Sasori toporně kráčel do jedné ze sklepních laboratoří se skelným nepřítomným pohledem a jediné, co cítil, bylo neuvěřitelně silně nutkání provést to, nad čímž přemýšlel již několik posledních týdnů. Nejprve ta potřeba stát se znovu člověkem nebyla tak silná a jednalo se pouze o několik zbloudilých myšlenek, ale teď... jaké by to asi mohlo být, zase konečně cítit dotek cizí dlaně na svém těle? Ne, že by byl zamilovaný, nebo tak něco, ale i v této organizaci se našel někdo, kdo ho zaujal, z něhož sexappeal sálal spolu se strachem. A to byla kombinace, která ho prostě vždycky neuvěřitelně brala.

Trochu úchylně se v duchu pousmál, než zahnul za roh, ještě chvíli kráčel temnou chladnou uličkou, než se konečně zastavil u jedněch z dveří. Z kapsy kalhot vyndal klíče, odemknul a vstoupil dovnitř. Hned za dveřmi zmáčknul vypínač od lustru, který chvíli trochu strašidelně problikával, než se ustálil na zlehka osvětloval každý z koutů místnosti.

Akasuna se vydal k jednomu z laboratorních stolů, na pracovní desku hodil deník se vzácnými technikami a nalistoval požadovanou stránku, kde se psalo o složitém a těžkém, ale pro něj osvobozujícím jutsu, které ho sice připraví o nesmrtelnost, ale bude si díky němu moct pořádně vrznout. A to za to stálo!

***

"Děje se tu něco kurva divnýho," zanadával Kisame, zatímco nervózně procházel po pokoji, "Tohle sakra není normální!"

Tmavovlasý sedící na posteli jen pokrčil rameny. "Třeba to není zas tak hrozné... nikdo není násilnický, jen prostě-"

Druhý se zastavil na místě a vykulil oči. "Že není? Sakra Itachi, podívej se na sebe, pro Jashina," vyjekl a dlouhým prstem ukázal na to, jak sedí na posteli v tureckém sedu jako nějaký hipík, "Tohle prostě nejseš ty. Nesedáváš na posteli s nohama propletenýma do sebe jako nějaká třináctka. A-a-a rozhodně takhle hodně s nikým nemluvíš, seš tajemnej a tichej. A co to s tím Deidarou, hm? Celý léta ho ignoruješ a najednou ti přijde jako dobrej nápad začít ho líbat? Vždyť ho nesnášíš!"

Kisame řval a rozhazoval rukama kolem sebe, jako kdyby měl hysterický záchvat.

"Nikdy jsem neřekl, že ho nenávidím, možná, že právě-"

"To je ale přesně ono!" vypískl žraločí muž, "Neřekls to, protože ty prostě neříkáš, jak se cejtíš. Jsi tichej, chladnej a tajemnej! A tak by to mělo zůstat!"

Druhý muž jen zlehka nakrčil obočí, jako kdyby tomu, co jeho partner říkal, tak úplně nevěřil. Do hlavy mu stále skákaly podivné myšlenky o plavovlasém drzém členu jejich organizace a na to, jak dokonale chutnaly jeho rty a proč přesně byl takový ignorant, že ho vždycky raději jen beze slova obešel a nezkusil ho políbil dřív.

"Co chceš udělat?" zeptal se místo toho a jemně se pousmál, což Kisameho neuvěřitelně vykolejilo.

,On se kurva... usmívá?!'

V další vteřině složil ruce na hrudi a pohled mu ztvrdl. "Nechám tu vyhlásit karanténu. A ty se odtud ani nehneš, jasný?!"

Druhý jen mykl rameny. "Pro mě za mě," zamrkal ochotně jako plyšový medvídek.

"Skvělý, fakt skvělý! Zajímalo by mě, kdo má tohle svinstvo na svědomí, jestli ta banda blbců z Konohy, písečný huby ze Suny, nebo starej dobrej Orochimaru!" s těmi slovy se otočil, vyšel z pokoje a prásknul za sebou dveřmi. Užuž se chystal vyrazit do hloubi skrýše, když se zarazil na místě a raději se otočil.

Několika rychle provedenými pečetěmi uvalil na dveře pokoje i okolní stěny svazovací jutsu a pomodlil se k Jashinovi, aby Uchiha nedostal nějaký záchvat a nechtěl se za objektem svého zájmu dolovat přes podlahu.

***

Procházel zrovna kolem schodiště do druhého patra, kde se nacházela jak šéfova pracovna, když se srazil se Sasorim čumícím zrovna jako péro z gauče.

"Seš v pohodě?" zeptal se ho s prvními známkami obav. Absolutně netušil, kdo každý by tou proradnou technikou mohl být zasažen, ale rozhodně si hodlal dávat pozor.

Rusovlásek několikrát zamrkal a podrbal se na temeni hlavy. "Proč se mě na to, sakra, každej pořád ptá?!" nechápal. Jistě, to, co před malou chvílí provedl v laboratoři, s ním docela zamávalo. Byl zesláblý, protože vypotřeboval skoro všechnu chakru a jelikož měl nyní opětovně lidské tělo, musel si zvyknout na to, že na tyhle fyziologické věci prostě reagovalo. Popravdě měl sto chutí zavřít se v pokoji a prospat minimálně týden. Ale to mu tady vykládat rozhodně nehodlal. Bylo to jeho malé tajemství, které, jak doufal, bude sdílet jen s člověkem, který mu tolik na první pohled padl do noty. Tedy, pokud bude mít zájem, samozřejmě.

Kisame si ho ještě jednou celého prohlédl od hlavy až k patě a nakonec jen pokrčil rameny. Jak mohl po kusu dřeva chtít, aby se tvářil nějak... normálně?

"Hele děje se tu něco divnýho, takže radši jdi do svýho pokoje a nevycházej ven, jasný?" zamručel jenom.

Sasori překvapeně zamrkal a možná, že by se tak i zatvářil, ale ovládání obličejových svalů mu ještě stále dělalo problémy.

"Co se stalo?"

"No, eh... řekněme, že někteří z nás se začali chovat trochu divně," snažil se vysvětlit.

"Jsi v organizaci plný psychopatů. Co přesně myslíš slovem "divně"?"

"No-o, uhm...," zakoktal se se Hoshigaki ve snaze celou situaci nějak vysvětlit, ale v ten moment se z druhého patra ozvala hlasitá rána a ještě hlasitější výkřik. Oba dva se tím směrem s cuknutím otočili.

"To šlo... od Peina?" zamrkal nechápavě Akasuna.

"Asi bys měl jít... já to vyřídím. Hlavně nikam nechoď, jasný?" zdůraznil a spěšně vyrazil po schodech nahoru. Uprostřed se ale zarazil a ještě na moment se otočil, "A dej pozor na Deidaru. Ať nevytáhne paty z pokoje a drží se dál od Uchihy."

S těmi slovy se znovu obrátil a zmizel ve druhém patře.

***

O pár vteřin později narazil žraločí muž na vyhublého rudovláska s fialovýma očima, držícího se za bok, jak mu od jeho společné kanceláře s Yahikem kulhá naproti. Když si všiml jeho přítomnosti, zmoženě se jednou dlaní opřel o zeď a unaveně vydechl. Všude na obličeji měl špínu a prach, jako kdyby snad před malou chvílí proskočil zdí.

"V-vůbec nechápu, co to do něj vjelo, ale musel jsem ho trochu zpacifikovat," vyjekl jindy klidný uživatel rinneganu a několikrát zakašlal, jak ho drobné částečky prachu zašimraly v plicích a hřbetem druhé dlaně si setřel pot z čela, "Je úplně bez sebe, jako kdyby byl nakaženej, nebo co."

"Ať je to nákaza, nebo nějaký blbý jutsu, musíme s tím něco udělat," zavelel Kisame a složil ruce na hrudi.

"A jak to chceš asi tak udělat? Ten magor po mě pase jak slepice po flusu," zamrkal rozčarovaně.

"Jdi a schovej se do pokoje Konan nebo Zetsua s Tobim. Jsou momentálně na misi, ale rozhodně je kvůli tomuhle nebudeme stahovat zpátky, aby se to svinstvo nerozšířilo ještě na ně. O Peina se postarám," prohlásil a na vteřinu zalitoval toho, že si svojí milovanou Samehadu nechal uzamčenou v pokoji se svým tmavovlasým partnerem.

Nagato jen jemně pokýval hlavou a vyrazil pryč.

O několik desítek minut později...

"Pusť mě ven, ty magore!" ozvalo se skrz zavřené dveře kumbálu, kam se Kisamemu před několika málo sekundami podařilo nasáčkovat rozzuřeného Yahika, který očividně nebyl schopen pochopit, z jakého důvodu mu jeho nejlepší přítel neopětuje stejně vášnivé a žhavé city a proč na něj použil jednu ze svých technik, aby se ho zbavil. "Potřebuju se dostat za Nagatem, chápeš to?! Potřebuju zjistit, proč mě nemiluje!"

"Hovno potřebuješ," odfrkl si jen modrovlasý a rozhlédl se kolem. Celá kancelář byla úplně na padrť. Nevěděl sice, co přesně se tu mezi jejich dvěma zakladateli odehrálo, ale ať to bylo cokoliv, muselo to vážně stát za to. Rychlým pohledem přejel přes roztřískané stoly, z nichž zbylo jen několik třísek, stejně vypadající skříně a křivě visící obraz na zdi, než si jen zhluboka povzdechl a přešel k jedné ze stěn, kde viselo díky bohu neponičené a zachovalé sluchátko. Rychle po něm hmátl a na ciferníku zmáčknul tlačítko na hlasité vysílání.

O několik vteřin se celou skrýší začal rozeznívat jeho hlas.

"Tady Kisame! Jelikož naší centrálou patrně koluje nějakej virus, nebo hodně zákeřná technika, vyhlašuju ode dnešního dne karanténu! Zasažení se chovají divně a mají neskonalé nutkání spářit se s nejbližším člověkem, kterého u sebe mají! Dokud se situace neuklidní, zůstaňte ve svejch pokojích. Jídlo vám bude zajištěno. Nikomu kolem vás raději nevěřte. V průběhu dalších dní se vám určitě ještě ozvu! Kisame končí!"