,,NE!"křikl někdo vedle mě a nemotorně vyrazil jedné z goril pistol, jež mě měla zabít. Zamrkala jsem, neschopna se otočil na zachránce. Blonďák se s bolestí podepřel na loktech. Hned po zbrani vystartoval a ukořistil ji. S bolestným výrazem a několika zraněními namířil na dva muže v černém a svého otce.

,,Pusťte ji!"cedil jednotlivé slabiky skrz zuby.

,,Pusťte hlavně jeho! Já jsem dědička, mě jste chtěl..."z očí se mi valily proudy slz.

,,MLČ!"zahromoval mužský hlas.... Adrienův hlas. Slzy mi z šoku přestaly téct. Poslechla jsem. Věděl, co dělá... Snad poprvý v životě věděl co dělá! Ozvaly se dva výstřely a obě mohutné postavy padly k zemi. Pan Agreste začal opatrně couvat.

,,Adriene, jsem tvůj otec, nemůžeš mě zabít."zkusil to. Adrien vydechl a namířil na světlovlasého pána.

,,Sbohem tati..."zmáčkl spoušť, ale žádny výstřel se neozval. Jen smích.

,,Došly ti náboje, synu!"

Tak jo lidi, příště už to ukončíme :/