"Something very dark will awaken in him"

Zima, 6 Prosince 2014

Dohromady to bylo už pět dní, pět dlouhých a docela úžasných dní co znovu našla svého bratra. Pět dní co se stala něčím co její nejlepší přítel nazývá nočním tvorem upírem. Život s jejím bratrem nebyl úplně snadný, to protože se jí z větší části vyhýbal a ona nedokázala vysvětlit proč. Měla pocit jakoby mezi ně postavil stěnu a ona ji nebyla schopná zničit a dostat se přes ni. Seznámila se ale s pár lidmi kteří žili na hradě. Spřátelila se s Jacem a Amelii kteří, no připomínali jí Adama a Sarah. Ona a David spolu nakonec ale minimálně trochu mluvili.

David jí řekl hodně o jejím životě. Vysvětlil že potkal svého otce, který se jmenoval Soren a který bohužel zemřel. Taky zjistila že je králem upírů. David jí vyprávěl o jeho nevlastním bratrovi Jasonovi který měl stejného otce jako David ale jinou matku. Taky ale zjistila že nemohla odejít ze svého pokoje bez toho aby se jí někdo klaněl jako princezně a mladší sestře krále, poprvé když si na to stěžovala David se jí docela hlasitě smál. David a ona spolu nakonec začali trávit více času. David se jí pokoušel naučit hrát šachy ale to vzal když šachovnici prohodila zavřeným oknem.

Její agresivita se totiž očividně jenom více zhoršila po její přeměně v upír, takže teď už to že je agresivní popírat prostě nemohla. Taky zjistila že nemůže být na denním slunci bez toho aby byla spálená, takže kdykoliv kdy něco chtěla musela být ve stínech nebo to řešit v noci a její bratr byl velká podpora. Znovu změnil svůj režim a byl s ní přes noc vzhůru a přes den oba dva spali. Ellie taky zjistila že svůj mobil nemá protože ho ztratila tu noc kdy byla napadená, takže nemohla napsat přátelům ani své mámě, ale David to prý už zařídil.

Po pěti dnech jí nakonec začaly chybět. Ano milovala čas se svým bratrem a trochu se bála že pokud odejde už ho nikdy neuvidí ale chyběla jí máma, chyběl jí nakonec i její táta. Chyběli jí její nejlepší přátelé ale zatím se nedalo nic dělat. Cítila se tu trochu zavřená, a uvězněná, možná kdyby mohla vyjít alespoň ven bylo by jí lépe, ale byla uzavřená na tento hrad. Na jednu stranu chtěla jít domů, ale na tu druhou chtěla zůstat se svým bratrem. Ellie se posadila na svou postel a na její dveře se ozvalo jemné zaklepání, byla si jistá že je to její bratr.

,,Pojď dovnitř" zvolala na něj Ellie a do jejího pokoje opravdu vstoupil její bratr který se na ni lehce usmál. ,,Jak se máš? Mám tu pro tebe něco k jídlu" vysvětlil David a zvedl do vzduchu sklenici s rudou tekutinou o které zjistila že je krev. ,,Nudím se, nechceš mě dneska znovu zkusit naučit hrát šachy?" zeptala se potutelně Ellie. ,,Ne to fakt ne, Amy už si na to rozbitý okno stěžovala, ale Jaceho napadlo že tě dneska vezme do zahrady" vysvětlil David, když si jeho sestra převzala sklenici. ,,Do zahrady? Myslela jsem si že nemůžu na slunce?" nechápala Ellie.

,,Na to už bych mohl mít řešení" vysvětlil David a Ellie se na něj nechápavě podívala, snažíc se zjistit co to znamená. David z kapsy vytáhl něco třpytivého, byl to prsten s fialovým rubínem. ,,To je sluneční prsten, díky němu budeš moct na slunce" vysvětlil David. ,,Mimochodem jsem taky psal mámě a tátovi a řekl jsem jim že budeš přespávat u Sarah" dodal David. ,,Myslela jsem si že můj mobil se rozbil?" nechápala Ellie. ,,To rozbil ale tvoje telefonní číslo je pořád aktivní, stačilo jen zavolat na pár čísel" David pokrčil rameny a Ellie přikývla.

Ellie si od něj vzala prsten a nasadila si ho na ruku. ,,Můžeš mi říct co bude teď dál?" zeptala se nakonec Ellie a podívala se na něj. ,,Během dvou příštích týdnů kdy si rodiče budou myslet že přespáváš u Sarah tě naučím všechno co budeš potřebovat k přežití a k tomu aby tě nikdo neodhalil" vysvětlil David. Ellie se na něj podívala a na těžko polkla, bála se vyslovit svou další otázku ale věděla že se musí zeptat. Ta otázka byla něco čeho se po celou tu dobu opravdu bála, a ona si nebyla jistá tím jestli je ochotná se srovnat s odpovědí.

,,Dobře, ale potom když odejdu, jak dlouho přesně tě potom zase neuvidím?" zeptala se nejistě svého bratra a sledovala ho. David si povzdechl, spolkl bolest ve svém krku a odvrátil pohled od své mladší sestry. ,,Ellie čím víc času s tebou trávím, v tom větším nebezpečí jsem já ale hlavně nakonec i ty" vysvětlil David a Ellie se zasekla, ozubená kolečka se otáčela v její hlavě rychlostí světla, a David to na ní poznal, a čekal s jakým geniálním nápadem se jeho sestra rozhodne přijít. Přemýšlel jestli by její ozubená kolečka neměl zastavit teď hned.

,,A co když neodejdu? Co kdybych neodcházela a zůstala tady s tebou?" zeptala se Ellie a nadějně sledovala svého bratra. ,,To nepůjde Ellie, musíš odejít, naši rodiče by umřeli strachy kdyby jsi se nevrátila a ty to moc dobře víš" namítal David a Ellie se znepokojeně zamračila. Ellie na těžko polkla a zavřela oči. ,,Takže už tě po těchto dvou týdnech nikdy znovu neuvidím" Ellie se snažila zadržet slzy které se jí draly do očí a měla pocit že má žluč ve svém hrudníku. David sebou ucukl, tohle nikdy nechtěl, nechtěl jí tímhle ublížit, na to jí až moc miloval.

,,Je mi to moc líto Ellie" pronesl tiše David a políbil svou sestru na čelo. David odešel, zavřel za sebou dveře a unaveně se o ně opřel. ,,Dave jsi v pořádku?" ozval se Jace jeho přítel a člověk se kterým se Ellie spřátelila. ,,Ano jenom jsem idiot co se rozhodl odhánět svou vlastní sestru, jenže se to moc nevede a ona kvůli tomu pláče, takže si asi zasloužím cenu bratra roku" vypustil ze sebe ironicky David a Jace se nad jeho neštěstím uchechtl. ,,Mám za ní zajít a ujistit se že je v pořádku?" zeptal se svého přítele opatrně Jace jakmile se přestal smát.

,,Jestli by jsi prosím mohl?" požádal ho David, Jace se lehce usmál a okamžitě přikývl. ,,Samozřejmě, udělám to, ty si jdi odpočinout a přemýšlej nad tím jak moc i já po pěti dnech vím že je tvá sestra tvrdohlavá" pronesl Jace. David se zasekl a vzpomněl si na její zapření se ve dveřích od kuchyně když jí nikdo nechtěl dát kávu. ,,Tohle neskončí jen tak" David si povzdechnul a odešel do svého pokoje. Jace ho chvíli pozoroval než se rozhodl zaklepat na dveře od pokoje Ellie. ,,Dále" ozval se její nalomený hlas a Jace se zamračil, nelíbilo se mu jak zlomeně a slabě dívka zněla.

Jace se zhluboka nadechl a opatrně vešel do jejího pokoje kde ji viděl na posteli. ,,Ahoj Ell, David mě poprosil abych zkontroloval jestli jsi v pořádku" vysvětlil Jace a lehce se na ni usmál. Když jí Jace ani ne před čtyřmi dny potkal, hned věděl že Ellie je přírodní síla se kterou je třeba počítat. Ale taky okamžitě viděl lásku v jejích očích když se dívala na Davida. Okamžitě věděl že se ho nevzdá bez boje, věděl to, věděl že v sobě skrývá oheň a že ho jen tak neopustí. A popravdě řečeno? David to sakra potřeboval, tak šťastného jako když je s Ellie ho neviděl už hodně dlouho.

,,Smím se tě na něco zeptat?" promluvila nakonec do ticha Ellie a Jace na ni nadzvedl obočí, většinou se rovnou zeptala. ,,Jistě" souhlasil Jace. ,,Kdo přesně mi to udělal? Kdo mě napadl?" zeptela se opatrně Ellie a hrudník se jí sevřel. ,,Bylo to monstrum, které k nám nepatří, neznáme ho nebo si to alespoň nemyslíme, ale tvůj bratr ho najde a potom nebude dýchat ani o vteřinu navíc" ujistil ji Jace a posadil se vedle ni na postel. Ellie se na něj podívala a on viděl její tvář která byla celá naprosto uslzená, Jacemu se sevřel hrudník, nechtěl jí takhle vidět.

,,Nemyslím si že mě stále ještě miluje" pronesla tiše a po tvářích se jí kutálely slzy. ,,Hej ne" Jace ji dal rychle ruce na ramena a otočil jí čelem k sobě. ,,Ellie já vím a chápu že to tak možná vypadá ale rozhodně to není pravda" namítal Jace, a v duchu zaklel a nadával na Davida a na to co přesně provedl a řekl aby jí donutil si to myslet. ,,Ellie, David možná neříká ty slova toho že tě miluje. Ale nehledě na to co, tvůj bratr tě bude milovat, a bude milovat i to naprosto nejhorší z tebe, až do dne kdy z oceánu nezbyde jenom prach" pronesl Jace a utřel ji slzy z tváří.

,,Tvůj bratr by tě nehledě na to co se děje nikdy neopustil a nezanedbal. Možná nemůže být úplně vždycky být u tebe, ale jsem si naprosto jistý že ti stačí zašeptat jeho jméno a on bude u tebe ať už budeš kdekoliv na světě, vždycky tě najde v tvém nejhorším momentě a zachrání tě od tvé temnoty" ujišťoval ji Jace a Ellie ho pozorovala. ,,V moment kdy si budeš myslet že v temnotě už nenajdeš světlo on tam bude aby tě vždycky zachránil, aby tě vzal za ruku a znovu tě navedl k tomu nejjasnějšímu světlu" sliboval ji Jace, doufajíc že napraví to co David posral.

,,David říkal že mě prý dneska vezmeš do zahrady?" zeptala se opatrně Ellie jakmile si utřela všechny slzy. Jace se na ni podíval a široce se usmál. ,,Jistě tedy pokud na sobě máš sluneční prsten?" zeptal se Jace a Ellie divoce zamávala rukou na které měla nasazený prsten. ,,Dobře, dobře divoško" zasmál se Jace, chytil ji za ruku a společně se oba dva vydali na překrásnou a obrovskou zahradu která byla hned za hradem. Ellie se okolo sebe rozhlédla a široce se usmála. Vždycky milovala přírodu, zvířata a rostliny takže to že byla v téhle zahradě bylo její nebe.

,,Smím k těm květinám nebo?" zeptala se opatrně Ellie když viděla růže, slunečnice a tulipány. ,,Ty ti nic neudělají, jenom oheň toho se budeš docela bát ale nakonec to taky překonáš" ujistil ji z úsměvem Jace a Ellie se široce zazubila. Ellie se rozeběhla přes zahradu a čupla si k růžím ke kterým okamžitě přivoněla. Lehce zavřela oči nad vůní která jí příjemně praštila do nosu. Jace z úsměvem pozoroval jak se jí rozzářili oči nad trávou ve které byla čerstvá ranní rosa. Ellie nadšeně vyjekla, vyzula si boty a nadšeně se rozeběhla přes trávu, která kropila její nohy rosou.

Jace jí s úsměvem sledoval a potom se podíval do okna, která měla vést k ložnici Davida. Viděl Davida který stál za oknem a s úsměvem sledoval svou sestru. Potom ale viděl jak se divoce rozesmál, Jace se zmateně otočil aby viděl Ellie která se očividně asi zbláznila jak leze na strom, jako nějaká divoká opice. ,,Co to děláš?" zeptal se pohoršeně Jace a šel k ní aby jí jistil. ,,Lezu na strom co si asi tak myslíš že dělám?" zeptala se okamžitě Ellie a ze smíchem si sedla na větev. ,,Čistě teoretická otázka, víš jak se dostat dolů?" zeptal se Jace a překřížil si ruce na hrudníku.

,,To je... Dobrá otázka..." Ellie se odmlčela a Jace si frustrovaně povzdechl. ,,Ty budeš můj život jenom zhoršovat a ztěžovat že ano?" zeptal se okamžitě Jace. ,,Samozřejmě že ano, od toho jsem přece tady" souhlasila okamžitě Ellie. Jace si poraženecky povzdechl a rozhodl se pomoct Ellie dostat se ze stromu, v dálce svým upířím sluchem slyšel Davidův smích. ,,A teď si obuj boty" pronesl. ,,Ne" Ellie si zkřížila ruce na hrudníku a zamračila se na něj. ,,Je ti patnáct nebo pět?" stěžoval si Jace když sledoval jak si Ellie nakonec opravdu obula svoje boty.

,,Jace? Můj život už nikdy nebude normální že ne?" Ellie ho tiše vyrušila a Jace na ni opatrně pohlédl, přemýšlel jak jí odpovědět. ,,Slyšela jsi někdy příběh o tomhle hradu a kostelu vedle něj?" vyzvídal místo toho Jace a Ellie se na něj nechápavě podívala. ,,O kostelu ano, hradu ne" rozhodla se nakonec odpovědět Ellie. ,,Jsme klan upírů Nesferatu. Davidův otec byl náš král před ním. David je dědic který už před dvěma lety musel převzít a naučit se vše. Musel se naučit že jeho život už nikdy nebude normální a že už možná nikdy neuvidí člověka kterého miluje nejvíce.

Protože se až moc bál toho, že když se na něj ten člověk podívá, neuvidí nic jiného než monstrum které saje krev. Dneska tu ten člověk ale stojí přede mnou tak jak přede mnou kdysi stál její bratr a ptá se mě na to samé na co kdysi její bratr, jestli její život bude někdy ještě normální, přes to že ve skutečnosti chce položit, a chce se zeptat na úplně jinou otázku která je trápí víc než cokoliv jiného na světě. Tak ti říkám, zeptej se, protože už dávno moc dobře víš že tvůj život už nikdy normální nebudeš, takže se zeptej na to co tě trápí nejvíc" pronesl Jace.

Ellie na těžko polkla a potom sklonila hlavu k zemi. ,,Uvidím ho po tom ještě někdy znovu? Budeme moct být někdy znovu bratr a sestra tak jako jsme kdysi byli?" zeptala se na tu otázku, která jí trápila ze všeho nejvíce. ,,On se bojí Ellie, bojí se že ti ublíží, bojí se že tě ohrozí. A bude tě ze všeho nejvíce odhánět, jak nejlépe bude moct a jak nejlépe bude umět, a proto se ty sama musíš držet jak nejlépe budeš umět a jak nejlépe budeš moct ty sama. Budeš se muset držet zuby nehty, a bojovat za to jak nejlépe budeš umět" začal vysvětlovat Jace.

,,Protože já vím, vím to moc dobře, že jestli teď odejdeš, bude si navždy vyčítat že tě od sebe odehnal, bude si myslet že ho nenávidíš, že nenávidíš to co z tebe musel udělat, to že jsi monstrum jako on. Jestli teď odejdeš vzbudí se v něm něco velmi temného, co nikdo z nás nebude moct zastavit ať už se budeme snažit sebevíc" vysvětloval okamžitě Jace a Ellie ho tiše sledovala. ,,Ať už udělá cokoliv?" zeptala se opatrně Ellie. ,,Ano" souhlasil Jace a Ellie přikývla, přemýšlela o tom. Nechtěla Davida opustit i bez toho aby jí to Jace řekl.

Potom se Ellie ale zasekla když o tom přemýšlela. ,,Co temného se v něm probudí?" zeptala se ho nejistě Ellie a Jace si povzdechl. ,,Lidskost, upíři mají ten dar vypnout všechno lidské v nich. Pokud tě ztratí vypne to a nic ho nebude moct vrátit zpátky" vysvětlil nakonec Jace. Ellie si prohrábla vlasy a povzdechla si. ,,Mohla bych s ním mluvit?" zeptala ho. Jace přikývl a dovedl ji až k Davidově pokoji. ,,Jenom zaklepej a jdi, nebude mu to vadit" Jace se na ni usmál a odešel od ní aby jim dal prostor na to mluvit o všem o čem budou potřebovat.

Ellie stála přede dveřmi a sbírala všechnu svou odvahu aby zaklepala. Ale něco v ní to nedokázalo. Její ruce se třásli, její hrudník se svíral, její svět se točil a její nohy se jí podlamovali. Ani jí ve skutečnosti nedošla skutečnost toho že hyperventiluje dokud nezačala kašlat z nedostatku kyslíku ve svém těle. Ellie se opřela o stěnu a předklonila se snažící se zaostřit svoje vidění a dostat do svého těla kyslík, ale ani jedno z toho se jí nedařilo. Její končetiny se třásli a ona netušila jak dlouho přesně zvládne stát na pevných nohou než spadne k zemi.

Ellie se dusivě rozkašlala a myslela si že bude kašlat i krev když se jejích zad dotkla ledová ruka. David zaslechl skrz dveře kroky, díky svému sluchu a slyšel Jaceho jak odchází. Čekal až jeho sestra zaklepe a oni budou moct mluvit ale to se nestalo, i když věděl že Ellie za dveřmi stále je, nechápal co se děje. Potom ale zaslechl jak někdo těžce dýchá a skrze dveře se ozýval příšerný kašel. Davidovi se sevřel hrudník strachem a otevřel dveře. Hned zahlédl svou sestru v předklonu, hyperventilující s příšerným kašlem, okamžitě věděl co se děje ale netušil jak je to stále možné.

David se opatrně dotkl jejích zad a odhrnul jí vlasy z tváře, moc dobře věděl co se s ní děje a co je špatně. ,,Ellie prosím posaď se" požádal ji David a pomohl jí sednout si na podlahu kde jí z tváře odhrnul všechny její vlasy aby jí mohl vidět do tváře. ,,Ellie teď potřebuji aby jsi mě dobře poslouchala a vnímala mě" požádal jí David. Její uslzené oči se na něj zaměřili a on věděl že to je jediné potvrzení jaké od ní doopravdy dostal. ,,Dobře řekni mi pět věcí které vidíš" požádal svou sestru David. Ellie se prudce nadechla. ,,Stěna" začala Ellie mezi nádechy.

,,Moji třesoucí se ruce" její hlas byl naprosto zlomený. ,,Tvoji tvář" pokračovala. ,,Odvádíš skvělou práci prcku, ještě dvě věci" usmál se David. ,,Noční stolek, a vážu s kyticí" dodala rychle. ,,Dobře čtyři věci kterých se dotýkáš" požádal dál David. ,,Podlaha" samozřejmě že ano, seděla na ní. ,,Zed" její záda se o ní opírala. ,,Moji kůži" až teď si David všiml že se jednou rukou držela za holý krk. ,,Tvoje ruka" David jí stále pevně svíral a v dohledné době se nechystal jí pustit, už nikdy v životě, pokud se tohle stane když jí nechá z dohledu.

,,Tři věci které slyšíš" požádal ji David. ,,Tvůj hlas" Ellie se na něj lehce usmála. ,,Můj tlukot srdce" byl až moc hlasitý. ,,Jace křičící na Amy" dodala a David se musel zasmát. ,,Dobře dvě věci které cítíš jako vůni" pronesl David. ,,Tvoje kolínská, voní to jako borovice a pach krve z tvého pokoje" pronesla Ellie. ,,A jednu věc kterou cítíš v ústech" požádal jí nakonec David. ,,Odpornou hořkost, sucha v ústech a žluči která se mi celou dobu hrnula nahoru" dokončila nakonec Ellie a David se na svou sestru pyšně usmál za to že to dokázala.

,,Vedla jsi si dobře Ellie, už se cítíš trochu lépe?" zeptal se jí David a přivinul si svou sestru pevně do náruče. ,,Už ano, moc se omlouvám za to že jsem tě takhle vyděsila" vydechla tiše Ellie když nasála jeho vůni z pozice kde měla bradu opřenou o jeho rameno. ,,To je v pořádku, můžeš mě vyděsit kdykoliv kdy chceš, panické attacky by jsi jako upír už dostávat neměla ale asi jsem se spletl" vysvětlil David a lehce jí pohladil po jejích vlasech. Úzkosti měla vždycky, a vždy jí takhle pomáhal ale myslel si že přeměna v upíra to zničí ale velmi očividně se spletl.

,,Co přesně se stalo?" zeptal se jí David opatrně a lehce jí hladil po zádech. ,,Já popravdě řečeno netuším, chtěla jsem jít za tebou, abychom si promluvili ale cítila jsem tlak na hrudníku a potom se to stalo" vysvětlovala jednoduše Ellie a David tiše přikývl. ,,Dobře, dokážeš se postavit na nohy nebo budeš potřebovat abych tě nesl?" zeptal se David. ,,Netuším, nejsem si vlastně jistá, jestli je vůbec cítím" připustila tiše Ellie. ,,Dobře, to nevadí" souhlasil David a vzal svou sestru do náručí. Ellie vyjekla když jí zvedl a pevně se ho chytla okolo krku.

Rozhodně nečekala že jí jen tak zvedne jakoby nevážila vůbec nic, došlo ji to, nehledě na to co pořád byla jeho malá sestřička a ona se v tom naprosto vyhřívala. David svou sestru donesl do jejího pokoje kde ji položil na postel a podal jí sáček s krví. ,,Musíš to všechno vypít, já vím že ti to teprve chutnat začíná protože jsi ještě mládě, ale časem si na to zvykneš" pronesl z úsměvem David a Ellie tiše přikývla. ,,Chci zůstat Davide" vyhrkla Ellie dřív než stihla myslet a David se na ni podíval. ,,Proto jsem za tebou šla, protože chci zůstat s tebou, chci tě v mém životě.

Nechci tě ztratit" pronesla Ellie a David si povzdechl. ,,Ellie nemůžeš zůstat, naše máma zná pravdu ale umřela by strachem, nedokázala by tě nevidět" oznámil ihned David. ,,Odejdu pokud si budu jistá že tě uvidím každý den a že se po tobě znovu neslehne zem. Navíc táta je lovec" hádala se Ellie a David se musel uchechtnout, Jace měl pravdu, jeho sestra byla tvrdohlavá jako mezek. ,,Můžu s mámou prosím mluvit?" požádala ho Ellie a udělala na něj svoje nejlepší štěněcí oči. David si povzdechl, zapomněl na to jak otravná jeho sestra byla.

,,Dobře, dobře, jo" David vytáhl svůj mobil a předal ho jeho sestře. Ellie se široce a naprosto vítězně usmála a stiskla tlačítko, kdy dala hovor na hlasitý odposlech. ,,Davide děje se něco?" ozval se zkreslený a nejistý hlas jejich matky. Očividně si stále nebyla jistá tím jestli se jí David jen nezdá. ,,Mami ahoj, to jsem já Ellie" pronesla Ellie a z druhé strany se ozvalo zalapání po dechu. ,,Zlatíčko! Bože! Díky bohu! Jsi v pořádku?!" její maminka do slova plakala. ,,Jako bych jí všechno už nevysvětlil" utrousil na oko uraženě David a Ellie nad ním obrátila oči v sloup.

,,Mami ty víš že se něco pokazilo, napadli mě a proměnili mě" vysvětlila nakonec Ellie. ,,Já vím zlatíčko, David se mnou volal a všechno mi vysvětlil. Potřebuji aby jste oba dva věděli že Robert je pryč, už se nikdy nevrátí, a vy sem můžete jít kdykoliv, nechci vás oba ztratit za žádnou cenu" vysvětlovala máma a Ellie se vítězně na svého bratra usmála. ,,Teď už se vymlouvat nemůžeš" varovala o okamžitě Ellie a David si povzdechl. ,,Dovol mi zůstat v tvém životě" požádala ho tiše Ellie a prosebně se na něj dívala.

,,Taky chci zůstat ve tvém životě Davide" ozvala se jejich máma a Ellie se zasmála, zatím co David se podíval na svou sestru. ,,Nevidím že bych byl schopen říct ne" oznámil David a Ellie ho nadšeně obejmula. ,,Dobře, dobře Ellie teď máš větší sílu než normálně, musíš se jí naučit ovládat, do té doby žádné objímání, sice jsem upír ale pořád by jsi mě mohla dočasně udusit než se uzdravím" smál se David a Ellie zrudla až za ušima. ,,Promiň, omlouvám se" vydechla Ellie. ,,V pořádku, mami za dva týdny jí vrátím nepoškozenou domů.

Až jí všechno naučím a jsem si jistý že pokud zdrhnu najde si mě a vykuchá mě" to poslední řekl už tiše. ,,Dobře opatrujte se" s tím se jejich máma rozloučila a zavěsila. Ellie se podívala na Davida. ,,Neopouštěj mě prosím" požádala ho. ,,To bych nikdy neudělal, nedokázal bych tě opustit ať bych se snažil sebevíc jsi moje sestra" pronesl David a obejmul svou sestru. ,,Teď se vyspi zítra začneme s tvým výcvikem" David se usmál a jeho sestra opatrně přikývla. Lehla si na postel, pohodlí polštářů jí pohltilo do sebe a ona brzo zjistila že nedokáže udržet svoje oči otevřené.

David pozoroval svou sestru a sledoval jak usíná. Povzdechl si, tak nějak tušil že jeho život se teď znovu změní když se do jeho života vrátí jeho sestra a jeho matka. Chtěl litovat rozhodnutí které dneska udělal ale tak nějak se k tomu nemohl přinutit. David se zvedl na nohy a přešel k oknu ze kterého se podíval ven na zahradu, kde se začalo pomalu stmívat. ,,Pokud si pro ní chceš přijít budeš muset nejdříve přese mě, nedám ti jí bez boje Azachieli" vyřkl ta slova a jeho oči zazářili, nevzdá se své sestry ani přes jeho mrtvé tělo.