"I'm sorry for that night in that graveyard"

Zima, 8-9 Ledna 2015

V momentě kdy se Ellie začala probouzet, byla okamžitě oslepená tmou pokoje kde z nějakého důvodu ležela. Ve tmě nedokázala nic vidět takže si nemohla být vědomá žádného nebezpečí i kdyby bylo hned před ní. Ellie se cítila velmi slabá v končetinách a bolest jí vystřelovala do celého jejího těla. Několikrát zamrkala a potom si konečně vzpomněla na to co se včera stalo. Ona a její přátelé no více spíš ona osvobodila doslovného Draculu a když to šla napravit zlomil jí vaz. Možná to byl ten důvod kvůli kterému jí vlastně všechno bolelo.

Ellie se pokusila zvednout se na její pevné nohy ale hned při prvním pokusu zavrávorala. Konečně cítila co přesně se děje. Její nohy nebyli schopné udržet rovnováhu kvůli botám které měla na svých nohách. Byli to boty na velmi vysokém podpatku, byla zvyklá na kozačky ale tyhle boty byli na úplně jiné úrovni. Navíc její tělo obepínaly šaty s korzetem díky kterým téměř nemohla dýchat. Nadechnout se mohla, ale vydechnout byla práce kterou nebylo možné dokončit. Ellie si byla jistá tím že moc dobře věděla kdo jí tuhle krutost udělal.

Popravdě ale netušila proč by to udělal, bylo jí sedmnáct, ano chodila v kozačkách, v botech na lehkém klínku, dokonce si dávala makeup, nosila i letní šaty ale nikdy nenosila boty na jehlách nebo korzety. Ani netušila jestli se vůbec někde na světě korzety ještě nosí. Ale to byl ten menší problém, protože netušila jak přesně by měla chodit bez toho aby se zabila nebo při nejmenším přerazila o vlastní nohy a rozbila si obličej. Ellie se opatrně rozhlédla okolo sebe jen aby zjistila že chybí jak její oblečení tak i její mobil díky kterému by si mohla alespoň posvítit na její kroky.

Ellie to vzala a rozhodla se pomalu vydat z pokoje, zachytila se zaprášeného zábradlí, díky kterému jí došlo že musí jít ke schodům. Nebyla si jistá tím jak přesně je sejde ale musela to zkusit. Její nohy se kroutili do podivných úhlů kvůli podpatkům které měla. Její nohy si ale naštěstí po docela malé chvíli zvykli na velikost schodů v kostele a ona byla schopná sejít za podpory zábradlí. Když Ellie sešla posledních schod rozhlédla se okolo sebe do tmy, nejistota a strach jí rušili tak moc že nedokázala zaměřit svůj sluch a zjistit jestli v okolí není nebezpečí.

„Halo je tu vůbec někdo?" Ellie zvolala do ticha kostela, a sama sobě v duchu nadávala, tohle viděla v každém druhém hororu který kdy znala, a pro toho kdo se na tuto otázku ptal to nikdy nedopadlo moc dobře. Ellie se pokusila udělat krok ale nohy se jí podvrkly a ona se zhroutila k zemi a dopadla přímo na schod ze kterého sešla. „Au" vydechne tiše Ellie a prsty si pročísne vlasy. „V pořádku?" Ellie se lekla toho hlasu. Poznala ho, byl to hlas Draculy. Chladné ruce se jí dotkli a pomohli jí postavit se na nohy, takže hádala že byl hned u ní.

„Smím si prosím sundat ty boty?" žádala ho Ellie snažíc se zjistit kde má obličej aby se mohla podívat přímo na něj. Nakonec hrobové ticho ale vzala, a bez toho aby jí odpověděl si boty sundá a odkopne je ke stěně jako by byli samotným ďáblovým vynálezem. Zaslechla smích kvůli kterému dostala husí kůži po celém svém těle, to byl určitě smích Draculy. Ellie na těžko polkla, jak mohl mít někdo tak děsiví, tak sexy smích. Bože, okamžitě musela ty myšlenky dostat z hlavy, s největší pravděpodobností se jí chystal zabít.

„Nebude ti teď zima od nohou?" zeptal se jeho chraplavý hlas a Ellie se otřásla, nad chraplákem který jeho hlas dostal, bože puberta z ní očividně vzala to úplně nejlepší v tento konkrétní moment. Ellie ale také v jeho hlase slyšela něco víc, bylo tam tak velké trápení, smutek, bolest, žal, ale také podivné teplo které nedokázala přirovnat k ničemu jinému na světě. Díky tomu měla pocit jakoby měla být v bezpečí, což bylo velmi ironické, vzhledem k situaci ve které se právě nacházela. Kdyby tu byl její bratr asi by se na ní díval jako na idiota.

„Jsem upír, přece jsi řekl že mi nebije srdce než jsi mi zlomil vaz. Jakožto upíra mě chřipka ani jiné nemoci skolit nemůžou, ale to už by jsi měl vědět ne?" vysvětluje Ellie a po tmě se dostala k něčemu co vzdáleně připomínalo stůl, nebo alespoň doufala že je to stůl, nechtěla by náhodou otevřít jinou rakev z jiným Draculou. Ellie se pevně chytla okraje stolu, na které se posadila a dala si nohu přes nohu. Ellie nakonec tiše vzhlédla do tmy, bez toho aby tušila kam přesně se má dívat když bude z Draculou mluvit ale hádala že to musí riskovat.

„Tento interiér by možná, já nevím, ocenil vybavení dvacátého prvního století, něco jako jsou žárovky, abych viděla alespoň na svoje nohy, nebo tušila kam přesně bych se měla dívat když na tebe mluvím" vysvětluje Ellie a z jeho hlas kape jedovatý sarkazmus, jenom doufá že ve století ve kterém žil už lidi znali sarkazmus. „Ty víš že já na slunce nemohu Ellizabeth" bránil se Dracula a Ellie obrátila oči v sloup, nechápala proč přesně jí říkal jejím celým jménem, ale od něj to z nějakého důvodu znělo tak nějak správně, a to jí vadilo.

Ellie si povzdechla ale potom se od protější stěny směrem k ní objevili rudé oči, teď už věděla kam mluvit, jestli to nebyl nějaký děsivý démon tak Dracula byl jediný kdo tu byl s ní. „To je cool, to můžeme dělat?" ptá se Ellie a Dracula se znovu rozesmál, nad její zvědavostí. Ellie lehce zrudla protože si nebyla jistá tím jestli se jí neposmívá ale pro svou vlastní sebezáchovu to nechala být. „Většinou to mohu dělat jen já, jsem totiž vůbec první upír na světě" vysvětloval Dracula a Ellie ho překvapeně sledovala, nikdo jí neřekl že Dracula byl první upír na světě.

Popravdě řečeno sledovala Twilight a The Vampire Diaries takže myslela že první upír na světě bude asi tak miliardy let starý, ale tady očividně byla. „Dobře, dobře, budu ignorovat můj šok po tomto prohlášení a vrátím se zpátky k našemu tématu které jsem před pár minutami nastolila, měl by jsi vědět že obchodu mají v dnešní době otevřeno i přes noc" vysvětluje Ellie a snaží se znít tak aby nebyl poznat strach v jejím hlase. „Což mi jen tak mimochodem připomíná, mohl by jsi si prosím dát tu práci a já nevím napsat všechny nápisy v angličtině?

Aby někdo já nevím třeba zase neprobudil zasranýho Draculu?" z jejího hlasu opět kapal sarkazmus a kdyby tu byli její bratři nebo někdo z jejích přátel nadávali by jí o jejím nulovém pudu sebezáchovy. S tím ale nikdy nesouhlasila, měla pud sebezáchovy, jen... Ho nepoužívala tak často jak by asi normální člověk měl. „Do slova žiješ v Rumunsku, narodila jsi se tu, není moje chyba že neumíš starodávnými rumunskými runami" namítá Dracula a Ellie zaslechla posměch v jeho hlase, musela se na tím lehce usmát, možná by jí nakonec nezabil.

„Tak se vám milostivý pane velmi omlouvám za to že se ve škole bohužel normálně neučíme nějaké zatracené starodávné rumunské runy nebo co to sakra" Ellie mu to oplatila se značným pobavením v jejím vlastním hlase. To z něj vyvolalo další smích a Ellie se kvůli tomu smíchu zkroutil podivně žaludek. Jeho rudé oči se k ní začali přibližovat a ona zaslechla odsunutí židle která asi stála před stolem. Očividně se na židli posadil. Ellie cítila jak jí za nohy opatrně posunul blíž k němu takže seděla přímo před ním, neviděla ho ale i přes to kvůli němu byla nervózní.

„Uh... Já mohla bych se zeptat kde je moje oblečení?" zeptala se opatrně Ellie když jí při pohybu znovu sevřel korzet. „Byli od tvojí vlastní krve, tak jsem ti dal oblečení co tu ještě zůstalo" vysvětlil Dracula a i když to Ellie ve tmě neviděla mohla by přísahat že pokrčil rameny. „No oblečení je mi vlastně tak nějak jedno, ale v kapse od kalhot jsem měla mobil" vysvětlovala Ellie, doufala že se jejímu mobilu nic nestalo, potřebovala zavolat svému bratrovi než po ní vyhlásí celosvětové pátrání, věděla že je toho schopen, a máma by se k tomu přidala.

Ellie znovu ucítila chladnou ruku, Draculovu ruku která jí předávala předmět, naštěstí to byl její mobil, který naštěstí pro ni nebyl rozbitý. Ellie ale otřásl chlad když cítila jeho studenou ruku, z nějakého důvodu se jí z toho chladu dělalo špatně. Ellie se ale pokusila usmát, její usměv byl pevně sevřený a její srdce by hlasitě bušilo kdyby... Pořád ještě fungovalo. Ellie odemkla svůj mobil a zapla svítilnu kterou mu posvítila do tváře a pokusila se nezalapat po dechu. Měl krátké černé vlasy, ostře řezanou čelist a tmavé oči, byl stejně sexy jako jeho hlas.

A ona se s těmihle myšlenkami brzo dostane do pekla. „Tohle tě nepálí že ne?" ptá se Ellie a Dracula se na ni lehce usměje. „Ne, myslím že ne" ujistil jí okamžitě Dracula a Ellie přikývla. „Smím se tě na něco zeptat?" vydala ze sebe opatrně a nervózně Ellie, jeho vzhled jí stále rozptyloval a ona měla opravdu velké problémy. „Samozřejmě, na co se chceš zeptat?" Ellie zahlédla jeho úsměv a měla pocit že kvůli němu omdlí. On jí zabil, zlomil její vaz, navlékl jí do korzetu, obul jí ty ďábelské boty, tak proč s ní jeho vzhled, smích a hlas tohle dělal?

„Proč se tě všichni tak moc bojí? Ty nevypadáš přece tak děsivě" namítá Ellie a Dracula si tiše povzdechne. To Ellie donutí přemýšlet nad pravdou za tím vším. „Jsem první upír vůbec, což vedlo k mnoha nepřátelům. Ale měl jsem ve svém životě taky lásku, možná mou životní lásku Adelaide. Když jsem vytáhl do války v mé nepřítomnosti jí můj největší nepřítel podřízl hrdlo. Kvůli tomu jsem se stal Vladem Napichovačem, zabil jsem každou nadpřirozenou bytost na světě, abych se pomstil, doufajíc že se mi jednou pod meč dostane ten jež zabil Adelaide.

Ale potom jsem zjistil že to nebyl můj nepřítel. Ten jež jí zabil byla moje nejlepší kamarádka, žena které jsem věřil nejvíce na světě, démon... Lilith" vysvětloval Dracula a Ellie vytřeštila pohled. „Počkej, počkej, počkej myslíš Lilith... Lilith jako tu první ženu vůbec. Lilith jako Adam a Lilith, Lilith jako ta žena která byla před Evou?" ptala se naprosto šokovaně Ellie. „Přesně tak" v Draculově hlase bylo znát lehké pobavení nad jejím hysterickým křikem. „Zlomilo mě to, a nikdy jsem nedostal šanci napravit to co jsem nadpřirozené komunitě udělal" vysvětluje nakonec Dracula.

Ellie se lehce usmála a sledovala ho. „Vlastně myslím že to můžeš napravit teď" vysvětlila mu Ellie a lehce se usmála. Dracula ji tiše sledoval, a nemohl pochopit jak přesně v něj mohla mít po tom všem víru. „Znám ten pohled, a odhaduji že vím o čem přemýšlíš. Chci v každém člověkovi vidět to dobré a jsem si naprosto jistá že v tobě je dobro" vysvětluje Ellie okamžitě. „Smím se zeptat koho na mě poslali?" zeptal se po chvíli ticha a Ellie si povzdechla. „Zatím nikoho nebo si to alespoň nemyslím, přesvědčila jsem je aby počkali" pronesla Ellie okamžitě.

Ellie se pokusila seskočit ze stolu aby se postavila na nohy, to se jí ale moc nepovedlo a ona spadla na něj. „Pozor!" vyhrkl když jí pevně chytil za pas aby jí pomohl postavit se na pevné nohy. „Děkuji ti, očividně jsem velmi nešikovná" zasměje se Ellie a upravila si šaty. „Měl bych se ti omluvit" vydechl nakonec Dracula a Ellie se na něj nechápavě podívala. „Počkej za co přesně?" ptá se Ellie a nechápavě ho sleduje. „Ta noc na tom hřbitově" vysvětloval Dracula a Ellie ho sledovala. „Tam mě někdo proměnil v upíra" usmála se nejistě Ellie.

Dracula okamžitě pocítil tu bolestivou vinu a naprostou lítost k dívce. „Byl jsem to já Ellizabeth, je mi to líto, byl jsem vyhladovělí k smrti a cítil jsem z tebe nadpřirozeno samo o sobě, nějak jsem věděl že budeš tak nějak v pořádku, ale nikdy jsem tě nechtěl vysát úplně, je mi to tak moc líto" omlouval se Dracula a Ellie se sevřel hrudník. Došlo jí to. On byl ten upír který jí zabil. Tak moc ho v ten moment chtěla nenávidět a možná i zabít, ale nemohla. Jako upír byla šťastnější, jako upír se cítila živější, a navíc měla pocit že by toho litovala do konce svého života.

„Víš když jsem tu noc byla napadená myslela jsem si že celý můj život končí, že umřu, že je navždy po mně. Ale potom jsem se probudila, a stala jsem se upírem, a tím jsem získala zpátky svého bratra o kterém jsem si myslela že je mrtvý, a dostala jsem do života ještě jednoho bratra o kterém jsem nikdy nevěděla. Dostala jsem informace o svých rodičích, dostala jsem rodinu, zpátky svého nejlepšího přítele. A od doby co jsem se proměnila jsem možná mrtvá, ale poprvé ve svém životě se cítím doopravdy naživu" vysvětluje Ellie a podívá se na něj.

„Takže ti odpouštím, ale mám k tomu jednu podmínku" pronesla Ellie a Dracula se na ni zvědavě podíval. „Chci slyšet o Adelaide, chci abys mi o ní řekl" vysvětlila Ellie a Dracula si povzdechl. „Dobře ale jenom protože se cítím vinný" souhlasil Dracula a Ellie se široce usmála. „Byla to první žena kterou jsem kdy vůbec miloval, byla nádherná, měla tmavě černé vlasy, oči jako čokoládu. Rty měla rudé a plné, její úsměv byl jako slunce, dokázala rozzářit všechno okolo sebe" vysvětloval Dracula a Ellie ho s lehkým úsměvem ve tváři sledovala.

„Musela být nádherná" usměje se Ellie. „To byla, ale už je to dávno, moje city po tolika letech už nejsou tak silné jako kdysi" vysvětlil Dracula. Dracula se usmál a ukázal jí rubínový náhrdelník. „Kdysi ho nosila" vysvětluje. Ellie se zamračila když ten náhrdelník sledovala, měla pocit že ho zná. „Já, mám divný pocit jako bych ten náhrdelník znala" vysvětluje rychle Ellie. „Možná znáš, říká se že každý z nás má minulý život a je reinkarnací" Dracula pokrčil rameny a Ellie se zamyslela, možná na tom mohlo být něco pravdy, protože občas měla ty podivné sny.

„Občas když spím, mám divný pocit jako by něco svíralo moje hrdlo, jak umřela Adelaide?" začala Ellie opatrně a Dracula jí pozoroval. „Lilith jí podřízla hrdlo v kostele, v tomto kostele" promluvil tiše Dracula. Ellie na těžko polkla, jak mohla vysvětlit to že jí tenhle kostel hned na první pohled tolik lákal, jak mohla vysvětlit ten pocit naprosté známosti, klidu a bezpečí které z Draculou cítila. Jak mohla vysvětlit ten pocit domova z tohoto místa? „Já, omlouvám se tohle asi není to o čem by jsi chtěl mluvit" vyhrkla Ellie. „V pořádku" Dracula ji ujistí.

Jejich rozhovor ale přerušilo zvonění jejího telefonu. „Omlouvám se, musím to vzít, je to můj bratr" vysvětluje Ellie. „V pořádku" ujistí ji Dracula z úsměvem. Ellie co nejrychleji přijme hovor od svého bratra. „Ahoj Davide co se děje?" ptá se Ellie. „Nebudu se ptát jestli jsi v pořádku, stále jsi naživu což znamená že jsi to zvládla takže mám jen varování. Van Helsing zjistil že je Dracula vzhůru a jde po něm" vysvětloval David. „Davide on to udělal, ale z dobrého důvodu, vyslechne si ho prosím nadpřirozená komunita?" zeptala se ho Ellie.

„Ano, samozřejmě, hlavně protože nikdo nemůže říct ne tvým štěněcím očím, ale Van Helsing je na cestě, budete v ohrožení" vysvětluje rychle David. „Co můžu udělat?" ptá se Ellie. „Teď už ho nemůžu a nezvládnu zastavit, nikdo z nás, Van Helsing je lovec, možná s námi má mír ale pokud bude potřeba půjde po nás všech, teď je to na tobě a na Draculovi" pronesl David a Ellie hlasitě zaklela ignorujíc jak se na ni Dracula dívá. Potom se ale ve všem zastavila. „Počkej ty mi v tom věříš?" zeptala se opatrně Ellie a po tváři se jí rozlil široký úsměv.

„Pokud tu mám někomu věřit, jsi to ty, a vždycky to budeš ty" Ellie slyšela i na dálku jak se její bratr usmál, a popravdě řečeno byla ráda že v ní její bratr tolik věřil. „Dobře děkuji za tvou důvěru, nějak to zvládneme a ozvu se ti" ujistila ho Ellie a zavěsila hovor. Ellie se následně podívala na Draculu protože věděla že slyšel všechno o čem spolu mluvili. „To je v pořádku Ellie, není to tvoje vina, alespoň pár dní jsem měl šanci být volný" vysvětlil Dracula a usmál se na ni. „Ne, nenechám tě v tom, pomůžu ti, nebo to alespoň zkusím" Ellie ho ujistila a Dracula jí sledoval.

„Proč?" nechápe Dracula, opravdu to nemůže pochopit, proč by to pro něj dělala. „Ten první den na tom hřbitově, kdy jsi mě proměnil jsi mě do tohohle všeho dostal. Ale to je ta věc, od toho dne jsme v tom teď spolu, uvízl jsi v tom se mnou a já s tebou, budu za tebe bojovat, stejně jako doufám že ty budeš bojovat za mě. Ta pointa ale je že tě v tom nenechám samotného a že se mě tak jednoduše nezbavíš" pronesla Ellie se širokým úsměvem v její tváři, a Dracula jí chvíli s úsměvem sledoval. „Připomínáš mi ji, jen v těch nejlepších smyslech slova" oznámil s lehkým smíchem.

Ellie díky jeho slovům lehce zčervenala. „Ale nechci abys mě chránila. Já to udělal Ellie, ze vzteku, zlosti a zášti, udělal jsem to a to se nikdy nezmění. Nemůžu se z toho vykoupit ani kdybych se snažil, a to je v pořádku, zasloužím si to. Ale mohla by jsi tu zůstat se mnou než Van Helsing dojde?" zeptal se jí opatrně Dracula. „Podívat se na filmy a sníst pizzu?" dodal rychle Dracula a Ellie se usmála. „Jistě, ano ráda" odsouhlasila. Ellie zařídila aby se v kostele dali pustit filmy, na zem naskládali deky, polštáře a všechno co mohli aby byli v teple.

Ellie zatím zavolala doručovací společnosti aby jim dovezli pizzu která se tam o pár minut později taky dostali. Společně se posadili, a Ellie pustila filmy. „Takže měl jsi někdy nějaké jiné jméno než Dracula nebo Vlad?" ptala se Ellie při sledování filmu. „Gabriel Grayson" vysvětlil okamžitě Dracula a Ellie se na něj usmála. „No ráda tě poznávám Gabrieli, jsem Ellizabeth McEvans" Ellie se na něj usmála. Dracula se rozesmál a lehce do ní drkl ramenem. Ellie se zasmála, a během noci společně sledovali filmy, mluvili a smáli se spolu, a dojedli celou pizzu.

Na konci noci Ellie samu sebe nakonec ukolébala ke spánku na Draculově rameni, který když si toho všiml se rozhodl jí dostat do ložnice aby se mohla dívka prospat. On sám se rozhodl spát u ní, alespoň na malou chvíli než vyjde slunce. Po ránu první paprsky světla proklouzly skrz závěsy do pokoje kde v posteli poklidně spala hnědovlasá dívka po boku černovlasého muže. Ellie se lehce usmála ale hned jak jí to došlo trochu zpanikařila a otočila se aby muži čelila. „Gabrieli, musíš se probudit, už začíná svítat, měl by jsi se jít schovat než ti to ublíží" Ellie se ho pokoušela budit.

Gabriel otevřel oči a uvědomění ho zasáhlo do obličeje. „Sakra" vyhrkl Gabriel a svou upíří rychlostí zmizel pryč. Ellie si povzdechla, pokud zvládnout Van Helsinga dají mu prsten za denního světla. Ellie ale tušila kam se schoval, proto se Ellie zvedla z postele a rychle sešla do sklepa, kde Dracula seděl na jeho vlastní rakvi. Ellie k němu opatrně došla a rukou přejela po druhé rakvi. „Ta rakev... Je prázdná že ano?" zeptala se opatrně Ellie. „Ano, já a Adelaide jsme si kdysi slíbili že zemřeme společně, v těchto rakvích jsme měli být pohřbeni ale to se nestalo" vysvětlil Dracula.

Ellie se podívala na rakev o kterou se nakonec taky opatrně opřela. „Je mi to tak moc líto, nedokážu si představit tu bolest kterou jsi musel cítit" promluvila tiše Ellie a pokusila se usmát. „To je v pořádku Ellie, ale chtěl bych abys něco měla" vydechl do ticha Gabriel a natáhl k ní ruku ve které svíral náhrdelník s rubínem. „Ale byl její" namítala Ellie. „Byl její ano, ale před tím patřil mé matce, které to dal můj otec. A dneska chci abys ho měla ty" vysvětluje Gabriel a Ellie se lehce usmála. Ellie si zvedla vlasy aby ji mohl náhrdelník nasadit na krk, který ji opatrně zapnul.

„Děkuji, moc to pro mě znamená" Ellie se na něj široce usmála ale potom něco zahlédla v odrazu rakve, zahlédla postavu. „Pozor!" vykřikla Ellie a rychle strhla Draculu stranou. Ellie se prudce otočila aby čelila Van Helsingovi zatímco stála přímo před Draculou a kryla ho vlastním tělem. „Ellie nedělej to, uhni, ublíží ti" namítá Gabriel. „To se nestane, ne dokud mě nebude poslouchat" odsekla okamžitě Ellie. „Ustup nebo jdu i přes tebe" pronesl Van Helsing. Ellie měla pocit že by jí srdce vynechalo úder kdyby jí ještě fungovalo.

Van Helsing měl chladný výraz ve tváři a jí to někoho připomínalo. Van Helsing neváhal a namířil zlatý šíp přímo na Ellie. Ale dřív než jí stihl zasáhnout Ellie byla sražena na chladnou zem. Ellie rychle zvedla hlavu aby viděla Gabriela probodnutého zlatým šípem. Ellie se rychle postavila a zachytila ho když padal. „Ne prosím neumírej!" Ellie se snažila z jeho hrudníku šíp dostat pryč ale ten jí pálil stejně tak jako slunce. „Prosím nezabíjejte ho, ano udělal to, ublížil nadpřirozenu ale kvůli Lilith která zabila Adelaide, prosím snažil se to napravit, prosím nezabíjejte ho" vykřikla Ellie.

V očích Van Helsinga se něco změnilo. Van Helsing k ní přistoupil a rukou se dotkl její tváře. „Věříš mu?" zeptal se Van Helsing. „Kdyby ne nebojovala bych za něj, prosím pomozte mu" žádá ho Ellie. „Je mi líto ale teď už je pozdě, teď už ho probudit nemůžeme, ať už bychom chtěli jakkoliv moc" pronesl tiše Van Helsing a Ellie po tvářích steklo několik slz. „Kdy se bude moct znovu probudit?" zeptala se dřív než byla přerušena svým vlastním vzlyknutím. „Asi za dva roky" prones tiše Van Helsing a dal dívce ruce na ramena, aby jí podpořil.

„Až najde ten čas, budu tady, budu na něj čekat a pomůžu mu jakmile se probudí" vysvětlila Ellie a uslzeně se na něj podívala. „Taky tu budu, tentokrát tu budu pro vás oba dva" vysvětluje Van Helsing a Ellie má pocit že jeho slova skrývají hlubší význam než ona sama dokáže plně pochopit. Ellie ale přikývla a opatrně si sáhla rukou na krk, kde měla rubínový náhrdelník, který jí Dracula dal a věděla že díky tomu na něj nikdy nezapomene, bolelo to protože měla pocit jakoby Gabriela znala roky, nikdy netušila že to bylo poprvé kdy zažila opravdový pocit věčnosti.