Krásný pátek! Přináším vám novou povídku na přání, tentokrát  pro naši nejmilejší Diablue18  , která si řekla o opravdu zajímavý námět! :3 Tak doufám, že tato lehce parodiální povídka z ninja světa nikoho neurazí a že se bude líbit :3 Povídka bude vycházet jak jste zvyklí, čili pátek a úterý :3

***

Kdesi v podzemním úkrytu jednoho nejmenovaného legendárního Sannina....

Vysoký muž s dlouhými tmavými vlasy a hadíma, svítivě žlutýma očima stál ve své laboratoři, kde se to jen hemžilo všemi možnými i nemožnými přístroji, nástroji a skleněnými baňkami, nemluvě o tom, jak to tam podivně bublalo a taky zvláštně páchlo. Jemu to ale nevadilo, za svůj život byl zvyklý na mnohem horší sajrajt, než byla nějaká ubohá a připálená břečka, na které zrovna pracoval jeho čtyřoký brýlatý podřízený. Aniž by nějak bral zřetel na to, že se ten smrad linoucí se všude kolem už skoro nedal vydržet, pipetou pečlivě přidával jednotlivé kapalné složky do jedné ze zkumavek a ostřížím zrakem pečlivě odměřoval potřebnou dávku.

Na vteřinu se otočil, vyndal z police za sebou krabičku s jakýmsi černým hnusem, sáhl po pinzetě a přendal černou hmotu na prkénko. Několik okamžiků ji krájel na tenké plátky, než nakonec i toto cosi vysypal do nádobky, pak ji zvedl do vzduchu na úroveň očí a po směru hodinových ručiček jí začal pomalu protřepávat, aby se všechny esence pokud možno co nejrychleji spojily. Poté udělal několik kroků doprava, celý obsah vylil do předem připraveného kastrolu na podstavci, pod nímž již měl připravený kahan. Ten zapnul, nechal naskočit jiskru a o několik vteřin později již upřeně pozoroval, jak se jeho výtvor začíná pomalu vařit.

Ústa se mu roztáhla do širokého úsměvu, než jen nakonec s úšklebkem zavrtěl hlavou, zpoza volné bílé košile zavázané nějakým fialovým nesmyslem, co vyštrachal v první skříni, kterou našel, vyndal starý ošuntělý zápisník, do nějž si psal všechna tajemství, která nacházel na všech svých cestách. Vzal jej do pravé ruky, prsty té levé nalistoval požadovanou stránku a začetl se.

Nápoj je třeba vypít přibližně hodinu před použitím Geniálního a impozantního jutsu, zkráceně GAI no jutsu. Hned po jeho vypití se uživateli otevře takzvaný tužebný původ, čili část normálně skryté chakry zaměřující se na ty největší, nejtemnější tužby. V kombinaci s pečetěmi tato část vypluje na povrch a dokáže ovlivnit ty, kterých se tyto touhy týkají.

Orochimaru se zeširoka ušklíbl, až vypadal ještě strašidelněji než obvykle a uchechtl se.

"Stačí použít tohle a tělo Sasukeho-kun bude už jenom mé!" zachrčel radostně, "A zítřejší cesta do nového úkrytu bude k použití ta nejlepší možná volba!

Kdyby tak jen věděl, že jejich cesta do jedné z tajných skrýší vede rovnou přes ještě tajnější centrálu jedné nezmiňované zločinecké organizace a že jeho technika natropí mnohem větší škody, než by si myslel. Ale o tom až později.

Mezitím o několik desítek kilometrů dál...

Plavovlasý mladík nasupeně vkročil do místnosti a s prásknutím za sebou zabouchl dveře, div se okolní zdi nezačaly třást. Naštvaně si z hlavy sundal velký slaměný klobouk a spolu s těžkým, černým pláštěm s rudými mráčky jej pověsil na věšák, a odhalil tak světu dlouhé blonďaté, upravené vlasy s patkou přes jedno oko.

"Ten kretén!" zavrčel rozzuřeně, složil ruce na hrudi a naštvaně a hlavně velice teatrálně začal pochodovat ze strany na stranu, až tím vyrušil svého týmového partnera, který zrovna v ten okamžik seděl na posteli s nohama nataženýma, zíral do jakéhosi deníku a oříškově hnědýma očima studoval bůhvíco. "Jednou toho sráče sejmu a ty seš mi svědkem, že to sakra dodržím, hm!"

Při posledních slovech se zastavil na místě přímo před jeho postelí, složil ruce v bok a nakrčil obočí, díky čemuž tak vypadal jako největší primadona v okolí. A ještě aby ne. Jeho dlouhé zlaté vlasy, jezerně modré hloubky a plné růžové rty mu záviděla snad každá žena, která měla tu možnost jej střetnout bez pláště, a za několik posledních let se za ním otočil nejeden muž. Spousta lidí si jej kvůli jemným, pohledným rysům pletla s bezbrannou dívkou a podle toho s ním také zacházela. A kolegové ze zločinecké organizace Akatsuki nebyli výjimkou. V podstatě každý z nich si jej kvůli jeho vzhledu dobíral. Kisame s Hidanem měli každou chvíli nějaké velice nevhodné narážky, Kakuzu pokaždé zachrčel něco o tom, že kdyby začal prodávat své tělo, možná by si vydělal mnohem víc, než kolik jim platilo vedení a když si na všechna ta hovada přišel postěžovat Peinovi, přistihl ho, že občas jen protočí očima, ale ve skutečnosti ho ani pořádně nevnímá.

Všichni ho měli za slabého idiota, kterého si s žertem dobírali. Všichni až na jednoho jediného člena s dlouhými tmavými vlasy a ještě temnějšíma očima, který Deidarovi lezl na nervy už jen svou přítomností.

Uchiha.

Ten týpek z mocného, ale již vymřelého klanu proti němu nikdy neřekl ani popel, avšak vždycky se jen tak zvláštně ušklíbl a v očích mu ještě zvláštněji zasvítilo, což mu lezlo na nervy snad ještě víc, než kdyby mu řekl do očí sebehnusnější věci. Choval se k němu jako k malému frackovi, který mu ani nestál za víc, než výsměšný pohled a to ho neuvěřitelně žralo. Od té doby, co ho Itachi pomohl přemluvit, aby se přidal k Akatsuki, s ním popravdě skoro nepromluvil ani slovo. V těch několika prvních týdnech ho díky jeho nádhernému sharinganu obdivoval, ale kvůli jeho chování se všechen ten obdiv časem přeměnil na nenávist a touhu se tomu bastardovi vyrovnat a přesvědčit ho, že není žádná slečinka a že i on za to stojí, a že je členem Akatsuki naprosto právem a že si to zaslouží.

"Vnímáš mě vůbec, danna?!" vyjel na staršího muže, který si z něj očividně vůbec nic nedělal a tiše zavrčel.

Druhý, Akasuna no Sasori, jen jemně zvedl hlavu, až mu několik pramenů rudých vlasů spadalo přes obličej. Pomalu zvedl ruku a dvěma prsty si je dal na stranu.

"Co je to tentokrát?" zeptal se opatrně, zaklapl deník se svými tajnými technikami, položil jej vedle sebe a nakrčil obočí.

"Uchiha!" vyprsknul mladší a nafoukl se jako malé dítě.

"Uchiha, jistě," zopakoval po něm s povzdechem, "Že mě to ještě překvapuje. A dál?"

Deidara silně stiskl ruce v pěst, znovu začal pochodovat sem a tam, než konečně zastavil a kecnul sebou zadkem na postel. Přehodil nohu přes nohu, loktem se opřel o koleno a hřbetem zápěstí si podepřel bradu.

"Chtěl jsem s ním bojovat," zahučel, "Měl jsem všechno naprosto dokonale naplánovaný, ale on mě prostě jen obešel, jako kdybych byl zasranej vzduch. Nejen, že mě neuznává jako ninju, ale taky mě nevnímá jako člověka!"

Sasori si povzdechl. "Jak to víš?"

"Jak vím co?"

"Že tě neuznává. Řekl ti to někdy?"

"Ne, on mě prostě ignoruje, to mi stačí!" vyjekl plavovlásek, "Bylo by fajn, kdyby aspoň jednou v životě reagoval na to, co mu říkám, neušklíbal se, nebo nedělal pořád jen "hm"!"

S posledními slovy složil obličej do dlaní. Debilní Uchiha. Šíleně ho štval.

Akasuna zavrtěl hlavou, až mu dřevěné panty zachrastily. "Jestli ti to pomůže, zítra se chystá trénovat s Kisamem dole na louce. Jestli chceš, můžu ho zkusit zdržet a ty si to s ním mezitím můžeš vyřídit. Třeba zjistíš, že není tak špatný," navrhl s nicneříkajícím, téměř strnulým pohledem ve tváři. Byla to už doba, co se naposledy dokázal tvářit jinak, než strnule jako kus dřeva.

Blonďák zvedl hlavu a v očích mu zajiskřilo. "Vážně?! To by bylo perfektní! Jsi nejlepší, danna! Na tebe je vždycky spoleh!" zajásal, než se prudce zvedl a vyrazil do koupelny, "Zatímco si budu česat vlasy, pokusím se vymyslet taktiku, jak ho sundat a vymazat mu z ksichtu ten ledovej pohled!"

S tím celý nadšený vyskočil z postele a zamířil do jejich společné koupelny. V momentě, kdy se za ním zaklaply dveře a zpoza nich se ozval spokojený zpěv nějaké velice otravné písničky, Sasori opět sáhnul po zápisníku, nalistoval požadovanou stránku a začetl se do poznámek.

... a z toho důvodu je technika na obnovení fyzického těla velice náročná a spotřebovává spoustu chakry. Většina lidí, kteří ji použijí, ten nápor nevydrží a rozsype se na malé kousíčky bez požadovaného účinku, ale pokud má uživatel chakry dostatek, nemusí se o sebe vůbec bát...

Rudovlasý zvedl hlavu a několikrát zamrkal. Já mám přece chakry požehnaně, pomyslel si, než se znovu začetl do textu.

Ještě jednou krásný pátek!

Zatímco Orochimaru si kdesi ve svém úkrytu vaří speciální lektvar, který mu odemkne zcela novou zásobu lehce úchylné chakry, pomocí níž snad konečně dostane mladého Uchihu, jeden z nejnovějších členů Akatsuki plánuje, jak dá dalšímu ze svých kolegů pěkně za vyučenou, aby ho konečně začal uznávat.

Podaří se legendárnímu Sanninovi Sasukeho dostat? A dokáže Deidara Itachimu, že za to stojí? A co Sasori? Z jakého důvodu studuje přeměnu dřevěného těla na skutečné?

Uvidíme se v úterý :3

Vaše Majo