Do it started - ještě to nezačalo

Zadívala jsem se směrem k Markovi. Samozřejmě už ho sice nebylo ani zdaleka vydět, ale všechno mě za ním táhlo. Srdce mi říkalo: skoč na něj a už se ho nikdy nepouštěj! to bych fakt moc ráda, ale mozek říkal pravý opak: tohle nebylo dobrý, radši se od něj drždál, protože už takhle máš problémů hafo!!" No mozek je hold mozek a já vím, že by nebylo moc moudré utéct. Bylo by to zoufalství. Ubohý útěk by to stejně ještě zhoršil. Marka mám ráda, ale... moment?! já řekla, že ho mým ráda? a kurva. No to jsem si to fakt hezky zavařila. Mám ho prostě ráda a nechci o něj přijít. Kdyby o něm cokoliv zjistil, zabil by ho, bez jakýh koliv okolků. On mi nedůvěřuje a myslí, že bych mohla vyžvanit jeho chování na každém druhém kroku. To si já ale nedovolím. Nemůžu si jen tak pustit hubu na špacír.

Pomalinku jsem se šourala ke schodům na verandu a topila se ve vlastních myšlenkách. Moc mě nepozbuzovaly tašky v mích rukou. Ramena mi div neupadla, když jsem tašky pohodila u linky v kuchyni. No, mě ale překvapilo to ticho.

***

Vzpomínala jsem si na události před omdlením. Tešilo mě, že nemám v hlavě takový guláš, jako mívám obvikle. Ted jsem se však toužila probudit a zjistit následky svého choulostivého počínání okolo Marka. Zamžourala jsem očima a snažila se uvyknout na světlo, které vycházelo z oken. Nejspíš bylo časné ráno.

Mé tělo je celé rozbolavělé a ruce bolí, div je vůbec cítím. Ani se nedivím. Ležela jsem ve zvláštní poloze. Taky mi došlo, že ležím ve vlastním pokoji. Nohy i ruce mi připoutal každou k jedné noze od postele. Nevím přesně z jakého materiálu pouta byla, ale jistě se nedají jen tak rozbít. Opracdu hodně ve mně trhlo při zaslechnutí hlasitého dupotu na schodech. Muselo jich být víc. Všichni 'muži' se hlasitě pohihnávali. Rozrušilo mě to. To slovo. Ta věta. Jena jediná zkurvená věta to pokazila!

"Tak pod hošánku!" otec hodil kluka se zavázanýma očima před mou postel a s bláznivým údměvem mrknul mou stranou. " To tě naučí ty děvko jedna malá, nevděčná" vrčel přes zataté zuby mím směrem. Co?! Chtělo se mi křičet. To je ale nepřípustné.

Otec do hocha kopl. Pomalu mu začal rozvazovat šál ovázaný za očích. Moje srdce vynechalo úder..

"Marku!" vyděšeně jsem vykřikla. Mé ječení se stalo, ale téměř huhláním. Přes ústa mám omotaný nový hadr. Ten si vyndal z tašky i s tím pivem a.. vařečkou? Co má asi kurva v plánu s tou vařečkou?! Mou zmatenost však zamlžil strach. Další dva muži přivázali marka nevím kam a drželi mu obližej pohledem na mě. Nedokážu se dívat jak mu ublíží. "Neubližujte mu" šeptla jsem jako první slova po sundání šátku otcovím kamarádem Stefanem. Histericky se pousmál. "Neboj kotě, jemu se nic nestane, ale nemluvě o tobě se mu pouze trochu poničí jeho převeliké ego." Zavtipkoval "Jestli ještě nějaké má" dodal si sám pro sebe. Asi to nikdo neměl slyšet, ale mě to naštvalo.

Honza, další z kamarádů pokládal na můj noční stolek hronádku věcí. Nůž, svíčky, zapalovač a další cedky, které vysypal z hrnce a pak jako třešničku na dortu položil krásný pohár na víno ze skla, na poslední volné místo plochy.

"A ted budeš svědkem! Pozři, a ponauč se!" Otec popadl nůž a začal se břibližovat k posteli - ke mě! Moje panika se nedá přehlídnout..Přivřela jsem víčka strachy a začala zuřivě ječet. Každý přeci nesnáší holčičí pištění. "Zavři držku, nebo ti vyříznu jazyk!!" bylo to výhružné a mé podvědomí dobře chápalo, že je i takových ohavností schopen. Slyšela jsem  vrznutí podlahy hned vedle mé postele. Mé oči se rázně rozletěli dokořán. Zorničky rozčířené strachy. Popadl mě za lem trika, a trh! Nezaměnitelné trhání měkké látky mého trika se rozléhalo po místnosti. Triko se roztrhlo až po výstřih a mou pokožku ovál studený vánek. Já si jen zhluboka oddechla. Všichni mlželi.

Každý člověk v místnosti mě přejíždil pohledem po odhaleném hrudníku. Všichni z mého těla v podvědomí už strhávali zbytky oblečení. Chtivost hrála v očích všem. Úplně všem! Bodlo mě u srdce, když se i v Markově očích zračila chtivost, a v jeho kalhotech se to jen utvrzovalo. To bych nečekala. Zrádce!

***

Už delší dobu na stolku hořela svíčka v ní se něco ojřívalo. Přes ppolštář bránící mi ve vyhledu se to nedalo identifikovat. Cítila jsem se strašně. Né jen, že si mě prohlíží jak kus masa, ale i se tak chovají. Něco se jim nelíbí: fláknutí přes stehno, přicho nebo prsa. Je to dost bolestívé, hlavně když se tenhle rytuál opakuje snad po sto padesátý. Všichni na mě šahaj.. Díky tomu zrádci Markovi už nemám ani ty za****ý kalhoty se cítím hůř a hůř. Ano, to on mi je rozřezal. Pustili ho!! Bylo to dost jednoduchý. Probíhalo to asi nějak takhle:

"Hej ty! Ano ty! Co kdyby si nad ní přetal slintat? seš nechutnej!" no Marek sklopil hlavu. Asi mu bylo divný, že on zajatec tu očumuje holku a rozplývá se tu nad ní, když ho každou chvilku můžou jen tak ze srandy podříznout. "Přidej se" otec pronesl tu nejvíc neočekávanou dvojici slov v životě. Zvedl hlavu. a přemýšlěl na koho byla kladena otázka. "Ano\Ne, nemám na tebe tejden" už ho ty keci asi přestávali bavit a tak se rozhodl přitvrdit. Marek si to dost dlouho nechal projít hlavou. Otec svou otázku nenechal jen tak. Začal mi roztrhávat poutka od podprsenky. Marek nasadil šibalský úsměv "Tak fajn" rozesmál se mím směrem..

Otec mě olizoval kde všude se jen dalo. Nechutné prase!

!!PEDOFIL!!

Děkuji aspon za nějaké to přečtění. Chtěla bych moc poděkovat - StyleHoranRee za krásný o povzbudivý komentář. Byla bych ráda, když tu ještě v budoucnu takové budou. Můžete si psát o věnování! 

Pac a pusu příště :* ♥♥