"My name is Alexandra"

Zima, 20 Února 2015

Všichni byli v upířím hradu a to i bohové s hrady Olymp, kteří nechtěli nechat Sarah samotnou, po útoky od Ruky, a jemně řečeno byl hrad právě teď velmi zábavný. „Pro boha! Ženská kde jsi sehnala ten zatracenej plamenomet?!" křičel Ben a utíkal daleko od Ellie která ho naháněla s řečeným plamenometem v náručí. Audrey si tiše povzdechla a pokroutila hlavou nad jejími přáteli. Všichni už dávno věděli že po tom všem co prožili věděli že jejich životy nikdy nebudou normální ale tak nějak si to všichni až teď když tu měli i bohy uvědomovali.

A Audrey si až teď když to všechno viděla uvědomovala že už s nimi zůstane, že je i ve své vlastní hlavě začala nazývat rodinou a proto už není šance na odchod. Audrey potřebujeme tě tady a to rychle. Audrey sebou ucukla když se jí v hlavě ozvala modlitba od Hádese, nezněl zrovna dobře, spíše naopak zněl zcela vyděšeně a to se Audrey nelíbilo. „Musím do podsvětí" z Audrey ta slova vypadla dříve než nad nimi stihla přemýšlet. Její přátelé a rodina se na ni nejistě podívali, opravdu zrovna dvakrát nechtěli aby zrovna teď někam chodila sama.

„Proč děje se něco?" zeptala se nejistě Amphitrite nevlastní matka Bena která sem dotáhla Poseidona aby se postaral o svého syna a ujistil se že je v pořádku, a taky poznal svou neteř. „Tím si nejsem jistá, ale Hádes mě zavolal a zněl vyděšeně" Audrey nikdy neslyšela Hádese takhle znít takže to znamenalo hodně. „Dobře, ale dávej na sebe pozor, může to být past od Ruby" žádal jí Justin a Audrey se na chlapce usmála. „Budu, slibuji, nemusíte se o mě bát" ujišťovala je Audrey, i když chápala proč se bojí, naposledy když někam šla v nebi jí skoro zabili.

Audrey se přemístila do podsvětí kde už na ni čekal Hádes po boku Lucifera, Andrewa i samotného Jakea který už vypadal lépe. „Jake" Audrey vyslovila jeho jméno a přitáhla si ho do objetí, musela to říct rychle jestli se něco děje. „Nezlobím se na tebe Jake, opravdu ne, chápu proč jsi to udělal, a neobviňuji tě z toho, už jsem ti odpustila, tak se přede mnou prosím přestaň schovávat, jsi jediný kdo tu má mozkové buňky" vysvětluje Audrey. „Hej!" Andrew a Lucifer křičí jako jeden člověk. „Pravidelně se smějete sebevrahům na mostě sebevrahů!" Audrey na ně pohlédla.

Hádes si povzdechl a naprosto vyčerpaně se podíval na svého syna. „Tati, ty a strýc Zane jste to dělávali taky" ohradil se Lucifer a Hádes musel přiznat že má pravdu. „Dobře, přestanu se schovávat slibuji" souhlasil nakonec Jake se smíchem a políbil svou nejlepší kamarádku na čelo, ale Audrey moc dobře věděla že to není jen Jake kvůli kterému jí volali. „Dobře tak o co jde? Proč jste mě volali? Děje se něco?" zeptala se Audrey a sledovala je a viděla jak si vyměňují pohledy. „Audrey, někdo unesl Zanea na Tartar" vysvětlil tiše Hádes, nebyl si jistý jak jinak jí to říct.

Audrey zbledla, hrudník se jí sevřel, měla pocit že svět se s ní točí a že dostává panickou úzkost. „Audrey" Andrew ji tiše dal ruku na rameno aby jí probral z jejího trvajícího transu, a zjistila že se na ni všichni starostlivě dívají. „Já... Jdu pro něj" vyhrkla Audrey bez jakéhokoliv přemýšlení, nebyla to otázka, je to její otec, a ona ho prostě neztratí, ale byla si jistá že to oni už ví, znají jí už docela dlouho. „Jo to jsme vlastně čekali že řekneš proto s tebou půjde Lucifer" vysvětlil Hádes a lehce se na dívku usmál, znal jí už dost dlouho aby věděl že by šla i sama.

„Dobře Lucifere, tak jdeme!" rozkázala mu Audrey a Lucifer se na ni podíval. „Nekomanduj mě" namítal Lucifer. „Zvykni si, takhle bude vypadat tvůj život po zbytek věčnosti po boku ženské" káral ho Hádes, který moc dobře věděl že ta ženská bude samotná Audrey, nebo v to doufal. Lucifer se zasmál a natáhl ruku k Audrey, která se ho chytla a společně se přemístili do Tartaru. Bylo tam strašné horko, že myslela, že se do slova rozteče. Pro anděla to bylo ale ještě horší, protože Lucifer byl z pekla na jisté teplo už zvyknutý.

„Je tu větší horko než v pekle" namítla Audrey a rozhlédla se okolo sebe. „Je tu spousty lávy, to je ten důvod" vysvětlil Lucifer a ukázal na horkou lávu. Lucifer se na ni podíval a ujišťoval se že je Audrey v pořádku a že ji nic není, nerad by aby se jí něco stalo pod jeho dohledem. „Tak jo dobře, ano, jak ho tady najdeme?" zeptala se Audrey a rozhlížela se po ohnivých pustinách okolo sebe. „Je to tu dost velké, může být prakticky naprosto kdekoliv" Lucifer zamračeně pokrčil rameny, nelíbilo se mu že je tu Audrey, mohlo to pro ni být dost nebezpečné.

„Dobře zkusíme to tady trochu prohlédnout, našlapuj opatrně" varoval ji Lucifer aby náhodou někde nezakopla. Audrey přikývla, rozhodla se ho následovat a dávala si co největší pozor na svoje kroky. „Smím se tě na něco zeptat?" Audrey se rozhodla promluvit do ticha které mezi nimi zavládlo. „Ano, jistě" souhlasil Lucifer a po oku se na ni podíval. „Věděl jsi to už když jsi mě tenkrát potkal? Že jsem potomkem Yahweho? Nebo spíše moje matka?" zeptala se Audrey a sledovala ho, pravdou bylo že si nebyla jistá jestli to chce vědět.

Protože se bála. Bála se že její vztah z Luciferem začal jen protože byla potomkem Yahweho. „Ne, vlastně ne úplně, ale něco jsem tušil, znal jsem Azariah ale nikdy o tom nemluvila, každopádně když jsem byl mladší Azariah a táta se často bavili o věcech ze kterých to něco naznačovalo, ale nikdy jsem to doopravdy nevěděl, navíc jsem ani netušil že jsi dcera Azariah dokud mi to táta neřekl" vysvětlil Lucifer a Audrey se z nějakého důvodu ulevilo. Audrey přikývla ale její myšlenky byli přerušeny když stoupla do prohlubiny a její noha se zvrtla díky tomu zakopla.

Lucifer jí sotva včas stihl zachytit před pádem. „Děkuji" Audrey se na něj usmála když jí objímal okolo pasu. Lucifer jí nakonec pustil ale nadále jí držel pevně za ruku. „Víš že můžeš už moji ruku pustit že ano?" zeptala se s úsměvem Audrey. „Abys znovu spadla? To určitě" namítl Lucifer a Audrey podrážděně obrátila oči v sloup. Potom se ale zamyslela bylo tu ještě něco na co se ho už dost dlouho chtěla zeptat. „Luce, mám ještě jednu otázku, která se t ale nebude asi úplně líbit" začala Audrey opatrně, Lucifer se na ni podíval a studoval jí pohledem.

„Dobře" souhlasil nakonec Lucifer. „Samael" Audrey se rozhodla vyřknout to jméno, Lucifer se zastavil a podíval se na ni. „Řekl ti to Hádes" od Lucifera to nebyla otázka, jediný kdo o tom věděl byl jeho vlastní otec. „Ano" Audrey přikývla a napjatě ho sledovala. „Moje jméno, moje celé a pravé jméno je Lucifer Samael Morningstar. Všichni mě oslovovali jen jako Lucifera, ale byla tu jedna jediná žena na světě která mi říkala pouze Samael. Jmenovala se Eve, byla to takzvaná první žena kterou Zeus nakonec zachránil od Adama a Kronose.

Ona a můj táta se zamilovali, milovali se tak vroucně a vášnivě a nikdo je nedokázal rozdělit, a že se o to pokoušeli. Z jejich lásky vzešlo dítě, to dítě jsem byla já. Byla to moje matka a oslovovala mě jen jako Samaela, jen ona měla to právo. Když odešla, když zmizela a nikdo na světě jí nemohl najít, to jméno se pro mě stalo taboo, nikdo mi tak už nikdy nesměl říkat, protože na to neměli právo, to právo bylo jen její a s ní to právo také zemře jestli už mrtvá není" vysvětlil Lucifer a jeho oči se leskly neprolitými slzami pro jeho maminku.

V jeho obličeji se objevilo tolik bolesti a Audrey se sevřel hrudník, nenáviděla ho takhle vidět, lámalo jí to srdce, tohle si prostě nezasloužil. Audrey k němu přistoupila, dala mu ruku na tvář a přinutila ho aby se na ni podíval. „Je mi to moc líto Luce, a slibuji ti že ode mě to jméno už nikdy neuslyšíš, a ujistím se že ostatní to budou vědět taky" přislíbila mu Audrey a palcem mu setřela osamělou slzu která stekla po jeho tváři. „Nemusí to to být líto Ady, nevěděla jsi o tom, a jsem si jistý že táta ti to řekl z nějakého důvodu" Lucifer se odmlčel a podíval se jí do očí.

„Chtěl a přál si abych o tom konečně mluvil, abych to nedusil v sobě, a chtěl abych o tom mluvil s někým komu můžu věřit, a o kom si můžu být jistý že mě nikdy nezradí, takže pokud jsem se s tím měl někdy někomu svěřit, jsem ráda že to řekl tobě a že jsem o tom mluvil s tebou, protože pokud někomu mám věřit jsi to ty" Lucifer se na ni lehce usmál ale Audrey stále viděla bolest která se skrývala v jeho očích. „Luce, nikdy nechci abys si myslel že se mnou o něčem musíš mluvit" začala Audrey a jazykem si navlhčila své rty.

„Pokud o něčem nechceš mluvit, nebo svými otázkami překračují hranice, stačí říct a nemusíme se o tom bavit, nemusíme se bavit o ničem z toho, o ničem o čem mluvit nechceš" Audrey se na něj usmála a pohladila ho po jeho lehce strnité tváři. Audrey na těžko polkla, tohle nemohla. „Měli bychom pokračovat ať tátu najdeme" pronesla nakonec Audrey a rychle se odtáhla. Ucítila ale stisk na jejím zápěstí když jí Lucifer chytil a přitáhl si jí zpátky k sobě. „Neodtahuj se ode mě prosím Audrey" požádal jí Lucifer a Audrey odvrátila pohled.

„Lucifere, ty víš že to nejde" pronesla tiše Audrey. Lucifer jí rukou odhrnul vlasy z tváře, a zvedl jí hlavu aby se na něj podívala. „Jistě že to jde" pronesl tiše Lucifer a podíval se jí do očí. „Audrey já jsem tě milovat nepřestal a nechystám se tě přestat milovat, nikdy" dodal Lucifer a Audrey cítila pálení v očích od toho jak moc se snažila zastavit slzy. Tohle prostě nemohla dělat, ne po tom všem co věděla, ale po tom všem co už spolu prožili to nebylo ani trochu snadné, a tak moc by si přála aby to všechno mezi nimi bylo jednodušší.

„Luce, prosím, tohle mi nedělej" Audrey ho požádala, Lucifer si povzdechl a přitáhl si jí do pevného objetí. „Ady, budu na tebe čekat do konce mého i tvého života, a ty to moc dobře víš" vydechl tiše Lucifer, což donutilo Audrey cítit se špatně. „To nechci Lucifere, nechci abys prožil celý svůj život čekáním na mě, na něco co se možná nestane, nechci abys promarnil svůj život čekáním" namítala Audrey a tiše zavřela oči když se nadechla vůně jeho kolínské. „Audrey, jsem nesmrtelný, můžu tě ujistit že nic nepromarním" Lucifer se zasmál.

Audrey se odtáhla a hravě ho praštila do ramene. „Pojď musíme najít mého tátu dřív než bude pozdě" pronesla Audrey a znovu se vydala na cestu. Lucifer jí ještě na malou chvíli sledoval, proto se na něj Audrey otočila s pobavením ale i jasnou vraždou v jejích očích. „Díváš se mi na zadek že ano?" zeptala se Audrey podrážděně a Lucifer se na ni zašklebil. „Možná ano, možná ne" Lucifer se uchechtl a zvedl na ni obočí. „Tvůj zadek taky nevypadá špatně" Audrey se zašklebila a hravě na něj mrkla, snažila se ho uvést do rozpaků stejně jak to on dělal jí.

Lucifer jí se smíchem doběhl jeho dlouhým krokem. „Můj zadek nejen nevypadá špatně, můj zadek je naprosto luxusní" namítl Lucifer a obejmul Audrey okolo ramen. „A můj zadek snad ne?" Audrey se na oko urazila. „Tvůj zadek je víc než luxusní" namítl Lucifer a Audrey se rozesmála. Ani trochu nemohla uvěřit tomu že tohle absurdní téma je opravdu něco o čem se spolu baví. Smích jí ale přešel když zaslechla ženský křik a pláč. Nebyl to nářek o pomoc ale velmi hlasité nadávky. Audrey z Luciferem se na sebe podívali.

Společně se vydali směrem odkud nadávky vycházeli, aby viděli dívku o trochu menší než Audrey jak bojuje s příšerou. „Neřekl jsi mi že jsou tu příšery" Audrey se na Lucifera podívala. „Asi jsem zapomněl" Lucifer pokrčil rameny. Na nebi se objevili blesky které příšeru zasáhli. Vypadalo to že se příšera bojí. Dívce zazářili ruce a oba dva viděli jak se v jejích rukou zhmotnila katana kterou příšeru zabila. „No do háje" vydala ze sebe šokovaně Audrey. Oba dva konečně viděli dívku jasněji, měla hnědé vlasy a tmavé oči, a jizvu na její tváři.

„Jsi v pořádku?" Audrey se jí rozhodla oslovit jako první. Dívka sebou ucukla a zvedla ke dvojici pohled. „Uh, ne tak úplně?" nebyla si úplně jistá tím jestli jsou tito lidé přátelští nebo ne a nechtěla nic riskovat. „Jak se jmenuješ?" zeptal se Lucifer. „Moje jméno je Alexandra" dívka se rozhodla představit a přistoupila až přímo ke dvojici. „A co přesně tu děláš?" Audrey se na dívku zmateně dívala, nechápala proč by tu byla. Alex si trochu frustrovaně povzdechla, očividně to nebylo něco co by se jí chtělo vysvětlovat.

„Můj otec a Skynwalkeři mě tu nechali" Alex se rozhodla svůj příběh zkrátit do sedmi jednoduchých slov. „Skynwalkeři?" Lucifer se na dívku šokovaně díval. „Jsi Kitsune že ano?" Audrey o tom hodně slyšela v nebi, ale podle nich to dneska byli už jen legendy které dávno vyhynuli, takže nečekala že by jednu mohla potkat. „Ano jsem Kitsune Sanda" souhlasila Alex. „Hromová a Elektrická Kitsune" Lucifer ten výraz pochopil. „Proč by tě tu tvůj otec a Skynwalkeři nechávali?" Audrey dívku sledovala, potřebovala se dozvědět co nejvíce mohla.

„Podle nich nedokáži ovládat svoje schopnosti, a tak si mysleli že musím zahynout, a pro mého otce, jsem prostě nebyla dost dobrá" Alex tiše sklonila hlavu k zemi očividně to stále bolelo. Audrey a Lucifer se na sebe podívali a domluvili se svými pohledy. „Pomůžeme ti ven" nabídl jí Lucifer a Audrey se na ni široce usmála. „Opravdu?" vyhrkla nadšeně Alex ale potom se zastavila. „Počkat, kdo vlastně jste?" zeptala se nejistě a Audrey se zasmála. „Jsem Audrey Peverell, jsem anděl a tohle je Lucifer Morningstar, nástupce pekelného trůnu" Audrey se rozhodla používat příjmení svého otce.

„A co přesně tu anděl a budoucí král pekel dělají?" zeptala se nechápavě Alex a mračila se na ně. „Můj otec byl unesen do Tartaru takže ho hledáme" bože hodně se odklonili od toho co tu sem šli doopravdy udělat. „Jsem tu téměř celý můj život, znám to tu celé, mohu vám pomoct" nabídla se Alex. „Jestli by jsi mohla? My jsme tu poprvé a netušíme co děláme" Lucifer souhlasil. „Jistě, pojďte za mnou" Alex se usmála a vedla je na jejich společnou cestu. Lucifer chytil Audrey za ruku a společně se vydali následovat Alex.

Audrey se rozhlížela okolo sebe a něčeho si všimla. „Luce, tvoje ďábelská tvář?" Audrey začala svou otázku a ukázala na řeku velmi žhavé lávy, té nejžhavější. Lucifer se tam podíval a ucukl sebou když to znovu viděl. Alex se na ně otočila a starostlivě a nejistě je sledovala. „Shodili tě do té lávy?" zeptala se opatrně Alex zatímco Audrey mu pevně stiskla ruku aby ho podpořila. „Tenkrát jsem byl ještě mladý, a byl jsem hloupý, ale hlavně jsem byl naivní, když jsem se vzbouřil Kronosovi, vzal mě a za trest mě shodil do žhavé lávy" Lucifer se odmlčel.

„Když mě můj táta našel, už mi nebylo pomoci" dodal tiše Lucifer, Audrey mu dala ruku na rameno aby se ho pokusila alespoň trochu podpořit. „Tak proč přesně jsi řekl že půjdeš se mnou? Po tom všem co se ti stalo?" zeptala se zmateně Audrey. Lucifer se na ni podíval a pohladil jí po tváři. „Protože tě miluji Audrey, a nechci aby se ti něco stalo, raději bych tam spadl znovu, než abych dovolil že by se ti něco takového stalo když tu budeš" vysvětlil Lucifer a Audrey se musela lehce usmát, i když ho chtěla zároveň i praštit.

„Mohla jsem sebou vzít někoho jiného" rozhodla se namítnout Audrey. „A kdo tě může ochránit lépe než já?" ptal se Lucifer což přimělo Audrey obrátit oči v sloup. „Tvůj táta" Alex se rozhodla vložit do rozhovoru. „Má pravdu, mohla jsem vzít Hádese" souhlasila okamžitě Audrey. „Ani náhodou a ty jí nepomáhej" Lucifer ukázal na Alex která se chechtala. „Pojďme" pronesl Lucifer a pokynul Alex aby pokračovala v jejich chůzi. Alex je chvíli pozorovala ale nakonec přikývla a pokračovala v jejich cestě, tihle dva mezi sebou očividně mají spoustu nevyřešených konverzací.

Alex se nakonec zastavila pře hlubokým, pouštním kráterem, který byl velmi šikmý. „Tady, myslím že by měl být tady, přistává tu spousta lidí, a nechávají se tady, protože je tam hodně monster a spousta lávy, takže bychom měli být opatrní" vysvětlila jim Alex. Audrey se otočila a podívala se na Lucifera. „Nemusíš chodit se mnou až tam Luce, klidně půjdu sama" nabídla mu Audrey, popravdě ho tam nechtěla pustit, už tak to probouzelo jeho trauma, nechtěla aby tohle všechno dělal jen pro ni a kvůli ní, takže byla odhodlaná to udělat sama pokud bude potřeba.

„Až na to že tě rozhodně nenechám jít samotnou až tam" namítl Lucifer a sledoval ji. „Půjdu s ní, kdyby se cokoliv stalo ochráním jí" Alex se rozhodla vstoupit do rozhovoru, nebylo by to poprvé co by tam šla, takže jí nedělalo problém jít tam znovu aby pomohla Audrey a nepřidali Luciferovi trauma. Lucifer se na dívku tiše podíval a pohledem jí hodnotil, přemýšlel jestli by ji měli opravdu věřit, ale nakonec ještě neudělala nic čím by jim ublížila. „Dobře" Lucifer nakonec souhlasil, věděl že tam nechce jít, nechtěl být ani tady, ale dělal to pro Audrey.

„Ale kdyby se cokoliv stalo, něco vás napadlo, nebo ublížilo, nebo jste spadli do lávy, křičte jak nejhlasitěji umíte, budu vás slyšet až sem a dojdu vám na pomoc" rozhodl se nakonec Lucifer a obě dvě dívky se na něj široce usmáli, věděli že když by se jim něco stalo, Lucifer nebude daleko aby jim pomohl. Obě dívky se na sebe podívali, vyměnili si pohledy, přikývli a vydali se společně do kráteru. Museli tak trochu sklouznout nohama po písku tak že obě dvě dívky nakonec spadli na zadek. „Jsi v pořádku?" Alex se zvedla a natáhla k Audrey ruku.

Audrey se jí chytla a cítila jak jí žilami něco protéká, něco elektrizujícího, a jak je jiskra něčeho velmi podivného spojuje, a okolo rukou se jim objevili malé jiskry. Audrey jí rychle pustila a obě dvě dívky se na sebe zmateně dívali, nechápali co se to právě stalo. „Víš co? To vyřešíme až potom, teď pojďme najít tvého tátu" rozhodla se nakonec Alex když Audrey zvedla na pevné nohy. Audrey jí chvíli nejistě pozorovala, ale nakonec přikývla a společně se vydali prohledat kráter pro jejího otce. „Tati!" Audrey vykřikla do éteru doufajíc že jí její táta uslyší a ozve se.

„Pane Peverelle" Alex se rozhodla pomoct a protože jeho jméno neznala, rozhodla se použít jeho příjmení. „Tati, prosím to jsem já Audrey, a moje nová kamarádka Alex! Jsme tu abychom tě našli!" zvolala hlasitě Audrey. „Audrey holčičko jsi to ty?" ozval se hlas a Audrey se podívala na kulhajícího Zanea. „Tati" Audrey se zářivě usmála a vrhla se svému otci okolo krku. „Tati co přesně se stalo?" ptala se zmateně a starostlivě Audrey. „Já přesně nevím, nepamatuji si to, nepamatuji si co se stalo ale vím že jsem se probudil tady" pronesl Zane a potom pohlédl na Alex.

„Ano tati tohle je Alex je kitsune našli jsme jí tu a zachraňujeme jí" Audrey se na něj zářivě usmála a Zane se uchechtl. „Audrey, zlato, Ellie na tebe začíná mít špatný vliv, jsem si jistý že ona z této noviny bude nadšená a z přítomnosti Alex také ale i tak" pronesl Zane. „Nemá na mě špatný vliv!" bránila sebe i svou kamarádku Audrey i když tušila že je to tak trochu lež. Ellie na ni částečně měla špatný vliv ale ten nejlepší špatný vliv jaký mohla. Ellie ji vtípila smysl pro rodinu, takže to byl ten nejlepší špatný vliv jaký na sebe mohla mít.

LChováš se stejně jako Ellie, nemůžeš adoptovat každého koho poznáš. Ahoj Alex jsem Zane otec Audrey" představil se Zane a potřásl si z Alex rukou. „Ráda vás poznávám pane" Alex se na něj usmála. „Dobře jdeme zpátky za Luciferem a vracíme se co nejrychleji domů" pronesla Audrey a všichni tři se společně vydali pryč z kráteru kde na ně Lucifer čekal. Zane a Lucifer se ihned obejmuli a Lucifer následně zkontroloval jestli jsou obě dvě dívky hlavně Audrey v pořádku. Hned jak si byl jistý je všechny dostal zpátky do podsvětí kde na ně čekal Hádes.

Když Lucifer, Audrey i Alex nakonec odešli Hádes se na Zanea podíval. „Víš že to nakonec zjistí" pronesl Hádes a Zane si povzdechl. „A co jsem měl udělat? Nechat jí v Tartaru?" ptal se Zane. „Ne ale měl jsi Audrey říct celou pravdu, a ne předstírat svůj vlastní únos, obě dvě si zaslouží pravdu" vysvětlil tiše Hádes a poplácal svého přítele po rameni. „Ještě nejsou dostatečně připravené slyšet o krutosti života jejich matky" namítal Zane. „Ony nejsou připravené to slyšet, nebo ty nejsi připraven o tom mluvit?" ptal se Hádes a tiše od Zanea odešel.

Zima, 19 prosince 1998

Azariah ležela v posteli ve velkých bolestech. Její břicho bylo velké a kulaté, nikdo to nevěděl a nikdo to nesměl vědět, ne po tom všem co se stalo. „Musíš zatlačit" byl to hrubý mužský hlas který dobře znala a nenáviděla. Jak jí to mohl udělat, jak jí to její vlastní strýc mohl udělat, po tom všem. LNemůžu!" Azariah vykřikla a dostala velkou facku. „Musíš!" zavrčel ten hlas a Azariah cítila jak jí začali samovolně stékat slzy po tvářích. Azariah zaklonila hlavu a z výkřikem tlačila, tak moc to nenáviděla, tak moc ho nenáviděla, tak moc chtěla aby to skončilo.

A během pár hodin opravdu konec byl. „Je to holka, jak se bude jmenovat?" zeptal se ten drsný mužský hlas. „Alex, Alexandra" pronesla tiše Azariah to jméno. „Potom to bude Alexandra" uchechtl se muž. „Smím si jí pochovat?" zeptala se Azariah. „Ne, ani náhodou, už nikdy jí neuvidíš" odsekl muž. „Ne! Prosím ne!" vykřikla Azariah se slzami. Muž se na ní ušklíbl a zmizel. Azariah se zhroutila a hlasitě rozplakala, jak se do toho dostalo, jak se to mohlo stát. Už nikdy neuvidí svou vlastní dceru, co má teď dělat, co má teď dělat, její život už nikdy nebude normální.