"No skvěle" pronesla jsem ironicky a tím jsem si vysloužila Lokiho ironický úsměv. Nezdálo se, že by to nějak pokazilo jeho náladu. Vlastně se zdálo, že ani mu nevadí, že je vězněn. Nejspíše byl na to zvyklý.
"Kolikrát už jsi byl ve vězení?" vyřkla jsem svou myšlenku a Loki si prvně povzdechl než mi odpověděl.
"Už ani nevím. Docela jsem ztratil přehled. Ale nejdéle mě drželi na Ásgardu" pokrčil ledabyle rameny a já se jen uchechtla.
"Slyšel jsem, že vězení na Ásgardu je chatrné. Vlastně bylo na nic" vložil se do konverzace Aaron a na slovo 'bylo' dal zvláštní důraz. Lokiho oči potemněly a zabodly se do mého kamaráda.
"Tak to jsi slyšel špatně, máš nedůvěryhodné zdroje" z těch slov odkapával jed. V ten moment jsem se upřímně usmála.
"Nemyslím si, že jsem nedůvěryhodný zdroj" prohodila jsem jen tak, jako by se mě to téma vůbec netýkalo. Lokiho výraz se náhle změnil na zmatený a těkal očima mezi mnou a Aaronem. Jako by se chtěl ujistit, že slyšel dobře.
"Ty jsi z Ásgardu?" nevěřícně hleděl a z jeho tónu hlasu byla poznat nedůvěra. Nevěřil nám, to je přece jasné. Jaký padouch by věřil druhému padouchovi?
"Ano, prakticky jsem. Jenže má duše a moc pochází z Yggdrasilu. Abych se ti teda představila, jsem Kirana" mírně jsem naklonila hlavu na stranu a sledovala jsem Lokiho reakci, která byla docela vtipná. Původně jsem myslela, že mě vůbec nebude znát. Ale to jak se zarazil a to jak stále otvíral ústa aby něco řekl, ale hned je zavřel, mi napovědělo, že mé jméno na Ásgardu zaznělo. Temně a vítězně jsem se usmála.
"To není možné, kdysi nám otec vyprávěl o Kiraně. O tobě. Myslel jsem, že je to jen  legenda, pověst. Tvá moc je neuvěřitelná! Tak jak to, že trčíš tady?" konečně Loki našel svůj hlas a já se usmála ještě více.
"Pověst je jen překroucená pravda, někdy se to stát muselo aby příběh vůbec vznikl. Ohledem mé moci. Ano, byla neuvěřitelná, ale ti smrtelníci našli způsob jak ji mnohonásobně oslabit. Jinak bych už byla dávno pryč, Loki, synu Ódinův" začala jsem přecházet po své cele.
"Ale kdyby jsi nám pomohl se dostat odtud pryč, její moc by narostla a mohli bychom být volní" nahodil Aaron návnadu a teď jsme jen čekali jestli se na ni Loki chytí.
"Pomohl? A jak? Když se ani ona nemohla odsud dostat, tak jak by to má přítomnost mohla změnit?" vrhl na nás tázavý výraz a já se podívala na Aarona stylem 'vymysli něco ty, je to tvůj nápad'. 
"Tak utekl jsi z tolika vězení a jsi podle pověstí bůh lží a klamů. S tebou to určitě dokážeme" Aaronův pohled byl k nezaplacení a Lokiho ještě víc.
"Tak to máte štěstí, že mě dali zrovna k vám. Co jsi jinak zač? Vypadáš jako obyčejný midgarďan" zamračil se onen bůh a můj skvělý kamarád jen s úsměvem pokrčil rameny.
"Mluvím se zvířaty a taky je ovládám. Je to dost šikovná schopnost, osm let na mě nemohli přijít. Aspoň do doby než se objevila ta co se jí říká Černá vdova" Aaronův úsměv se změnil v úšklebek a já si konečně sedla na postel. Mrkla jsem i na ostatní cely, ale ti magoři si hleděli svého. Nevnímali nás, což bylo dobře.
"Hm, dobrá. Tak máte už vymyšlený plán?" zaslechla jsem Lokiho otrávený tón a to způsobilo, že se mě rty zkroutily do ďábelského úsměvu.
"Ano máme" prohlásila jsem nahlas aniž bych se na ně podívala a můj zrak se vpíjel do jednoho z vězňů. Do toho, který měl opravdu zvláštní povahu a vyprovokovat ho by uměl jen opravdový profesionál.