vzduchu. Upálý mě to tu za živa.. při tom pomyšlení jsem hlasitě přehltla  sliny, které se mi shromáždily v puse Musím zkontrolovat všechny místnosti v domě a uprchnout.

Nemýlila jsem se. Skutečně ještě v několika dalších místností plyn pomalu unikal ven.

Teď nebo jindy. Jelikož pro moje přípravy na útěk byl používán jen můj pokoj, v němž unikal plyn nejrychleji, rozhodla jsem se přemístit do obýváku, kde jsem nenašla žádné stopy po jakém koliv nebezpečí.

Venku okolo jedenácté hodiny začala panovat dusná atmosféra. Poprchalo. Po půl hodině se ale déšť změnil v silnou bouři. Létaly hromy, blesky. Najednou všechno světlo zmizelo. Zůstala jsem sedět v temnotě. Bouřka nejspíš musela vyhodit elektřinu. Abych ji ale přivedla do provozu. Musela bych k hlavnímu panelu. No, ten je ale venku a tam se já nedostanu. Smířenou s tím jsem se vyda la do sklepa pro svíčky. Ruce jsem při tom měla před sebou abych nenarazila do stěny.

Lehce jsem škrtla zápalkou a rozsvítila si na metr před sebe. Není to sice nic extra, ale aspoň něco vidím. Zapálila jsem si ještě jednu svíčku.  Chvíli jsem hrabala v batohu, jestli mám vše potřebné k přežití. Rozhodla jsem se ještě pro pár drobností. Nechala jsme tedy jednu svíčku v obýváku a druhou si svítila na cestu. Skočila jsem si ještě na záchod a unaveně se vracela k věcem. Oslepil mě neskutečný žár.  Oheň se rozšiřoval po schodech k mojemu pokoji.  Přitiskla jsem se blíže ke zdil a přála si, projít jí jako duch. Začala jsem panikařit.  Uhýbala jsem šlehajícím plamenům,  a čekala na svůj osud. Z hora se najednou začaly ozývat strašně divné zvuky. Zakryla jsem si bolestně uši. Znělo to, jako by někdo stahoval kočku z kůže..  pak se spustil hlasitý výbuch a strop se zřítil k zemi metr ode mne. Spadený strop silně vzplál a oheň pokračoval stále blíž. Ozvala se další taková rána nad mojí hlavou, tentokrát ale z koupelny. Další kus stropu se zřítil dolů a zanechal za sebou ohořelou díru. Třetí. Čtvrté. Páté bylo poslední. Teda alespoň pro mě. Moje tělo se válelo zavalené v sutinách. Prach mě nepříjemně štěklil v nose po ruce mě hladiny žhnoucí plameny, které se hlásily o mou pozornost. Není útěku..

Probudila jsem během pár vteřin.  Nevědomost mi přišla jakožto nejkrásnější v mé situaci. Kolem mě zůstal z každé strany sotva metr od ohně. Oči mě štípali kouřem, ale i slzami, které mi stryskaly po tvářích a v žáru rychle usychaly. Beznadějně jsem se rozkřičela, začala nadávat a prýskat do zdi, dokud mi z kloubů netekla krev. "Není úniku!" křičela jsem smrti do tváře a začala přemýšlet, jak svou smrt zajistit co nejdůstojňejší. Po mojí pravici byl ten starý krásný krb. Vlezla jsem si tedy do něj a čekala, co se bude dít.

Nedělo se nic. Oheň se stal pomalým. Kousilinek od krbu a já otevřela oči.  S tím moje odvaha rázem vyprchala. Teď už doopravdy úniku nebylo. Kolem mě kamenné zdi a přede mnou.. oheň. Zvedla jsem hlavu, aby mu do nosu nešlo tolik kouře. Mrkla jsem, protože se mi do očí vtékaly další slzy vzteku. Stekly mi po tváři až k bradě kde se odpařily. Výhled se mi rozjasnil. Přede mnou najednou světlo. Cože? Jak! Ale vždyť!? Opravdu. V díře na vrcholku komína se blesklo měsíční světlo.  Zvedla jsem se a pokusila se vyšplhat nahoru. Po pár pokusech se mi začalo celkem dařit. To ale i ohnisku pode mnou. Plamen rychle rostl za mnou. Komín pokrytý seschlými mechy byl najednou proti mně. Chytly mi tkaničky a postupně i boty, ponožky a nohavice. Vše se proměnilo na prach.  Bolest byla nesnesitelná. Jediný východ kouře mohl být pouze komínem. Nikde jinde nebyla jediná škvírecka. Plíce už se nesplňovaly kyslíkem, ale kouřem, který mě objímal ze všech stran. Celé tělo mi hořelo.

A najednou nic.

Takže hned na začátek se omlouvám za tak tak tak dlouhou dobu čekání.  Rozbilo se mi PC takže musím datlovat na mobilu a je to fakt na h***o -_-"
Takže fakt sorry! A krásný víkend všem. :*

Prosím
Voty & Comment
Děkuji