"You are the very best version of me"

Zima, 19 Února 2015

Všichni seděli v sídle, protože Ellie dostávala od svého bratra velmi hlasitou přednášku o ohrožování svého života. „Davide miluji tě, a já vím ž o mě máš strach, ale tohle musím udělat jasný? Prosím věřil jsi mi z Draculou věř mi i teď" požádala ho Ellie a sledovala svého bratra. David ji tiše sledoval a nebyl si úplně jistý tím co přesně by měl říct. David si povzdechl a vyčerpaně si sedl na židli v kuchyni. „Dobře, jsi si stoprocentně jistá tím že to chceš udělat?" zeptal se David a pohlédl na svou sestru doufajíc že by si to mohla třeba rozmyslet.

Něco v něm mu ale říkalo že je to naprosto zbytečná naděje. „Davide. Sarah je moje nejlepší kamarádka, je moje sestra ve všem kromě krve. Je to bohyně a její rodiče právě teď vyšilují a bojí se o ni. Byla první které jsem mohla věřit o tom kdo jsem a kým jsem se stala. Vyhrožovala všem ostatním aby se mi nesmáli. Pomáhala mi na každém kroku, vždy byla na mé straně ať už se stalo cokoliv. Každý den našeho života tu byla pro nás, kdykoliv kdy jsem někoho potřebovala, byla tady. Davide miluji ji, ona je moje sestra" vysvětlovala Ellie.

„Chci to udělat protože ona mi za to stojí, stojí mi za to abych riskovala svůj život, protože já bych jí za to stála taky, kdyby byla na jejím místě já, neváhala by ani na minutu aby se pro mě vydala, a rozhodně by se nenechala zastavit nikým z vás" vysvětlila Ellie a David ji tiše sledoval. „Ellie" ozval se hlas a dívka se otočila aby čelila Aresovi. „Tohle je nebezpečné, a ano chci zachránit svou dceru protože jí miluji ale ne za cenu životů, ne za cenu životů lidí které miluje, protože potom by nás navždy nenáviděla" vysvětluje Ares.

„Při vší úctě Aresi je mi to jedno, klidně ať nás nenávidí pokud bude naživu, ale kdysi jsme si slíbili že budeme přátelé až do konce, že jsme rodina kterou jsme vytvořili a která potrvá vždy a navždy, že se nikdy nerozejdeme protože se vždycky pochopíme, donutíme se smát a budeme držet ruku jedna druhé když budeme v tom nejhorším. Slíbili jsme že pokud budeme žít budeme jeden pro druhého bojovat" Ellie se odmlčela. „Ohana Aresi, znamená rodinu, a rodina znamená nikdo nezůstane pozadu a nikdo nezůstane opuštěný, protože rodina je vždy a navždy.

Protože rodina nejsou jen ti lidé kteří sdílejí tvou krev, ne rodina jsou ti lidé které miluješ víc než by jsi kdy dokázal milovat svůj vlastní život. Takž je mi to jedno, protože jestli je v tom ona, jsem v tom i já. Nenechám jí za sebou a vždy pro ni budu bojovat" odsekla mu Ellie jen aby ji Ares tiše sledoval. „Nemůžeme tě zastavit že ne?" Afrodite se postavila vedle Arese. „Ani kdybychom chtěli" David svou sestru už nějakou dobu znal, ale asi nikdy nebude připravený srovnat se se skutečností že je tohle ochotná dělat, a že to už nikdy nepřestane dělat.

Jeho sestra bude vždy bojovat za ty které miluje a David ví že bude muset sledovat jak jde znovu a znovu do boje a nikdy jí nebude moct zastavit. Davidovi se sevřel hrudník, tohle pro ni nechtěl, tohle pro ni nikdy nechtěl. Osudy jsou ale nevyzpytatelné a její osud byl vepsán ve hvězdách. „Nemůžeme tě zastavit, to nám dochází, ale chci abys na sebe dávala pozor a kdyby se cokoliv stalo tak nám zavolej" vydechl David a Ellie se na něj lehce usmála, byla vděčná za to že jí věřil dost na to aby jí nechal jít, i když tušila jak moc vyděšený musí být.

Ellie se usmála a pevně svého bratra obejmula. „Děkuji že ve mně věříš, slibuji že ji dostanu zpátky... A sebe taky" Ellie se usmála. „Doufám" vydechla tiše i když tušila že jí všichni slyší. „Pouštíme jí samotnou?" Jason přistoupil k Davidovi. „Chce jí samotnou takže... Jo, ano pouštíme jí samotnou i když se mi to ani trochu nelíbí" souhlasil David okamžitě. Jason přistoupil ke své sestře a pevně jí obejmul. „Jestli umřeš, seženu nekromanta, oživím tě a následně tě sám zabiju" vyhrožuje okamžitě Jason a Ellie se začne smát, popravdě tohle čekala spíš od Davida než Jasona ale dobře.

Ellie se vydala k hradu který už velmi důvěrně znala, byl to přece hrad odkud zachránila Adamovu rodinu, a kde byla následně otrávená, takže ho znala dobře nejen z toho, ale také z jejích nejhorších nočních můr, které po nocích stále ještě mívá, ale nikomu jinému okolo sebe by to nepřiznala. Jeden její bratr by se strachem zbláznil, a ten druhý by se vrhl na vraždu a ona si už nebyla jistá který by byl který. Dveře hradu byli pootevřené, čekal na ni, věděl že pro svou kamarádku dojde a nechal jí otevřené dveře aby mohla vejít, čímž bylo naprosto jasné že je to past.

Ellie vstoupila do hradu a rozhlédla se, naposledy když tu byla to nestihli, protože tak trochu umírala, a ano bude to jejímu otci vyčítat navždy. Ellie si odrhnula vlasy z ucha a zaposlouchala se do zvuků okolo sebe. Konečně zaslechla pláč, pláč který rozhodně patřil její nejlepší kamarádce, tenhle pláč patřil Sarah a nic to nemohlo změnit. Její pláč se docela rychle změnil v další hlasité nadávky, Ellie se musela lehce usmát, to byla rozhodně její nejlepší kamarádka, jen ona měla takový vybraný jazyk. To Sarah ji zkazila, od ní se naučila nadávat jako dlaždič.

Ellie co nejtišeji sešla schody do temného žaláře a rozhlédla se okolo sebe. Sarah seděla v cele a hlasitě nadávala na Azachiela což nebyla zrovna novinka. „Sarah" Ellie svou kamarádku oslovila. Sarah k ní zvedla pohled, obrátila oči v sloup a začala nadávat na osobu Ellie. „Co tu sakra děláš?! Zbláznila jsi se úplně? Je to nebezpečné a hlavně je to past! Proč by jsi to kurva dělala?!" vykřikla Sarah naprosto frustrovaně, nedokázala pochopit proč je její nejlepší kamarádka takový zatracený sebevrah, a už vůbec nedokázala pochopit proč jí její bratři nechali jít.

„Sar, ty si opravdu myslíš že bych pro tebe nedošla?" zeptala se nechápavě Ellie a sledovala svou nejlepší kamarádku. „Sarah už měsíce jsme v tomhle všem společně, v tomhle stojíme spolu, nejsme v tom sami. Vždycky se mnou můžeš počítač bez ohledu na to co se stane, vždycky pro mě budeš znamenat všechno a vždycky pro tebe příjdu" Ellie se odmlčela a rozhlédla se okolo sebe. „Jsi moje sestra ve všem kromě krve Sarah" pronesla tiše Ellie a sledovala ji, Sarah se lehce usmála. „Sarah jsi moje nejlepší kamarádka a pamatuješ co jsme si slíbili?

Jsme přátelé až do konce i kdyby nás to mělo stát naše životy, bez ohledu na to co" vysvětlila Ellie a usmála se na ni. „Ellie, jsi naprostý sebevrah" zasmála se Sarah když jí Ellie pomohla z její cely a podpírala ji, okolo ramen. „Sarah teď mě moc dobře poslouchej, jdi zpátky do hradu, neotáčej se, nezastavuj se, už na tebe čekají, za chvíli se za vámi vrátím, ale potřebuji ho potkat, toho pravého jeho, potřebuji vědět kým doopravdy je on a kým jsem já" vysvětlila Ellie když žádala svou kamarádku aby odešla, ta se z toho zdála ale dost vyděšená.

„A co když se ti něco stane? Co když tě znovu otráví?" zeptala se Sarah. „Audrey to bude vědět, a kdyby se cokoliv stalo zachrání mě" nebo v to alespoň doufala. „Navíc, nebojím se, zvládnu to, za chvíli se potkáme slibuji" Ellie se na ni usmála a pevně jí obejmula. Sarah s přikývnutím velmi neochotně odešla ze sídla, a na rozkaz své nejlepší kamarádky se nezastavovala ani neohlížela dokud se nedostala zpátky do hradu kde na ni už všichni čekali. „Kde je Ellie?" ptala se Ginny. „Zůstala tam, chce s ním mluvit" vysvětluje Sarah.

„Co když se jí něco stane?" Jace se mračil. „Pokud se jí něco stane ucítím to a dojdu jí pomoct, neboj se" ujistila je Audrey okamžitě. Elli si unaveně povzdechla a vydala se do kuchyně kde seděl na židli zády k ní a ona na těžko polkla, byl čas aby si spolu promluvili. „Víš asi bychom si měli promluvit" pronesla tiše Ellie a rozsvítila světla jelikož tma byla úplně všude jí to opravdu štvalo, tak trochu nenáviděla tmu od doby Draculy. „Omlouvám se, ale od doby kdy jsem probudila Draculu tmu nemám zrovna v lásce" vysvětlila Ellie.

Otočil se na ní na svojí židli ale vypadal jinak než jak vypadal v podobě Azachiela. Měl krátké tmavě hnědé vlasy a oči měl hnědé, vypadal přesně jako ona. Byla jeho plývajícím odrazem a něco v ní to zlomilo, ale ze všeho nejvíce to zlomilo její srdce. „Tak po tobě to všechno mám" Ellie se pokusila přes slzy zasmát. Ellie se zhluboka nadechla na tuhle konverzaci musela být silná, nemohla se okamžitě rozplakat. Ellie přešla až do jeho kanceláře a sedla si na židli naproti té jeho, chystala se mu po celou tu dobu dívat do očí.

„Vím o svojí matce" vysvětlila tiše Ellie a rukou si pročísla svoje vlasy. „Řekla mi všechno o tom co se stalo a proč se to stalo, a tvůj deník to všechno doplnil" Ellie na svou matku už moc myslet nechtěla ale pořád tam byla. „Nebyla jsi na tom hradě že ne?" Peter se snažil ujistit více sám sebe než kohokoliv jiného. Ellie se zamračila ale přikývla. „Ano byla jsem tam" souhlasila Ellie a Peter se na ni zhrozeně podíval. „Pro boha Ellie, co ti sakra říkali o dalším Draculovi?" zeptal se Peter a Ellie se musela lehce usmát, nezněl jako Azachiel, ale jako její otec.

„Ellie tím že jsi tam šla jsi tu ženskou osvobodila z jejího vězení které mělo být věčné, jenom tvůj vstup jí mohl osvobodit proto jsi tam nikdy neměla jít, Robert ti to měl říct" vyhrkl Peter a Ellie se na něj zmateně podívala. „Můj nevlastní táta je mrtvý" přece to byl on kdo ho zabil, tak proč se teď tvářil tak překvapeně? Ellie netrvalo ani vteřinu než jí to došlo, stát se Azachielem neznamenalo jen zmrznout jeho srdce, bylo to něco jako rozdvojená osobnost. Peter se neptal protože podle výrazu jeho dcery bylo naprosto jasné kdo ho zabil.

„Víš co? Vážně musím přestat otevírat rakve ze zatraceným Draculous" zanadávala Ellie, Peter se na svou dceru lehce usmál, a chtěl promluvit, ale přerušil je hluk. Byli to následovníci její matky kteří se dostali do jeho hradu. „Jak se sem dostali?! Myslela jsem že to nemá být možné?!" vyhrkla Ellie a zděšeně se podívala na svého otce. „To nevím okolo hradu měli být štíty" pronesl Peter. „Tak jak jsme se sem dostali my?" zeptala se se smíchem, Peter se na ni podíval, odpověď byla naprosto jasná, nikdy jim nechtěl zabránit ve vstupu, nikdy jí nechtěl zabránit ve vstupu.

„Jdi za mě a buď připravená bojovat" pronesl Peter a stáhl svou dceru za sebe. Peter odradil útok a vydal se do boje ochránit hrad a jeho lidi. Ellie se zhluboka nadechla a vydala se mu pomoct, i když by možná asi úplně neměla, ale něco jí říkalo že může svého otce stále zachránit. Ellie bojovala s jedním z upírů, který jí srazil k zemi a pokusil se jí bodnout do srdce. Peter se objevil za ním, utrhl mu hlavu a natáhl ke své dceři ruku. Ellie se ho bez váhání chytla a nechala si pomoct na nohy ignorující že jí Peter kontroluje jestli není zraněná.

Ze zadu se objevil další útoční, Ellie se tomu upírovi rozhodla vytrhnout srdce, tím se krev rozstříkla na celou její tvář. „No, tak kdo je kurva další?!" vykřikla Ellie a Peter se nad svou dcerou uchechtl. „Někdy mi trochu moc připomínáš Mary, a jindy jsi můj plývající odraz" zasmál se Peter, Ellie to donutilo se lehce usmát nad něčím co se zdála jako pochvala. „Je jich moc, nezvládneme je sami" pronesla Ellie když se rozhlížela okolo sebe. „Jdi pro pomoc, já to tu zatím zvládnut" Ellie se na něj podívala když vytrhla dalšímu upírovi srdce.

„Je to nebezpečné, nemůžu tě tu nechat samotnou" namítal Peter a starostlivě se na svou dceru podíval. „Tati jdi, utrhnu jim hlavy a vytrhnu jim srdce, nenechám se zabít a pokud se mi něco stane Audrey si pro mě dojde, budu v pořádku" pronesla Ellie a sledovala ho. „Máš moc z mé DNA" utrousil Peter, ale vydal se pro pomoc tak jak to po něm Ellie chtěla. Ellie se na něj na malou chvíli otočila, čehož upíří využili a jeden z nich jí zarazil ruku do jejího hrudníku a stiskl její srdce. Ellie bolestivě vykřikla a do očí jí vyhrkli slzy.

Peter se v polovině schodů při výkřiku zastavil a sledoval to. Něco v něm se v ten moment změnilo a on to moc dobře věděl. Když zahlédl slzy v očích své drahé dcery a odpřísahal že to ona je jeho srdce a v moment kdy se znovu shledají jeho srdce opět roztaje. Věděl to vždyť to byl on sám, Peter znovu vyběhl schody a postavil se jim. „Nechte mou dceru na pokoji!" vykřikl Peter a vyrval upírovi jeho srdce. Ellie konečně volná se v bolestech sesunula k zemi. Peter si k ní klekl zjišťujíc jestli je v pořádku, což byla chyba protože se za ním objevila Ruby.

Ruby se široce usmála a zlomila Peterovi vaz. „Ne!" hradem se rozezněl její výkřik když chytala svého otce do náručí, její křik ale ustlal když jí Ruby píchla něco do žíly. Nebyl to jed nebo to tak alespoň nevypadalo ale ať to bylo cokoliv mělo jí to zabít. Když se Peter o pár minut později probudil, zjistil že jeho dcera leží nehybně vedle něj. Zaklel, vzal jí do náručí a odnesl jí do postele, a v mezi čase se rozhodl zavolat Davidovi. Nikomu z jejích přátel a rodiny netrvalo dlouho než se do hradu dostali. „Jak je jí?" zeptal se okamžitě David a podíval se na svou sestru. „Ne moc dobře, její srdce to nezvládá" vysvětlil Peter a kontroloval tep své dcery, nebo se o to alespoň snažil. David odešel za Ady aby zjistil co můžou udělat a jestli jí zachrání.

Peter zůstal mezitím s Ellie a tiše jí pozoroval. „Probuď se prosím, teď nemůžeš umřít, ne po tom všem" vydechl Peter a lehce svou dceru políbil na čelo, netušil jestli jí to pomůže ale za pokus nic nedal. Peter cítil jak se její ruka pohnula a stiskla tu jeho, slabě ale pořád byla při vědomí. „Tati?" Peter slyšel její tichý hlas a Peter se musel lehce pousmát. „Dobré ráno" utrousil téměř až ironicky a Ellie obrátila oči v sloup. „Nejsem mrtvá, protože ty by jsi v nebi rozhodně nebyl" Ellie si musela rýpnout a David s Ady kteří stáli ve dveřích se zasmáli.

„Ady bych v nebi čekala ale tebe bych tam taky nečekala" utrousila k Davidovi který jí propálil pohledem a cítila jak se jí v břiše objevili mučivé křeče. Teď po tom všem už nebylo cesty zpátky, nemohli jít zpátky ani kdyby sebevíc chtěli. Osvobodila jí tak jako kdysi Draculu rozdíl byl v tom že ona byla zlá, a už nemohla jít zpátky. ,,Takže před tím to byl Dracula co teď? Lucifer? Smrtka? Nebo rovnou Pandořina skříňka?!" zeptal se své sestry David a sedl si vedle ní na postel. David natáhl ruku a odhrnul jí z tváře vlasy, nechystal se říct jak moc byl zděšený.

„Tak zpomal. Lucifer i Andy jsou přátelé" pronesla Ellie a David nad ní obrátil oči v sloup. „Ale spíš je to monstrum které se nazývá naši biologickou matkou" oznámila Ellie. David zbledl a Jason hlasitě zaklel, něco takového mohli čekat když jí nechali jít jenom z Audrey ale opravdu nečekali že s ní budou muset bojovat. „Zaklel jsem jí v tom zámku protože je až moc nebezpečná a půjde po Ellie, ale ona si tam dojde a propustí jí" promluvil Peter a Ellie se na něj podívala a lehce se pousmála, Peter se choval jako naprosto vyčerpaný otec sebevraha.

„No dobře možná jsem tu Pandořinu skříňku přece jen otevřela" připustila nakonec Ellie a Jason se uchechtl, rozhodně to tak vypadalo. Ellie se rozhlédla po celé své rodině a nakonec si povzdechla. „Tati mohla bych s tebou na chvíli mluvit o samotě?" zeptala se nakonec Ellie. Peter se na ní podíval a přikývl, společně odešli do jeho kanceláře kde se oba dva společně posadili na židle naproti sobě. „Moje matka mi toho spoustu řekla, a taky mi řekla že jsi v tom jejím prokletí dokázal udělat kličku. Že je na světě člověk který ti může rozmrazit tvoje srdce.

Člověk kterého podle ní miluješ ze všeho nejvíce, a tak moc bych si přála abych to mohla být já, ale nemám pocit že můžu tím člověkem být, nemyslím si že můžu být někdo koho by jsi mohl tolik milovat, a je mi to líto protože jsem tvůj plivající odraz a všichni jsem tě chtěla poznat a ráda bych měla svého otce" začala Ellie a snažila se být silná jak nejlépe uměla. „Vždycky jsem ti přála to nejlepší, a modlila jsem se za tvůj mír, i když jsi tohle všechno začal, i když jsi začal celou tuhle válku ve mně" vydechla Ellie a Peter svou dceru jen sledoval.

„Vždycky jsem si myslela že jsi udělal to nejlepší nebo ne? A občas si myslím že tě nenávidím a za to se omlouvám, ale takhle to cítím. A někdy nemůžu uvěřit tomu že to říkám protože vím že jsi byl problémový muž ale že jsi bojoval ze všech svých sil, a také vím a rozumím tomu že jsi nikdy nedostal opravdovou šanci být svůj, být nejlepším" Ellie v sobě dusila pláč, nemohla se před ním zhroutit, ne než mu řekla všechno co chtěla. „Takže ti řeknu děkuji, i když tomu všemu co se okolo nás děje někdy nerozumím" Ellie se odmlčela a zhluboka se nadechla.

„Nechal jsi mě samotnou, a myslím si že to ze mě částečně udělalo to kým jsem, jenže to ze mě neudělala tvoje výchova ale to že jsi v mém životě chyběl, že jsi tam nebyl. Když jsem bývala dítě, byl jsi v mých očích hrdina. Dneska jsem téměř dospělá, a vím že jsi byl bojovník, jeden z těch nejstatečnějších ale to co jsi měl být bylo být otcem, a já vím že ti to Ruby z větší části vzala" Ellie se podívala na svého otce. „Lidé okolo mě říkají že otec je první láskou všech dcer ale ne mou, protože jsem si myslela že nechceš být mým otcem.

Pokaždé když se podívám do zrcadla vidím všechny ty věci které mám po tobě, vidím své vlasy a tvé oči, vypadám přesně jako ty, a jediné co si přeji je abych tě mohla obejmout. Abys tam byl a řekl že jsi na mě pyšný a že ze me vyrostlo to nejlepší co mohlo po tom všem. Po všem těch bojích, těch válkách, slzách a hádkách jsem si přála jen dojít domů a nechat se od tebe obejmout" Peter jí sledoval netušil jestli už domluvila ale raději stále nic neříkal aby mohla mluvit dál. „Když mi o tobě poprvé moji nevlastní rodiče a můj bratr vyprávěli něco jsem slíbila.

Slíbila jsem sama sobě že budu žít jeden život za nás oba, že budu tím nejlepším z nás obou. Ale já jsem ti odpustila i přes to jak moc to bolelo jsem to totiž pochopila. Ale já tě potřebovala, problém je v tom že tě nepotřebuji teď už ne tati" Ellie tak nějak tušila že tyhle slova nemyslí vážně, ale měla v sobě tolik odvahy že se rozhodla mluvit a možná i lhát. Bylo mi šestnáct tati a já potřebovala abys tam byl, potřebovala jsem abys tam byl když jsem se proměnila. Tati bylo mi šestnáct když jsi se poprvé objevil ale ne abys mě obejmul a řekl mi že mi miluješ.

To jediné pro co jsi došel bylo abys mě zničil!" vykřikla a cítila jak se něco v ní začalo lámat. Její hlas se zlomil a ona plakala. V jejím hrudníku byla nesnesitelná bolest a kolena se jí podlamovala. „Ellie jsi člověk kterého jsem miloval ze všeho nejvíce a snažil jsem se předstírat že ne protože až lidé budou vědět že tě miluji půjdou po tobě. Myslíš si že tě nechci ochránit? Ellie myslíš si že mám zmrazené srdce? Od momentu co jsem se na tebe kdysi znovu podíval už ne. Ale nemohu dovolit aby lidé věděli že mi na tobě záleží, protože mám víc nepřátel než si dokážeš představit.

Pokud si myslí že tě nenávidím budeš v bezpečí, protože bych nikdy nechtěl aby se ti něco kvůli mně stalo. Kdo si myslíš že Draculu zamknul v rakvi po tom co tě vysál? Nebudeme komentovat že jsi otevřela první pandořinu skříňku. Myslel jsem si že tě ochráním před tím co všechno jsme s tvou maminkou pokazili ale ona je teď venku a já tě už neumím ochránit" vydechl Peter a Elliš ho sledovala. „Nepotřebovala jsem chránit tati, ne do teď. Proč myslíš že jsem na ten stupidní hřbitov šla? Protože mě možná podvědomě táhla smrt!

Protože jsem měla pocit že jsem sirotek a že jsem sama! Protože jsem potřebovala vědět kým jsem! Chránil jsi mě tak aby tě nikdo neviděl ale proč jsi mě nemohl chránit normálně. Abych se jednou sama sebe nemusela ptát jestli celý můj život nebyla lež a kým doopravdy jsem?" vydechla Lila se slzami v očích a Peter jí dal ruce na ramena a podíval se jí přímo do očí snažící se přijít na to co jí vlastně má říct. „Jsi Elizabeth McEvans a nic z tvého života není a nebyla lež. Žila jsi a budeš žít tu nejlepší verzi svého života" pronesl okamžitě Peter a Elizabeth od něj odvrátila pohled.

„Asi je čas říct sbohem tati" vydechla Elizabeth a odešla za svými přáteli kteří na ní čekali, všichni je slyšeli ale nikdo nic neřekli, věděli že tohle právě teď nepotřebovala. „Můžeme prosím jít pryč?" zeptala se tiše, nalomeným hlasem Ellie a všichni její přátelé a rodina přikývli. David přistoupil ke své sestře a obejmul jí okolo ramen. Nepotřebovala mluvit, potřebovala aby někdo byl tiše u ní a objímal ji. Potřebovala jenom tichou podporu, a on se chystal být tam pro ní když někoho potřebovala ze všeho nejvíce, bude tam v nejtěžších chvílích jejího života.