╔═══*.·:·.☽✧ ✦ ✧☾.·:·.*═══╗

"Life is changing"

╚═══*.·:·.☽✧ ✦ ✧☾.·:·.*═══╝

Léto, 30 Srpna 2015

Audrey tiše stála na mostě sebevrahů, v jejich rodném městě v Rumunsku a čekala až se objeví její nejlepší přítel, který jí požádal aby se s ním na tomto místě setkala. Bylo to asi pět měsíců od doby co skončil jejich boj proti Ruby a od doby co Justin znovu odešel. Jejich životy, nebo alespoň většina z nich se vrátili alespoň trochu do normálu, i když v jejich případě byl normál, trochu jiný. Audrey bydlela částečně v hradu a částečně ve zlatém městě nebo ještě lépe v pekle protože teď tam byl už i Jake a do zlatého města se vracela jen za Raphaelem, Magdou, Michaelem a Yahwem.

Ellie i Jason bydleli částečně i u jejich nevlastní mámy zatímco ostatní se většinou vrátili do svých domovů. Sarah svůj čas dělila mezi hrad olymp a upíří hrad. Všichni z nich ale věděli že po tom všem čím si prošli se jejich životy ale nikdy nemohli znovu stát normálními ať už by chtěli a snažili se sebevíc. To co se stalo, rány a jizvy které dostali ať už fyzické nebo emocionální nikdo z nich napravit nedokázal. Navíc se v hradě častěji objevovala Kate po tom co ukázali Ellie její minulý život hlavně aby jí zkontrolovali po tom zážitku, ze kterého měla stále jizvu na krku.

Audrey se vrátila ze svých myšlenek když u sebe cítila přítomnost svého nejlepšího přítele, smrti. „Ahoj" Audrey se otočila a s úsměvem ve tváři Andrewa pozdravila. Andrew stál za ní oblečený celý v černém a v ruce měl svou kosu. Audrey nechápala proč jí nosí když jí k ničemu nepoužívá ale vysvětlil jí že tak nejlépe děsí lidi, a ona se popravdě řečeno víc ptát nechtěla. „Proč přesně jsi mě sem zavolal?" zeptala se Audrey a naklonila hlavu. „Je tu něco o čem si musíme promluvit bez asistence kohokoliv jiného" Andrew se rozhodl po chvíli ticha vysvětlit.

Audrey se zamračila takhle vážného ho neviděla moc často. „Andy co přesně se děje? A jestli jsi mě sem zase zavolal, jen abys dal Luciferovi čas, do nebe vhodit smradlavou bombu, tak tě naprosto upřímně praštím" varovala ho Audrey a Andy se musel uchechtnout. „Vlastně bych si tak trochu přál aby tohle byl ten případ, ale není, tohle je bohužel o mnoho vážnější" vysvětlil Andy a Audrey se zamračila, to jí neznělo ani trochu dobře, navíc znala Andyho, nikdy neměl problém jí všechno říct před jejími přáteli, tohle byla novinka.

Audrey se k němu rozhodla opatrně přistoupit. „Dobře, o co přesně jde?" zeptala se Audrey a pozorně ho sledovala. „Tento měsíc se mi na seznamu smrti objevili zvláštní jména" začal Andy a Audrey na těžko polkla, hned jí bylo jasné o co přesně jde. „Dobře, tak kdo z nás?" zeptala se Audrey a rozhodila rukama. Andy si tiše povzdechl a podal jí seznam. Audrey ho opatrně převzala a její oči padla na jména. „Sarah Aeira, Adam West, Marie McEvans" Audrey vyřkla ty jména a podívala se na svého nejlepšího přítele, tohle opravdu nebylo něco co čekala.

„Dvě z nich nejsou jisté což je Sarah a Adam, ale Marie ano, maximálně do dvou let má zemřít" vysvětluje Andy a Audrey se opřela o zábradlí na mostě. „Ale proč? Proč umřou?" nechápe Audrey. „Podle toho co se mi podařilo zjistit má být Marie nemocná" Andy se odmlčí a podívá se bokem. „Sarah a Adam odejdou v boji" vydechne tiše. Audrey se na něj prudce a šokovaně otočí. „V bojí s kým Andy?" Audrey se na něj zvědavě dívá. „Nejsem si jistý, hrozí, mnoho, mnoho nebezpečí, ale jedno jméno vyčnívá" Andy mluvil tiše.

„Které jméno?" Audrey si není jistá jestli je správné se ptát, ale má pocit že to musí vědět. „Lilith" Andy vysloví to jméno. Audrey se mračí protože si pamatuje jak Ellie křičí toto jméno z mnoha svých nočních můr, ze svého minulého života. „Ta Lilith co zabila..." Audrey se odmlčí. „Ano, hele Audrey jediné co vím určitě o tomhle všem je že Lilith ví něco víc o Adelaide i samotné Ellie, a Ellie bude muset velmi brzo přijít na to kým je a kým chce být, protože jinak by její setkání s Lilith mohlo být stejně fatální jako pro Adelaide" Andy pokrčí rameny a pročísne si vlasy.

„Proč nejsou jejich smrti trvalé?" Audrey se rozhodne zeptat. „Bude moct jednoho z nich zachránit, ale jen jednoho" vysvětlí Andy a srdce Audrey vynechá úder. „To nedopadne dobře" zamítá Audrey a povzdechne si. „Co Marie?" Audrey vyhledá Andyho oči. „Je to lidská nemoc Audrey, víš že v tomto případě nemůžeme dělat nic jiného ne jí koupit čas dvou let, a dovolit jim se rozloučit" Andy se starostlivě mračí protože i on ví jak moc to Ellie zlomí. „Nejde to nějak zastavit nebo zvrátit?" ptá se Audrey, která nechce aby se něco takového stalo.

„Už to nejde zastavit Audrey, jediné co můžeme je říct jim to aby tu mohli být pro ni když to bude nejvíce potřebovat a abychom tu my byli následně pro ně" Andy od ní odvrátí pohled, protože nechce vidět její výraz a pohled. „Bude je to bolet že ano?" Audrey si stoupla vedle něj a podívala se do dálky. Andy si povzdechl a přikývl. „Je mi to moc líto že ti nosím tak moc špatné zprávy Audrey, ale musíš vědět že jim nesmíš říct o Lilith, Sarah ani Adamovi, správně bych to neměl říkat ani já tobě" Andy se snaží vysvětlit a Audrey se zasměje.

„Hádes nakope tvůj zadek když to zjistí že?" směje se Audrey. „To není vtipné ale ano" souhlasí její nejlepší přítel. „Dobře neřeknu jim to, můžu jim říct alespoň o Marii?" Audrey se na něj zoufale dívá. „Ano smíš jim to říct, to musí vědět" souhlasil Andy. „Dobře uvidím tě za pár dní" Audrey se usmála a na rozloučenou ho obejmula. Andy zmizel jako pára nad vodou a Audrey se vydala zpátky do hradu. Andrew se vrátil zpátky do pekla kde už na něj čekal Lucifer se zkříženýma rukama na jeho hrudi a zamračeným výrazem v jeho tváři.

„Prosím neříkej to Hádesovi" žádá ho Andrew a Lucifer si povzdechne. „Neřeknu, jak je na tom?" zeptal se Lucifer a Andrew se posadil do křesla. „Byla docela v šoku a doufala že by to mohla nějak zvrátit, ale slíbila že o Lilith, Sarah a Adamovi nic neřekne, alespoň ne to málo co vím a co jsem jí řekl" snaží se vysvětlit Andrew. „Podle všeho křiku a hádek které tu proběhli když jsi byl pryč nevíš o nic moc víc než kdokoliv jiný" Lucifer musel už několik minut poslouchat hádku mezi jeho otcem Yhwem a Magdou která velmi překvapivě není moc často na straně svého manžela.

Audrey se mezitím dostala zpátky do hradu a hned se vydala do Davidovi kanceláře kde seděl za stolem. David k ní překvapeně zvedl pohled, popravdě jí nečekal zpátky tak brzo. „Audrey děje se něco?" ptal se když viděl její výraz. „Ano vlastně ano, kde jsou ostatní?" ptala se Audrey. „Šli otestovat Jasonovo auto, aby mu dokázali že se i přes jeho řeči o lepící pásce prostě rozpadne" vysvětluje David. „Nechal jsi je nastoupit do auta které drží jenom díky lepící pásce a i to je zázrak?" ptala se Audrey a dívala se na něj jako na blázna.

„Jsou nesmrtelné" namítá David. „Jsou nes... Davide nevíme jakým způsobem jsou nesmrtelné! Jestli jako upír, nebo jako vylepšený člověk!" křičí naprosto zhrozená Audrey. „Pro boha jdi pro ně než se v tom autě zabijí" přikáže Audrey ale to už je přeruší rána. David a Audrey si vymění pohledy a následně se rozeběhnou ven. Vidí Alex a Sarah stát vedle Jasona který se zděšeně dívá opačným směrem. Audrey otočí hlavu aby viděla jak jeho auto hoří. „Kdo přesně ho zapálil?" ptá se nejistě David, a tři jejich přátelé si vymění pohledy.

„Nastartovala jsem motor a ono to udělalo... Puf" vydechne Alex a gestikuluje rukama. Audrey se podívá na auto a potom znovu na Jasona. „Tvoje auto vzplálo samo?" ptá se Audrey pro jistotu. „Tak trochu" souhlasí Jason a Audrey si povzdechne. „Potřebuji vás všechny uvnitř" rozhodne se nakonec Audrey. Všichni se společně vydají zpátky do Davidovi kanceláře kde si všichni sednou. „Dobře, Andy mě dneska zavolal, na most sebevrahů" vysvětlila Audrey. „Byla jsi na mostě sebevrahů? Zbláznila jsi se?" vyhrkl David, nikomu se to nelíbilo.

Audrey nemluvila s psychiatrem a nikdo si nebyl jistý v jakém psychickém rozpoložení je, takže to že šla na most sebevrahů se nikomu nelíbilo. „Ano, neboj se jsem v pořádku nic mi není" ujišťuje je Audrey. „Každopádně na Andyho seznamu se objevilo jedno jméno" Audrey od nich odvrátila pohled. „Tak kdo z nás" zeptal se na rovinu Jason. „Vaše nevlastní máma, podle Andyho má nanejvýš dva roky, podle všeho je to normální lidská nemoc" snaží se vysvětlit Audrey, ale i přes to se na ni dva muži ochable a zděšeně dívají.

„Dobře volám doktory a jedeme za mámou a Ellie" David se postavil na nohy. „A co chceš dělat? Nemůžeme Ellie říct že její máma umírá a má dva roky života, zlomí jí to" namítá Alex. „Musí to vědět, nějak to vyřešíme slibuji" ujistil je David. „Ale musíme zjistit co přesně mámě je, a jak přesně se k tomu chovat" pronese David. „Co tím myslíš jak se k tomu chovat?" ptá se Jason. „Lidské nemoce nejde vyléčit naší krví a andělé do lidských nemocí nemohou zasahovat, takže tohle znamená že se její smrti vyhnout nemůžeme" vysvětlil David a Jason ochabl.

Dům McEvansových o pár hodin později

Ellie vešla do domu, kam se ona i její nevlastní bratr Jason přestěhovali za jejich nevlastní mámou. Jenom David zůstal na hradě kam jezdila na víkendy ale dnešek měl být jiný. Když Ellie vešla do domu hned viděla Davida i Jasona sedět v křesle vedle jejich mámy a velmi očividně čekali jenom na ni. „Co se pro boha děje?" ptala se Ellie a David se na svou sestru s povzdechem podíval. „Ellie posaď se" požádala jí její máma. Ellie se zamračila ale sedla si do křesla naproti svému bratrovi. „Tak o co přesně jde?" zeptala se jich a všechny je sledovala.

„Ellie jde o mámu" začal David a Ellie se mračí. „Co o ní? Co o tobě mami?" Ellie se podívá na svou sestru a nebyl si jistý jak přesně to říct aby svojí sestře moc neublížil. „Ellie za mámou dojeli doktoři, protože jsem je zavolal" mluvil David a Ellie se na něj zmateně podívá. „Davide nedáváš tak úplně smysl" Jason se zasmál. „Já vím, ale nejsem si jistý jak přesně to říct" připustil David. „Davide prostě to vyplivni co se děje?" zeptala se znovu Ellie. „Ell naše máma má rakovinu" vysvětlil nakonec tiše Davida Ellie cítila jak se jí hlasitě rozbušilo srdce panikou.

„Podle doktorů mi zbývají nanejvýš dva roky života zlatíčko" Marie se na svou dceru lehce usmála. „Jak jste to zjistili?" nechápe Ellie a všechny je sledovala. „Andrew dneska došel za Audrey, její jméno se objevilo na jeho seznamu, takže hned jak nám to Audrey vysvětlila jsme se vydali sem a zavolali jsme doktory abychom zjistili co přesně se děje" David se na svou sestru pokusil usmát a Ellie se posunula na židli. „Můžeme jí nějak pomoct" oči Ellie se plnily slzami a David si povzdechl. „Naše krev to nemůže vyléčit a andělé v tomto případě nemohou zasahovat" namítá Jason.

Ellie si schovala hlavu do dlaní a začala tiše vzlykat. Jason s Davidem si k ní tiše přiklekli a pevně jí obejmuli. „Je nám to tak moc líto Ellie" vydechl tiše Jason a políbil svou sestru do jejích vlasů. „Nechci ztratit dalšího člověka kterého miluji" vydechla Ellie, když se jí po tvářích kutáleli slzy a v ten moment jejím bratrům zlomila srdce. „Co budeme dělat?" ptala se Ellie nakonec mezitím co se snažila zastavit svůj pláč aby se nezhroutila, protože věděla že je s nimi stále jejich máma a ona by jí takhle neměla vidět, protože teď tu měla být Ellie pro svou mámu ne naopak.

„Po celou tu dobu tu budeme pro ni, budeme se o ní starat, milovat jí, a povedeme jí za ruku až do jejího posledního dne" vysvětlil David a pohladil svou sestru po vlasech. „Kde je Audrey?" zeptala se nakonec Ellie. „Nechtěla vejít do rodinné situace takže je v hradě" vysvětlil Jason. „Můžete jí zavolat?" požádala Ellie. David přikývl a napsal jejich kamarádce SMS. Netrvalo to dlouho než se Audrey přemístila do domu. „Jsi v pořádku?" Audrey dívku tiše oslovila. „Ne moc" Ellie se pokusila usmát a nechala se od Ady pevně obejmout.

„Nejsi na to sama slibuji, ať se stane cokoliv jsme v tom s tebou" ujišťuje jí Audrey a pohladí jí tiše po vlasech. „Já mohli by jste to říct ostatním? Nemyslím si že to můžu zvládnout sama" Ellie se na Audrey podívala. „Jistě, zavolám je a všechno jim vysvětlím, nemusíš se bát" Audrey se na ni usmála a Ellie přikývla. Ellie se vrátila do obýváku kde se posadila vedle své nevlastní mámy a pevně jí obejmula. David, Jason i Audrey je z dálky pozorovali. „Tohle neskončí dobře" vydechl tiše Jason. „Jo, no, není jiná možnost" David pokrčil rameny.

Ten stejný den, neznámé místo

Muž se světle hnědými vlasy sedí na židli a čelí černovlasé ženě. „Takže co je náš plán teď?" zeptal se muž. „Vrátíš se" žena si dala nohu přes nohu. „Proč?" muž se na ni mračí. „Není dost zlomená, ne dost na to aby odmítla přijmout to kým doopravdy je, musíš ji zlomit takovým způsobem, že bude chtít zůstat člověkem" vysvětluje žena. „Proč musí zůstat člověkem?" nechápe muž. „Protože jinak se může stát silnější než už byla" žena se zvedne od stolu. „Ale ona přestala být upírem" namítá muž a zmateně ženu sledoval.

„Ach máš to špatně" žena mu přejede rukou po tváři. „Nikdo nemůže opravdu přeměnit upíra zpět na člověka a obzvlášť ne ji, byla narozená aby se stala upírem. Zamkla to v ní, a pokud to v ní znovu odemče, odemkne víc než jen to, odemkne dědictví které jí zanechal její otec, a to nemohu připustit" žena se podívala do boku. „Proč ne?" muž se také zvedne na nohy a následuje ji. „Jsou to mé rozkazy, musí zemřít stejným způsobem jako ona" žena kývne na roztrhaný obraz dívky velmi podobné Ellie. „Tak co přesně mám udělat?" muž se na ni vyzývavě podívá.

„Donuť jí tě milovat, manipuluj s ní, ubližuj ji, ale donuť ji milovat tě na tolik že neodejde, zlom ji těmi nejhoršími způsoby jaké znáš. Potom jí odhoď, znovu jí zraď, donuť jí ztratit víru v lásku a život, ale musíš si pamatovat, v tomto úkolu, musíš pokračovat i kdybych v tomto boji nenávratně zemřela, pokud to bude nutné, musíš bojovat po jejím boku proti mně samotné" vysvětluje žena a muž se na ni nervózně dívá. „Dobře, jak si přejete Lady Lilith" muž se jí pokloní. „Jsi ten nejlepší z mích věrných Justine" Lilith se krutě usměje a znovu ho pohladí po tváři.

Upíří hrad

David a Jason společně seděli v Davidově kanceláři v tichosti nejistí si tím co by měli dělat. „Co teď Jasone?" ptá se David. „Já nevím, lovci mají podivnou aktivitu, musí se je jít kontrolovat ale teď nás Ellie i máma potřebují víc než kdy jindy" Jason si povzdechne a promne si čelo. „Mám nápad který se nikomu z nás nebude líbit" připustil David a Jason k němu zvedl pohled. „No tak ten svůj nápad předveď, ať je to cokoliv něco vymyslíme" souhlasil Jason. „Zavoláme Justinovi, vysvětlíme co se děje, jsem si jistý že by se vrátil kdyby zjistil jak moc ho Ellie potřebuje" vysvětluje David.

„Ublížil ji Davide, co když ho odmítne a bude ho nenávidět?" ptá se Jason. „A třeba napravíme jedno přátelství, třeba je to znovu sblíží a dojde jim že mají být spolu" namítá David a Jason se mračí. „Nebyl jsi to ty kdo sotva před šesti měsíci křičel že naše sestra nebude randit dokud jí nebude sedmdesát?" ptal se Jason se smíchem. „V kritických situacích se názory musí měnit" David od něj odvrátil pohled. „Chápu jí Davide, alespoň v ohledu s Justinem" připustí nakonec Jason a David se na svého bratra nechápavě podívá.

„Myslela si že když se změnila v upíra její svět se změnil tak moc že do něj Justin už nezapadal, a když zjistila že by mohl, zahodila všechny obavy, dokud nezjistila že do toho života možná nechce zapadnout on sám, a to jí zlomilo" vysvětluje Jason. „Myslíš že to pořád platí i když je teď člověkem?" David opatrně zjišťuje. „Nejsem si jistý ale nepřipadá ti že se až moc snaží? Že se až moc snaží dělat tohle všechno okolo lidí?" Jason sleduje zmatený výraz svého bratra a povzdechne si, neví jak mu to vysvětlit aby se ohledně toho necítil zle.

„Mám pocit že se Ellie snaží až moc žít jako člověk, až moc do toho všeho, a kdyby to dělala pro sebe protože to ona sama chce, nemám s tím problém. Ale mám pocit že to dělá protože my doufáme v to že bude, že bude lidská, že bude žít lidský život a to všechno okolo. Mám pocit že to dělá aby nás tím udělala šťastné, ne pro sebe ale pro nás" vysvětlí Jason a odvrátí od svého bratra pohled. David se podívá na stůl a na těžko polkl. Tak moc chtěli aby jejich sestra žila, aby byla člověk, aby mohla žít, mít manžela, děti, vnoučata, aby žila tento lidský život.

A v tom všem zapomněli na to co by chtěla jejich sestra. „Vždycky se jako upír cítila živější, a když se znovu stala člověkem cítila se mrtvá, ale neposlouchali jsme, protože jsme doufali, že by z tohoto všeho, ze všech těch bojů, válek a krveprolití mohla ještě vyváznout, a nikdy jsme se jí nezeptali co by chtěla ona" David to musel připustit. A o to horší to bylo, protože tohle pro svou sestru nikdy nechtěl, nikdy nechtěl aby bojovala, aby válčila. „Tyhle boje, války a krveprolití, tohle jsem pro ni nikdy nechtěl, tohle neměl být její život" Davidovi po tvářích stékají slzy.

„Já vím že ne Davide, já to pro ni taky nechtěl, ale to jestli to bude nebo nebude její život..." Jason se odmlčel. „Už to není na nás. Udělala rozhodnutí vstoupit na ten hřbitov hned dvakrát. Možná nebylo její rozhodnutí změnit se, ale bylo její rozhodnutí zůstat a bojovat. Tentokrát to musí být její rozhodnutí taky" Jason se lehce usměje a David přikývne. „Ale Justinovi zavolej, jeden z nás k lovcům musí, a možná ho bude potřebovat" Jason nakonec souhlasil. „Dobře" David se zvedl od stolu a zavolal Justinovi na telefonní číslo kterému mu kdysi dala Ellie.

Jason popravdě neposlouchal, věděl že povedou následně konverzaci o tom kdo z nich půjde k lovcům, ale pro něj už bylo rozhodnuto. Ellie ho milovala a byl to její bratr, a potřebovala ho, to nepopře, ale David byl její všechno, David byl člověkem kvůli kterému si tento život ochotně vybrala, a pokud ztratí Marii nemůže ztratit David ani na čas. Takže bylo jedno co David řekne a co bude namítat, Jason věděl že to bude on kdo půjde k lovcům. Ano Ellie to ublíží, ale ne tolik jako kdyby měl odcházet David, a Jason to chápal lépe než kdokoliv jiný.