"I meet Hephaestus soulmate"

Sen

Byl to zatraceně dlouhý den, dneska šla do svého úplně prvního boje, aby zachránili Bena s Jedem, Audrey byla zraněná a všichni byli tak trochu na hraně. Sarah byla doopravdy tak moc unavená a emocionálně vyčerpaná z toho všeho že si chtěla jenom lehnout a spát navždy, nebo alespoň do rána když už nic jiného. Byla tak moc vyděšená a tak moc se strachovala o své přátelé že jí to absolutně vyždímalo způsobem jakým ještě neznala. Sarah si rozpustila vlasy z jejího vysokého culíku a začala se odličovat, i přes to že toho na sobě moc neměla.

Sara se zasekla když u sebe cítila něčí přítomnost a na těžko polkla. Sarah se otočila aby čelil muži který jí hned na první pohled překvapil. Měl skoro krátké černé, havraní vlasy, bouřkově šedé oči, které se jí zarývali pod kůži. Jeho pohled byl stejně temný, tak jako celé jeho vzezření. A na jeho rameni mu velmi podivně seděla vrána, což bylo dost překvapivé ale když její mozek začal alespoň trochu pracovat a odhadla kdo by to mohl být tak to začalo trochu smysl dávat, ale přesto musela mít odpověď. „Kdo jsi?" Sarah se rozhodla zeptat.

Muž se zvedl aby jí čelil tváří v tvář a lehce se na dívku usmál. Sarah musela zalapat po dechu, bylo to jako by v jejích plicích nebylo dost kyslíku. Skrze jeho oči viděla na všechny sny a touhy nebo jí to tak alespoň připadalo, a to jí na malý moment děsilo. „Mé jméno je Morpheus, jsem bohem snů a nočních můru" jeho hlas byl tak chladný a zároveň při každém jeho slově tak vřelé. „Jsem Sarah" vysvětlila a připadalo jí to jakoby nemohla ani najít svůj vlastní hlas, jeho přítomnost na ni z nějakého důvodu bylo moc ne od strachu ale od známosti.

Každá buňka z ní samotné jí říkala že tomu muži před ní může věřit se svým životem. „Vím kdo jsi, než zemřela byl jsem nejlepším přítelem Hephaestus a více, byla moje sestra ve všem kromě krve, to že tu jsi stále částečně bolí, protože mi nikdy nepřestane chybět, a já vím že ty nejsi ona, a ani nemůžeš být, ale také vím že nic z toho není tvoje vina, ale srovnání se s realitou je proč mi trvalo tak dlouho kontaktovat tě, a za to se velmi omlouvám, protože bych nikdy nechtěl vybít si svůj smutek a vztek na tobě" Morpheus se odmlčí a Sarah ho chtěla tak moc utišit.

„Jsem tu abych tě přivítal jako bohyni ohně, ale také jsem tu abych ti řekl a doufal v to že tvůj osud nebude tak tragický jako ten její, a abych ti řekl, že ať už byla Hephaestus pro mě jakkoliv důležitá nikdy nedovolím aby se to dostalo do cesty proti tobě" Morpheus se na dívku lehce usmál. „Děkuji, a je mi to moc líto, a měl by jsi vědět že mám části z jejich vzpomínek a části některých jejích pout. Měl by jsi vědět že každá buňka v mém těle ti říká že ti mám věřit i když tě neznám, a já vím že je to ona" Sarah se odmlčela. „Je mi to moc líto" vydechla a pevně ho obejmula.

„Nemusí, nic z toho nebyla tvoje vina, v té době jsi byla sotva na světě, a děkuji" vydechl Morpheus a s úsměvem se od ní odtáhl. „Tak moc bych si přála abych vám mohla dát Hephaestus zpátky" vydechla tiše Sarah. „To nemůžeš, to nemůže nikdo z nás, a nikdy si nemysli že jsi jen náhradou, protože nejsi, tahle rodina, olymp, bohové, milují tě protože jsi Sarah ne protože je v tobě něco z Hephaestus" Morpheus se na ni lehce usmál. „Je čas abych šel, dávej na sebe pozor Sarah" vydechl Morpheus a následně zmizel jako pára nad vodou.

Zima, 1 Února 2015

Sarah ráno spala až do devíti hodin do rána, než se jí Ares a Afrodite rozhodli probudit, po včerejším boji ji chtěli nechat se vyspat a odpočinout si. „Nechce se mi vstávat tati, ne po včerejšku" pronesla do ticha Sarah a protřela si oči. Ares si sedl k ní na postel a rukou ji prohrábl vlasy. „Když jsi to všechno viděla, lekla jsi se mě, bála jsi se mě?" zeptal se jí opatrně a nejistě Ares. Sarah k němu zvedla překvapeně hlavu. „Ne, to by se nikdy nestalo, nikdy bych se tě nemohla bát, jsi můj otec" Sarah se na něj lehce usmála a nechala se políbit na čelo.

„Ale bála jsem se o všechny ostatní, o mé přátelé, ale hlavně o Bena a Jeda protože byli unesení a Audrey protože jako jediná z nás byla zraněná, a to mě děsilo, jsem v tomhle všem, ale ještě jsem nikoho z nás neviděla opravdu zraněného" vysvětlila tiše Sarah. „Nerad ti to říkám Sari, ale každá válka si jednou nebo později vyžádá oběti" pronesl do ticha Ares. „Já vím, ale je nám sotva šestnáct" Sarah od něj odvrátí pohled. „Nedovolím nikomu aby vám ublížili" ujistil ji Ares rychle. „Nebo to alespoň zkusíš" odhadla Sarah a Ares se smíchem přikývl.

„Dobře obleču se a za chvíli budu dole" pronesla Sarah když se ve své posteli posadila. „Dobře, Dite dneska ráno uvařila palačinky tak si pospěš než je ostatní sní" zasmál se Ares a odešel z jejího pokoje. Sarah se postavila na nohy a přešla do koupelny. Oblékla si černé tílko na to modrý svetr který odhaloval její ramena a černá ramínka svetru. Na nohy si oblékla šedé kalhoty a k tomu černé boty na podpatku. Rozčesala si vlasy a na krk si dala náhrdelník se sporýšem který jí hned na začátku dal David aby jí žádný upír nemohl ublížit.

Sarah se lehce namalovala a na ruku si dala prsten který obsahoval její zbroj bohyně ohně. Sarah se na sebe podívala do zrcadla a na těžko polkla, nebyla si jistá tím kolik toho může doopravdy zvládnout. Sarah nakonec vyšla z pokoje, sešla schody do kuchyně a hned se usmála. „Zeusi, Hero, netušila jsem že dnes příjdete?" Sarah se usmála a obejmula je. „Jak bychom mohli nepřijít, jsi naše vnučka a včera jsi byla v bitvě museli jsme zkontrolovat že jsi v pořádku" Hera se na ni usmála a lehce jí pohladila po vlasech jako důkaz náklonosti.

„Mockrát děkuji, ale nemusíte se o mě bát. Kde je vlastně dneska Asclepius a Epione?" zeptala se Sarah když si sedla vedle Apolla s hrnkem kávy v ruce. „Oni dva zařizují věci na Ukrajině a jsem si docela jistá že Epione říkala že si jde půjčit motorovu pilu a useknout Putinovi hlavu a tu potom vyvěsit v hlavním městě Ruska" vysvětlovala Afrodite. „Jo to by na ni sedělo" souhlasil se smíchem Apollo. „To je vlastně dobrý nápad můžu se přidat?" Sarah se usmála zatímco ukradla Apollovi s talíře lívance. „Hej! Ty jsou moje!" vykřikl pohoršeně Apollo.

„No už jsou moje" odsekla a ukousla si velký kus z lívance. „Ne" Zeus se její nápad rozhodl zakázat dřív než to stihl Ares, ten se na něj děkovně podíval. „Škoda" vydechla Sarah a sledovala jak nad ní Apollo obrací oči v sloup. „Jak jsi se vyspala?" zeptal se Ares své dcery. „Docela dobře, jenom jedna noční můra což je docela zvláštní ale jsem si jistá že s tím má Morpheus něco společného" pravdou byla že Morphea potkala dnes v noci, byl to divný zážitek ale měla ho docela ráda. „Počkej? Potkala jsi Morphea?" zeptal se překvapeně Zeus.

„Ano dneska v noci v mém snu nebo možná noční můře nejsem si jistá tím co přesně to bylo ale stalo se to" Sarah pokrčila s úsměvem rameny zatímco všichni ostatní si začali vyměňovat pohledy. „Sarah, Morpheuse jsme před téměř sedmnácti lety ztratili asi v době kdy Heph zemřela" vydechla Afrodite a Sarah se na ně zamračila. „Ale to že tu byl znamená že je na živu a že je naděje na jeho záchranu" pronesl Ares s úsměvem. „Zjevil se jenom ji, a bylo to z důvodu, chtěl tě ujistit" vysvětlil Zeus. „Možná jsem jediná co mu může pomoct" Sarah mu porozuměla.

„Ale rozhodně ne za cenu boje" pokárala ji Hera a Sarah se na ni pousmála. „Neboj, nechystám se jenom tak do dalšího boje" ujistila ji okamžitě Sarah. „Každopádně jsem se chtěla zeptat jestli bych s tebou mohla mluvit o Audrey" Sarah se podívala na Zeuse který si povzdechl. „Jistě, jenom mluv" souhlasil okamžitě Zeus. Tak nějak věděl že se to stane, že na to Sarah přijde, jenom doufal že to nebude zrovna tak brzo, ale očividně byli tady. Hera se na něj podívala a raději se od toho rozhodla vzdálit, tohle byl Zeusův boj a rozhovor.

„Azariah, matka Audrey je a byla dcerou Yahweho" pronesla Sarah na rovinu a Zeus si povzdechl, věděl že to zjistí. „Jak přesně jsi to zjistila?" zeptal se zvědavě Apollo. „Knihovna v tomhle hradě je docela obsáhlá" Sarah pokrčila rameny. „Pane bože, dobře, jenom jí to prosím neříkej, alespoň ještě ne, ještě je na to docela brzo" požádal ji Zeus. „Neřeknu jí to ale víš že jednou se to dozví a bude strašné vysvětlovat že jsem sestřenice její mámy" oznámila Sarah. Ares se hned jakmile tuto větu pronesla začal smát tak moc že poprskal Heru polévkou.

Zeus mezitím jenom tupě zíral do svého talíře. „Sarah, budu kvůli tobě mít doživotní trauma" pronesl okamžitě Zeus. „Ale víš co bude ještě horší a trochu zábavnější? Vysvětlit že Hádes je strýc její matky a Lucifer je bratranec její matky" smála se hystericky Sarah a všichni se na ni podívali a několikrát zamrkali. Afrodite se rychle zvedla od stolu. „Jdu sehnat nějakého dobrého rodinného psychiatra" prohlásila Afrodite. „Jdu ti pomoct" souhlasila Hera. „A řekl jim dvěma, někdy, někdo že jsou sestřenice?" zeptala se znovu Sarah a tím je dokončila.

„Sežeňte hodně dobrého, klidně i drahého" požádal je rychle Ares, a dvě ženy co nejrychleji odešli. Sarah se smíchem dojedla když se ozvalo zaklepání na dveře. „To jsou oni" pronesl Zeus. „Uh, kdo je tu?" nechápala Sarah. „Dvě bohyně které posledně nemohli dojít, a spřízněná duše Hephaestus, chtěl tě potkat" vysvětlil Ares. „Nemusí být i mou spřízněnou duší že ne?" zeptala se opatrně Sarah. „Ne jistě že ne ty spřízněnou duši máš akorát jsi ho ještě nepotkala" ujistil ji Ares, aby jí uklidnil a lehce se na ni usmál, díky tomu dal Sarah velkou naději.

Zeus se rozhodl otevřít dveře. „Hercule, Estelle, Clarisse pojďte dovnitř" Zeus je nechal vejít. Sarah se postavila na nohy. „Sarah, tohle je Estelle bohyně přírody, divokosti a zvířat. A toto je Izabelle je to lovec stínů, a bohyně lovu" Zeus představil dvě dívky. „A toto je Hercules byl spřízněnou duší Hephaestus, je to bůh síly, píle a vytrvalosti" Zeus představil i muže. „Dívky, Hercule toto je moje dcera Sarah, je reinkarnací Hephaestus, bohyně ohně, kovářství a armády" představil ji Ares a Sarah se trochu zčervenala, takové představení ještě nedostala.

„Ahoj jsem Estelle ale říkej mi prosím jen Stella" hnědovláska se usmála a pevně Sarah obejmula. „Jsem Clarisse ale lidi mi říkají jen Clar, Clary nebo Lisa" vysvětlila černovláska a taky jí obejmula. „Velmi ráda vás poznávám moje celé jméno je Saraphine ale říkají mi jen Sarah nebo Sar" usmála se Sarah, a okamžitě se tím nechala zatáhnout do dalšího objetí. „Proč jsou ženský vždycky takovéhle?" zeptal se Apollo. Stella se na něj otočila a prudce po něm hodila svou botu která ho trefila přímo do nosu. „Nasrat Apollo, nasrat!" křičela Izabelle.

„Ženský jsou zlý" stěžoval si znovu Apollo a od dívek se vzdálil. Sarah se otočila na muže a usmála se. „Ráda vás poznávám Herculesi" Hercules vzal její ruku a políbil jí na klouby. Sarah něco v ní říkalo aby utekla, byl to divný pocit jako by měla husinu všude po svém těle. „Směli bychom mluvit se Sarah o samotě?" zeptal se všech Hercules. „Jistě kdyby cokoliv volejte" oznámil Zeus a po boku Arese odešel. Stella a Clary ale zůstali a všichni čtyři se posadili ke stolu. „Jsem velmi rád že tě poznávám Sarah, ale měli bychom prodiskutovat naše věci" pronesl Hercules.

Stella a Clary se na něj s nadzvednutým obočím podívali a vyměnili si pohledy. „Naše věci?" nechápala Sarah. „Ano musíme zařídit svatbu a domluvit se na dalších věcech" pronesl Hercules a Sarah vytřeštila oči. „Svatbu?! Nebude si tě brát ty kreténe!" vykřikla Clarisse pohoršeně. „Má pravdu nebudu si tě brát" odsekla Sarah okamžitě. „Jsi reinkarnace mojí spřízněné duše, tím pádem jsi moje spřízněná duše bez diskuze, v tomhle nemáš žádnou volbu ani slovo" odsekl Hercules s úšklebkem v jeho tváři a Sarah ho chtěla tak moc praštit.

„Nic takového se rozhodně nestane a Sarah v tom slovo i názor má, říká že si tě nevezme tak to neudělá" odsekla Stella. Na rovinu ani jedna ze dvou dívek neměla Herculese nikdy ráda spíše naopak. Choval se k Hephaestus hrozně nejednou jim plakala. Sarah nebyla Hephaestus a ony dvě to moc dobře věděli, a nechystali se dovolit mu aby z ní Hephaestus udělali, a nechystali se ho nechat ublížit jí tolik jako Hephaestus. „Vy do toho nemáte co mluvit" odsekl Hercules. Clarisse se s ním nepárala a praštila ho, tím mu účinně zlomila jeho nos.

„Vypadni!" vykřikla Clarisse a svou magií ho vyhodila z hradu dřív než stihl něco říct. „Děkuji vám" Sarah se na dívky usmála. „Samozřejmě, od toho tu jsme" ujistila jí Stella a pevně jí obejmula. „Je tu všechno v pořádku?" Zeus a Ares se vrátili do kuchyně. „Ano jenom jsme toho debila museli vyhodit" ujistila je Clarisse. „Nebudu se ani ptát tak nějak jsem to čekal, on vždycky něco pokazí" ujistil je Zeus. „Jsi v pořádku?" Ares pohlédl na Sarah. „Ano díky holkám ano" souhlasila Sarah a nechala se od svého otce pevně obejmout.

Zima, 2 Února 2015

Sarah nakonec adoptovala do jejich rodiny přátel jenom Stellu, protože Izz byla po většinu roku v jiném státu a nemohla tu být tak často, takže teď seděla obklopená jejími přáteli jenom Stella. „Kdy přesně jsem se k tomuhle upsala?" zeptala se hnědovláska. „Když tě Sarah přivedla" Ellie se na ni široce usmála. „Dobré" Audrey je všechny pozdravila když vešla do kuchyně. Nikdo z nich se nedivil že je tu Stella, nikdo z nich se prostě neuměl spřátelit normálním způsobem, takže to všichni z nich prostě už vzdali, a nic k tomu neříkali.

„Jak jsi se včera měla s tátou?" zeptala se jí Sarah, a odvedla pozornost od Stelly. „Dobře, hodně jsem plakala, vyprávěla mu příběh mého života, přesvědčovala ho aby nikoho nezabíjel, objímali jsme se, mazlila jsem se s Kerberosem" vyprávěla Audrey, všichni věděli že časem řeknout Stelle její příběh, ale zatím bylo ještě docela brzo, teprve dneska ji Sarah přivedla. „Neříkej Ellie o tom psovi nebo ho ukradne" upozornila jí Sarah jakoby Ellie neseděla přímo u nich. „Tak jí ten nápad nedávej do mysli" pronesl David se smíchem, a už se připravoval na hádku o psovi s Ellie.

„Myslím že to ani nepotřebuje ona je ta co se Jaceovi pokusila useknout hlavu motorovou pilou" pronesla Sarah a Stella se na ni překvapivě podívala. „Jo což mi připomíná že jsem jí schoval takže budu potřebovat pomoc" oznámil David. „Vrátím jí golfovou hůl" nabídla se Sarah. „Pro boha jí už vraťte do obchodu!" okřikl je pohoršeně Jason. Audrey se zasmála ale potom jí zazvonili hodinky o SOS od Raphaela. „Raphael má problém" vydechla Audrey a přečetla si to. „Musím na horu hned a zachránit ho" Audrey se prudce zvedla. „Nechoď sama" David jí zastavil.

„Budu tam mít Michaela" namítala Audrey. „To je jedno dva proti všem" hádala se Sarah. „Půjdu s ní já" ozvala se Amelia a všichni se na ní podívali. „Dobře ale buďte rychlé a opatrné" požádal je David. Obě dvě dívky přikývli a Audrey je dostala do nebe. „Co se děje?" zeptala se Hádese a Lucifera kteří tam už byli. „Raphael jde k soudu starších nevíme proč, nevíme co se stalo, ale souvisí to nějak s námi se všemi" vysvětloval Hádes a Audrey to došlo. „Vím co se děje" pronesla Audrey a rozeběhla se k Raphaelovi který seděl na gauči s pouty okolo rukou.

„Je to kvůli tomu kvůli čemu si myslím že to je?" ptala se ho. „Zvládnu to neměla jsi sem chodit, jen jsem chtěl abys to věděla" pronesl Raphael. „Pomůžu ti slibuji" přislíbila mu Audrey. Audrey se zvedla a došla zpátky k Amy. „Co se děje?" ptala se Amy. „Udělal něco kvůli čemu si starší myslí že musí být před soudem" vysvětlila Audrey. Audrey šla k Hádesovi a Luciferovi. „Je to kvůli tomu že jsme jim lhali zjistili to a nějak vědí že to vnuknul on" pronesla k nim a oba dva zakleli, tohle nevypadalo ani trochu dobře, a Yahweh tu nikde ještě nebyl.

„Musíme ho zachránit" vyhrkla Audrey. „Zachráníme ho neboj se" Lucifer se usmál a Audrey se vrátila k Amelii. Audrey pevně chytla Amy za ruku která se na ni pokusila usmát. „Dneska jsme tu z důvodu zrady Raphaela, před několika měsíci navedl nejnovějšího anděla ke lžím které také prováděla ve prospěch Lucifera a Hádese Morningstarových" pronesl Belzeebub a Lucifer se podíval na Audrey. „A jaké jsou důkazy?!" vykřikl Hádes. „Důkazy máme díky kamerám v nebi" pronesl Azazel a Audrey se podívala na Raphaela který se v ten moment smířil se svým osudem.

Audrey se podívala na Lucifera který očividně tiše zaklel. Audrey se rozhlédla aby někde našla Yahweho a Magdu, ale nikde tu ještě nebyli, což je všechny děsilo nejvíce. Yahweh je mohl dokázat zachránit, ale ne dokud tu nebyl. Mezitím Yahweh byl v jeho kanceláři a snažil se rozbít zámek kterým ho tam starší zamkli aby on ani Magdalena nemohli jít pomoct. Lucifer se posunul do předu připraven do boje za Audrey i za Raphaela. Audrey stiskla Amy ruku a Hádesovi zčervenali oči když mu došlo co se musí dít, a Azazel zapnul video.

„Dobrá, výborně, Raphael za chvíli přijíde a odvede tě" pronesl Uriel zrovna v moment kdy vešel Raphael. „Audrey připravená odejít?" zeptal se Raphael a Audrey se prudce postavila na nohy. Držela se aby se nezhroutila před staršími. „Ano, jistě" souhlasila Audrey a vydala se za Raphaelem pryč z kanceláře. Když byli dostatečně daleko Raphael se na ni opatrně otočil. „Ado teď už to ze sebe můžeš všechno vypustit" pronesl k ní tiše Raphael. V ten moment se hráz v Audrey protrhla a s pláčem se sesunula na kolena před Raphaela.

Raphael si k ní opatrně klekl a naprosto klidně jí dal ruce na ramena. „Rafe, chtějí abych špehovala Lucifera" Audrey vzlykala. „Nechci to dělat, miluji Lucifera, nechci ho takhle zradit" Audrey panikařila. „Dobře, Audrey klid, to není problém. Vymyslíme falešné zprávy, hlavně dobré, takže to nemusíš dělat, stačí lhát starším" vysvětloval Raphael a pohladil jí po vlasech, byl to výjimečný okamžik kdy mu dovolila iniciovat dotek. „Bude to v pořádku, to ti slibuji" Raphael se pokoušel ji utěšovat. „Mám ti zavolat Magdu nebo Lucifera?" ptal se Raphael.

Audrey, Lucifer a Hádes si vyměnili pohledy, byli v háji, pokud tohle všechno viděli, pak s největší pravděpodobností celou dobu znali pravdu, a všichni byli v háji. Věděli že jim Audrey lhala a chránila Lucifera i Hádese. A pokud věděli tohle, mohli vědět i o celé záležitosti s jedem mohli je slyšet mluvit přes kamery když to vysvětlovali Magdě a Yahwemu. Lucifer se co nejrychleji posunul k Audrey i Amy které za sebe lehce schoval aby se jim nemohlo nic stát. „Anděli Raphaeli jsi vinen?" ptal se Belzeebub. Raphael se podíval na Audrey která zběsile kroutila hlavou.

Audrey nemohla dovolit aby se mu tohle stalo, ne po tom všem co spolu ti dva už prožili, byl její přítel. „Já..." Raphael se odmlčel a do očí se mu nahrnuli slzy, tak nějak tušil že tu jednou bude stát, má přece chránit boží potomky i kdyby to mělo znamenat smrt, a proto věděl že tu bude jednou stát aby ochránil Audrey. „Není vinen, to já jsem se rozhodla, on s tím neměl nic společného" vyhrkla Audrey a všichni se na ní podívali. Raphael na ni zděšeně vytřeštil oči, to nemohl dovolit, to on měl chránit ji ne ona jeho, tohle neměla dělat.

„Audrey" Lucifer ji popadl za ruku se zděšením ve tváři, pokud by řekla celou pravdu mohla by skončit mrtvá. „Věř mi" pronesla k němu tiše. „A víte proč jsem to udělala? Udělala jsem to za to co jste udělali mým rodičům! Azariah a Zaneovi" pokračovala Audrey. Uriel se zamračil hněvem, nikdo ze starších netušili že o svých rodičích ví a tohle byla rána mimo jejich rozpočet. „Propustě Raphaela" rozkázal Azazel. „Vezměte ho do bezpečí" Audrey se otočila na Lucifera a Hádese. Hádes přikývl, popadl Raphaela a co nejrychleji s ním zmizel.

„Zatkněte ji" rozkázal Beelzebub. „Dotknete se jí a zmrzačím vám" procedil skrze zuby Lucifer. Uriel se zamračil a vyslal po něm paprsek, který ho měl zabít. Audrey ho odrazila, díky čemuž paprsek zasáhl samotného Uriela. Lucifer se překvapeně otočil na Audrey která si dala ruku před ústa. „Zabila jsi staršího" vydechl Lucifer a rychle jí za sebe schoval protože věděl že tohle nedopadne dobře. „Alespoň o jedno míň" vyhrkla Amy. Starší se na ně vrhli a všichni tři museli začít bojovat. Lucifer skončil na zemi a Azazel mečem namířil na Audrey.

„Za tohle zaplatíš" vyhrožoval jí Azazel. On a Audrey bojovali, Audrey se bránila všem jeho ranám, ale pořád byl starší a tím i silnější. Audrey skončila na zemi a meč mířil přímo na ne. „Ne!" vykřikla Amelia a vrhla se před ní zrovna díky čemuž Azazel probodl Amy. Audrey vytřeštila oči a chytila jí do náručí. ,,Přestaňte!" okřikl je všechny hlas Yahweh, který konečně dokázal odemknout svou kancelář a všichni se na ně podívali. „Zamkli jste mě v mé vlastní kanceláři aby jste mohli učinit popravdu proti mé vůli za to zaplatíte vy dva" procedil skrze zuby Yahweh.

„Lucifere vezmi je do bezpečí" rozkázala mu Magda. Lucifer rychle chytl Audrey i Amelii a přenesl je do pekla. „Pro boha" Raphael se sklonil k Amy snažíc se jí vyléčit ale to se nepovedlo. „Je mrtvá" vydechl tiše Hádes. „Zavolejte Davidovi musí to vědět" Audrey podala Raphaelovi mobil když se u nich objevil Yahweh z Magdou. „Vše je v pořádku, Audrey ani Raphaelovi se nic nestane, starší jsou sice pořád naštvaní ale mají ze mě strach... Pořád, takže vše je v pořádku a vy pokračujte ve svojí práci oba dva" pronesl Yahweh.

„David jí chce u sebe" pronesl Raphael a převzal si Amelii do náručí. Audrey se opřela o zeď a zavřela oči, tohle ze dneška nečekala. „Ty i Raphael dneska přespíte tady jestli to Hádesovi nevadí" Yahweh se na ně podíval. „Ani náhodou, budu je tu mít rád" pronesl Hádes rychle. „Michael by jinak dostal infarkt a stál by u vás hlídky" usmál se Yahweh. „Můžu jít zpátky do hradu" pronesla Audrey. „Ne protože jsem si jistý že tvůj otec bude mít přednášku o tom jak nemáš být sebevrah a pokud ne on tak my ano" vyhrkl Lucifer, Audrey se zasmála ale přikývla, takže nakonec přespala v pekle.