O několik prosouložených a promazlených dní později...

Když se toho rána, přibližně někdy po týdnu od zasažení tím podivným jutsu, virem, bakterií, nebo co za hnus to vlastně bylo, všichni probudili, většinu z nich čekalo opravdu nepříjemné překvapení. Účinky techniky jednoho nejmenovaného legendárního Sanina, o níž nikdo z nich samozřejmě neměl ani potuchy, začaly pomalu, ale jistě mizet, až nakonec vyprchaly úplně a někteří z obyvatelů jeskynního komplexu Akatsuki skrýše se dostali do víc, či míň nepříjemné situace.

"Já se ti fakt strašně moc omlouvám, v-vůbec nechápu, co to do mě tenhle tejden vjelo!" pištěl skoro zrzavý muž s mnoha piercingy, což mu popravdě nebylo vůbec podobné. V obličeji, kde se většinou mísila přísná grimasa s pohodovou a přátelskou, měl nyní výraz plný studu a vypadal, že se snad každou chvíli rozbrečí. Seděl na posteli úplně nahý a zakrýval se dekou co nejvíc to šlo, aby jeho kamarád z dětství a spoluzakladatel jejich malé zločinecké organizace neviděl už nic z toho, jak ho Jashin stvořil. Teda ne, že už by v předešlých dnech neviděl všechno. Na okamžik sklopil zrak a oříškově hnědým pohledem se zapíchl do přikrývky. Tváře měl úplně červené studem a klepal se po celém těle. "K-Kisame měl pravdu, moc dobře věděl, že se mnou něco není v pořádku! J-já se omlouvám!"

S posledními slovy zvedl zoufalý zrak a zadíval se do očí svého nejlepšího přítele, doufaje, že mu jeho naprosto nevhodné a hrozné chování odpustí.

Nagato, oděný jen v saténovém růžovém županu, který našel u Konan v koupelně, silně stiskl zuby, až hlasitě zaskřípaly a ruce v pěst, aby se uklidnil. Donutil se nasadit ve tváři naprosto kamennou grimasu a potlačil silný pocit bolesti, který se obalil kolem jeho srdce. Nasucho polkl a zhluboka se nadechl. Tak tohle teda vážně nečekal! Ještě před chvilkou se spolu váleli v objetí po tom, co se po ránu vášnivě pomilovali a teď tohle? A stačilo k tomu jen to, aby se zvedl a vypadnul na chvíli do sprchy, aby ze sebe smyl všechen pot a sperma?

"N-Nagato?" kníknul zrzek a trochu víc se v momentě, kdy na něm ulpěl pár fialových očí, zakryl peřinou.

Jmenovaný se přinutil k tomu potlačit všechny pocity zrady a jen rázně kývl hlavou. "Takže konečně jsi normální?" zeptal se poněkud kousavěji, než měl ve zvyku, "Takže ta šaráda může konečně skončit?"

"P-promiň, já fakt n-nechtěl! T-ty... spolupracoval jsi se mnou jen proto, abys měl svatej pokoj, žejo?" zeptal se trochu roztřeseně.

Shinobi z klanu Uzumaki jen pokrčil rameny. "A co sis jako myslel? Známe se celej život, vážně si o mě myslíš, že jsem nějaká buzna?" zachechtal se nuceně, odvrátil se a začal hledat svoje oblečení, aby ho na sebe mohl ve spěchu naházet a jít se vybrečet do nejbližšího kumbálu. Když byl konečně ustrojený, ještě se na Yahika otočil. "V kanceláři tě čeká fakt velkej bordel, kterej si budeš muset uklidit. A jelikož si byl teď nějakou dobu mimo a choval se nepatřičně, přeberu dočasně post hlavního leadera já."

S těmi slovy se otočil a ladně odkráčel dírou ve zdi, která zbyla po Kisamem. Nechtěl totiž, aby ho jeho nejlepší přítel viděl zklamaného a zrazeného, že z toho, co se mezi nimi v poslední době odehrávalo, vlastně vůbec nic nebude.

***

O několik pokojů dál naproti sobě na posteli seděli Hidan se Sasorim a zírali na sebe, jako kdyby se viděli poprvé.

"Předpokládám, že to, co tě zasáhlo, právě asi přestalo účinkovat, že?" nakrčil pobaveně obočí Akasuna a jen s poloúsměvem na rtech zavrtěl hlavou.

Tak nějak očekával, že něco podobného dřív, nebo později nastane, ale tak nějak doufal v to, že to bude právě později. Na jednu stranu mu bylo docela líto, že je po všem, ale na druhou mu docházelo, že vlastně ani nemá čeho litovat. Jasně, udělal ze sebe člověka právě kvůli Hidanovi, protože mu vždycky přišel neuvěřitelně sexy, a z části tak přišel o svou nesmrtelnost, ale těch pár dní po jeho boku a hlavně pod jeho tělem, horkými polibky a drsnými přírazy si vážně užil a díky tomu všemu poznal, jak moc mu tahle intimita v dřevěném loutkovém těle chyběla. Takže i když bělovlasý už očividně neměl vůbec žádné nutkání, prošoustat ho matrací a pak podlahou někam do sklepa, i tak si to báječně užil.

"Tak to abych šel."

Začal se zvedat, aby mohl odejít a vrátit se do svého pokoje a čekat na Deidaru, který jak doufal, nebude mít totálně zlomené srdce, pokud se Itachi začne chovat stejně jako předtím - a to jako arogantní chladné hovado -, když se mu kolem pasu omotaly dvě pevné ruce a stáhly ho zpátky do peřin, až Sasori překvapeně vyjekl.

"C-co to děláš?" vypískl, když si ho Hidan přitiskl na svalnaté tělo a chtěl ještě něco říct, ale hromotluk se svými rty přitiskl na ty jeho a v momentě, kdy se chtěl rudovlásek nadechnout, mu vjel jazykem do úst, aby v nich mohl rejdit a hluboce ho líbat.

"Kam si jako myslíš, že jdeš?" zeptal se ho nechápavě, když se od něj konečně odtrhl.

"M-myslel jsem-" koktal Sasori.

"Tak nemysli. Jenom proto, že už nejsem nadrženej jak stepní koza, neznamená, že tě nebudu chtít večer, nebo zejtra zase ojet."

"Ale teď už bys měl bejt normální!"

"Jen proto, že už nejsem pod vlivem nějaký podělaný techniky, přece neznamená, že o tebe už nemám zájem," zavrněl, "Ty se odtud ani nehneš!"

Jakmile to dořekl, znovu ho uvěznil v hlubokém polibku a užíval si, jak rudovlásek pod jeho doteky taje. V ten okamžik Sasoriho napadlo, že měl se svojí teorií možná přece jen pravdu. Protože pokud ano, tak se vlastně on ani Deidara nemuseli vůbec ničeho bát.

***

O kousek dál se z hlubokého spánku právě probudil tmavovlasý muž a trochu se zavrtěl, když na svém hrudníku ucítil jakousi zvláštní váhu. Trvalo jen několik okamžiků, než otevřel uhlově černé oči a zapíchl zrak do dlouhých plavých vlasů, které překvapivě krásně voněly. Trvalo jen setinu sekundy, než mu došlo, kdo to je a co dělá v jeho pokoji, a dalších pár okamžiků, než se mu v hlavě vyrojily vzpomínky na všechno, co spolu během posledních pár dní zažili a hlavně na to, jak emocionálně a přecitlivěle se choval.

,Pro Jashina, zabijte mě,' zaúpěl v duchu a možná, že by sám okamžitě spáchal sebevraždu, kdyby se k němu přitulené spící klubíčko nezachrulo a nezačalo se probírat.

Stačil jeden jediný pohled do plavovláskova obličeje, aby všechny ty pocity plné studu z toho, jak přihlouple se choval, odpluly a jeho nitro zněžnělo, jako kdyby ten blonďatý čertík zcela zničil jeho ostych a silnou krustu ledové arogance a chladu.

Dei o několik okamžiků později otevřel modrá očka a chvíli zmateně mžoural, než se na něj rozespale podíval.

"Stalo se něco?" zeptal se, celý se protáhnul a pak se k němu znovu přitulil, jako kdyby od něj už nikdy nechtěl odejít.

Itachi se nadechnul, aby mu z plných plic řekl, že to, co se mezi nimi odehrálo, byla chyba, jelikož on je odsouzený k životu tragického hrdiny, který padne rukou svého bratra a nemá na lásku a podobné věci čas, ale když uviděl zvláštní svit v jeho průzračně modrých, dokonalých očích, jen zavrtěl hlavou.

"Všechno je v pořádku," zamručel spokojeně a políbil ho na špičku nosu, "Tak, jak to má být."

***

Když se o dalších pár dní později konečně všichni vrátili zpět do sídla, i ti, co byli předtím na misi, začali pracovat na opravách a dva týdny od vypuknutí toho všeho bylo všechno už zase v normálu.

Zrovna v tu chvíli stejnou cestou jako před čtrnácti dny procházel Orochimaru zpět do svého starého sídla za doprovodu celé družiny se Sasukem a Kabutem v čele.

"Nemůžu uvěřit tomu, že jsi takovej imbecil, aby sis zapomněl svojí nejoblíbenější sadu skalpelů a že se já jako vocas musím táhnout s váma zase zpátky!" zaječel vzteky Sasuke a měl co dělat, aby čtyřokého neprobodl svojí katanou.

"Nikdo se tě o to neprosil, abys šel s náma, ty jeden namyšlenej bastarde," zašeptal si pod imaginárními vousy Kabuto, "Aspoň bych měl konečně čas být s lordem Orochimaru chvíli sám."

Jmenovaný kráčel několik kroků za nimi a ani jednoho z nich neposlouchal. Ve tváři mu hrál pobavený, lstivý úsměv. Minule mu jeho plán nevyšel, ale teď už se všechno dozajista podaří! Poslední lektvar, co připravil, vyhotovil naprosto ve sterilním prostředí bez pavouků a jiné havěti, co by mohla změnit účinky jeho techniky.

Na moment se zastavil, udělal několik technik a za doprovodu několika pečetí vyřekl: "GAI no jutsu!"

Očekával, že účinky se protentokrát dostaví okamžitě a že se mu mladý Uchiha hned vrhne kolem krku, ale vůbec nic se nestalo. Ani k němu neběžel, ani nevolal, jak moc ho miluje. Jediné, co slyšel, bylo hlasité cvrkání cvrčků kolem.

"A kurva," zaúpěl, "Co se posralo tentokrát?"

***

O několik set metrů dále...

Rudovlasý muž s fialovýma očima sedící za stolem opravené kanceláře, kterou sdílel společně s Yahikem, něco sepisoval do hlášení, když celým jeho tělem náhle projela elektrizující vibrace. Na vteřinu strnul, pak se oklepal a zamrkal, než mu pohled padnul na tiše pracujícího zrzka. Chvíli na něj zíral, než se zeširoka a nutno dodat, že dost úchylně ušklíbl.

"Myslím, že bysme měli mít sex."

Pein vykulil oči a nasucho polkl. Proč mu ta slova zněla až přehnaně povědomě? Pomalu zvednul hlavu a zadíval se do svůdně se tvářícího obličeje svého nejlepšího přítele.

"C-co jsi to říkal?"

KONEC

Krásný pátek!

Máme tady poslední kapitolku této krátké, oddechové komediální povídky pro mou drahou Diablue18    . Doufám, že se jí alespoň maličko líbila a že i vy ostatní jste byli alespoň trochu spokojení.

Příští týden se tu opět sejdeme u povídky na přání, tentokrát pro mou drahou Naruko na pár SasuNaru z ninja světa :3

Moc moc moc vám všem děkuji za všechny krásné hvězdy a komentáře :3

Vaše Majo