V tichosti jsme došli do přízemí. Adrien mě za sebou prakticky táhl. Dveře do jídelny byly otevřené, hlasy vychovatelek jsme slyšeli už nahoře. My ale nemířili k těmto dveřím.

Vpluli jsme do zašedlé kuchyně s plísní. Poslat sem inspekci, jsou z nás bezdomovci. Věděli jsme, kam jít. Došla jsem k jedné z kredencí hned vedle dveří vedoucích do jídelny. Chtěla jsem kredenc otevřít, myslela jsem si, jak jsem povyrostla, ale prdlajs! Adrien bez potíží skřín otevřel a vyndal všechny tabulky čokolády, co tam měli.

---

,,Můžeš!"špitla jsem na blonďáka. Ten vylezl na kuchyňskou linku a zachvíli mi házel z té nebezpečné výšky bonbony a čokolády.

---

Oba jsme tam tak seděli a okusovali tabulku oreo milky, když v tom nás zaujal rozhovor vychovatelek.

,,Ten Agreste a Dupain-Cheng jsou neskuteční spratci!"syčela Helldegarová.

,,Promiňte mi tu drzost, ale to o jejích rodičích se jí vážně dotklo. Bylo to kruté..."špitla jedna z vychovatelek. Nejspíš ta mladá, co byla s námi v kanceláři. Přitiskla jsem si ucho na dveře.

,,Vy? Co tu...?! Běžte se podívat jestli všichni spí!"rozkřikla se polohlasem vrchní vychovatelka. Klapnutí dveří potvrzovalo její odchod.

,,Ale paní, já bych chtěla vědět, co se jejím rodičům stalo!"prohlásila sladce mrcha Chloe. Co ta tam dělá?!

,,Přece umřeli při autonehodě, ne?"ozval se hlas jiné vychovatelky. To mi většina vychovatelek říkala-při autonehodě. Ale já jim nikdy nevěřila. Rozhostilo se ticho.

,,Ne, při autonehodě ne..."Helldegorová ztišila hlas, že byl jejich šepot s těží slyšet. Zatajila jsem dech, srdce mi splašené tlouklo.

,,Prostě...Někdo je zabil."ozvalo se hromadné zajíknutí. Chloe mlčela.

Trvalo mi, než mi ta věta došla. Oči se mi mlžily, těžce se mi dýchalo a rozhovor jsem skoro neposlouchala.

,,Víš co, Chloe? Běž si do kuchyně pro nějakou čokošku, ať nemáš trauma!"Adrien mě tahal za rukáv, že musíme rychle vypadnout. Ja se ale nemohla ani pohnout.

Dveře se rozletěly. Chloe otevřela kredenc a... Dětským domovem se rozlehl křik.

,,Někdo to tu vykradl!!!"