"Goodbye my Friend"

Zima, 7 Března 2015

Uběhly už téměř tři týdny od mise do Tartaru odkud zachránili Alex, dneska byla sobota a v upířím hradě měli všichni docela poklidné ráno, všichni z nich se totiž rozhodli že pro dnešek nebudou nic dělat. Pro jednou po několika posledních týdnech a měsících které byli až moc hektické si dali pár dnů volna. Justin a Ellie spolu obcházeli trhy které byli ve městě. David se pokoušel naučit svou sestru bruslit což dopadlo velmi špatně. Jason, Justin a Jace zahájili žertovnou válku kterou prohráli když Sarah navlékla Justina do růžového tutu a uvěznila ho na stromě.

Jasonovi a Jacemu trvalo šest hodin než ho zvládli dostat dolů, hlavně protože Justin byl hysterka. Stella zahájila válku se zbraněmi nerfu, kterou taky vyhrála, stejně jako následně vyhrála paintballovou bitku kam je vytáhla Audrey. Takže spolu strávili hodně času a udělali si spoustu nových vzpomínek hlavně s Jacem který učil Ellie zahradničit. To že jí naštval a ona se mu rozhodla vykopat díru aby ho zahrabala za živu nikdo nemusí vědět. Všechno to dělali protože věděli že tento rok byl opravdu těžký a složitý, stalo se toho tolik a potkali tolik lidí.

Jednou z nich byla samozřejmě i Stella ale hlavně Alex které Jason a Sarah pomáhali cvičit v jejích schopnostech. Ellie stačil jeden jediný pohled aby prohlásila že už je jejich a nic na světě to prostě nemohlo změnit a to i přes Davidovi hlasité námitky že nemůže prakticky adoptovat každého člověka kterého na první pohled uvidí aniž by ji ve skutečnosti pořádně znala. Jakmile ale ten první den zjistili že Alex uměla vařit všechny svoje námitky stáhl a rozhodl se jí přijmout taky za hlasitého smíchu samotné Audrey která to dělala za Ellie, protože ta se cpala jídlem které Alex uvařila.

Takže aktivity posledních dnů byli i pro to aby jí pořádně poznali, a začlenili ji, stejně tak jako samotnou Stellu. Sarah, Ben, Jed, Ares, Afrodite a Apollo zatím zůstávali v upířím hradu takže se o ni Ellie nemusela tolik bát. Adam se rychle spřátelil s Benem a Jedem a Jason si rozuměl s Apollem způsobem který nikdo moc nechápal ale neřešili to dokud se nepozabíjeli. Zeus a Hera se ukázali jednou za čas. Asclepius a Epione nechodili moc často jenom když je sama Sarah požádala nebo když byl někdo zraněný což nebylo úplně málo.

Dneska měla do hradu přijít jejich máma která se po smrti jejich nevlastního otce Roberta vrátila do jejího domu a přicházela do hradu jen na klasickou návštěvu a aby zkontrolovala svou dceru. Ellie přísahala že se domů vrátí hned jakmile hrozba přestane ale šlo tu o to že už si ani jedna z nich nebyla jistá co domovem vlastně je, protože poslední dobou se jako domov cítil více hrad než cokoliv jiného. Každopádně se na máminu návštěvu David rozhodl uvařit jídlo. No nebyl to David, byla to spíše Alex ale souhlasila že dovolí Davidovi nechat si zásluhy.

„Vážně mu dovolíš nechat si všechny zásluhy za tvoje jídlo? Jsi tu jediná z nás co umí vařit" ptala se Ellie a tiše Alex sledovala. „Jistě že ano, není to pro mě problém, vařit jsem se učila od malička abych v Tartaru přežila, takže mi to nedělá problém, hlavně jsem ráda že nevařím jen pro sebe a že i někomu jinému chutná to co jsem uvařila" Alex se na ni usmála a jednoduše pokrčila rameny. „Dobře, každopádně, už jste se s Audrey bavili o té podivné jiskře co všichni vidíme okolo vašich rukou když se chytnete?" zeptala se se smíchem Ellie.

Alex se zastavila a podívala se na ni, rozhodně to nebylo něco o čem se chtěla bavit, ale asi nebylo jiné východisko. „Ne, víš co, ne, nemyslím si že se o tom bavit budeme, raději ne pro naše vlastní psychické zdraví" zasmála se jednoduše Alex, a Ellie pobaveně obrátila oči v sloup. Pokud by se tím řídili všichni, nebavili by se vůbec o ničem, což... Oni vlastně částečně dělají. Ellie totiž naprosto odmítá bavit se o svých pocitech a o svých trápeních ale už se zlepšuje. Ellie ještě chvíli pozorovala Alex než se vydala zpátky za svým bratrem.

Do kuchyně vstoupila jejich matka která se na ně na všechny široce usmála. „Ahoj mami" Ellie, Jason a David přivítali Marii a pevně jí obejmuli. „Ahoj zlatíčka, jak se máte? Je tu všechno v pořádku? Neotevřela náhodou moje dcera další Pandořinu skříňku?" ptala se Marie svých nevlastních dětí a Ellie zaklela. „Jak dlouho to budu mít ještě na talíři?" zeptala se podrážděně. „Ellie vypustila jsi Draculu a potom jsi vypustila naši vlastní matku... Hodně dlouho" Ellie si nad odpovědí svého bratra povzdechla ale chápala odkud přicházejí.

„Každopádně nemusíš se bát mami, všechno je v pořádku, ale máme další nový přírůstek, který tvoje dcera adoptovala, tohle Alexandra a je to Kitsune. Alex tohle je naše máma Marie" Jason je představil a Alex se na ženu zářivě usmála. Marie hned věděla kdo je, ten úsměv by poznala kdekoliv, ale věděla že to ještě nemůže říct, jinak by musela vysvětlovat celý další příběh. Příběh jejích srdcí a původu všeho. Marie potřásla hlavou a usmála se. „Velmi ráda tě poznávám Alex" Marie se po dívce natáhla a sevřela jí v pevném objetí, ve svém životě o ní slyšela jen příběhy, ale nikdy jí neviděla.

Alex byla na krátkou chvíli dost překvapená ale nakonec ženě objetí oplatila. „Kde je vlastně dneska Audrey?" zeptala se Marie a rozhlédla se. „Šla za svým otcem do podsvětí brzy se vrátí" ujistil ji David. „Víte že jsem od Audrey zjistila že se lidé z nebe i podsvětí vsází o nás všech?" Ellie se vrhla do rozhovoru, zrovna v moment kdy Stella, Sarah a ostatní vcházeli do kuchyně. „To my ale děláme taky" bránil se Adam. „Ano ale ti kreténi se vsázejí na moje duševní zdraví pud sebezáchovy" odsekla Ellie a všichni okolo ní si vyměnili nejisté pohledy.

„Dobře ale to my děláme taky" vyhrkl Jace který si nevšiml pohledů které si všichni vyměňovali. „Jsi chodící mrtvý muž" Ellie ho propálila pohledem. Všichni okolo ní se rozesmáli, Ellie chtěla říct ještě něco, nadávat jim, vyhrožovat jim, ale byli přerušeni alarmem hradu kvůli kterému sebou všichni ucukli. „Co je to?" zeptala se Alex a rozhlédla se okolo sebe. „Někdo napadl hrad" pronesl David. „Dostaňte všechny sem a Jasone ty dostaň mámu do bezpečí" rozkázal David. Jason popadl Marii a upíří rychlostí s ní zmizel zatímco Jace šel sehnat všechny ostatní.

David se otočil na všechny které byli u něj. „Vy se připravte na boj" promluvil k nim ale v očích měl strach, hlavně o svou sestru. Všichni z nich si vyměnili pohledy ale nakonec přikývli. Ellie vzala svůj telefon a napsala Peterovi, jejich otci o tom co se děje, tak trochu hluboko ve své duši doufala že se možná rozhodne ukázat a pomoct jim. Audrey která se okamžitě vrátila z pekla k ní přistoupila a dala jí ruku na rameno. Ellie se na ni otočila, nemusela říkat co si myslí Audrey to už věděla. „Ellie, on možná netouží po záchraně" promluvila tiše Audrey.

Ellie sklonila hlavu k zemi, věděla že může mít pravdu, ale doufala že jí nemá, chtěla aby neměla pravdu, ale možná že její otec opravdu netouží po záchraně, nebo možná což bylo ještě horší, už prostě nebylo co zachránit. Možná cokoliv dobrého co v něm kdysi bylo prostě a jednoduše zmizelo, možná už tam nebylo nic co by stálo za to aby bylo zachráněno. Možná to co v něm viděla před pár týdny byl jen klam který toužila aby viděla. Audrey se ale zamračila. „Mám varování od Michaela, podle něj jsou to stoupenci vaší matky" vysvětlila Audrey do ticha.

„No tak jdeme nakopat zadek naší matce!" zvolal Jason i když moc dobře věděl že to nebyla jeho biologická matka, ale to nikomu nevadilo, byl rodina, a pro Ellie byl bratrem i když nesdíleli žádného rodiče. „Jay miluji tě, ale nejdeme jí nakopat zadek, jdeme jí zabít" Ellie se rozhodla opravdu prohlášení jejího bratra. „Ellizabeth!" David svou sestru pohoršeně okřikl, ale ve tváři měl ve skutečnosti lehký úsměv, chtěl se smát ale v tomhle všem musel zůstat alespoň trochu vážný, a ten zodpovědný když Jason to už očividně vzdal.

Ben se zamračil když se mu někdo ozval v hlavě. „Lucifer vzkazuje že pokud se něco stane Audrey, nebo Alex, nebo Sarah. On, Hádes, Zeus a Ares jsou připraveni spáchat masovou vraždu a nejsem si jistý jestli by to mířil i na nás nebo ne" pronesl Ben a všichni se na něj podívali, zatímco Audrey lehce zrudla. „Víš co nebudeme komentovat váš velmi podivný vztah kdy spolu flirtujete ale jste rozejití, to uděláme až po tom co zničíme Ruby a její lidi" oznámila Ginny k Audrey, která znovu zrudla, protože věděla že to myslí vážně.

Všichni se společně vydali do haly kde se všichni postavili připraveni k boji. Ares, Afrodite, Ben, Jed, Jason, Jace a David stáli ve předu. Za nimi stála Audrey, Alex, Stella, Sarah a Ellie. Za nimi stál Adam, Ginny a Justin. „Nejraději bych vás všechny spoutal aby jste nemuseli bojovat" David ze sebe dostal co nejtišeji i když věděl že jeho sourozenci ho slyší. Opravdu je tam nechtěl, chtěl aby byli v bezpečí a tohle byl přesný opak, ale právě teď to už prostě nebylo jeho rozhodnutí ani jeho volba, všichni z nich jsou až moc hluboko v tomto zmatku, a už není cesta zpět.

„Dobře, všichni na sebe dávejte pozor, pokud budete zranění najděte nejbližšího upíra" rozkazoval jim David a všichni nebo alespoň lidé přikývli. Potřebovali vyhrát, ale nedovolí aby umírali lidé. „Upíři!" David zvolal na své upíry takže se na něj všichni podívali. „Do boje!" rozkázal David, věděl že upíři budou držet první linii a on musel ještě co nejrychleji mluvit se svou sestrou. „Ellie, teď potřebuji abys mě poslouchala" David ji dal ruce na ramena a podíval se své sestře do očí. „Dobře o čem?" ptala se dívka a Davidovi se sevřel hrudník.

„Ellie v tomhle všem se nesmíš starat o nás, o nikoho z nás" pronesl David a Ellie se na něj zděšeně podívala. „Cože? Ne! Nemohu vás opustit, jste moje rodina" namítala Ellie a David na těžko polkl. „Ellie, my to zvládneme, dokážeme to a přežijeme, ale ty musíš za naší mámou a zničit ji" David jí ujistil. „Ale Davide..." Ellie ho oslovila se strachem v očích a David moc dobře věděl co se chystá říct proto jí lehce pohladil po vlasech. „My budeme v pořádku Ellie, zvládneme to" David svou sestru jemně políbil na čelo a Ellie nakonec přikývla.

„Jdi čím dřív jí zabiješ, tím dřív tuto válku jednou pro vždy ukončíme" požádal svou sestru David. Ellie tiše přikývla a odešla od něj. David jí tiše sledoval a na těžko polkl. „Za šest let budeš dospělá a už mě nebudeš potřebovat" ty slova se ozývali v jeho hlavě jako ozvěna, která mu lámala srdce. Takhle to být nemělo, neměla dospět tak brzo, to se mělo stát až když jí bude osmnáct, tak proč teď šla do války? David cítil jak mu panika narůstá v hrudníku. „Ona to zvládne, bude v pořádku" David se otočil aby čelil Audrey která se na něj lehce usmála.

„Teď mě omluv, uklidnit potřebuje i ona" Audrey se zasmála a zmizela. Při běhu Ellie viděla všechny své přátelé jak bojují a neklid se svíral v jejím hrudníku. Neklid a strach. Ellie cítila jak se jí svírá hrudník panikou a Audrey se na ní podívala. „Ellie uklidni se, tohle zvládneme" pronesla Audrey více v její hlavě než nahlas, ale trochu jí to uklidnilo. Tak trochu se jí ulevilo když si to myslela i samotná Audrey, ale strach byl stále usazený v jejím hrudníku, a nemohla to změnit, tenhle strach nemohla odstranit a nemohl zmizet, šla do války.

Ellie se rozhlédla aby jí našla, a potom jí konečně zahlédla, stála stranou toho všeho, a všechno to pozorovala se zlomyslným úsměvem ve tváři. Ellie se k ní rozhodla vydat ale někdo jí zastavil. Ellie se otočila aby čelila Justinovi. „Ještě počkej" Justin jí chytil za zápěstí, ale Ellie byla jen ráda že není zraněný. „Justine co se děje?" zeptala se starostlivě Ellie, očividně zraněný nebyl, ale mohlo to být cokoliv jiného, takže se nechystala přestat strachovat. „Musím s tebou o něčem důležitém mluvíc na co jsme dneska neměli čas" vysvětlil Justin.

„Teď? Boj probíhá všude okolo nás!" vykřikla Ellie, nechápala proč to chce dělat teď. „Ano, nejlépe teď hned" souhlasil okamžitě Justin a Ellie se mračila. Ellie našla Audrey která na ni kývla. „Dobře" souhlasila nakonec Ellie a schovala se s Justinem za převrácený stůl za kterým doufala že na ně nikdo nebude útočit a rušit jejich doufejme velmi krátkou konverzaci. „Tak o co přesně jde Justine?" zeptala se Ellie a sledovala svého nejlepšího přítele. „Nebudeš z toho ani trochu nadšená" vysvětloval Justin a Ellie se na něj tiše dívala, ale tak trochu jí to začalo docházet.

Ellie nakonec pokroutila hlavou a oči se jí naplnily slzami. „Neříkej to" žádala ho, a stále nedokázala pochopit proč teď? „Ellie, až tohle všechno skončí odjíždím" vysvětlil Justin a Ellie od něj odvrátila pohled. „Po tom všem? Po tom všem čím jsme spolu prošli? Po tom všem co jsme společně prožili? Po tom co jsme udělali s Draculou? Po tom všem? Po tom o čem jsme na začátku mluvili, po tom všem čím jsme si prošli? A navíc mi to ještě říkáš uprostřed boje?" Ellie cítila že nemůže dýchat a tušila že jí nemůže uklidnit už ani samotná Audrey.

„Takže chceš doopravdy odjet?" zeptala se nakonec Ellie když jí po tvářích stekli slzy. „Ano chci Ellie, chceš mě zastavit?" ptal se Justin, Ellie nakonec ale pokroutila hlavou, protože tušila že ať by chtěla jakkoliv moc nezastavila by ho. „Proč?" ptala se dál, všechno to nechápala. „Na rovinu? Protože jsi měla pravdu Ellie, měla jsi pravdu už od začátku kdy jsme se usmířili. Protože tohle můj svět prostě není Ellie, tenhle svět, tenhle nadpřirozený svět, do tohohle světa patříš ty i naši přátelé ale já do tohoto světa prostě nepatřím" vysvětloval Justin a Ellie se sevřel hrudník.

„Ale tenhle svět je můj Justine, do tohohle světa patřím, tenhle svět jsem já Justine, tento svět je už nenávratně součástí mě samotné a nemůže se to změnit. Takže to už nechceš být součástí mého života?" zeptala se Ellie a popravdě řečeno si nebyla jistá tím jestli chce znát odpověď na tuto otázku, protože věděla že by jí to mohlo nenávratně zlomit srdce. Justin od ní odvrátil pohled ale rozhodl se jí odpovědět. „Třeba se jednou zase vrátím, a znovu mi odpustíš a bude to v pořádku" vysvětlil Justin a Ellie se na něj mračila, nemohla mu uvěřit.

Jak mohl sakra něco takového očekávat, jak mohl zatraceně očekávat že se znovu vrátí a ona mu znovu odpustí jako ten největší blázen na celém širém světe? Jak mohl očekávat že jen prostě znovu zapomene a nechá ho znovu vstoupit do jejího života jako by to nebyl on co dobrovolně odchází už po druhé. Ellie na těžko polkla a rozhodla se mluvit, musela mluvit. „Justine ty jsi můj kamarád a mám tě ráda, opravdu tě mám ráda, ale to co teď děláš ti nikdy odpustit nebudu moct nikdy v životě, a pokud si to myslíš tak jsi blázen" vysvětlovala Ellie.

Nebylo to úplně vysvětlování byl to spíš výkřik který se jí bolestivě dral z hrdla a tak moc to nenáviděla a stále nechápala, proč by něco takového dělal s bojem odehrávající se okolo nich? „Tak proč to neřekneš? Řekni že mě prostě a jednoduše nenávidíš a jednu mi vraz" promluvil Justin a Ellie na něj pohlédla. Nerozuměla tomu jak si mohl někdy myslet že by ho dokázala nenávidět, nebo že by mu snad mohla někdy ublížit. To jí snad doopravdy už ani neznal tak dobře aby to věděl? Možná jí přece jen neznal tak dobře jak si ona sama myslela.

„Nedokážu ti říct že tě nenávidím, protože jsi a vždycky budeš části mého života a mé minulosti a to se nikdy změnit nebude, nedokázala bych tě nenávidět a už vůbec ti ublížit" bránila se Ellie, její oči se plnili slzami a bolestí kterou ani ona sama nedokázala popsat. Justin jí jen sledoval, nedokázal jí odpovědět a tak se rozhodla mluvit dál. „Bude to asi dlouhý den bez tebe, budou to dlouhé dny bez tebe v nich. A tak moc ti chci přísahat že ti o nich jednou řeknu až se znovu uvidíme i když nevím jestli to ještě bude v tomto životě, nebo v tomto světě.

My dva jsme ušli opravdu dlouhou cestu, z toho místa kde jsme před lety začínali, ale vždycky mi něco hluboko ve mně říkalo že to prostě nevydrží, že jsme to měli změnit, že jsme se měli na věci dívat jinak, vidět tohle všechno ve větším obraze. Byli tu dny za které jsme tvrdě zaplatili a budeme za ně platit napořád. A já tak nějak doufám že tě znovu uvidím na lepším místě, protože si nemyslím že se budeš moct vrátit do tohoto života, do mého života po tom co teď děláš. Doufám že tě uvídím na lepším místě kde budeme mluvit o všem co jsme prožili.

Ale hlavně o našich rodinách, o rodinách které stvoříme. Protože jak bychom nemohli mluvit o rodině, když rodina je všechno co mám a co máme, když ty jsi moje rodina. Protože přes to všechno čím jsme si prošli, stál jsi tady po mém boku, až do dneška. A na rovinu? Ty budeš se mnou v mém srdci, do mé poslední jízdy, a to i když se vydáš svou vlastní cestou a časem se rozhodneš zapomenout. Kdysi dávno se něco malého změnilo v přátelství, přátelství se změnilo v pouto, v rodinu a takové pouto se nikdy nepřetrhne a láska kterou k tobě cítím se nikdy v životě neztratí.

Ty hranice se nikdy nepřekročí protože jsme si stanovili vlastní. Ale ta hranice měla být stanovena a ta hranice je to čeho jsme do dneška dosáhli. Tak na mě prosím vzpomínej až budeš pryč, ať tě světlo provází tvou novou cestou a drž se každé vzpomínky zatím co půjdeš svou cestou. Protože každou cestou kterou se kdy v celém svém životě dáš, vždycky tě nakonec dovede domů k tvé rodině" Ellie dokončila svůj proslov nebo spíše monolog a už doopravdy plakala, slzy jí volně stékali po celé její tváři a ona je nedokázala zkrotit.

Prudce se zvedla na nohy a nakonec se na něj podívala. „Sbohem můj příteli" vyhrkla Ellie a rozeběhla se se slzami pryč co nejdál od něj, protože to tak moc bolelo, tak moc to bolelo že to nedokázala ani ona sama popsat. Audrey to cítila, cítila její bolest, takovou bolest která trhala i jí samotné srdce, a tak moc se bála co se děje, ale také cítila její paniku. „Někdo jděte prosím za Ellie něco je s ní hodně špatně cítím bolest a paniku!" promluvila rychle Audrey, protože ona sama jít nemohla a David se na ní podíval, musel hned za svou sestrou.

Ellie se nestihla dostat daleko když to viděla. Jace bojoval z jedním upírem a zahlédl uplakanou Ellie. „Ellie" Jace jí oslovil, chtěl se ujistit že je v pořádku, protože ať se dělo cokoliv, bylo to špatné. Ellie se na něj podívala. „Co se děje?" zeptal se Jace. „Justin odjíždí a řekl mi to právě teď" vysvětlila Ellie. Jace se zarazil a nechápal to. Proč právě teď? A v ten moment se mu v jeho hlavě zrodila odpověď, a možná kvůli tomuto poznání, musel jeho život skončit. „Jace?" Ellie ho oslovila. Jace chtěl něco říct ale nestihl to, už nestihl vůbec nic.

Ellie si to bude do konce svého života dávat za vinu že ho tak rozptýlila, od boje který probíhal okolo nich. Ellie vykřikla když viděla jak srdcem Jaceho prochází dřevěný kůl a on jí spadl do jejího náručí mrtvý. „Jace!" vykřikla Ellie a chtěla se vydat za viníkem, ale to už jí někdo chytil za pas. „Ne Ellie! Pro Jaceho je pozdě!" okřikl jí David. Ellie se sesunula na zem. „Musím na chvíli pryč, na vzduch" Ellie hystericky plakala když sledovala tělo svého nejlepšího přítele. „Jdi na chvíli to zvládneme" dovolil jí David a Ellie co nejrychleji utekla, už nemohla, už takhle nemohla pokračovat.