"How do i say Goodbye"

Zima, 10 Března 2015

Ellie si povzdechla, dneska byl ten den kdy by se měli rozloučit z Justinem, což rozhodně nebylo něco co chtěla úplně dvakrát udělat. „Ellie? Děje se něco?" David ke své sestře přistoupil když jí viděl stát v hale jako solný sloup, a trochu se o svou sestru bál. Od jejího rozloučení se všemi se hodně zlepšila ale přes to se o ní stále bál. „Já to pořád nechápu, proč to udělal uprostřed bitvy, jsou to tyhle malé části skládanky které stále neumím dát dohromady, a já si nejsem jistá jestli se s ním dokážu rozloučit" Ellie si vyčerpaně protřela oči.

„Ellie nakopala jsi zadek naší mámě, jsi na to dost silná, jsem si jistá že to zvládneš ale jestli to nechceš dělat, nemusíš" David se na ni lehce usmál. „Máš pravdu zvládnu to, a musím to udělat, je tu možnost že už ho nikdy doopravdy nevidím" vysvětlila Ellie s povzdechem, věděla že musí zůstat silná pokud se s ním chce rozloučit. Ellie vyšla před dům aby viděla Justina jak si dává věci do auta. „Justine" Ellie ho oslovila, Justin se zastavil v pohybu a podíval se na svou kamarádku. „Jsem tu abych se s tebou rozloučila" vysvětlila tiše Ellie a sledovala ho.

„Dobře" souhlasil Justin a přistoupil k ní blíže. „Pořád to asi úplně nechápu, nechápu proč uprostřed boje ale možná to nikdy nepochopím. Každopádně je asi čas na to abych se od tebe, od našeho přátelství, od našich vzpomínek a od naší lásky odpoutala" Ellie promluvila co nejpevnějším hlasem, snažila se neznít slabá, snažila se nedat najevo jak moc to opravdu bolí, protože kdyby dala, možná by ho požádala aby zůstal a to ona nechce, proč by ho měla žádat aby zůstal, když on sám zůstat nechce, nebude se chovat jako nějaký zoufalec.

„Ellie, to všechno co se v posledních dnech stalo, nemůžu napravit ať bych se snažil sebevíc" vydechl Justin a Ellie od něj odvrátila pohled, věděla že ne, věděla že to nedokáže spravit, ale z části to jeho chyba ani nebyla, byla to hlavně její chyba. Justin v tomhle příběhu nebyl ten nepřítel a ona to věděla ale přes to to bolelo tím nejhorším způsobem. „Já vím, a i přes to nesoudím lidi podle jejich nejhorších činů, takže i kdyby to byla tvoje vina nesoudila bych tě" možná že lhala sama sobě, ale v té době to ještě nemohla tušit.

„Víš Justine vždy jsem v tobě viděla dobro" vysvětluje Ellie, Justin byl dobrý, ale lámal její srdce až příliš často na to aby se s tím dokázala srovnat, měla totiž pocit že toho člověka který stojí přím před ní už nedokáže rozpoznat, jakoby to nebyl ten chlapec kterého kdysi tolik milovala. „Víš pořád ještě si tě pamatuju jako menšího, s těmi nejroztomilejšími delšími vlasy" rozhodla se tiše promluvit, byli to ty vzpomínky na které nikdy nezapomene. „Ty jsi byla taky trochu menší, s rovnými vlasy a beďary všude po tvém obličeji" Justin jí ty slova oplatil.

Ellie kvůli tomu začali stékat slzy po tvářích, musela mluvit, musela mu říct všechno to co měla na srdci. „Mám tě ráda Justine a proto si chci pamatovat jenom to dobré co jsme spolu zažili" vysvětlovala Ellie a opatrně ho chytila za jednu ruku. „Ale tohle je asi naše sbohem Justine" vydechla a Justin se na ni podíval, věděl jak moc to dívce láme srdce. „Pamatuj si tenhle poslední okamžik a že nikdy nezapomenu na to dobré" požádala ho tiše. „Já se ti už dál nechci dívat do očí a být zrazená tvými odchody, tím že mě stále opouštíš.

Nechci aby mě dělalo lidskou tahle celá bolest a nekonečný stesk po tobě. Já jsem ti totiž věřila už až moc dlouho, tvrdil jsi že už neodjedeš, že mě neopustíš a dneska tu důvěru ukončím" vysvětlovala Ellie a pokusila se přes slzy usmát. „Konečně ukončím celou tu válku ve mě, kterou jsi ty rozpoutal. Ty jsi založil ten oheň který ve mě plá ale já ho uhasím" vysvětlovala Ellie a setřela si slzy. „Je mi to moc líto Ellie" vydechl Justin „Nikdy nezapomenu na to dobré. Ty dobré vzpomínky budou navždy v mém srdci ale ten zbytek, na ten zbytek chci zapomenout.

Budu doufat že si dokážu z hlavy vymazat tvojí existenci protože to zlé vždy překoná to dobré. Zlomil jsi mi srdce, a ublížil jsi mi několikrát, ale pokusím se vzpomínat jen na to dobré a na všechno to štěstí co jsme spolu prožili" Ellie se k němu natáhla a pevně Justina obejmula. Justin jí obejmul a tiše jí políbil do vlasů. „Je čas abych šel Ellie" vydechl tiše a Ellie ho pustila, byl čas aby ho konečně pustila a nechala ho jít. Ellie tiše sledovala jak jde ke svému autu. „Prosím nezapomeň na mě a nezapomeň že vás miluji" pronesl Justin když nasedl do auta.

Justin nastartoval auto a Ellie sledovala jak s autem pomalu odjíždí až do doby než pro ni nepřišel Jason a tiše se nepostavil vedle ní. „Jsi v pořádku?" zeptal se opatrně Jason. „Vzpomněla jsem si na něco co mi kdysi řekla máma" Ellie se odmlčela. „Pokud někoho miluješ, musíš ho nechat jít abys ho neztratila. Pokud on miluje stejným způsobem tebe, neodejde, nebo se vždycky vrátí" vysvětlovala Ellie, věděla že její máma mluvila o někom jiném ale ona mluvila tentokrát o Justinovi, a Ellie věděla že Justin už se nevrátí, někde hluboko v sobě to tušila.

Ellie tiše vešla do sídla a šla rovnou do obýváku kde si sedla na pohovku vedle jejího bratra Davida. „Dave?" Ellie ho tiše oslovila přezdívkou kterou pro něj měla. „Děje se něco?" David svou sestru obejmul okolo ramen a Ellie si povzdechla. „Jsem slabá?" zeptala se opatrně Ellie. „Ne, rozhodně ne, nejsi slabá Ellie, to že pláčeš, to že tě to bolí, jen dokazuje že jsi lidská bytost" vysvětlil a odrhnul své sestře vlasy z tváře. „Myslela jsem že tam umřu Davide" Ellie se přiznala, přiznala to čeho se tak moc bála už od posledního boje s její matkou.

„Já vím, to bylo taky to co Audrey i nás donutilo jít za tebou když nám Audrey řekla že se cítíš jako by jsi umírala, věděli jsme že musíme za tebou" vysvětlil David a rozhodně nechtěl vzpomínat na ten moment kdy to Audrey řekla. „Byla to moje chyba, byla jsem neopatrná a kvůli tomu jsem ztratila svou nesmrtelnost" Ellie se ze všeho z toho vinila a David to tak moc nenáviděl. „Ale byla to moje válka, a moje bitva a musela jsem jí ukončit já sama" vysvětlila mu a David se usmál, byl na svou sestru tak moc hrdý, ale nahlas to neřekne protože by to mohla udělat znovu.

Oba dva ještě na malou chvíli seděli v tichosti a Ellie se soustředila na tlukot svého srdce. „Je to divné že jsem si během čtyř měsíců dokázala tak rychle zvyknout že jsem upír a sžít se s tím a teď je tak moc divné když mi znovu tluče srdce" vysvětlila Ellie do ticha a David jí pohledem zkoumal. „Cítíš se jinak?" zeptal se David, Ellie se mu ale nechystala říct celou pravdu. „Ano cítím se trochu jinak" souhlasila Ellie a povzdechla si. „Pomůžeš mi s tím vším?" zeptala se ho tiše. „Jsi moje sestra Ellie" pronesl David a pohladil jí po tváři.

„Vždycky tu budu pro tebe a vždy ti pomůžu ať už se bude dít cokoliv, na mě a Jasona se můžeš vždy spolehnout bez ohledu na to co se děje" ujistil jí David a Ellie se široce usmála. Ellie se opřela o jeho hruď a uvolněně zavřela oči. Bylo tu něco o čem Davidovi lhala, nejen že se cítila jinak, cítila se strašně. Bilo jí znovu srdce, byla znovu člověkem ale uvnitř sebe se cítila z nějakého důvodu tak moc mrtvá, a ona sama to nedokázala pochopit, když byla upír cítila se na živu a teď se cítila doopravdy mrtvě, něco co nikdy nechtěla zažít ale byla tady.

Budoucnost, Zima, 25 Ledna 2017

Černovlasý muž seděl sám ve venkovní kavárně kde čekal až jeho přítel dojde. „Objednal jsi si?" ozval se hlas a on na něj pohlédl. „Jdeš pozdě" informoval ho s obrácením očí v sloup, ale on vždycky chodil pozdě. „Musel jsem ještě něco zařídit tak to tak moc nedramatizuj" odsekl blonďák a posadil se naproti svému příteli. „No dobře tak o čem přesně chceš mluvit?" zeptal se černovlásek s povzdechem. „Jde o tu upírku o které lovci celý rok mluví" vysvětloval blonďák a černovlásek se na svého nejlepšího přítele zmateně díval.

„Ty myslíš Ellizabeth? Tu Ellizabeth tu upírku která se dneska stala už znovu člověkem?" ptal se černovlásek a blonďák se otřásl. „Ano ji" přikývl jednoduše a černovlásek si nad svým přítelem frustrovaně povzdechl. „Dobře co s ní? O co přesně jde?" ptal se vyčerpaně černovlásek. „Chci jí skončit" pronesl blonďák a jeho přítel se zasekl. „Naprosto jsi se zbláznil Justine?!" vykřikl muž a sledoval svého přítele jako blázna. „Zakřič to ještě hlasitěji Zachu, jsem si jistý že Ellie tě ještě neslyšela" utrousil blonďák se jménem Justin.

„Dobře víš co, proč tak moc chceš aby její život skončil? Je to znovu člověk, co ti udělala Justine?" nechápal černovlásek se jménem Zach. „Spousty věcí, její rodiče před lety zavraždili mého otce a já a moje matka jsme od přísahali pomstu" snažil se vysvětlovat Justin a Zach si povzdechl z toho všeho se mu točila hlava. „Proč přesně zavraždili tvého otce?" zeptal se Zach naprosto vyčerpaně, na rovinu doufal alespoň v trochu normální odpověď ale Justina znal už roky a nikdy na nic neměl normální odpověď takže jeho naděje byla marná.

„Mysleli si že je zrádce, že je nepřítel a tak ho brutálně zabili" vysvětloval Justin a Zach si promnul oči. „Ale ona za to přece nemůže, nemůžeš jí vinit za chyby jejích rodičů" namítal Zach. „Pomstím se jim ať už to bude jakýmkoliv způsobem" odsekl Justin a Zach se ohnal aby ho donutil alespoň trochu ztišit svůj hlas aby ho neslyšeli všichni okolo. „Justine jsi můj přítel a pomohu ti kdykoliv kdy potřebuješ ale ne takhle, ne v tomhle" Zach to rázně zamítl tohle by nikdy neudělal. „Ty už si snad nepamatuješ co udělali tvojí matce?" zeptal se Justin a Zach bolestivě zavřel oči.

„Nechali jí zemřít! Nebojovali za ní! Obrátili se k ní zády když je nejvíce potřebovala, byl jsi malé dítě když byla zavražděná, cožpak se nechceš pomstít?" zeptal se Justin a Zach si povzdechl. Justin mohl zahlédnout jak oči jeho přítele potemněli. „Chci, ale chci se pomstít tomu správnému člověkovi" Zach se snažil ovládat svou zlost, ale vypadalo to tak že ta spíš ovládá jeho samotného. „Proč se tvůj otec stal bezcitným a takovým jaký je? Protože sledoval jak jí nechali zemřít a nahradili novou ženou a chce se pomstít tak jako dneska já" Justin se mu snažil vysvětlit.

„Justine tohle já nemůžu" Zach pokroutil hlavou. „Ty to nechápeš, je to moje vyšší poslání, poslání od nich" Justin vzhlédl k nebi a Zach se překvapeně zasekl. „Ty jsi opravdu nemocný" vydechl tiše Zach a promnul si spánky, měl pocit že mluví s psychopatem. „Zachu požádali mě o to chtějí jí stejně mrtvou jako jí chci já a ty jsi jediný který může pomoct" vysvětloval Justin nadějně. „A proč jsi nezavolal Aleca ten by souhlasil spíš" Zach si povzdechl, možná by tohohle psychopata mohl předat Alecovi, ten by to mohl zvládnout mnohem lépe než samotný Zach.

„Protože ty jsi perfektní. Alex je až moc zlý a pomstychtivý, do něj by se nikdy zamilovat nemohla" namítal Justin a Zach byl na pokraji toho aby se začal modlit. „Má se so mě zamilovat?" nechápal Zach zmateně. „Ano a ty ji zradíš, donutíš jí zničit to nejdůležitější co v sobě má. To poslední co jí dělá člověkem" Justin se zlověstně ušklíbl a Zacha z toho skoro až zamrazilo, opravdu se cítil jakoby jeho nejlepší přítel byl psychopat ve stylu Hannibala Lektora. „Ale to bude na dlouho" namítal Zach. „Mám plán a divocí vlkodlaci jsou ochotní pomoct" usmál se.

Zach ho tiše sledoval a nebyl si jistý tím co říct. „Zamysli se nad tím Zachu" požádal Justin a Zayn se zasekl a přemýšlel. „Justine ty to nechápeš, ona ti věří" Zach ho tiše sledoval. „Zachu, musíme vyhladit všechny upíry, pamatuješ? Ona upírem je, Ruby zvládli porazit, teď to musíme zvládnout my" vysvětloval Justin. „Justine, ona už ale upír není, je jenom člověk" snažila se vysvětlit Zach, měl pocit že mu to stále nedochází. „Ona nikdy nepřestane být upírem, vždy to v sobě bude mít" oponoval mu Justin. „Jsou v tom i divocí vlkodlaci" Zach mluvil sám pro sebe.

„Zahrnuje ten plán mou smrt?" zeptal se opatrně Zach. „Bohužel ano ale ne teď, musí si k tobě vybudovat důvěru a lásku až potom budeš muset jít" vysvětloval Justin a Zach se zamyslel. „Tak tedy dobře, pomohu ti" odsouhlasil po chvíli ticha a Justin se ušklíbnul. „Takže jsme parťáci" Justin se zasmál a podal si ze Zachem ruce. Potom se Justin ale zasekl. „Souhlasil jsi v moment kdy jsem zmínil tvou smrt, proč?" zeptal se nechápavě Justin a Zach sklonil hlavu k zemi. „Měl jsi někdy pocit že jsi na živu a při tom vevnitř mrtvý? Takový pocit mám totiž já" vysvětlil jednoduše Zach.

Léto, 30 Června 2015

Všichni byli v upířím sídle, a společně snídali když Sarah vběhla do kuchyně celá natěšená. Ellie a všichni ostatní sebou ucukli. „Měla jsi být na Olympu!" vykřikla Stella nechápavě, nikdo ji totiž dneska prostě nečekal. „Já vím, já vím, ale musím vám říct, novinky" vyhrkla nadšeně Sarah a všichni jí zmateně sledovali. „No tak o co přesně jde?" zeptala se Ellie a sledovala svou nejlepší kamarádku, která se posadila přímo vedle ní a nechala se obejmout od Adama. „Dneska mi volali ze školy podle všeho jsme prošli druhým ročníkem" vysvětlila Sarah a Ellie nadzvedla obočí.

„Otázkou je jak přesně?" zeptala se Ellie se smíchem protože nikdo z nich si opravdu nebyl jistý. „Jo, tím si nejsem jistá, ale prý máme dost dobré známky a všechny naše absence jsou omluvené takže" Sarah pokrčila rameny i když všichni tak nějak tušili a odhadovali, kdo přesně to udělal, nebylo tak moc těžké přijít na to. Ellie se podívala na svého bratra. „Nemáš s tím náhodou něco společného?" ptá se ze smíchem. „Netuším o čem mluvíš" David ze smíchem mrkne na svou sestru. „Tak jako tak, příští rok už do školy chodit musíme" směje se Sarah.

Všechny je přerušil telefon a všichni se podívali na Davida. „To jsem já, jdu si to vzít, za chvíli se vrátím" pronesl David a odešel do haly kde přijal hovor. „Jo co jste zjistili?" zeptal se David když přijal hovor od svých upírů. „Našli jsme ji" pronesl upír a David se zasekl. „Ji koho ji?" David si nebyl jistý tím co tím myslel. „Emmu, vaši sestru našli jsme ji" vysvětlil upír a Davidovi se zatajil dech. „Kde?" vyhrkl rychle David a nechal si od upíra říct přesnou adresu toho kde je a vysvětlit všechny další okolnosti, bylo na čase aby potkal svou druhou sestru.

Léto, 7 Července 2015

David sám procházel lesem, kam ho upír navedl za jeho sestrou, podle nich měla být tam, David nechtěl aby s ním Jason nebo Ellie šli nebo aby o tom ještě věděli, ještě ani nevěděl jestli s nimi Emma bude chtít mít něco společného nebo jak na tom právě teď je. Nechystal se to riskovat. David prošel lesem na louku kde byla spousta domů, byli to vlci, věděl že jeho sestra byla vlk takže samozřejmě musela být se smečkou. David se rozhlédl doufal že najde alfu aby si s ní mohl promluvit a vysvětlit že nechce být jejich nepřítelem.

„Znám tě" David se lekl když se u něj ozval hlas. David se podíval na ženu která měla dlouhé blond vlasy a zelené oči. „Jsem David McEvans" vysvětlil David. Ženin výraz se okamžitě změnil. „Jsi syn Ruby a Sorena, Nevlastní syn Marie a Petera" pochopila žena a David se na ni šokovaně podíval. „Jsem Elaiza kdysi jsem znala vaši vlastní i nevlastní matku a byli jsme přátelé. Peter byl můj nejlepší přítel" vysvětlila žena a tiše se usmála. Davidovi se sevřel hrudník, nebyl si jistý tím jak jí vysvětlit že Peter je už pryč ale asi musel.

„To je mi líto, Peter, on..." David se odmlčel a ženě se naplnili oči slzami. „Je pryč že ano?" zeptala se tiše a tak moc to nenáviděla. „Zemřel pro svou dceru, snažila se ho zachránit ale bylo pozdě, zemřel společně s Ruby" vysvětlil David a Elaiza přikývla. „Bylo jeho..." Elaiza se odmlčí když jí po tvářích stékají slzy. „Bylo jeho srdce naplněno láskou když odcházel?" David moc dobře chápal na co se ho žena ptá. „Ano, ano bylo, je mi moc líto, že vám to musím říkat já" vysvětlil David. Elaiza se usmála a pevně ho sevřela v náručí a objímala ho.

Elaiza se nakonec odtáhla a široce se usmála. „Ale asi vím proč tu jsi" vysvětlila Elaiza a Davidovi se zatajit dech. „Pojď za mnou" Elaiza ho obejmula okolo ramen a vedla ho do jejího vlastního domu. Hned jak vstoupil viděl na posteli blonďatou dívku která měla v ruce kytaru a hrála na ni. David na těžko polkl, měla rysi jejich otce, rozhodně to byla ona, rozhodně byla jejich malá sestřička. Elaiza se usmívala když viděla Davida jak svou sestru pozoruje s tím hloupým úsměvem ve tváři, směs hrdosti a štěstí že jí konečně po tolika měsících našel.

„Emm, prosím přestaň hrát" požádala jí Elaiza. Emma sebou ucukla a podívala se na svou nevlastní matku a na muže. „Emmo, je tu někdo koho by jsi měla poznat" vysvětluje Elaiza. Emma se postavila na nohy a usmála se na muže, měla pocit že ho zná. „Emmo, tohle je tvůj starší nevlastní bratr, David, dlouhou dobu tě hledal, před pár dny tu byl ten upír, určitě si ho pamatuješ" Elaiza se široce usmála a ustoupila stranou aby oba dva měli dost místa. David se na dívku široce usmál. „Ahoj Emmo" David se usmál a opatrně k ní přistoupil.

„Věděla jsem že si tě pamatuji, ne tvůj obličej ale pamatuji si tvůj hlas vyprávěl jsi mi příběhy a zpíval jsi mi když jsem se narodila a byla hodně malá" vysvětlila Emma a David se lehce usmál. „Ano to jsem byla já" souhlasil David. „Nechám vás dva o samotě aby jste si mohli promluvit" pronesla do ticha Elaiza a odešla z domu. Emma se usmála, neváhala a pevně svého bratra obejmula. „A kde jsou naši ostatní sourozenci" vyzvídala a David se rozesmál. „Připomínáš mi tvou sestru, brzo, ale ještě ne právě skončila válka a oba dva jsou trochu mimo" ujistil ji David.

„Dobře, můžeš mi alespoň ukázat fotky?" zeptala se Emma a David se usmál. „Samozřejmě" souhlasil David a společně se posadili na její postel. „A ty mi musíš něco zahrát na kytaru" vysvětlil David a Emma se zasmála. David ji z úsměvem pozoroval když mu hrála a vysvětlovala všechno o kytaře a o notách, všechno z toho už znal, ale to bylo jedno, dělalo jí to šťastnou a to pro něj bylo naprosto nejdůležitější, nic na světě nebylo důležitější než štěstí jeho sester, a byl si jistý že Ellie i Jason se okamžitě na první pohled zamilují.